Ruslan Chasbulatov: Krym i Sevastopol mohly vstoupit do Ruska již před 20 lety

Reklama


12. 4. 2014

Kopie jedinečných dokumentů týkajících se návratu Krymu do RF má k dispozici předseda Nejvyšší rady RF z let 1991 až 1993 Ruslan Chasbulatov. Odpovídal na otázky, které mu kladl Alexandr Gamov

Usnesení z 21. května 1992 vznikalo velmi složitě a těžce. Pracovali na něm historici, diplomaté, specialisté na politické vztahy, kteří znali dlouhou cestu rozvoje ruského jihu, Tourisu (středověký název Krymu) a kteří v archivech studovali postup zabírání jihu, výstavbu Sevastopolu a ostatních měst.

Usnesení Nejvyšší rady Ruské federace „O právním hodnocení rozhodnutí nejvyšších orgánů vlády RSFSR ke změně statusu Krymu, přijatého v roce 1954“

Nejvyšší rada se usnáší:

1. Usnesení Prezidia Nejvyšší rady RSFSR z 5. února 1954 „Převedení Krymské oblasti ze struktury RSFSR do struktury Ukrajinské SSR bylo přijato při porušení Ústavy (základního zákona) RSFSR i zákonitého postupu, který neměl od momentu přijetí právní sílu.

2. Vzhledem ke konstituování tohoto faktu následujícím zákonodárstvím a k uzavření dvoustranné smlouvy mezi Ukrajinou a Ruskem z 19. listopadu 1990, v níž se strany zříkají územních nároků a k zakotvení tohoto principu v dohodách a úmluvách mezi státy SNS, se považuje za nezbytné vyřešení otázky Krymu cestou mezistátních jednání Ruska a Ukrajiny za účasti Krymu a na základě projevu vůle jeho lidu.

Předseda Nejvyšší rady Ruské federace R. I. Chasbulatov

Moskva, Dům Sovětů, 21. května 1992

Č. 2809 – 1

Vědecká a diplomatická skupina nám navrhla přijmout usnesení, které je zde uvedeno. Jedná se jen o dva body, ale při jejich přípravě bylo použito několik svazků doplňujících materiálů.

Usnesení mohlo být podkladem pro návrat Krymu Rusku. Mnohé odborníky zarážela v textu uvedená část, týkající se SNS. Jenže není čemu se divit. Kdyby se rozvíjely vztahy v rámci SNS pevně, kdyby země SNS nevstupovaly do žádných dalších ekonomických, vojenských a politických bloků, zachovávaly by jednotu a posilovaly vzájemné pochopení, mohla by záležitost sama od sebe, jak se říká, vyšumět.

Tehdy při jednáních se svými ukrajinskými kolegy, vysokými úředníky, jsem jim říkal, že nyní po rozpadu SSSR už všechno dostali, podepsali dohody s RF a pokud budou od nynějška vstupovat do těsnějších vztahů s dalšími zeměmi, potom nastoupí mechanismy určené k tomu, aby nebyly uznány dohody, podle kterých vlastní Krym Ukrajina. Ty z roku 1954. Tehdejší vedení Ukrajiny představoval prezident Leonid Kravčuk a předseda Nejvyšší rady Ivan Pljušč. Příliš s tím nesouhlasili, ale vedli jsme důvěryhodné čestné jednání. V podstatě jsme měli dobré osobní vztahy.

Dále se nepokračovalo, stejně jako v případě jiných záležitostí​​ . Vždyť i před Dagomysem, když nabyla platnost velká smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou, byly reálné možnosti zachovat za prvé dobré vztahy s Ukrajinou a zároveň získat Krym. V každém případě Sevastopol k dlouhodobému pronájmu až na 99 let.

Rusko mohlo pouze uznat svrchovanost Ukrajiny a Ukrajina by nám předala Sevastopol, nebo dokonce Krym na 99 let do pronájmu.

Na vaši otázku,  proč do pronájmu to co bylo naše. Ano, bylo nám to dáno do pronájmu. Byly v tom národní a jiné respektované zájmy, přihlédnutí k mentalitě. Byl to celkem hezký přístup. Přece víte, že jsme kdysi prodali Aljašku, ale ne na věky.

Za 99 let by byla bývala možnost konečného návratu Krymu i Sevastopolu Rusku. Ovšem pokud by prezident (Jelcin) a ministr zahraničí (Kozyrev) obojí neodvrhli.

„Sevastopol zabrzdil Kozyrev“

Druhý dokument přišel za rok

Usnesení Nejvyšší rady Ruské federace „O statusu města Sevastopol“

Nejvyšší rada Ruské federace s ohledem na pověření sedmého Sjezdu lidových zástupců Ruské federace se ve věci statusu města Sevastopolu usnáší:

1. Potvrdit ruský federální status města Sevastopolu v administrativně – územních hranicích městského okruhu podle stavu k prosinci 1991.

2. Radě ministrů – vládě Ruské federace v co nejkratším termínu rozpracovat státní program zajištění statusu města Sevastopol a dát odpovídající pověření ministrům a úřadům, jednat s vládou Ukrajiny o městě Sevastopolu jako hlavní základně jednotného Černomořského loďstva. Do sestavy ruské delegace na jednáních zařadit Voronina Ju. M., Ambarcumova E. A., Pudovkina E. K., Saenko G. V., Selivanova A. G., Čebotarevského R. Z., Jugina V. A.


5. Z důvodu nepřipuštění politického napětí žádat vládu Ukrajiny odvolat přemístění speciálního oddílu na území města Sevastopolu.

Předseda Nejvyšší rady Ruské federace R. I. Chasbulatov

9. července 1993

č. 5359-I

O postavení Sevastopolu. Ale tady, podle mne, pro pronájem nic nemluví.

Ano, tady je to s čím to bylo spojeno. Věc se má tak, že, bohužel, vznikla tehdy velmi špatná situace, ve smyslu naší černomořské flotily. Ve skutečnosti, nové úřady Ukrajiny nedovolovaly naší základně normálně fungovat. Vždyť obrovská flotila předpokládá spolehlivou infrastrukturu – byty, podniky, továrny, tisíce lidí pracují pro tuto flotilu, zabezpečují její životaschopnost. Takže kladli všemožné překážky. Přijel tedy do Moskvy velitel Černomořské flotily a, co myslíte – pokouší se setkat s ministrem obrany a není přijat. Pokouší se setkat s prezidentem země a není přijat. A mně říkají o přijetí velitele Černomořské flotily div ne se slzami v očích. Já jsem ho přijal a vyslechl. Když mi to všechno vypověděl, tak jsem byl samozřejmě pobouřen a pozval jsem při té příležitosti novináře a vystoupil před televizními kamerami a řekl jsem, že my Černomořskou flotilu v žádném případě nedovolíme poškodit. A začali jsme připravovat tento dokument o Sevastopolu.

To znamená, že i toto rozhodnutí by mohlo být výchozím bodem pro to, aby Sevastopol byl opět exteritoriální město, jako tomu bylo v sovětských dobách?

Ano, samozřejmě. Tehdy byl Sevastopol přístupný pouze s povolením MO SSSR. Věc se má tak, že i když v roce 1954 předali Krym, tak pak, jak vidíte v dokumnentech z roku 1954 , v rozhodnutí prezidia Nejvyššího sovětu Ruské federace nebylo nic takového stanoveno.

Pravděpodobně SSSR?

Ne, konečné rozhodnutí přijímala RSFSR, protože Krym byl ruský region.

A co tam bylo?

Nebylo tam řečeno nic o předání Sevastopolu. A věc se měla tak, že Sevastopol zároveň s Moskvou a Leningradem byl podřízen Ruské federaci. Proto Krym byl předán bez Sevastopolu. A Sevastopol právně zůstával v jurisdikci Ruské federace.

Proč jsme tedy tehdy zaplatili tolik milionů dolarů Ukrajině za nájem?

No, tak to prostě bylo, včetně neschopnosti vlády, a je možné, i kvůli tomu, že to nechtěli vyostřovat – já tomuto hledisku také nerozumím. Já si myslím, že tady to bylo zcela odůvodněné a nemohlo se to jevit urážlivě pro Ukrajinu – to znamená tehdy, když se ukrajinské vedení zjevně naladilo na vstup do EU, tak tehdy samozřejmě bylo nutné tato rozhodnutí přijímat.

To znamená, že ve své době, se Nikita Chruščov bál urazit Ukrajinu a odevzdal na počest 300letého výročí sjednocení Ukrajiny a Ruska Krym?

No, on se nebál, bál se věcí příštích.

Ale potom byla vláda také v moci Jelcina a Chasbulatova.

No, Chasbulatov, jak vidíte, přijímal opatření, Ale Jelcin nechtěl konat.

Vy jste neměli dostatek vlivu?

My – ne, my jsme přijali legislativní rámec. Tedy řekněme, ty jsi předseda vlády, ale já zákonodárce.

Ne, já nechci být předsedou vlády.

No, řekněme. Tobě říkají – ber Krym. A co říkáš ty? Nemám zákon, dejte mi zadání! Takže jsem tento zákon přijal, prosím, konej. Ale oni nechtěli.A co dělá ministr zahraničí Ruska Andrej Kozyrev? Místo toho, aby chránil zájmy Ruska, tak z tribuny OSN říká, že Nejvyšší rada, náš nejvyšší zákonodárný orgán, přijala taková rozhodnutí, nu, prý, pokud je mi známo, se kterými výkonná vláda nesouhlasí.To znamená, že ministr zahraničí se snaží distancovat od rozhodnutí Nejvyšší rady.

Kozyrev?

Ano, ano. Zpomalil. Myslím, že pokud by takové prohlášení udělal kterýkoliv ministr zahraničí na Západě, tak by domů nedojel, odvolali by ho. Nikdo nemá právo zrušit tato rozhodnutí s vyjímkou samotného tohoto orgánu. A za druhé, tato rozhodnutí, mimochodem, můžou rušit pouze státní dumy. Nikdo jiný.

A pokud by Kozyrev nezabrzdil, Jelcin by odevzdal Ukrajině Krym se Sevastopolem? Jaké další kroky Jelcina by musely být podle těchto dokumentů?

Nuže, další kroky jsou zde popsány.

Za prvé – k statusu Sevastopolu – „Potvrdit ruský federální status města Sevastopolu a administrativně-územní hranici městského okruhu podle stavu z prosince 1993“

Za druhé – „Radě ministrů, vládě Ruské federace uložit co nejdříve vypracovat státní program, který zajistí status města Sevastopolu, udělit odpovídající pokyny ministerstvům a rezortům. Vyjednávat s vládou Ukrajiny o městě Sevastopolu jako o nejdůležitější základně společné Černomořské flotily.“

Za třetí – „Ruské centrální bance naplánovat financování příslušných článků rozpočtu města Sevastopolu prostřednictvím svých poboček“

Za čtvrté – „Výboru Nejvyšší rady Ruské federace pro ústavní právo uložit, aby připravil zákon Ruské federace se zakotvením v Ústavě Ruské federace o federálním statutu města Sevastopolu“

To znamená, že změnu ústavy bylo možné provést?

Samozřejmě. Dále „Aby se zabránilo politickému napětí, požádat vládu Ukrajiny, aby odvolala jednotky speciální divize převelené do oblasi Sevastopolu“

A zároveň zabránit „černému říjnu 1993“.To znamená, jak já tomu rozumím, že realizaci těchto velmi důležitých bodů, a prvního i druhého rozhodnutí, zabránila konfrontace Nejvyšší rady vedené Chasbulatovem s prezidentem Jelcinem a události října 1993?

Samozřejmě. Pokud by k tomu nedošlo….. I já sám bych jel a setkal se se všemi a řešili bychom tyto otázky. Protože historická pravda a příslušné normativní dokumenty byly na straně Ruské federace.

A nyní, mají tyto dokumenty stále svou právní sílu?

Myslím, že ano, určitě. Zvláště v detailu, no a proto pro Ukrajince i pro krymské občany, pro ruské občany, je samozřejmě jasné, že se tam všechno děje podle zákona. Ale někteří lidé ze Západu nechápou. V Americe. V západní Evropě.

Vy celou dobu apelujete na Západ. Ale využívá naše ruská vláda tyto páky, a jak by měla nyní postupovat?

Myslím, že by měli upevnit své právnicky zdůvodněné pozice.

Tyto úvahy jsou znovu nutné?

Myslím, ještě je morálně posílit.A pak? Řekněme duma, prezident, vláda? Co se toho týká, a jak jsem několikrát řekl „Západ“, vždyť já to neříkám náhodou. Víte, nám to není k ničemu, být izolovaní, nám nejsou k ničemu nějaké sankce. Jsme země mírová, nikoho neprovokujeme a je to pro nás samozřejmě důležité v této složité situaci.

No, tak to je.

Tak to je, já s tím souhlasím, proto říkám, že je důležité ukázat veřejnému mínění ve světě, že to tak prostě není. Koneckonců, promiňte, všichni psi se snaží pověsit na Putina, když říkají, že to tam organizuje a tak dále. Ale když světové veřejné mínění bude znát pozadí této problematiky, všichni uvidí, že věc není v Putinovi, ale že věc je v tom, že taková byla objektivní realita a bylo založeno na tyto rozpory a 20 let jejich neřešení vedlo k eskalaci těchto otázek.

Takže co teď musí svědomitá vláda udělat? Duma už se nyní nemusí vracet k těmto dokumentům?

Ona se vrátila, prohlášení, která byla vydána – ve směru našich předešlých rozhodnutí  – … Rada federace – nyní jsem slyšel Valentinu Matvijenko – podle mého názoru se chová kompetentně. A naše materiály posilují jejich pozici a ukazují, že tento problém se nenarodil dnes, že má dávné kořeny. Proč? Protože ve své době nebyl vyřešen. A to, že se jej pokoušeli řešit nespravedlivě.

Jaké by měly být další kroky vlády?

No, ona je už podniká. A především bere v úvahu, že poslední slovo musí mít občané Krymu. – v referendu samozřejmě vyjádří svoji vůli. A dále pak, v souladu se situací, všechny zákonodárné akce, iniciativy, podle mne, přijali v parlamentě a nyní je musí, domnívám se, uskutečňovat. A mám za to, že zbytečně horké hlavy v Kyjevě je nutné zchladit. Je třeba jim říci, drazí přátelé, pojďme žít pokojně. A tyto otázky, které se náhle objevily, a ony nevznikly dnes, je také třeba řešit klidně.

V Kyjevě i za oceánem?

Ano, jistě, pokud by na Ukrajině nebyl tento převrat, pravděpodobně by se situace nevyvíjela tak překotně, i když jsem si jist, že tyto otázky by musely jednou společnost rozvířit.

Věnoval Západ pozornost těmto dokumentům?

Západ věnuje vždy pozornost všemu. Jiná věc je, jak budou reagovat.

A jaká může být reakce?

No, oni se mohout tvářit, že tyto dokumenty neexistují.

Ale my je máme!

No ano. No, samozřejmě, upozorńovat na ně. A, mimochodem,obracejí k nim pozornost mnozí politologové a vlivné osobností veřejného života. Myslím, že si všímají i evropští poslanci. Mne také žádali o konzultace ze Západu a já je poskytl.Volali mi, posílali dopisy. Dokonce jsem některým tyto dokumenty posílal.

Pro mne je nepřijatelná sama tato situace – eskalace napětí – vžyť Ruská federace a naše národy musí žít v míru se všemi svými sousedy. Zejména s těmi, se kterými má společné hranice, zejména s těmi, kteří staletí byli součástí Ruské říše a SSSR. Především Ukrajina nepotřebuje tuto konfrontaci. Samozžejmě, že na obou stranách, podle mého názoru, bylo uděláno mnoho chyb a my jsme museli nějak víc ukázat sílu.

Proto, samozřejmě, tyto dokumenty, čím dříve o nich budete mluvit, promluví doplňujícími argumenty v tom smyslu, že k žádné agresi Ruska nedošlo a nedochází. Tyto problémy nazrávaly, ony by uzrály, pokud by nebylo tohoto konfliktu, stejně by na ně došlo, v mezinárodních vztazích bývá mnoho takových, které neplánuje ani jeden z politiků. Tím spíše tam, na Ukrajině, každý politik, či ten, kdo se politikem stát chce, promlouvá o tom, že musíme odstranit Černomořskou flotilu z Černého moře… No, která země vezme a odklidí svou flotilu kvůli nějakému nahodilému politikovi? To je směšné.

Zdroj: Komsomolskaja Pravda

Překlad: aram, zajoch

Přejít do diskuze k článku