Sedmnáct zastavení jara

Reklama


11. srpen 1973, jehož 43. výročí si dnes bývalí sovětští diváci připomínají, vstoupil do televizních dějin. Ač v létě, tehdejší sovětská televize se rozhodla vysílat premiéru dvanáctidílného televizního filmu, Sedmnáct zastavení jara. Hlavní roli ztvárnil herec Vjačeslav Tichonov, kterého v onen horký letní den vidělo na obrazovce několik desítek milionů televizních diváků. Plukovník Maxim Isajev, kterého Tichonov hrál, představoval sovětského dubla, kterému se podařilo proniknout do gestapa (kódově die Apotheke) a mařit plány hitlerovců, zejména na separátní mír, o němž ve švýcarském závětří jednali na jaře 1945 generál SS Karl Wolf a Američan Allan Dulles.

Seriál kopíroval skutečné osudy sovětského zpravodajce, člena tzv. Rote Kapelle, Rudého orchestru, který byl po návratu do SSSR potrestán dvaceti lety nucených prací. Film vznikl pod patronací KGB a jeho předseda, Jurij Andropov, určil jako odborného poradce generála Cviguna, Brežněvova přítele a člena tzv. moldavského gangu (Brežněv, Černěnko, Cvigun). Zlé jazyky říkaly, že manželka  pana generála byla velmi blízká L. I. Brežněvovi, kterého tehdy frivolnější západní tabloidy označovaly slovem „womanizer“, neboli, dívkař, jak říkával doktor Plzák.

Generál Cvigun, náčelník třetí správy KGB-VKR (a páté) se v roce 1982 zastřelil. Nicméně jeho syn Michail, diplomat, nepřízeň pocítil snad jen okrajově, když vykonával důležité funkce ruského velvyslance v Džibuti na konci  let devadesátých , a poté  ambasadora v neméně interesantní  Kinshase, v  Demokratickém Kongu.

Na rozdíl od sukničkářů ze sovětské věrchušky, byl plukovník Maxim Isajev, tento romantičtější James  Bond  našeho mládí, gentleman a asketa. V několika minutách, kdy si hledí s ženou, propašovanou na tajnou schůzku do očí, je řečeno vše. Co vše, posuďte sami, neboť i ono „vše“ hodlala původně  KGB zatrhnout. Leč nezatrhla. Isajev je oslavou všech lidí, kteří i dnes pracují, abychom my mohli klidně spát. Tak to říká dobový titulek.

Slovy obyčejného Rusa, pracovat v Rusku pro načalstvo, je jako vléci „čemodan bez ručki“ neboli kufr bez držadla.

Stanův (zde ukradený) komentář: Potká Müller Stierlitze: „Mám pro vás dvě zprávy – špatnou a velmi špatnou. Kterou mám začít?“ – „Co se dá dělat, začněte špatnou.“ – „Ruská radistka všechno přiznala!“ – „A ta velmi špatná?“ – „Nepřiznala to nám, ale vaší ženě!“

Přejít do diskuze k článku 13 komentářů