Sejde z očí, sejde z mysli, pořád nás má ale v hrsti

Reklama


Kdo by dnes myslel na banky a něco tak složitého, jako byla finanční krize v roce 2008, když máme něco tak jednoduše pochopitelného a uchopitelného, jako je krize migrační, která konečně nabídla „nepřítele“, který se dá snadno identifikovat, je fyzicky dostupný a snadný a rychlý způsob řešení tohoto problému vymyslí každý jouda. Jenže finanční krize z roku 2008 ani zdaleka nezmizela, jen byla zametena pod koberec, kde zapomenuta stále doutná a může kdykoliv znova explodovat. Tehdy totiž nešlo o havárii, ale o systémovou krizi v systému, který se nezměnil.

Je proto jen a jen dobře, že Petr Kain ve svém textu Banky hřeší stále stejně v Lidovkách tuto krizi, její příčiny a její (ne)řešení připomněl. Banky totiž mají stále stejně velkou moc, jsou stále stejně velké, a většinou ještě větší, mají stále stejně tajemné a pofidérní bilance a jsou stále „too big to fail“ a stále drží státům nůž na krku, protože státy stále řídí lidé vedení ideologií podle které má být stát malý a slabý a soukromá korporace velká a silná.

Schopnost ocenit aktiva a rizika bank je stále stejně mizerná a regulace stále stejně bezzubá. Nějaká regulace – přičemž v kořenech krize není nic jiného, než deregulace – sice byla po roce 2008 přijata, ale ta povětšinou vedla jen k tomu, že zanikly malé banky a narostly ty velké, o nichž bylo navíc veřejně vyhlášeno, že nesmějí padnout. Trend privatizace zisků a socializace ztrát nebyl zlomen, ale naopak posílen.

Za všechny jeden příklad:
Americké ministerstvo spravedlnosti vysvětlovalo mírný trest [za praní špinavých peněz, pozn. red.] až s šokující upřímností. Nemohlo prý proti HSBC vznést žalobu, protože by banka v USA mohla přijít o licenci, což by mohlo ohrozit její existenci a následně destabilizovat celou finanční sféru. Jinak řečeno, v zemi,  kde po 11. září 2001 stačilo mnohdy podezření z teroristické činnosti, abyste strávili zbytek života ve vězení na Guantanámu, se banka usvědčená z napomáhání teroristům a zločincům nejhoršího kalibru vyhne trestu jen proto, že je dostatečně velká.
Rádi jsme na bankstery zapomněli, oni ale nezapomněli na nás, nikam nezmizeli, nijak se nezměnili, jsou pořád stejní, to jen my se raději díváme jinam a bijeme se přitom v prsa, jak jsme na to svým zdravým rozumem vyzráli a odhalili skutečný problém. Jenže tak to není, ten skutečný problém zůstává neřešený:
Pokud jde  velké banky, říká se, že se z krize vůbec nepoučily. To ale není pravda. Ve skutečnosti si jedno poučení odnesly — že jim nakonec všechno projde.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů