Skripalovým nejpravděpodobněji nebude dovoleno už nikdy promluvit

Reklama


Chtěl bych se znovu zmínit o kauze Skripalových. Jedna věc, jež se jich týká, vyvolává totiž znepokojení. A to ta, že Britové zřejmě drží otce Sergeje a jeho dceru Julii Skripalovy mimo dosah médií. Řečeno jinak – oba byli uneseni.

To, že nemohou mluvit, jak by chtěli, čili svobodně, prokázal jediný telefonní rozhovor mezi Julii Skripalovou a její sestrou Viktorií. Když se totiž Viktoria, žijící v Rusku, vyslovila v tom smyslu, že by ráda Julii v Anglii navštívila, odpověděla jí Julie takto: „Nikdo ti nedá britské vízum,“ po kterýchžto slovech nastala dlouhá chvíle ticha.

Ruský konzulát v Britanii už nesčetněkrát požádal britské úřady, aby Viktorii setkání se sestrou a otcem umožnily, ale vše, co Britové v odpověď na to až dosud učinili, bylo, že nechali prostřednictvím Scotland Yardu zaslat Viktorii jakoby Juliin dopis, který ovšem zcela průkazně nebyl psán Juliinou rukou a měl tento obsah: „Mám přístup k přátelům a rodině a jsem si vědoma svých specifických kontaktů na ruském velvyslanectví, které mi laskavě nabídlo jejich veškerou pomoc ve všem, co budou moci. V tuto chvíli však nemám zájem využít jejich služeb, ale jestliže náror změním, vím, jak je kontaktovat.“

Jací přátelé? Jaká rodina? Vždyť tenhle text je totální nesmysl!

Juliina sestra Viktoria se už mnohokrát a nejrůznějšimi cestami, včetně oficiálních, pokusila navázat se svou sestrou kontakt, a pak už v zoufalství nejvyšším umístila 1. května na Facebook tento vzkaz:

Drahá, milovaná Julie,

Nekomunikuješ s námi a nevíme nic ani o tobě, ani o Sergejovi. Vím, že nemám práno míchat se bez vašeho dovolení do vašich záležitostí, ale moc se o vás strachuji – o tebe i o otce. A také o Nuara (Nuar je Juliin pes, kterého Julia nechala ve psím útulku, když opouštěla Rusko – pozn. The Saker). Nuar je nyní v hotelu pro psy a oni teď od nás žádají za své služby peníze. Musíme proto rozhodnout, co s Nuarem uděláme. Jsme samozřejmě ochotni vzít si ho a starat se o něj až do doby, kdy se vrátíš domů. Kromě Nuara mám též starost o tvůj byt i auto. Můžeme s tím vším pomoct, ale potřebujeme k tomu tvé zplnomocnění, ať už pro mě, nebo pro sestru Lenu.

Jestliže si myslíš, že to vše má svou důležitost, napiš své zplnomocnění na ruském konzulátě v kterékoli zemi.

Na tuto výzvu žádná odpověď dosud Viktorii dosud nedošla.

Právě jsem se podíval do Googlu na heslo Skripal. Je zde jen informace z 10. dubna o tom, že Julia byla propuštěna z nemocnice.

To je poslední informace, kterou jsem našel.

Podíval jsem se i na Wikipedii. Tam není vůbec nic.

Musím se přiznat, že když jsem poprvé slyšel o ruských stížnostech ohledně současného osudu Skripalových, zdálo se mi, že dělají větší ruch, než je třeba. Myslel jsem si: Britové jim prostě řekli, že se je Putin pokusil otrávit, takže mají možná až dosud strach dávat o sobě vědět. A pak: Britové by nikdy neunesli cizího občana – a zcela určitě ne takto veřejně.

Teď si už tím ale tak jistý nejsem.

Zdroj: Russia Insider

Ještě slovo ke Skripalovým

Jsou to už dva měsíce, co jsou Skripalovi britskými úřady drženi na utajeném místě a v totální odloučenosti od okolního světa.

Dva měsíce – to je 60 dní.

Zeptejte se kteréhokoli specialisty na výslechy, či psychologa, co 60 dní speciálního zacházení udělá z lidské bytosti.

Vůbec už dnes o pravdivosti ruských prohlášení o „unesení Skripalových“ nepochybuji, a na celou tuto kauzu pohlížím takto: Akce vedená pod falešnou vlajkou totálně zkrachovala. Zrovna tak, jako let MH 17, nebo chemický útok v syrské Dúmě. S tím rozdílem ovšem, že na místě byli zanecháni dva živí svědci, jejichž svědectví má potenciál vyústit v„gigantický skandál“ ne pouze pro kabinet premiérky Mayové, ale i pro všchny bezpáteřní Evropany, kteří slovem i činem vyjádřili Británii svoji „solidaritu“.

Řečeno jinak. Skripalovým už nejpravděpodobněji nebude nikdy dovoleno svobodně promluvit. Budou buď zavražděni, nebo jim bude vymyt mozek, nebo prostě jen tak zmizí. Jakákoli možnost jiná by totiž neznamenala nic jiného než skandál „planetárních rozměrů“.

Nebudu předstírat, že mé srdce spěchá vstříc srdci Sergeje Skripala. Byl to důstojník, který složil přísahu své vlasti a pak svou vlast zradil. Ale ani on si nezaslouži osud, jaký mu Britové připravili – být otráven a pak být zbaven svého mozku, ne-li ovšem i života.

Ale co Julia? Ta je přece naprosto nevinná a 5. dubna, kdy volala své sestře Viktorii do Ruska, jevila ještě známky dobrého zdraví a jasné mysli. A nyní je bůhvíkde, a já zvažuji, co je horší – zda to, že se už možná nikdy neobjeví, anebo po měsících brirtského „poradenství“ třeba i objeví?

Ve velkém projektu sionistické války proti planetě Zemi na dvou lidech možná nezáleží. Ale já mám za to, že to nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je, vzpomenout si na ně i na to, co se jim přihodilo.

Což žene na jazyk otázku, v jakém druhu společnosti to vlastně žijeme. Nejsem ani tak šokován tím, k jakémuto činu se britský stát uchýlil, protože on se k takovým činům uchyloval vždycky. Jsem šokován z toho, že v tzv. západní „demokracii“ se svobodou, pluralismem a „evropskými hodnotami“, ať už znamenají cokoliv, Britům tahle věc prostě projde. A co tak „solidarita“ se Skripalovými? Co na to říkáte vy, Evropané?

Vybral a přeložil Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře