Slovinská bankovní kriminální story

Proč mají politici a bankéři důvod třást se strachy

Ve chvíli, kdy píši tento článek, vycházím z informací, které jsou k dispozici. Ještě nevíme, jak dopadl zátěžový test ECB, který má ukázat prstem na ty banky, jež budou určeny k odstřelu. Důsledky pádu malých bank však budou mít nemalé důsledky pro střadatele a zejména pro penzijní a pojišťovací fondy. Boj se vede tvrdými prostředky. Není proto od věci odpoutat se na chvíli od katastrofální situace v Itálii a podívat se, co se děje v malém Slovinsku.

Kriminální story àla Řecko v Lublani

Před několika dny odstoupil slovinský ministr financí Dušan Mramor. Jeho pravá ruka a státní tajemník ministerstva financí Metod Dragonja ho vzápětí následoval. V Lublani hýbe žlučí lidem i orgánům trestního řízení Slovinská centrální banka. Kvůli slovinské bance Nova Ljubljanska banka (NLB) a také ECB a Evropské komisi probíhá tvrdý a zatím nerovný boj proti centrálním bankéřům. To, že by naši kriminalisté vyšetřovali Českou národní banku například kvůli prodeji zlata do zahraničí, nebo zkoumali vliv nastaveného kurzu koruny na chudnutí obyvatelstva, je v Česku zatím nepředstavitelné.

Bývalý ministr financí se v kauze, kterou dále popisuji, postavil na stranu Maria Draghiho, který pohrozil slovinské vládě na zasedání ministrů financí EU právními kroky, pokud budou vyšetřovací orgány ve Slovinsku a vláda „ohrožovat nezávislost slovinské centrální banky“. Policie si opravdu dovolila popravdě hodně – 6. července 2016 zabavila bankéřům laptop s důležitými informacemi a provedla razii v hlavní budově centrální banky, státní Nové lublaňské bance (NLB) i v poradenské firmě Ernst and Young kvůli obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby.

Story jako vystřižená z kuchařek Goldman Sachs a MMF

V roce 2013 proběhla záchrana banky NLB z peněz daňových poplatníků. (Přeloženo do češtiny: Stát si navýšil svůj dluh, aby nacpal peníze do děr v bilanci bank a nastrkal do marodné banky 4,5 miliard eur z veřejných prostředků.) Známe to z jiných zemí, například z Irska, Řecka atd. Postiženi byli všichni občané, ale okradeni především ti, kteří si šetřili na penze. „Zodpovědní občané“ spořící v důchodových fondech přišli o 257 milionu eur. (Co na to ing. Jiří Rusnok?) Nejvyšší slovinský prokurátor označil celou operaci za podvod, a to zejména proto, že některé cenné papíry byly zjevně záměrně zařazeny do kategorie „nedobytné úvěry“, aby se díra v bilanci zdála mnohem větší než ve skutečnosti.

My, obyčejní účetní, jakým je také Beppe Grillo, bychom mohli skutečně o tricích v bilancích bank vyprávět dlouhé a dlouhé hodiny. Tedy bilancí, vždy řádně auditovaných a spojenci bank – velkými auditorskými společnostmi – orazítkovaných. Jenže co platí jako závazné pravidlo pro podniky reálné ekonomiky, neplatí pro finanční sektor. V tomto sektoru totiž umělecká tvořivost jenom kvete!

Dlouhé prsty bývalého prezidenta Evropské komise Jose Manuela Barrose, dnešního ředitele u Goldman Sachs

Jakoby se ve Slovinsku v jiné podobě opakovala řecká tragédie. Slavoj Žižek, slovinský marxistický filozof, to okomentoval slovy klasika: „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“. Barroso se v celé operaci silně angažoval, píší DWN. Evropská komise v roce 2013 nařídila ve Slovinsku zátěžový test. Ten stál slovinské daňové poplatníky, kteří si nad tím mohou ukroutit ve hlavu, 30 milionu eur. 700 eur za hodinu práce.

Kdo tento test bank organizoval? Jsme doma: poradenská firma Oliver Wyman. A o té jsme již na stránkách E-republiky také kdysi psali, stojí za to se k textu Bankéře v EU požírá jejich vlastní monstrum vrátit. Po zorganizování této akce byla firma pověřena vypracováváním zátěžových testů bank pro Evropskou centrální banku a pracuje pro ni jako poradce.

Výsledek operace: NLB byla kvalifikována jako „banka k zachraňování“

Banka byla rozdělena na bad-bank a good-bank. V rakouských Korutanech se z této strategie nemohou kvůli postupu v případě banky Hypo-Alpe-Adria vzpamatovat. Koneckonců i my v Čechách jsme se vydali stejnou cestou do hvězdných výšek stále víc narůstajícího státního dluhu. Je to pořád ta stejná písnička – privatizace zisků, socializace ztrát.

Ve Slovinsku působil úspěšně jako misionář tohoto náboženství zachraňování bank Švéd Stefan Ingves, tehdy vysoký činitel MMF. Dokonalé propojení sítí EK, MMF a ECB, jež má za účel přivést na buben evropské státy jeden za druhým. Učelem je získat za babku ve prospěch investorů–velkobank co nejvíce majetku z bohatství evropských států, vytvářeného po staletí.

Rozhodnutí o založení bad-bank Slovinsko těžce poškodilo. Co však Slovince rozzuřilo, je skutečnost, že dohled z ECB se postaral o to, aby díra v bilanci banky NLB vypadala větší, než byla ve skutečnosti.

Podle EU Observeru tvrdí vyšetřovatelé z hospodářské kriminálky, že banka měla k 30. září 2013 kapitál ve výši 855 milionu eur, ale ještě tentýž den oznámila Slovinská centrální banka, že NLB má záporné jmění ve výši 318 milionu eur. Kdyby tomu tak opravdu bylo, byla by banka stíhána, že nepřijala včas zákonná opatření na ochranu akcionářů. To by bylo kvalifikováno jako trestný čin a podvod, na který pamatuje slovinský trestní zákon odnětím svobody. Takto kromě bail-outu, tedy použití více jak 4 miliard z veřejných prostředků, proběhlo i „stříhání ovcí“, neboli bail-in, a střadatelé byli obráni o peníze.

Centrální bankéři odmítli spolupracovat s vyšetřovateli a ECB jim kryje záda

Vyšetřovatelé se rozhodli případ důkladně prošetřit a požádali centrální banku o spolupráci a vydání dokumentů. Jenže úřady narazily u centrální banky, která odmítla vydat požadované dokumenty, na odpor. Úřady tedy zabavily centrálním bankéřům laptop s daty při výše uvedené prohlídce. Data však jsou zakódovaná a centrální banka jim odmítla vydat klíč.

Mario Draghi označil postup vyšetřovatelů za „nepřiměřené zabavení informací ECB“, což ovšem generální prokurátor odmítá. Guvernér slovinské centrální banky zase šermuje výroky o riziku a ohrožení „finanční stability“ země.

Napětí v Itálii

Tento vývoj rozhodně nepotěší ani italské věřitele a střadatele. Ti si musí být vědomi, že o peníze přijdou v okamžiku, kdy inkvizitor prohlásí, že jejich banku je nutné sanovat na základě výsledků zátěžového testu. A jejich hněvu se Matheo Renzi bojí jak čert kříže. Hnutí 5 hvězd, které je opravdu jedinou silnou protisystémovou stranou silně kritizující organizaci finančního sektoru v Evropě, v Itálii dle aktuálních průzkumů jasně vede. Banksterští žraloci požírají velké, střední i malé ryby, vrhají se na vše, co lze ještě ve státech, přivedených uměle na mizinu, privatizovat.

Aby se zabránilo pádu nejstarší banky světa Monte Paschi di Siena, přichází dnes překvapivá zpráva, že se za ni zaručují nejmenovaní američtí investoři prostřednictvím švýcarské USB. Opět v tom má prsty naše stará známá Oliver Wyman, dceřiná společnost velké americké finanční společnosti Marsh & McLennan, která kdysi takto dobře radila City a USB? Čas ukáže.

Co je však více než zjevné – probíhá válka proti zemím kontinentální Evropy všemi prostředky a Angloameričané v ní hrají opět stejnou roli jako před II. světovou válkou.

Další zdroje:

• Vorspiel zur Enteignung: Banken-Stresstest als Fanal für die Anleger

• IMF Warns Of „Global Contagion“ From Italy’s Bank Crisis

• Some Disturbing Figures About The Upcoming Banking Crisis