Současníci o Stalinovi (2)

Reklama


Maršál G. K. Žukov

Pochopit blíže J. V. Stalina se mi podařilo po roce 1940, kdy jsem pracoval v hodnosti náčelníka Generálního štábu a v době války jako zástupce vrchního velitele. O vzhledu J. V. Stalina psali už nejednou. Malý a nezajímavý na pohled, přesto J. V. Stalin působil silným dojmem. Bez jakéhokoli pozerství si získával lidi prostotou komunikace. Přirozený způsob rozhovoru, schopnost přesně formulovat myšlenku, přirozený analytický intelekt, velká erudice a vyjímečná paměť přinutily dokonce velmi zkušené a významné lidi při rozhovoru se Stalinem se vnitřně sebrat a být vnímavými. (…)

Ruský jazyk znal skvěle a měl v oblibě používat obrazné literární srovnání, příklady, metafory. (…) Psal vždy sám a bez přípravy. Hodně četl a byl široce vzdělaným člověkem v nejrůznějších oblastech. Jeho neskutečná pracovitost, umění rychle se orientovat v materiálech mu umožňovaly prohlédnout a osvojit si za den takové množství nejrůznějšího faktologického materiálu, které nebylo v možnostech běžného člověka. Těžko jmenovat nějaký jeho převládající rys. Byl to talentovaný mnohostranný člověk, těžko hledat někoho srovnatelného. Měl silnou vůli, introvertní a vznětlivý charakter. Obvykle byl klidný a rozumný, ale někdy byl podrážděný. Tehdy ztrácel objektivitu, doslova se měnil na očích, bledl a vypadal těžce a krutě. Neznal jsem moc odvážlivců, kteří mohli vydržet stalinský hněv a vrátit úder. (…)

Pracoval hodně, 12 – 15 hodin denně.

Jako vojenského činitele jsem poznal Stalina dokonale, protože jsem spolu s ním prožil celou válku. J. V. Stalin ovládal problémy organizace frontových operací a operací frontových uskupení, řídil je s úplnou znalostí věci, dobře rozuměl i velkým strategickým otázkám … V řízení ozbrojeného boje celkově Stalinovi pomáhala přirozená inteligenci a rozvinutá intuice. Uměl najít „hlavní článek řetězu“ strategické situace a soustředit se na něj, postavit se nepříteli na odpor a provést tu nebo onu velkou útočnou operaci. Nepochybně byl důstojným Vrchním velitelem.

[Жуков Г. К. Воспоминания и размышления. М., 1969, с. 295—297]

Maršál I. Ch. Bagramjan

V ten památný večer, který na mě zanechal nezapomenutelný dojem J. V. Stalin nejednou v průběhu zprávy a během procesu jejího hodnocení nám vysvětloval, jak nejlépe využívat bojové vlastnosti pěchoty, tanků, letectva v následných letních operacích Rudé armády. (…) Z Kremlu jsem se vrátil zcela ovládnut novými dojmy. Pochopil jsem, že hlavou našich ozbrojených sil je nejen vynikající politický činitel současnosti, ale také vojenský velitel dobře znalý vojenské teorie a praxe.

Při probírání návrhů velitelů byl Vrchní velitel mlčenlivý. Naslouchal a zřídka měl krátké přesně formulované otázky. Měl ideální paměť na čísla, jména, názvy měst a vesnic, přesné výrazy. Stalin byl velmi soustředěný.

[Баграмян И. Х. Так мы шли к победе. М., Воениздат, 1977, с. 59, 61, 300]

Maršál D. F. Ustinov

Stalin byl neskutečně pracovitý, měl velkou sílu vůle, velký organizační talent. Protože chápal celou složitost a mnohostrannost otázek řízení války, mnohé delegoval na členy Politbyra, ÚV, GKO (Státní Výbor Obrany), vedoucím narkomů (národní komisariáty). Uměl sladit bezprecedentně jasnou, harmonicky sladěnou práci všech článků řízení a prosazoval bezpodmínečné splnění přijatých závěrů.

Při vší své autoritativnosti, tvrdosti, řekl bych až krutosti vždy živě reagoval na projevy rozumné iniciativy, samostatnosti, cenil si nezávislých myšlenek … Znal jména prakticky všech vedoucích osobností ekonomiky a ozbrojených sil až do ředitelů podniků a velitelů divizí, pamatoval si nejpodstatnější data, které je charakterizovaly jako osobnosti, a také stav věcí v oblastech, které jim byly svěřeny.

[Устинов Д. Ф. Во имя победы. М., 1988, с. 90, 92]

Lion Feuchtwanger (Německo)

Stalin mluví bez okras a umí dokonce složité myšlenky vyjádřit jednoduše. Občas mluví až moc jednoduše, jako člověk, který je zvyklý formulovat sv myšlenky tak, aby mu rozuměli od Moskvy až po Vladivostok. Možná že není nadělen ostroumem, ale má bezpochyby cit pro humor. Někdy se jeho humor stává nebezpečným. Občas se usmívá tichým, šibalským smíchem. Cítí se sebejistě v mnohých oblastech a cituje nazpaměť bez přípravy jména, data, fakta, a to vždy přesně.

Hovořil jsem s ním o svobodě tisku, demokracii a kultu jeho osobnosti. Ze začátku odpovídal obecnými frázemi a držel se známých šablon stranické komunikace. Později jsem už v něm necítil stranického vůdce. Viděl jsem ho jako osobnost. I když se mnou ve všem nesouhlasil, po celou dobu zůstával inteligentní a empatický.

A. A. Gromyko

Co vás udeřilo do očí při prvním pohledu na Stalina? Kdekoli byste ho viděli, vždy byste si povšimli, že je to člověk myšlenky. Nikdy jsem si nevšiml, že by někdy řekl něco, co by nevyjadřovalo jeho postoj k projednávané otázce. Neměl rád úvodní slova, dlouhé věty nebo nicneříkající výrazy. Otravovalo ho, když někdo hovořil květnatě a nebylo možné z jeho slov vytáhnout myšlenku, pochopit, co ten člověk chce. Zároveň byl Stalin ochoten jednat trpělivě, nejen to, shovívavě se chovat k lidem, kteří díky svému úrovni vzdělání měli potíže s formulací své myšlenky.

Když jsem pozoroval Stalina, jak vyjadřoval své myšlenky, vždy jsem si v duchu říkal, že u něj hovoří i obličej. Zvláště výrazné byly oči, chvilkami je přimhuřoval. Jeho pohled to činilo ještě ostřejším. Ale ten pohled v sobě tajil i tisíc hádanek.

Stalin měl zvyk, když vystupoval například s výhradou na adresu toho nebo jiného zahraničního činitele, dívat se na něj během polemiky upřeně, neodtrhujíc od něj pohled po nějakou dobu. A je třeba říci, že objekt jeho pozornosti se v tom okamžiku necítil moc příjemně. Šípy jeho pohledu probodávaly.

Když mluvil Stalin vsedě, často měnil polohu, nakláněl se na jednu stranu, pak na druhou, někdy mírným zdvižením ruky podtrhl nějakou myšlenku, kterou chtěl zdůraznit, i když na gesta byl jinak velmi skoupý. Zřídka zvyšoval hlas. Ale většinou mluvil tiše, jakoby neslyšně. Mimochodem, tam, kde vystupoval, bylo vždy absolutní ticho nezávisle na tom, kolik tam bylo lidí. Pomáhalo mu to být sám sebou.

Stalinovy projevy se vyznačovaly zvláštním způsobem. Přitahovaly přesností s jakou byly formulovány myšlenky a hlavně, nestandardností myšlenek. Co se týče zahraničních činitelů, chci podotknout, že Stalin je moc nerozmazloval svou pozorností. Už jen z těchto důvodů byla možnost uvidět a uslyšet Stalina považována za velkou událost.

K. M. Simonov

… A je tu takové téma, které je velmi důležité,“ řekl Stalin, „kterou je potřeba, aby se jí věnovali spisovatelé. Je to téma našeho sovětského vlastenectví. Pokud vezmeme naši střední inteligenci, vědeckou inteligenci, profesory, lékaře,“ řekl Stalin, přitom stavěl věty s jeho zvláštní intonací, kterou jsem si tak jasně zapamatoval, že bych ji dokázal do slova a do písmene zopakovat, „cit sovětského vlastenectví u nich není dostatečně rozvinutý. Bez rozumného důvodu se klanějí zahraniční kultuře. Všichni se cítí jako neplnoletí, nestoprocentní, zvykli se považovat za věčné žáčky. Je to zaostalá tradice, která pochází od Petra. Petrovy myšlenky byly dobré, ale brzy přilezlo příliš mnoho Němců, bylo to období klanění Němcům. Podívejte se, jak těžko se dýchalo a pracovalo například Lomonosovovi. Napřed Němci, pak Francouzi, klaněli jsme se cizincům,“ řekl Stalin a najednou, šibalsky přimhouřil oči a téměř neslyšně do rytmu řekl – „zasrancům“ – usmál se a znovu zvážněl.

Obyčejný zemědělec se nepůjde kvůli nějakým nesmyslům klanět, nezačne sundávat čepici a u takových lidí je nedostatek důstojnosti, vlastenectví, chápání role, kterou Rusko hraje. U vojáků také bylo takové uklánění. Teď už je toho míň. Teď už ne.

Proč jsme my horší? V čem je problém? Je potřeba tento problém znovu a znovu připomínat deset let. Stává se, že člověk dělá velkou věc a ani o tom neví. A Stalin znovu začal mluvit o profesorovi, o kterém mluvil už dříve. Když si uvědomíme, co je to za člověka, rozhodně není mezi těmi neúspěšnými. A před jakýmsi cizincem, před vědcem, který mu nesahá po kotníky, se klaní a ztrácí svou důstojnost. Alespoň já to tak vidím. Je potřeba bojovat proti samozničujícím náladám naší inteligence.“

[Симонов К. М. Глазами человека моего поколения. М., 1989, с. 124—127]

Winston Churchill (Velká Británie)

Největším štěstím pro Rusko bylo, že v době těžkých zkoušek stál v čele země génius a rázný vojevůdce Stalin. Byla to nejmimořádnější osobnost, imponující naší proměnné a kruté době, ve které prošel celý jeho život.

Stalin byl člověkem s neobyčejnou energií a nezlomnou sílou vůle, ostrý, krutý a nemilosrdný v diskusi, kterému jsem dokonce ani já, vychovaný v Britském parlamentu, neměl čím oponovat. Stalin měl především velký cit pro humor a sarkasmus a schopnost přesně chápat myšlenky. Tato síla způsobila, že se zdál neopakovatelným mezi vůdci jiných zemí všech dob a národů.

Stalin na nás udělal ohromný dojem. Byla v něm hluboká,logicky podložená moudrost zbavená jakéhokoli strachu. Byl neporazitelným mistrem v nacházení řešení v těch nejtěžších momentech z té nejbeznadějnější situace. Kromě toho byl Stalin v kritických okamžicích a také ve vítězných okamžicích vždy stejně rezervovaný, nikdy nepodléhal iluzím. Byla to neobyčejně složitá osobnost. Vytvořil a podrobil si ohromné impérium. Byl to člověk, který svého nepřítele ničil svým nepřítelem. Stalin byl největším diktátorem, který neměl ve světě sobě rovného. Převzal Rusko s dřevěným pluhem a opustil ho jako jadernou mocnost. Co říct, historie a národ na takové lidi nezapomíná.

[Черчилль У. Речь в палате общин 21 декабря 1959 года, в день 80-летия Сталина]

(Pozn. překl.: Chci upozornit, že autentičnost tohoto projevu je historiky zpochybňována.)

Zbigniew Brzezinski (USA)

V umění odůvodňovat své činy a získávat jejich schválení Stalin byl Stalin veleúspěšný i za hranicemi své země. Po dlouhou dobu měli mnozí západní komentátoři sklon jej spíše chválit ho za industrializaci Ruska, než jej odsuzovat za teror. Lišili se od sebe jen v terminologii. A tak byla stalinská epocha interpretována jako epocha velkých sociálních změn, vysoké dynamiky, přechodu od zemědělské ekonomiky na industriální. V určitém smyslu je to pravda. Za Stalina se Sovětský svaz skutečně stal velkou industriální mocností. Skutečně nastal odliv jeho obyvatel z vesnic. Byl naplno naladěn centralizovaný socialistický systém. A přitom bylo u sovětské ekonomiky relativně vysoké tempo růstu. Podle oficiální sovětské statistiky se národní důchod v období prvních pětiletek zvýšil čtyřikrát, každoročně byl přírůstek téměř 15 procent. K tomu bylo nezbytné přestěhování velkého množství lidí – za třináct let se zdvojnásobilo množství obyvatel ve městech. Od roku 1928 do roku 1940 se roční výroba energie zvýšila z 5 miliard kilowathodin na 48,3 miliard, výroba oceli z 4,3 mil. tun na 18,3 mil., výroba strojů z 2 tisíc na 58 400 tisíc za rok, automobilů z 8 tisíc ročně na 145 tisíc. Těsně před válkou byl podíl průmyslu na sovětské ekonomice 84,7 procent. Dokonce i pokud jsou tato čísla oficiální statistikou vylepšena, fakt, že sovětská ekonomika dosáhla velké úspěchy, se nedá popřít.

[Бжезинский З. Большой провал. Рождение и смерть коммунизма в ХХ веке]

Zdroj : http://aloban75.livejournal.com/2187694.html

Překlad : Sio

Přejít do diskuze k článku 69 komentářů