Spojené státy přešly k fašismu aneb Bůh nám buď milostiv!

Reklama


Už roky nám to tvrdí největší americké mozky, které tenhle fakt vnímají z nejsyrovější blízkosti, jež je obklopuje a klepe jim doslova do očí, úst i uší, ale my, zpoza oceánu a vzdáleni tedy od pozorovaného jevu tisíce kilometrů, jsme si to až dosud tvrdohlavě a umíněně odmítali přiznat. Propánakrále, vždyť kde stojí Socha svobody? Kde prezidentoval F.D. Roosevelt a kde spatřila světlo světa Listina lidských práv? Ano, tohle jsou dějiny, ale současnost je úplně jinde, odpovídají nám největší žijící lingvista i filozof současné Ameriky Noam Chomsky, proslulý ekonom, člen někdejší Reaganovy vlády a tvůrce prolulé reaganomics P.C. Roberts i světoznámý filmový tvůrce Oliver Stone (ano, to je ten, který se na karlovarském festivalu chystal o americkém fašismu porozprávět českým filmovým tvůrcům, ale ti už po jeho prvních větách opustili sál, protože oni přece o Americe vědí více než on, který v ní žije). A že je ta současnost skutečně už někde úplně jinde, dokazuje nejvýmluvněji fakt, že tyhle největší mozky Ameriky nám svá svědectví už nejsou sto sdělovat v oficiálních tiskových či audiovizuálních médiích (tam už by je totiž současní páni nepustili), ale že nám je dnes posílají vpodstatě vlastně jen po internetu.

Ale nic se nezmeškalo, protože čas oponout trhnul a on nám ten americký fašizmus vtrhl takříkajíc rovnou do kuchyně. Pravda, vzal si to oklikou přes Kyjev, kde s pomocí pěti miliard dolarů roznítil trvalou a plánovaně snad i nekonečnou válku všech proti všem, ale právě tohle by rád zopakoval i u nás. Zdáme se mu totiž málo protiruští a s Ruskem si to on chce jednou a provždy rozdat. A jak se nestyděl ukázat všechny finesy svého ohňostrůjství v Kyjevě, nestydí se ukázat je i nám. A proto docela klidně využije našeho až dosud docela posvátného svátku 17. listopadu a přímo na území svého velvslanectví v Praze připraví ve spolupráci se spřátelenými médií jako jsou ČT, ČRo, a téměř všemi našimi tiskovinami pokus o svržení našeho prezidenta. Zde se tedy s pomocí českých studentů a jiných mladých spřátelených osob, které jsou jednou týdně zvany na velvyslanectví na přátelské poklábosení a na čaj, připraví jak červené karty, které se budou na Národní třídě rozdávat a pak se na rozhlasový signál vymrští nad hlavy tak energicky, jak si to nacvičili sparťanští fotbaloví hooligans, tak velké a co nejostřeji formulované transparenty, Ale právě u těch transparentů vznikne mezi pracovníky amerického velvyslanectví a jejich českými pomocníky malý spor. Češi mají za to, že by ty transparenty měly znít jen česky, aby se tak americká účast na nich zakryla, avšak Američané smetou tenhle pro ně směšný ohled rázně ze stolu. Budou to zabírat naši kameramani, nu a protože se to bude promítat v Americe, musí přece náš výjimečný a nepostradatelný národ vidět, proti čemu to ti Češi vlastně protestují.

Takže se jde na Národní a na Václavák s dvojjazyčnými tranparenty, protože fašizmus není pro fajnové slečinky a americkým zaměstnancům jsou čeští spolupracovnici s jejich neuvěřitelnými obavami v tu chvíli tak trošku k smíchu.

K smíchu však všechno tohle pinožení není nám. Protože víme a dostatečně jsme jsme se už poučili o tom, že jakmile se tihle američtí fašisté, pro lepší dojem nazýváni neokonzervativci, do něčeho zakousnou, tak už nepustí. Viděli jsme to v Kyjevě. A teď jsme zcela jasně na řadě my.

Bůh nám buď milostiv!

Foto: Petr Ďoubalík, www.douba.cz

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů