Spojené státy se pokoušejí vyrobit si záminku k útoku na Írán od roku 2005

Reklama


Organizace Projekt pro nové americké století dala koncem minulého století vypracovat projekt americké vojenské politiky pro 21. století s titulem Přestavba americké obrany, strategie, sil a zdrojů pro nové století. Řada členů této organizace se stala členy vlády amerického prezidenta George Bushe mladšího a ve vládě Donalda Trumpa je John Bolton, který byl jedním z ředitelů tohoto projektu, poradcem pro národní bezpečnost. V dokumentu, zveřejněném v září roku 2000, se psalo, že „potřeba významné vojenské přítomnosti v zálivu překračuje problematiku režimu Sadáma Husajna“ a „Írán se může ukázat být stejným nebezpečím pro americké zájmy v Zálivu jako Irák“.

V roce 2004 začaly USA vypracovávat plány vojenského útoku na Írán. V těchto plánech, které byly dokončeny v červnu 2005, se počítalo i s použitím jaderných zbraní a byly dokončeny v červnu 2005. Od konce druhé světové války se žádná velmoc neuchýlila k tak nebezpečnému myšlení, aby světu veřejně prezentovala možnost použití jaderných zbraní v lokální válce

V roce 2007 poskytl generál ve výslužbě Wesley Clark, vrchní velitel americké armády v Evropě z konce 90. let, tento rozhovor nezávislému americkému programu Democracy Now!, který vysílá asi 950 televizních a rozhlasových stanic po celém světě. Řekl v něm, že několik týdnů po útocích z 11. září 2001 mu generál z amerického generálního štábu řekl, že v příštích pěti letech má americká armáda v plánu zlikvidovat režimy v Iráku, Sýrii, Libanonu, Libyi, Somálsku, Sudánu a Íránu . Podezření, že tento plán vzešel z kruhů nejbohatších bankéřů, podepírá zjištění, že centrální banka žádné z těchto zemí nebyla v té době členskou bankou Banky pro mezinárodní vypořádání ve švýcarské Basileji, která usiluje o to, řídit všechny centrální státní banky na světě a mít tak pod kontrolou prakticky celé světové hospodářství a dosahovat zisků, které z toho mohou plynout.

Je dobře známo, že v případě Iráku používala americká vláda k ospravedlnění invaze falšované informace o jeho vývoji zbraní hromadného ničení. V únoru 2005, dva roky po obsazení Iráku řekl George Bush, že je připraven použít „všech možností“, aby zabránil Iránu ve vývoji atomové bomby. Ve skutečnosti ale požadoval, aby Írán (se zásobami 89 miliard barelů ropy) zastavil svůj program budování jaderných elektráren a obohacování uranu pro jejich provoz. To ovšem smlouva o nešíření jaderných zbraní nezakazuje (ZDE – str. 1).

V roce 2005, po prohlášení prezidenta Bushe, že USA jsou připraveny zabránit Íránu ve vývoji jaderné zbraně i vojenskou silou , se na internetových stránkách ruské vlády objevil komentář, že americký vojenský útok na Írán by mohl mít „nepředvídatelné následky“. Ruská vláda tak dala najevo, že americký útok na Írán a obsazení země s jedněmi z největších světových zásob ropy a zemního plynu by mohlo vyvolat světovou válku. Na stranu Íránu se postavila i Čína. V roce 2008 dokonce nabídla Íránu, že vybuduje vojenskou základnu na jednom z jeho ostrovů v Hormúzské úžině, kudy se dopravuje íránská ropa i do Číny. Írán dál věřil, že je schopen uhájit si sám svou nezávislost a nabídku nepřijal.

Od září roku 2009 se snažila americká, britská a německá media přesvědčit Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, aby zveřejnila informace o íránské práci na rozbušce pro atomové bomby, kterou zřejmě této agentuře dodalo Německo, ale kterou šéf agentury, Mohamad Baradej, nositel Nobelovy ceny za mír, odmítal zveřejnit, protože jí pokládal za nedůvěryhodnou. Dva měsíce poté Mohamedu Baradejovi skončilo funkční období a později řekl, že neviděl „ani zlomek důkazu“, který by usvědčoval Írán z práce na vývoji atomové bomby.

Mohamed Baradei byl v čele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) vystřídán Japoncem Jukio Amanem. Americký novinář Seymour Hersh, který v USA poprvé zveřejnil zprávu o masakru ve vietnamské vesnici My Lai a později zprávu o mučení vězňů v iráckých věznicích, citoval ve svém článku o zprávě MAAE z listopadu 2012 americkou diplomatickou depeši z Vídně, sídla MAAE, zveřejněnou ve Wikileaks, ve které se psalo, že nový ředitel MAAE, Jukio Amano „je připraven na to být v hlavních televizních vysílacích časech“ a že „Amano velvyslanci několikrát připomínal, že bude muset dělat ústupky G-77 (skupině rozvojových zemí), které od něj oprávněně požadovaly, aby byl spravedlivý a nezávislý, ale že stojí pevně na americké půdě při každém strategickém rozhodnutí od přidělování vysokých funkcí až po řešení domnělého íránského programu jaderných zbraní“. (ZDE)

Po neúspěchu americké Demokratické strany ve volbách do Kongresu se v jednom ze dvou nejvýznamnějších amerických deníků, Washington Post, 31. října 2010, objevil článek jejich politického korespondenta, uznávaného za jednoho z nejvlivnějších novinářů ve Washingtonu, Davida Brodera, ve kterém navrhoval prezidentu Obamovi, aby rozhýbal zpomalenou americkou ekonomiku a získal si zpátky přízeň amerických voličů přípravami na válku s Íránem. „Vzpomeňte si… na Velkou hospodářskou krizi. Co tuto ekonomickou krizi nakonec vyřešilo? Druhá světová válka“, psal David Broder. Komentátoři z jiných médií Broderův návrh odsuzovali. Vlivný časopis Foreign Affairs napsal pod titulkem „Ztratil Broder rozum?“, že válka by vedla ke zvýšení cen ropy, že americká armáda má dostatek střeliva k útoku na Írán a nedošlo by proto k žádnému růstu výroby a že Pentagon právě hledá cesty, jak ušetřit miliardy dolarů vzhledem k nastávajícímu období rozpočtové střídmosti. Ve stejném časopise psal jiný autor, že americká veřejnost není nakloněna další válce na Středním východě a že Obama by ztratil hlasy levicových voličů, zatímco ti pravicoví by ho stejně nevolili. Pat Buchanan, konzervativní spisovatel, politik, publicista a televizní komentátor psal v The American Conservative: „Jak přípravy na válku s Íránem zlepší naši ekonomiku, když nás dvě současné války, které stály bilión dolarů, přivedly do největší hospodářské krize od 30. let?“ Ptal se také, jestli by USA nemusely obnovit vojenské odvody, aby měly na válku dost vojáků a vzal v úvahu i mezinárodní právo, které zatím Írán neporušil, když konstatoval, že Írán nemá žádný uran, obohacený do takové míry, aby mohl být použit k výrobě atomové bomby.

V červenci 2011 oznámil americký náměstek ministra financí, David S. Cohen, že ministerstvo financí odhalilo tajnou dohodu Íránu s al-Kájdou, kterou jí „umožnil posílat přes íránské území peníze a operativce“. Tato informace byla vyvrácena v květnu 2012, když bývalý zpravodajský důstojník pro Blízký východ a Jižní Asii, Paul Pillar, a dva další zpravodajští důstojníci řekli tiskové agentuře IPS, že v počítači Bin Ládina nebyla nalezena žádná informace, která by potvrzovala spolupráci al-Kájdy s Íránem, a že muž, který údajně tuto spolupráci v Íránu organizoval, ve skutečnosti jenom za al-Kájdu zprostředkovával jednání mezi Íránem a al-Kájdou o výměně příslušníků al-Kájdy vězněných v Íránu za íránského diplomata uneseného v Pákistánu. USA se tak ale zjevně znovu pokoušely přesvědčit zfalšovanými informacemi světovou veřejnost, že jejich útok na Írán by byl oprávněný.

V listopadu 2011 vydala Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) vedená už Japoncem Amanem, novou zprávu o íránském jaderném programu. Zpráva sice nepřinášela žádné nové informace o íránském vývoji atomové bomby, ale prezentovala dřívější (mnohdy nepotvrzená) zjištění agentury kompaktním způsobem, který vyvolával dojem, že Írán systematicky pracuje na vývoji atomové bomby a nosičů, které by jí mohly dopravit na velké vzdálenosti a v budoucnosti ohrožovat i USA. USA a západní státy zprávy využily k jednostrannému uvalení nové vlny sankcí na Írán. Rusko a Čínu nová zkreslená zpráva nepřesvědčila a v Radě bezpečnosti OSN tedy nová vlna sankcí neprošla, protože jí tyto země nepodpořily. Podle vyjádření expertů zpráva MAAE obsahovala velmi závažné chyby. Všechny důkazy o íránském vývoji atomové bomby, které MAAE uváděla ve své poslední zprávě s jedinou výjimkou pocházely z doby před rokem 2003. Nové sankce západních států proti Íránu se tedy nevztahovaly na práce na vývoji atomové bomby, které by Írán prováděl v současné době, ale na práce, které možná prováděl před rokem 2003. Šlo tedy v zásadě o nesmyslný postup.

Rusko a Čína pochopily poslední zprávu MAAE a sankce, které na Írán uvalily západní země, jako přípravu na válku proti Íránu.  Noviny ústředního výboru komunistické strany Číny, Čchiu Š, vydaly 9. listopadu 2011 článek nazvaný Proti Iránu se zvedají větry války. Čínský prezident Chu Ťin-tao řekl 7. prosince představitelům čínské armády, že Čína se musí připravovat na válku. Čínský admirál Čang Čao-čung dokonce, podle íránské agentury Press TV, řekl koncem prosince, že „Čína nebude váhat bránit Írán i za cenu třetí světové války“ a v čínské televizi, že Čína je ochotná si, kvůli přímé pomoci Íránu, otevřít pozemní průchod do Íránu přes Pákistán. Je třeba dodat, že Čína dováží z Íránu, podle různých zpráv, 10 až 15 % své spotřeby ropy a zastavení íránských dodávek by ji muselo uvrhnout do ekonomické krize.  Ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, reagoval na zprávy, že Izrael se možná připravuje na vojenský úder na Írán slovy „To by byl velmi vážný omyl s nepředvídatelnými následky“.

Podle zprávy izraelského deníku The Jerusalem Post z 20. prosince 2011 se na jaře 2012 v Izraeli chystalo dosud největší společné izraelsko-americké vojenské cvičení, kterého se mělo zúčastnit tisíce amerických vojáků a které mělo „zahrnovat vytvoření amerických velitelských stanovišť v Izraeli a izraelských velitelských stanovišť na evropském americkém velitelství v Německu – s nejzazším cílem vytvořit společné síly pro případ rozsáhlého konfliktu na Středním východě“, o kterém se vlastně mluvilo na zasedání skupiny Bilderberg v roce 2011. USA měly do Izraele dopravit i obranné střely, které „by simulovaly“ obranu proti balistickým střelám vypáleným na Izrael. (ZDE) Podle některých zpráv v té době nacvičovaly americké televizní stanice zpravodajství o útoku na Írán.

Začátkem ledna řekl Dimitrij Rogozin, který v té době přecházel z pozice ruského vyslance u NATO do funkce náměstka předsedy ruské vlády: „Írán je náš soused a jestli v Iránu dojde k jakékoli vojenské akci, bude to přímé ohrožení naší bezpečnosti.“

Americká vláda pochopila, že dostala svět na pokraj světové války a 15. ledna připravované americko-izraelské vojenské cvičení nazvané „Strohá výzva 12“, zrušila. Odůvodnila to tím, že nechce podporovat izraelský útok na Írán. Koncem ledna zopakoval americký předseda náčelníků generálních štábů, generál Martin Dempsey, oficiální názor americké vlády, že Írán atomovou bombu nevyvíjí a varoval Izrael před vojenským útokem na Írán. Řekl dokonce, že Spojené státy Izrael v případě útoku na Írán nepodpoří. Proti útoku na Irán se vyslovil i americký ministr obrany.

Když se Donald Trump rozhodl odvolat americký podpis na dohodě o íránském jaderném programu, nebylo ještě jasné, co všechno tím sleduje.

Začátkem května letošního roku vyslaly Spojené státy do oblasti Perského zálivu letadlovou loď USS Abraham Lincoln a bombardéry B52 a zdůvodnily to tím, že Írán ohrožuje americké vojáky a americké zájmy. Toto neurčité zdůvodnění vyvolávalo dojem, že USA se připravují na situaci, ve které předloží světu své „důkazy“ o nějakém íránském činu, který ohrožuje světovou bezpečnost a vyvolává nutnost zásahu amerických vojáků. Tento dojem ještě posílilo Americké ministerstvo obrany, když předložilo 23. 5. Donaldu Trumpovi žádost, aby do oblasti Perského zálivu vyslal dalších 10.000 amerických vojáků. Donald Trump jich nakonec poslal 1500. Když začaly USA vydávat zprávy o tom, že Írán útočí na tankery dopravující ropu Hormuzskou úžinou, nemohly nevyvolat podezření, že může jít o útoky, zorganizované americkými tajnými službami, jejichž cílem je ospravedlnit americký útok na Írán. Americká verze útoku na tankery, podle které bylo použito magnetických min, jak to údajně dokazují i záběry, na kterých Íránci odstraňují cosi z jedné z lodí, je přitom zpochybněna tvrzením námořníků z japonského tankeru, kteří viděli k jejich lodi dvakrát přilétat cosi, co potom vybuchlo. (ZDE)

I „účast na plánu nebo konspiraci sloužícím… k zahájení války“ je podle mezinárodního práva považována za zločin. Tohoto zločinu se dopustili i všichni ti, kteří vědomě využívali falšovaná fakta k tomu, aby americká vláda obhájila před světovou i domácí veřejností okupaci Iráku. Pokud dojde k útoku na Írán, bez jasných důkazů o tom, že skutečně útočí na ropné tankery, bude se ve světě prohlubovat stav bezpráví, který by měly světové vlády, včetně té naší, razantně odmítnout.

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů