Diskuze k článku


  • Martin (už bez taky m) • 7. listopadu 2017

    https://www.youtube.com/watch?v=zkSA4vKgIuU

  • jknovak • 7. listopadu 2017

    Dobrý muži,
    zatím, zdá se, si nikdo nepovšiml webu/ů předstírajících odpor ke… korporátnímu fašismu, ale ve skutečnosti pracujících pro jeho zájmy (viz, v našich poměrech, např. předvolební podrazy na Okamurovce

  • chalupář • 7. listopadu 2017

    Dvakrát jsem český Sputnik upozorňoval na potřebu českého korektora, protože jejich čeština je víc než hanebná. To samozřejmě degraduje význam sdělených informací, odpuzuje čtenáře, popř. vyvolává smích.
    Marně. Zřejmě se editor české verze bojí o svůj post.

  • zedd • 8. listopadu 2017

    Mám 20 let kamaráda s IQ tak ke 140. On Věří, že nás spasí umělá inteligence. Jde v podstatě o jakýsi vědecký, resp. technologický neopositivismus. Z jeho pohledu čím dřív, tím líp a Google & comp. jsou hrdinové světlých zítřků. Rád se vzdá(vá) soukromí, protože mu to usnadňuje život. Čím víc přesune rozhodovací zátěž na „aplikaci“, tím bude (snad) šťastnější.

  • PPK • 9. listopadu 2017

    zedd napsal
    Mám 20 let kamaráda s IQ tak ke 140. On Věří, že nás spasí umělá inteligence.

    Nasadit někomu do hlavy bez-důkazovou VÍRU (v cokoliv), to je jediný způsob, jak mu vygumovat z mozku jeho původní inteligentní, zkoumavý a rozvážný zdravý rozum. Aby totiž bylo jasno: Pojem „bez-důkazová“ víra je víra v nějakou autoritu, kterou nelze žádným opakovaným pokusem se stejným výsledkem dokázat tak, aby ji (tu autoritu) člověk mohl jednoznačně vnímat svými smysly. To znamená, např. předmět té víry uvidět, uslyšet, ochutnat, ucítit, nebo nahmatat. Jaký je tedy logický závěr definice víry? Jakákoliv víra člověka v cokoliv je proto vždy jen dobrovolným přijetím Výmyslu nějaké Představy někoho druhého v jeho okolí. Kdyby to totiž nebyl výmysl, pak by automaticky jeho Víra musela existenčně zmizet a musela by být ihned nahrazena Jistotou Poznání, že něco skutečně reálně hmotně a funkčně existuje. Ergo: Každá Víra jedince v cokoliv je přijetím pouhých představ druhých lidí, kteří jsou v okolí toho jedince. A proč se to „přijímání víry“ v Něco vůbec děje? Protože v něco věřit, vyžaduje od člověka méně duševní práce, než logicky o tom „předmětu víry“ přemýšlet a přijmout Zodpovědnost z výsledků a existenčních závěrů takového logického myšlení. Jedno je však jisté, což prokazují naše denní životní Zkušenosti: Vrozená vysoká úroveň IQ někoho však ještě nemusí být zárukou, že ten člověk po celý život nebude zároveň občas i líný – dokonce i myslet. A právě proto pro něj někdy může být mnohem méně pracné, něčemu jen tzv. uvěřit, i když to budou jen pouhé jeho představy a představy jemu podobných souvěrců. Ostatně, jak církve a sekty prokazují existenci autorit a principů své víry? Inu – prohlásí to za Svaté. A tečka. Sókrates zemřel právě proto, že byl racionálně nevěřící. Leč každá nevíra podkopává moc vládců a proto je trestána smrtí. Je odvaha říci: Vím, že něco nevím.

  • fajt • 9. listopadu 2017

    když má dnes někdo vysoké IQ, tak je to ve většině taky předpoklad k tomu, že dotyčná osoba bude trpět sociálním autismem ( tedy bude neskutečně nepraktická pro běžný život a krom toho společenský systém prostě nepobere ani v jednoduchý podobě) , komplexních a vyzrálých osobností, do toho obdařených vysokým intelektem, který je společensky nezahubil a neznemožnil jsem za svůj život potkal pramálo – ale i u nich ( až na jednu světlou výjimku) došlo k dobrovolné kolaboraci ( je to přeci tak pohodlné ) s menším zlem ( termín, který je dnes tak oblíben a omlouvá se s ním kdejaké fundamentální svinstvo). ..)

  • Martin (už bez taky m) • 9. listopadu 2017

    Víra se nevylučuje s přemýšlením, důvěrou, vlastní představou. Nevíra není rozhodně založena jen na „víře v racionálno“. Myslím, že každý normální člověk pane PPK má v sobě kus obého – víry i nevíry.
    Např. víra indiánských kmenů ze Sev. Ameriky ve „Velkého ducha“ je mi osobně blízká, a je lhostejno myslím zda tomu říkat víra v ŽIVOT, BOHA či Manitoua… Dokonce jsem stále více přesvědčen, že určitá víra je velkou oporou myšlení, uvažování, a dovede člověka posouvat dále nejen v reálném každodenním životě, ale i v tom „posouvat hranice“ o představách života – nejen v příštích dnech.
    Je otázkou, nakolik církve a náboženství skutečný význam pojmu „víra“ „okupovaly“ či přímo řečeno zkreslily, „zpotvořily“ k obrazu „svému“…
    https://www.youtube.com/watch?v=PwnMPvBeASQ

  • Martin (už bez taky m) • 9. listopadu 2017

    Některé činy, věci můžete udělat jen když v něco, někoho, někomu VĚŘÍTE, což zároveň neznamená že nemají hluboké racionální jádro.
    Víra je podle mne základnou mnoha toho čemu se říká altruismus či ušlechtilý čin.
    Bez ní by jistě na světě bylo hůře.
    Víra není totožná s církvemi ani s náboženstvími, proto SKUTEČNĚ VĚŘÍCÍ církve a fanatici upalovali či jako „příliš nebezpečně přemýšlivé“ posílali do vyhnanství jako první – a dodnes tak činí – byť i jinými prostředky…
    https://www.youtube.com/watch?v=plLcX2m_4gM

  • Martin (už bez taky m) • 9. listopadu 2017

    https://www.youtube.com/watch?v=x7JCQynlhVA

  • PPK • 10. listopadu 2017

    Martin (už bez taky m) napsal
    Víra se nevylučuje s přemýšlením, důvěrou, vlastní představou. Nevíra není rozhodně založena jen na „víře v racionálno“. Myslím, že každý normální člověk pane PPK má v sobě kus obého – víry i nevíry.

    Víra v něco, to je vždy jen bezvýhradným přijetím koncepce myšlenek jiného člověka. Buď tomu, co on hlásá, kompletně věříme, anebo nevěříme (a přinejmenším pochybujeme, protože on nepředložil DŮKAZ svých tvrzení) => nic mezi tím nemůže logicky existovat. Pokud tedy v něco (v tvrzení nebo v ideo princip), co hlásá někdo jiný, věříme, pak vždy žijeme jen tezemi a představami toho druhého, nikoliv výsledky vlastního poznání světa. Realismus tudíž není nějakým druhem „víry v racionálno“, ale je to jen konstatování stavu, vnímaného našimi lidskými smysly. Lituji, ale tvrzení, že „každý normální člověk má v sobě kus obého – víry i nevíry“ považuji sice za poetický, ale zároveň za zcela nelogický protimluv. Je nutné si vybrat: Buď realitu vnímáme, anebo žijeme představami. Protože však realitu a představy slučovat do jednoho pojmu nelze, pak platí buď realita, nebo nějaké představy (druhých), které coby věřící přijímáme i my za své. Takže, je na každém, aby si vybral. Buď nechá sám sebou poslušně citově manipulovat, nebo začne myslet vlastním logickým úsudkem. Nicméně, pokud někoho jeho představy duševně uklidní, tak to ještě neznamená, že ten svět kolem něj takový opravdu bude, jak on si ho představuje. Osobně proto postup myšlenkové aplikace víry, čili „lhát sám sobě do vlastní kapsy“ – považuji za ztrátu času a plýtvání vlastní duševní energií. Ano, je to sice pohodlné, ale pak platí jediný možný logický závěr, že žádný něčemu JEN věřící člověk není člověkem vnitřně i situačně svobodným. A prosím, vždy rozlišujme zásadní rozdíl mezi vírou a důvěrou. Důvěra, to je pojem naprosto s vírou nesouvisící, i když jazykově to má podobný slovní základ. Proč? Protože důvěra někomu, to je naše svobodné vztahové rozhodnutí, nikoliv logika přijetí nějakých přírodních zákonů.