Strelkov: V podstatě čelíme otevřené genocidě

Každý den mi tu umírají vojáci. Nemocnice jsou přeplněné raněnými. Je velice těžké dívat se na děti bez nohou, které jim utrhl náboj. My budeme bojovat. Ale VELICE potřebujeme pomoc.

Včera protivník zcela obklíčil Nikolajevku. Tím nejtěžším způsobem ji ostřeloval všemi typy zbraní – z raketometů, houfnic, minometů, tanků, obrněných vozů. Dochází k velkým škodám, destrukci budov. Zjistit počet obětí není vůbec možné, protože ve městě již nic nepracuje. Naše oddíly, které se teď nacházejí v Nikolajevce, pokračují v boji v obklíčení. Spojení s nimi nemáme. Nikolajevka je zcela odříznuta od Slavjanska.

V současné době se z jihu po trase Charkov-Rostov k Semjonovce blíží velká kolona obrněné techniky protivníka. Zároveň protivník pokračuje v nepřetržitém dělostřeleckém ostřelování města – Semjonovky. Včera byla zničena a hořela nikolajevská tepelná elektrárna.

V podstatě čelíme otevřené genocidě. Protivník, aby zlomil odpor domobrany, používá bez rozmýšlení všechny možné typy zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Je samozřejmé, že když domobranci vidí tu spoušť a smrt civilistů, ztrácejí vůli k dalšímu boji.

Chci vám říci, že ve Slavjansku není ani jeden Čečenec, ani jeden žoldák. Není tam ani jeden člověk, který by tam nepřišel z dobré vůle. Pokud dříve 90 % bojovníků tvořili místní, teď je jich již 95 %. Z celé posádky jenom několik desítek lidí přijelo z Ruska. Většina, absolutní většina jsou ukrajinskými občany, ze kterých pak zase většina jsou obyvatelé Donbasu.

Lidé, kteří vědomě vzali do rukou zbraně, aby chránili své domy, své rodiny, svou vlast. Aby chránili svůj jazyk a svou kulturu. Aby chránili Rusko. Nikdy se totiž od Ruska neoddělovali. Považují se za Rusy a chtějí žít v Rusku. To právo jim sebrali. Sebrali jim ho již dávno, a teď, když se ho pokusili obnovit, jim Rusko nechce pomoci k tomu, aby se opět spojili se svým národem, se svou velkou ruskou rodinou.

Je velice těžké si uvědomovat, že tři měsíce… Brzy to budou již tři měsíce, co jsme ve Slavjansku. Brzy to budou již tři měsíce, co jsme přišli pomoci místnímu obyvatelstvu chránit jeho práva. Za ty tři měsíce jsme v podstatě neobdrželi žádnou podstatnou pomoc. Nemohu říci, že Rusko nepomáhá. Posílá ohromné množství humanitární pomoci. Výstroj a uniformy přicházejí ze soukromých zdrojů. Ale to, co bychom velice potřebovali, nepřichází. Pochopte, že dokonce i kdybychom dostali dva, čtyři tanky, deset tanků, pět, šest děl. Ani kdybychom najednou dostali letadlo, nebude to hrát již žádnou roli.

V době příměří ukrajinská armáda provedla své celkové soustředění a plnou mobilizaci. Více než šedesát těžkých děl je teď nasměřováno na Semjonovku, Slavjansk a Kramatorsk. Včetně dvou desítek raketometů – GRAD, URAGAN, SMĚRČ. Těžké minomety – všechno je to nasměrováno sem. Nábojů má protivník tolik, kolik jsme jich neměli k dispozici ani v Čečensku. Tenkrát jsme tedy tolik nábojů neměli. A ze všeho se nepřetržitě střílí. Kolony se zásobováním přijíždějí nepřetržitě. Přijíždí i technika. V Charkově hrdinně montují denně půl druhé desítky strojů.

My vyřadíme jednu dvě jednotky obrněné techniky denně. Více ne. Protivník dokáže své prostředky získávat rychleji, než o kolik přichází. O hodně rychleji. Pokud Rusko nedokáže ihned dosáhnout přerušení boje a uzavření příměří, nebo nevstoupí se svými ozbrojenými silami, aby se zastalo ruského národa, který tady žije, za část ruského národa. Budeme zlikvidováni. Budeme zlikvidováni za týden, maximálně za dva. A jako první budou likvidovat Slavjansk s jeho ještě početným obyvatelstvem. Zůstalo tady ještě více než 30 tisíc lidí, civilistů.

Po mě chtějí, abych převzal odpovědnost za jejich smrt a za smrt vojenské jednotky domobrany, které velím. My jsme připraveni bojovat. My jsme připraveni zemřít. Nechce se nám ale zemřít nesmyslně a pohřbít pod ruinami města lidi, kteří nám uvěřili.

Děkuji.

Námět: Rado Miko

Překlad: Irena