Summity jejich (G 20) a naše…

Uplynulý summit G 20 vrátil Hamburk zřejmě do časů  válečných. Pravda, v dubnu a květnu 1945 to byli Britové, kdo projížděli Hamburgem, a byly to  zvlčilí  němečtí vojáci, kteří ničili, co jim pod ruku přišlo. Nerabovali, na rozdíl od dnešní německé mládeže. Pravda, tehdy už ani nebylo co rabovat.

Kancléřka Merkelová, která chtěla svým letošním voličům ukázat, že umí řídit, po sobě a summitu tedy  zanechala opět stopu destrukční.  Ani mnoho přátel mezi Dvacátníky neměla, neboť poddaní z EU by se neměli počítat. Paní kancléřka úsměvy sklidila jen od pana Macrona, kterému jistojistě připomíná, alespoň věkem, jeho paní a od pana Putina, který zase, na rozdíl od ostatních ví, co za zvláštní školu budoucí paní Merkelová, vítězka olympiády v ruštině, studovala v Doněcku.

Summit destrukční (blíže viz bloger varlamov.ru) se tedy zabýval především volným obchodem, což je věc neaktuální, neboť jde o politickou trvalku, a klimatickými změnami. Ty mají vstoupit v platnost roku 2021, a proto se právě nyní, kdy Amerika severní odstoupila od dohody klimatické, musí stylem lidové písně „Pes jitrničku sežral, docela maličkou…“ vracet zpět k nám Evropanům. Jako kdyby denně nebyl zachráněn prapor invazníků z Gambie, Senegalu a zemí blízkých, kteří jeli okusit Evropy, neb na ni dostali chuť. Korunu tomu včera zasadil na ČT 24 vysílaný program o  těchto cestovatelích, v němž konstatováno, že tito platí za dokumenty až tři tisíce pět set euro.  Mají v  kapse více, než mnohý český důchodce v záložně.

Summit za úspěšný nepovažuji. Snad jen pan Trump měl možnost provětrat dceru i choť pod světly reflektorů, jak se na stars sluší a patří, zatímco  pan Erdogan, naopak, vypadal osaměle. Summitu scházela uvolněnost a smích summitu Petrohradského. Sluší se podotknout, že během letošního ekonomického fóra v Petrohradu „no animal was harmed“, nebylo zraněno žádné zvíře, jak se píše v titulcích  na US filmy, ba ani člověk. Nikdo také nerozbíjel autosalóny s vozy Lada, nebo tolik oblíbené cvetočnyje lavky, květinářství… Stejně je zajímavé, že Rus sem tam koupí ženě či ženám květiny, zatímco žena americká by vnucení květů považovala možná  za sharp harrasment. Někde tedy udělali, hodnotíme-li ještě summit G 20, „soudruzi z DDR“ chybu.

Vrcholnému simmitu by v době míru prospěl německý Martha´s Vineyard, snobský ostrov severofríský u  dánských hranic, jeden z nejkrásnějších v moři  Severním. Sylt je antipodem  kdysi východoněmeckého  ostrůvku Hiddensee u Rujany. Znám toto  království ticha, úchvatných domků  s doškovými  střechami a líně se vyhřívajících kocourů téměř  na každém zápraží. Ostrov, v jednom svém cípu, sloužil jako sovětská radarová základna. Sylt je naopak od dob Bismarckových rekreačním rájem, schopným těch pár státníků G 20 přijmout. Má dokonce  velké  letiště, přijímající lety ze Švýcarska, lety domácí i a podobné… A v tom je asi i problém.

Čas totiž není tak mírový, aby na něm mohl přístát Putinův speciální Iljušin 96. Ne že by to neuměl, ale je léto, je červenec, a za každým bukem může být něčí  BUK. Prezident Putin tedy pro jistotu letěl z Moskvy nad Helsinky, tam stroj nabral kurs na Bornholm v quasineutrálním Švédsku, aby pak přistál v Hamburku.  Doby jsou  ovšem  jen omezeně mírové.  Leč dokud se jedná, a to  i bezcílně, je dobře.