Svět ruskýma očima 254

Reklama


Finanční rizika Eurozóny

Vladimir Něstěrov

Červen 23, 2014

Dnes už nikdo z evropských vůdců nevykládá, že se Evropa začíná ekonomicky zvedat a že jí už žádná krize nehrozí. HDP byl v Eurozóně v prvním čtvrtletí 2014 průměrně o 0,2 % (t.j. 2x) nižší, než se očekávalo. O něco lepší byla situace v samotném Německu – 0,8 %, v Belgii a Španělsku – 0,4 %. Jinde to bylo horší – ve Francii nula, v dalších zemích se snížil, v Nizozemí o 1,4 %, v Řecku o 1,1 %, na Kypru a v Portugalsku o 0,7 %, ve Finsku o 0,4 % a v Itálii o 0,1 %. Analytici poukazují na hlavní příčinu stagnace a možné recese, jíž je snížení spotřeby. Příkladně ve Francii se snížila o 0,5 %. Přidává se i nezaměstnanost. V Řecku je 27,5 % nezaměstnaných , na Kypru 16,7 % a v Itálii 13 % z práceschopného obyvatelstva. Hospodářské zmatky vyvolávají růst státního dluhu. Ten byl v roce 2010 v eurozóně  85,5 % HDP, ale v roce 2013 již 96,2 % HDP. Stejný vývoj je v celé EU – v roce 2010 79,9 % a v roce 2013 už 87,1 %.

Od inflace k deflaci

Tím, co se děje v eurozóně, je znepokojena Evropská banka. Nedávno zveřejnila předpověď Global Economict Prospects o možné deflaci v Eurozóně. Tím by se prudce snížila její možnost podporovat evropské hospodářství.

Dynamika cen se v eurozóně nyní dostala na historické minimum a je níže než například v Japonsku, USA nebo Velké Británii. Naposled byla stejně nízká úroveň cen jako nyní například v Německu v červnu 2010. Ceny mnoha potravin, především zeleniny, nyní klesly. Zlevnil i benzin a palivo do dieselových motorů. Tempo růstu cen je pod optimem doporučeným Evropskou centrální bankou.

Pokud se růst cen zastaví, případně se sníží, může dojít k nebezpečné spirále: spotřebitelé nebudou nakupovat a budou čekat na další snížení cen, továrny budou odkládat investice a ekonomika se může jednoduše zhroutit. Tím by se opět posílily deflační tendence a vznikl by uzavřený kruh. V krizových zemích Jižní Evropy je už tato situace patrná. V Řecku ceny klesají již řadu měsíců. V květnu byly výrobky a služby o 2 % nižší než v tomtéž měsíci 2013. V celé Evropě dokonce dosáhlo snížení 2,1 %. Vinu mají snižující se mzdy,  vysoká nezaměstnanost a málo investic do podniků. Špatná hospodářská situace v krizových zemích se projevila na poptávce.

Nejednoznačná opatření ECB

Za těchto podmínek se ECB rozhodla snížit refinanční položku na rekordně nízkou hodnotu 0,15 %. Současně se plánuje načerpat do bank Jižní Evropy, které nejvíce utrpěly krizí, miliardy EUR, aby mohly úvěrovat podniky. Krom toho stanovila ECB zápornou roční úrokovou sazbu 0,1 % pro komerční banky, mající u ní své prostředky. Banky byly potrestány za to, že neplní svůj hlavní úkol – úvěrovat reálný sektor hospodářství. Po dlouhé recesi mají evropští podnikatelé potřebu čerstvého kapitálu, jenže úvěrové instituce jsou krizí vylekané a peníze dávají raději do cenných papírů, anebo si mnohamiliardové částky ukládají v centrální bance.

Na opatření ECB není pohlíženo jednoznačně. Například v Německu ředitelé bankovních sdružení, spořitelen, celý pojišťovací sektor a většina hospodářských institucí se proti nové politice ECB postavili. Nesouhlasí s dalším snižováním základní úrokové sazby, protože by to znamenalo vyvlastnění vkladů střadatelů. Výsledek by způsobil velké mezery v penzích obyvatel a pojišťovací společnosti by nemohly svým klientům zajistit dohodnutá procenta.

Velké protesty v Německu nejsou náhodné. Němci chtějí mít stále své úspory na vkladních knížkách, přestože dostávají mizerné úroky, skutečně menší než je inflace. ECB musela brát v úvahu nejen zájmy Němců, ale i situaci v těch zemích Eurozóny, kde není buď žádný, nebo je tam záporný hospodářský růst.

ECB nemá univerzální prostředky

Podle odborníků nemůže jednotná úvěrová a finanční politika celé eurozóny nahradit národní programy podpory ekonomiky. Negativní úrokové sazby nejsou lékem na všechno. Banky jakožto klienti ECB mohou snížit svou likviditu na minimální zákonné rezervy. To potom může způsobit nedostatek likvidity na mezibankovním trhu. Tak může nastat stejné ochromení jaké bylo při globální finanční krizi v roce 2008. V Německu nemůže dostat úvěr od banky jedna z deseti továren střední velikosti, ve Španělsku je to každá čtvrtá a v Portugalsku každá třetí.

ECB má omezené možnosti, nemůže pomoci všem zemím eurozóny současně. To vede ke směnnému kurzu eura, který nedokáže odrážet potřeby zemí eurozóny, jejichž ekonomiky jsou rozdílné. Kdyby nebyla společná měna, silně by posílila marka, ale prudce by devalvovala drachma, peseta, lira a escudo.

Nejhorší na všem je to, že banky, do nichž obyvatelé vkládají peníze a které poskytují úvěry, stále obtížněji přicházejí k ziskům. To je může vést k riskantním operacím, vzniku nových bublin a nové finanční krizi. Možná dokonce nebezpečnější než byla ta v roce 2008.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rakousko odblokovalo Južnyj potok

Ljubov Ljulko

Červen 4, 2014

Prezident Putin jel do Rakouska na pracovní návštěvu a přesto byl přijat s vojenskými poctami. Evropské byrokracii to bylo proti mysli a návštěvu nazvala nežádoucím signálem. Důvodem byl postoj Putina k Ukrajině. Při návštěvě byla odblokována výstavba plynovodu Južnyj potok (dále jen JP). Švédský ministerský předseda vykládal, že se kontraktem s Ruskem má zabývat EU a nikoliv Rakousko, jenže Rakušané si zřejmě myslí něco jiného.

I přes odpor EU a USA došlo k dohodě mezi Gazpromem a OMV. Byla podepsána šéfy obou společností a rakouský úsek plynovodu bude budován, aniž by se Rakousko snažilo do dohody vtlačit normy Třetího energetického balíku o oddělení producenta plynu od dopravce, což by znamenalo vytlačit Gazprom ze společného podniku. Rakušané ustáli nátlak a našli způsob jak se nežádoucímu kroku vyhnout. Vyhlášením projektu za projekt národního významu.

Generální ředitel OMV Gerhard Royce je přesvědčen, že nakonec dojde k porozumění mezi oběma zeměmi a EU. Řekl také, že je v zájmu EU dát JP zvláštní podmínky, které pomohou urychlit realizaci projektu, nikoliv jej zmrazovat, neboť zcela odpovídá zákonům EU. Uvedl, že Rakousko nemá alternativy k plynu. Jaderná energetika není a větrných elektráren je málo. Země je z jedné třetiny závislá na ruském plynu a některé oblasti Rakouska dokonce stoprocentně.

Na tiskové konferenci po podpisu dohody uzavřel Royce svou řeč: „V Rakousku potřebujeme plyn pro 900 tisíc domácností. Potřebujeme jej pro průmysl a OMV je povinna být spolehlivým dodavatelem pro své  klienty. Musíme si umět jasně představit to, jak se Evropě nedostává plyn. Evropa potřebuje stále více ruského plynu, neboť produkce vlastního plynu se v Evropě snižuje. Gazprom se ukázal být nadějným dodavatelem plynu v posledních padesáti letech a spolupráci určitě udrží dalších padesát let.“

V Rakousku jsou silné nacionální strany. Euroskeptická Strana svobody získala v posledních volbách čtyři z osmnácti křesel v Europarlamentu. Národní zájmy hájí i koalice Lidové strany a socialistů, mající v Europarlamentu devět hlasů. Je tedy pochopitelné vyjádření rakouského ministra zahraničí Sebastiana Kurtze, že stát má zájem na nejrychlejší realizaci JP. Řekl: „Potřebujeme nejen hodně dodavatelů, ale též hodně tras, které plyn do Evropy vedou, proto je JP podporován námi i mnoha státy Evropy.“

Kterými státy? Spojencem Rakouska je Itálie, třetí nejsilnější ekonomika Eurozóny. Italský předseda vlády Matteo Renzi je jedním z nejaktivnějších podporovatelů stavby JP. Po zastavení prací v Bulharsku se obrátil na vůdce zemí jimiž má plynovod vést (Rakousko, Itálie, Chorvatsko, Maďarsko, Srbsko, Slovinsko, Bulharsko), aby zaslali Evropské komisi společný dopis na podporu projektu.

Sergej Pravosudov, ředitel Ústavu národní energetiky řekl: „Realizaci projektu u EU dosáhnou. Je to nevyhnutelná varianta, protože dnes akcionáři mořské části JP, německá Wintershall, italská Eni a francouzská EdF jsou silní lobisté a Rakousko se připojí. Je pochopitelné, že Bulharsko jako nejslabší zemi nebere EU vážně. Avšak čtyři země, které jsem vyjmenoval, jsou dostatečně silné pro rozhodnutí otázky v Evropské komisi.“

Je možno předpokládat, že po vítězství Gazpromu v Rakousku bude i Bulharsko sebejistější. Protože Rakousko je konečným úsekem, bude tranzitní Bulharsko mimo kritiku EU. Tam se projekt fakticky nezastavil a Gazprom prý nedostal, podle vlastního vyjádření, žádnou oficiální zprávu ze Sofie o zastavení projektu.

Pravosudov řekl, že jakmile bude mít Bulharsko možnost udělat něco pro orientaci své země, udělá to. Je to zcela v jeho zájmu a jde jen o to ustát tlak USA. Ví se o tom, že jakmile začne Ukrajina brát plyn z tranzitního potrubí, nedojde k nim.

Některé problémy je ještě třeba řešit. Například Evropská komise tvrdí, že Rusko musí stáhnout svou žalobu k WTO na neoprávněné požadavky EU kvůli uplatňování norem Třetího energetického balíku. Na možné zpomalení jednání o plynovodu upozornil komisař EU pro energetiku Ettinger.

Avšak žaloba Ruska je zcela oprávněná, všechny dohody s účastnickými zeměmi kolem plynovodu byly uzavřeny v roce 2008, tedy rok před rozpracováním evropských norem.

Převzato z Pravda.ru

***

Peking odvede Asii a Blízký východ z finančního diktátu USA

Červen 26, 2014

Čína navyšuje kapitál pro vybudování alternativy Světové banky. Partnerům navrhuje vytvořit úvěrovou organizaci s aktivy 100 miliard USD. Kromě Světové banky má konkurovat rovněž Asijské rozvojové bance. Informuje Financial Times.

Podle Pekingu je Světová banka pod mimořádně velkým vlivem USA a jejich partnerů. Číně neumožňují žádnou volnost v jednání. Čína je přesvědčena, že Světová banka a MMF nejsou schopny poskytnout to, co je třeba, a proto chce založit vlastní světovou banku, kterou bude moci kontrolovat. Asie se o projekt velice zajímá, avšak Čína by jej realizovala i bez podpory dalších. Již nyní projevilo zájem 22 zemí, mezi nimi i několik bohatých z Blízkého východu. Nová instituce pravděpodobně ponese název Asijská infrastrukturní investiční banka (Asian Infrastructure Investment Bank, AIIB). Čeká se, že prvním cílem této struktury bude vytvoření hedvábné cesty, historické obchodní trasy spojující Čínu s Evropou.

Peking předpokládá, že nový projekt začne fungovat již koncem letošního roku.

Převzato z Politobzor.net

***

Ukrajina: Nyní je vše jasné

Červen 26, 2014

Jevgenij Primakov k Ukrajině – na diplomata velmi otevřeně.

Rusko je nuceno k příměří. V opačném případě hrozí úplný rozkol se Západem a na to nejsme připraveni. Hlavně kvůli technologickému opoždění, které můžeme odstranit jen spoluprací se Západem. „V globalizovaném světě, pokud jsme v něm slabším článkem, s námi mohou jednat povýšeně a proti nám. Pozici si zde musíme napravit. Ale jak? Samotni?“

Dále – Rusko se nechystalo vyslat na Ukrajinu vojsko (takové rozhodnutí by bylo nezbytné, pokud by byl napaden Krym), protože by to zavedlo do slepé uličky nejen situaci v samotné oblasti konfliktu, ale i vztahy se Západem a ukončilo by to plánovaný proces odchodu Německa z područí USA. Konflikt na Donbase jenom sjednotil Západ a vstup vojsk by pohřbil naději, že se starý svět odpoutá od Západu a sblíží se s Ruskem. Nyní se musíme domlouvat se všemi zeměmi konfliktu, zůstávat jakoby stranou, respektujíce ukrajinskou nezávislost a snažit se ochránit práva a životy lidí v Donbase v rámci jednotné Ukrajiny (doufá, že Porošenko nedopustí protiruskou politiku). Primakov dává jednoznačně na vědomí, že Rusko dnes konflikt nepotřebuje, že v sázce jsou globální cíle a dosud na jejich řešení nenastal správný čas.

Převzato z Politobzor.net

Přejít do diskuze k článku 23 komentářů