Černomořské loďstvo: Síla roste

Andrej Gavrilenko

7. červenec 2014

Pod vedením generála Alexandra Vitka probíhá v Černém moři cvičení úderných skupin lodí. Jedná se o raketové plavidlo na vzdušném polštáři Samum, malé raketové plavidlo Štil a dva raketové čluny P-109 a P-239. Raketové střelby na kombinovaný cíl, představující oddíl bojových lodí nepřítele, byly úspěšné. Akce byla situována k jihozápadnímu mysu Tarchankut. Byla rovněž použita letadla námořního letectva Su-24, která bombardovala námořní hladinové cíle nepřítele. Cvičení se přísně řídí normami mezinárodního námořního práva a požadavky mezivládních dohod o předcházení námořních incidentů a o nebezpečné vojenské činnosti. V celé oblasti Černého moře cvičí přibližně 20 plavidel a přes 20 letadel a vrtulníků námořního letectva a letectva Jižního vojenského okruhu.

Podmínky byly co nejvíce přizpůsobeny reálným bojovým podmínkám. Akce Černomořského loďstva začaly raketo-dělostřeleckou palbou palubních komplexů hladinových lodí. Bylo vypuštěno 5 křídlatých raket Moskyt a Malachit, které zničily cíle přímým dopadem. Součástí cvičení je přemisťování, ochrana lodí na nechráněném kotvišti a pátrání po ponorkách protivníka, samostatně nebo za účasti letectva . Dále byla procvičována námořní bitva s pomocí torpéd a dělostřelby a odražení náletu protivníka, jehož letadla imitovala letadla Su-24 námořního letectva Černomořského loďstva.

Procvičuje se i spolupráce námořní složky s pobřežními oddíly vojska a letectva a hledání a ničení ponorek. Pobřežní složky a námořní pěchota cvičí boj s taktickými výsadky a letadla námořního letectva cvičí průzkum a útoky na nepřátelské lodě.

Černomořské loďstvo dostane v nejbližších letech nové bojové prostředky. V Sankt Petěrburgu se ke spuštění na vodu připravuje diesel-elektrická ponorka Rostov na Donu (projekt 636). V příštích dvou letech bude postaveno šest takových ponorek. Obnova bojových schopností ponorkových sil Černomořského loďstva umožní v plné míře zajišťovat úkoly ve svém okruhu odpovědnosti. K tomu řekl zástupce hlavního velitele válečného námořního loďstva, viceadmirál Fedotěnkov: „Ponorky této třídy ideálně vyhovují pro operační zóny Černomořského loďstva. V součinnosti s hladinovými loděmi umožňují  černomořským  námořníkům plnit své úkoly na nové kvalitativní úrovni. Infrastruktura uplatněná v Černomořském loďstvu umožní podporovat technický stav ponorek projektu 636 nadlouho. Posádky budou cíleně procvičovány na cvičných komplexech zhotovených speciálně pro přípravu personálu k používání ponorek právě tohoto projektu. Přecházíme na novou úroveň připravenosti ponorek.“ Vedle ponorek budou do Černomořského loďstva doplňovány i hladinové lodě.

Převzato z Redstar.ru

***

Evropa nemá čím nahradit ruské energetické zdroje

Petr Iskenderov

11. červenec 2014

Dvoudenní návštěva srbského ministerského předsedy Vučiče v tomto týdnu v Moskvě byla po některých stránkách průlomem. Obě země se nakonec  dokázaly shodnout ve všech sporných otázkách týkajících se účasti Srbska v projektu Južnyj potok (South Stream). Srbský premiér podtrhl zájem Srbska na rozvíjení spolupráce s Ruskem jako jednu z priorit.

V současných nepříznivých mezinárodních podmínkách přijal srbského předsedu vlády i ruský prezident. Západ v poslední době zesílil tlak na Bělehrad, aby jej donutil připojit se k sankcionování Ruska. I v samotném Srbsku se vyskytly hlasy nabádající opustit historické partnerství Bělehradu a Moskvy a zaměřit se na integraci s EU. Předvedla to politoložka Miličová, která Rusko obvinila ze stupňování nátlaku na Srbsko s cílem zablokovat jeho eurointegraci. (1) Ale i sám Vučič se při své poslední návštěvě Německa vyslovil pro partnerství s Berlínem. Mnozí to začali považovat za konečný geopolitický zlom v obrácení se k Západu. Avšak srbský premiér se ubrebtl, že Srbsko je příliš malé, aby bylo partnerem Berlína, ale „chce být spojencem Německa“ a kvůli tomu „se Srbsko musí změnit“.

Leč v poslední době předvádí Srbsko, že je připraveno být „mostem“ mezi Moskvou a Bruselem, což by mohlo potvrzovat i to, že Vučič prohlásil, že je s návštěvou v Moskvě velmi spokojen. Hlavním výsledkem jeho cesty do Moskvy je konečná shoda na všech sporných otázkách kolem účasti Srbska v projektu Južnyj potok. Společnosti South Stream Serbia AG a ruský Centrgaz podepsaly v Bělehradě 8. července kontrakt na stavbu dálniční části plynovodu na srbském území. Jeho cena je asi 2,1 miliardy EUR. Padesát procent stavebních a čtyřicet procent ostatních prací na srbské části plynovodu mají provádět srbské společnosti, čímž mohou získat asi 350 milionů EUR. Potvrdil to také Gazprom. V rusko-srbských vztazích jsou politické a ekonomické zájmy silně provázány.

Evropská komise se ze všech sil snaží odradit země, přes něž má vést Južnyj potok  od realizace stavby. Využívá k tomu námitky, například, že neodpovídá standardům třetího energetického balíku EU. Takovéto vázání je nesmysl, protože dohody o plynovodu byly podepsány před přijetím  Třetího energetického balíku.

Evropané zkrátka nemají čím ruské energetické suroviny nahradit. Kdyby je museli kupovat jinde, vyšlo by je to mnohem dráž, a to by se spotřebitelům v evropských zemích moc nelíbilo. Jak prozradil šéf ropné a plynové společnosti Total Christophe de Margerie agentuře Reuters, hlavně kvůli tomu musí vláda EU přemýšlet především o tom, jak zajistit dodávky ruského plynu a tedy i obejití Ukrajiny. Řekl: „Můžeme v Evropě přežít bez ruského plynu? Odpověď – ne. Je nějaký důvod proč bez něho být? Myslím, a nyní nehájím zájmy Totalu – že ne. Dojde-li v této zimě k omezení dodávek plynu a přitom budou nízké teploty, budeme mít problémy, to je jasné.“

Řada zemí EU pobízí Brusel, aby našel kompromisní řešení. Italský velvyslanec v Rusku potvrdil Interfaxu, že jeho země silně podporuje Južnyj potok kvůli jeho důležitosti pro diverzifikaci zásobovacích tras i kvůli průmyslové a technologické účasti Itálie v projektu. Itálie předsedá od 1. července Evropské unii, takže zde má silnější postavení. Italský velvyslanec v Moskvě řekl, že „normalizace vztahů s Moskvou je prioritou předsednictví Říma v EU“.

Rusko-srbská spolupráce má celoevropský rozměr nejen v energetice. Šéf ministerstva pro mimořádné situace Ruska Vladimir Pučkov vyzval EU k vytvoření globálního systému boje s mimořádnými situacemi na podkladě ruských zkušeností a k většímu využívání rusko – srbského humanitárního centra v srbském městě Niš.

Při srbsko-ruských rozhovorech došlo i na Kosovo. Rusko nemění svůj postoj k němu a nehodlá uznat jeho nezávislost. Vučič při besedě s Putinem řekl: „Velmi vám děkuji za pomoc ve věci Kosova a Metohije, kterou od vás dostáváme a velmi vám děkuji za to, že si přejete nadále s námi rozvíjet hospodářské vztahy.“

Odkaz uveden u originálu

Převzato z Fondsk.ru

***

Kdo je v domě pánem? Slovinsko přijalo Lavrova navzdory doporučením USA

9. červenec 2014

Velvyslanec USA v Mariboru doporučil Slovinsku odmítnout ruského ministra. Slovinci neuposlechli a ještě se tomu společně s Lavrovem zasmáli. Byla to facka. Slovinsko předvedlo, že na rozdíl od Polska a Pobaltí má, kromě jiného jména, také jiný přístup. Návštěva se uskutečnila při otevření muzea na místě bývalého fašistického koncentráku pro sovětské zajatce Stalog 18D. Účastnila se celá slovinská elita – prezident, ministr zahraničí, ministr obrany. Slovinsko tak projevilo lidství a politickou odvahu. Přes přímé varování nakonec Kerrymu nezbylo, než Slovincům laskavě povolit přijetí ruského ministra. Povolit to, co by tak jako tak učinili podle svého, takto to ale mohlo vypadat, že návštěva byla s povolením Washingtonu.

Slovinský ministr zahraničí prozradil, že po nich Kerry žádal, aby neústupně hájili zájmy NATO a EU. A to oni hájili. Přece v zájmu NATO a EU je rozkvět země – člena NATO a EU.

Slovinska se dotýká Južnyj potok, který přináší plyn a perspektivu. Jenže právě od toho se americké velvyslanectví snažilo odradit zákazem  přijmout návštěvu Lavrova. Nátlaku USA se v tomto případě nepodvolilo ani Rakousko, Maďarsko a Itálie. Před měsícem mu podlehlo Bulharsko, ale nyní Lavrova ujistilo, že zmrazení prací na projektu je u něj jen dočasné. Južnyj potok má svůj význam i v tom, že Evropě přináší víru v Rusko.

Celý tento slovinský případ drzosti amerického velvyslanectví není první toho druhu. Ukazuje na podstatu vztahu Washingtonu k zemím EU. Na Ukrajině dostali Američané kuráž a tak se jejich jednání zde stalo jednotkou pro povinné respektování západních požadavků. Nyní se zcela nediplomaticky míchají do věcí svých spojenců na stejném principu jako na majdanu: „Kdo nehopsá podle naší píšťalky – je moskal“. U Slovinců to vyvolalo smích. Při otevření muzea zazpívala známá slovinská pěvkyně Manča Izmajlova ruskou píseň  Čekej mě, já se vrátím.

Převzato z Ria.ru

***

Washington potřebuje íránskou atomovou bombu

Said Gafurov

11. červenec 2014

Nastávající případná jednání „šestky“ o Íránu budou zřejmě složitá. USA potřebují „rozhoupat loďku“. Pro ně není jaderný program Íránu problémem nešíření jaderných zbraní, ale problémem vnitřní politiky Íránu.

Vladimir Putin už před svým zvolením prezidentem upozorňoval, že pokud dojde k útoku na Írán, nastanou následky vskutku katastrofálního a nepředstavitelného rozsahu. Naštěstí po úspěšných krocích ruské diplomacie bylo nalezeno řešení íránského jaderného problému, vyhovující islámské republice i mezinárodnímu společenství. Při ukončení jednání řekl ruský prezident, že se podařilo rozetnout jeden z nejsložitějších uzlů světové politiky.

Byl to jen první, i když důležitý krok. Íránu bylo přiznáno právo na  mírový jaderný program, právo na obohacování uranu a jeho přísnou mezinárodní kontrolu a odvolání všech sankcí vůči této zemi, včetně jednostranných. Je to racionální: Írán je účastníkem Dohody o nešíření jaderných zbraní (NPT) a v jaderné oblasti má svá práva, která musí mezinárodní společenství respektovat. Jinak by příslušnost k NPT neměla smysl. Byla by nevýhodná, kdyby jenom kladla povinnosti a neznamenala žádné výhody. Technická schopnost vyrobit jadernou zbraň a realizace této možnosti jsou dvě různé věci.

Vedení Íránu považuje jaderné zbraně jednak za nemorální, ale i z vojenského a ekonomického hlediska za neúčelné. Jsou drahé a pro Írán nepoužitelné. Musel by mít mezikontinentální střely. Islámská republika je ve svém regionu v oblasti konvenčních zbraní mocností, je úspěšná v technologické sféře a vedle svých sousedů, kteří jsou sužováni politickou a sociální nestabilitou, je na výši.

Moskva si uvědomila rozdíl mezi přínosem okamžitým a dlouhodobým. Dohoda předpokládala, že se Írán v průběhu roku zřekne vojenských prvků jaderného programu a postupně budou odvolávány sankce. Ale dnes, kdy uplynula stanovená doba, se opět její předmět přibrzdil a dosud se nehýbe. Stávající kolo jednání je určeno jako poslední před uzavřením dohody o jaderném programu Íránu. Oficiální představitel ministerstva zahraničí Ruska Lukaševičo oznámil, že se jednání o jaderném programu Íránu ve Vídni vede velmi složitě, avšak je v něm znatelný pokrok, konečná úmluva může být uzavřena do stanoveného 20. července.

Možná. Írán věří v možnost dosažení všestranné dohody do 20. července, jak řekl prezident Rúhání. Zbylé neshody mohou být vypořádány, bude-li dobrá vůle  a bude-li se postupovat pružně. V případě fiaska prohraje jedna i druhá strana.

Dosud jsou hlavní brzdou USA, které neuspokojuje dohodnutý režim práce reaktoru ve městě Arak, stupeň obohacení jaderného paliva a počet centrifug v Islámské republice. Írán žádá 50 tisíc miniodstředivek a Spojené státy souhlasí s 5 tisíci.

Pro USA má dnes íránský problém vnitropolitický charakter, v listopadu budou volit třetinu Senátu a republikánská opozice by jej ráda měla pod kontrolou..

Íránští vyjednavači i jejich oponenti dostali signál od viceprezidenta Íránu pro plánování a strategický dohled. Oznámil, že hlavní důraz v hospodářském rozvoji země je kladen na vnitřní zdroje a potenciál. Prezident Rúhání dal pokyn „připravit se na horší scénář průběhu událostí. Je naděje, že představitelé Íránu budou na jednání schopni ubránit zákonná práva svého lidu.“

Írán začne znova obohacovat na 20 % (USA žádá jen 5 %) i v případě, že jeho postavení nebude zohledněno zeměmi „šestky“. Írán potřebuje elektrickou energii vyráběnou v JEZ v Búšéhru. Právo na jaderné výzkumy, a to i v oboru civilní obrany, je dáno MAAE a NPT.

V polovině června se uskutečnil první telefonní hovor mezi americkým a íránským prezidentem za 35 let. Posuzovali otázky bezpečnosti v Iráku s ohledem na úspěšný nástup islámských bojovníků Islámského státu Iráku a Levantu. Američany leká obsazení nalezišť a Íránce zase nebezpečí pro šíitské svatyně v Karbalá a Nadžáfu.

Rúhání řekl, že všechny země jsou povinny se účastnit boje proti terorismu. V bankách USA je údajně ještě zmrazeno 180 miliard USD, které náležejí Íráncům. V posledním roce byly odblokovány 4,5 miliardy dolarů.

…

Pro Rusko je řešení íránského problému důležité. Putin svého času řekl: „Kdyby se konečně podařilo vymýtit to, co podněcuje státy k získávání jaderných zbraní, mohl by se na základě existujících smluv vytvořit mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní univerzální a pevný. Ten by umožnil všem zúčastněným zemím v plné míře užívat přednosti mírového atomu pod kontrolou MAAE. Rusku by to velice vyhovovalo, neboť se činí na zahraničních trzích, staví atomové elektrárny s využitím moderních technologií a podílí se na budování mnoha středisek na obohacování uranu a bank jaderného paliva.“

Podstata věci nespočívá v tom, že je Írán důležitým partnerem Ruska v Kaspické oblasti a na celém Středním východě, ale v tom, že jsou tyto národy jeho sousedy. Rusko musí vedle nich žít nyní i v budoucnu a měl by to být život v míru, bez válek, zvláště těch jaderných.

Převzato z Pravda.ru