Svět ruskýma očima 265

Reklama


Bahruz Abdolvand: Írán jako přirozená alternativa Ruska v Evropě

Orchan Sattarov

4. září 2014

Bahruz Abdolvand je koordinátor Berlínského centra pro studium oblasti Kaspiku a přidružený člen Německé společnosti pro zahraniční politiku. Odpovídá na otázky reportéra ohledně vyhlídek Íránu v evropském trhu s energiemi, jeho úniku z mezinárodní izolace a dopadů ukrajinské krize na íránsko-ruské vztahy.

V Evropě klesá vlastní produkce plynu, dovoz zkapalněného je drahý, proto by přirozeným důsledkem pro řešení evropské energetické bezpečnosti byl odběr íránského plynu (má jeho největší zásoby na planetě). Z politických důvodů se o tom dosud neuvažovalo. Přes donedávna veškeré politické odmítání plynu z Íránské republiky (IRI), se tato země připomíná jako výhodná alternativa dodávek z Ruska.

Realizace íránských dodávek je komplikovaná dvěma faktory. Je to jednak postoj USA k íránskému jadernému programu a za druhé je zde slabé infrastrukturní napojení na evropský trh. Írán se orientuje na Asii, kde je stále větší potřeba plynu a jeho cena stoupá.

Podle íránského experta se IRI snaží využívat stávající infrastrukturu směrovanou na Turkmenistán pro dodávky do Číny. Dosud určité množství plynu dovážel z Turkmenistánu, ale nyní zvýšil produkci a turkmenský plyn nepotřebuje, je naopak schopen sám jej dodávat. Snaží se získat přístup k evropskému trhu prostřednictvím Turecka. Obě země se dohodly na dodávkách íránského plynu o objemu 12 až 14 miliard kubických metrů za rok. Naposled navrhl Turecku slevu pro případ, že by od něho odebíralo až 20 miliard kubíků za rok. Jenže v tomto případě by se muselo vybudovat potrubí s větším průtokem. Pro Turecko by pak bylo výhodné levný plyn prodávat dále do Evropy. Nakonec bude stejně výsledek záviset na normalizaci vztahů Washingtonu s Teheránem. Znamenalo by to dohodu o íránském jaderném programu a zrušení sankcí vůči němu. USA projevují zájem na jejich zjednodušení. Vyzvaly evropské a americké firmy, aby v určitých odvětvích (medicína, letecká doprava, automobilový a petrochemický průmysl) obnovily s IRI spolupráci. Přispěje to k dosažení jaderné dohody.

Americká zahraniční politika je rozporuplná. Svědčí o tom geostrategické pochybnosti a úvahy Washingtonu o vztazích s IRI po jaderné dohodě a zároveň kroky k jejímu přijetí. Mezi americkými politiky, armádou a ekonomy jsou v otázce sankcí a v otázce íránského jaderného programu neshody. Bez snahy o dlouhodobé a stabilní řešení vztahů mezi Amerikou a Íránem jsou snahy Íránu o energetické a politické napojení na Evropu odsouzeny k nezdaru.

K projektu Nabucco a jeho napojení na Evropu prostřednictvím IRI. Nabucco byl založen na evropské energetické koncepci roku 2002 a pro Evropu měl zajistit energetickou bezpečnost. Pokud by byl realizován, snížila by se silně závislost Evropy na ruském plynu a Rusko by ztratilo tento svůj politický trumf. Projekt měl za cíl dodávat v poslední etapě jeho realizace 100 miliard kubických metrů plynu z Ázerbájdžánu a Íránu. Bez íránského plynu by záměr nebyl splnitelný. Západní sankce proti Íránu, podporované Ruskem, donutily EU íránský plyn odmítnout. Nakonec byl jako neúplná alternativa přijat Transadriatický plynovod, s podporou Ázerbájdžánu a Turecka.

Rusko se hned od počátku snažilo zlikvidovat jakoukoliv konkurenci Gazpromu, to znamená i Nabucco. Proto představilo vlastní projekt Jižní potok, schopný zásobovat jižní a střední Evropu přes Černé moře. Gazpromu se podařilo odvést do ztracena snahy koncernu Nabucco při hledání dodavatelů a odběratelů.

Rusko jednalo delikátně s využitím dvojaké politiky. Společně se Západem podporovalo sankce RB OSN proti íránskému energetickému sektoru. V tutéž dobu ředitel koncernu Severnyj potok Gerhard Schröeder neoficiálně navštívil Teherán (únor 2009) a snažil se ujistit Íránce, aby před Nabucco dali přednost podílu na projektu Južnyj potok. K jeho návštěvě došlo těsně před jednáním EU s Íránem o jeho účasti v Nabucco. Po sedmi měsících bylo Nabucco prohlášeno za zmařené, neboť není reálné bez íránského plynu. Bývalý ministr plynového průmyslu SSSR Viktor Černomyrdin charakterizoval Nabucco jako projekt odnikud nikam. Zbylý jediný dodavatel plynu pro projekt Ázerbájdžán nechtěl riskovat svoje vztahy s Ruskem a oznámil účast v mnohem skromnějším projektu Transadriatickém plynovodu. Moskva tak dosáhla v jižní a střední Evropě strategického vítězství.

Mnozí analytici vidí v projektu Južnyj potok politický krok, který není rentabilní. Rusko tento projekt usilovně protlačovalo a dalo mu politickou podporu, což přimělo investory, aby nevsadili na Nabucco, ale právě na něj. Plynový poker Rusko vyhrálo.

Ukrajinská krize má vliv na rusko-íránské vztahy. Írán se snaží co nejvíce využít současné nepřátelství mezi RF a USA. Moskva navrhla Teheránu barterový obchod, odkupování 500 tisíc barelů ropy za výrobky a služby v hodnotě 1,5 miliardy USD každý měsíc. Washington se naježil, že je to porušení sankcí uvalených na Teherán. Írán bude pravděpodobně tuto situaci využívat při jednání se Západem.

Geostrategické postavení IRI se zlepšilo. Obavy z posilování ruské přítomnosti v Jižním Kavkazu a ve Střední Asii k IRI přibližuje země regionu. Hned po začlenění Krymu do Ruské federace navštívil Írán ázerbájdžánský prezident. Rusko zorganizovalo vojenské manévry v oblasti Kaspiku. Baku se obává, že může být destabilizovaná Gruzie, která je pro něj tranzitní zemí, na což v jednom ze svých projevů otevřeně upozornil Sergej Lavrov.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Kyjevský režim a jaderná bezpečnost Evropy

Dmitrij Minin

5. září 2014

Evropané mají strach ze špatně řízeného jaderného komplexu Ukrajiny, který je gigantický. Mimořádné obavy vyvolává největší jaderná elektrárna v Evropě – Záporožská AE. Expert Greenpeace Tobias Münchmeyer uvedl, že se linie fronty dne 30. srpna nacházela asi 200 km od ní. Reaktory tohoto zařízení byly vybudovány v sovětských dobách a nejsou dimenzovány proti průstřelu. Expert k tomu řekl: „V regionu je mnoho protitankových zbraní, které jsou schopny prorazit obálku reaktorů. Katastrofální dopad může mít i rána do elektrické sítě, neboť odstaví chladicí systémy reaktorů.“ Vzpomeňme Fukušimu.

Obavy mají své opodstatnění. V posledních měsících se množí zprávy o ostřelování strategických podniků Národní gardou. Proto byl už uzavřen Koksochemický závod v Makejevce. Před uzavřením je patrně i chemický koncern Stirol, u nějž hrozí nebezpečí úniku toxických látek. Znamenalo by to smrt nejen Ukrajinců, ale i obyvatel ruského a běloruského pohraničí.

Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) už varovala, že jsou stále častější hrozby ohledně výbuchů hydroelektráren a objektů jaderné energetiky, jejichž následky mohou být nepředvídatelné s obzvláště těžkými dopady na obyvatelstvo Ukrajiny a sousedních států. Existují dva případy, kdy byla snaha o obsazení ukrajinských jaderných objektů bojovníky Pravého sektoru pod záminkou ochrany, ale ve skutečnosti kvůli vydírání. V prvním případě vnikli do Rovenské JE ozbrojenci Sašky Bílého, které nakonec SBU zneškodnilo. Chtěli dosáhnout výpalné. Podobně se událo na Záporožské JE. Čtyřicet po zuby ozbrojených bojovníků si vzalo za záminku zabránit obsazení elektrárny „separatisty“. Byli zablokováni ozbrojenou milicí a ochrankou elektrárny a zároveň byly uzavřeny všechny vjezdy do města. Účelem akcí Pravého sektoru je vyhrožovat vládě a vytvořit špinavou jadernou bombu, která by byla hrozbou i pro Rusko.

Schopnost současné ukrajinské vlády starat se o kapacitu jaderné energetiky vyvolává pochybnosti. Kyjev chce zrušit dodávky ruského jaderného paliva a nahradit je americkými. Už dřívější snahy z doby vlády Juščenka způsobily málem katastrofu. Westinghouse pohořela a až dosud nedosáhla technologickou kompatibilitu svých palivových článků s ruskými. Sergej Lavrov připomenul rizika záměn ruských výrobků za dodávky od Westinghouse a případ ČR, kdy po jejich použití vznikly vážné potíže. Rusko žádá, aby bylo o podobných úmyslech informováno, neboť jaderné elektrárny postavilo. Obyvatelé si jistě ještě pamatují důsledky jaderné havárie v Černobylu, ale vláda na ně asi zapomněla. Členové Německé strany zelených už bijí na poplach. Z ukrajinského Černobylu jde opět nebezpečí. Poslali ministru zahraničí dopis s požadavkem něco podniknout. Byla zmrazena výstavba nového sarkofágu na ruinách černobylského reaktoru, která měla nahradit starý zničený. Ta byla zahájena za Janukovyče. Nezávislí experti z Deutsche Welle pochybují o schopnosti ukrajinské vlády zajistit radiační bezpečnost Černobylské JE.

Ukrajinské jaderné elektrárny jsou nebezpečné i bez jakýchkoliv útoků. Vždyť téměř všechny překračují svoji plánovanou životnost a na obnovu nebo výstavbu nových reaktorů nejsou peníze. Pracují dále. Týká se to především Jihoukrajinské JE v Nikolajevské oblasti, vybudované v roce 1982. Podle průzkumu Národního ekologického centra je daná elektrárna nebezpečná. V závěru zprávy o jejím stavu se praví: „Další využívání jaderného zařízení, množství cyklů práce reaktoru, které bylo překročeno nebo v blízké budoucnosti překročeno bude, může vést k havárii na energetickém bloku s následkem ztráty těsnosti prvního okruhu a uvolněním radioaktivních látek do atmosféry.“ Ekologové navrhují nepokračovat v provozu, ale dokončit rekonstrukci až do odstranění všech zjištěných nebezpečí. Jenže vláda to ignoruje. Situace v této JE není výjimečná. Energetická strategie Ukrajiny do roku 2030 má být prodloužena o 20 let. Přitom z 15 JE jich 12 pracuje „přesčas“.

Ukrajinské JE zajišťují pro stát velký podíl elektřiny, země je ve světě v tomto na čtvrtém místě. Pokud nebude spolupracovat s ruskými „atomščiky“, kteří tento gigantický komplex vytvořili, čeká ukrajinskou jadernou energetiku úplná degradace a kolaps. Přitom kyjevská vláda ničí s fanatickou umíněností veškeré vztahy Ukrajiny a Ruska, tmářsky rozšiřuje takovou politiku i na obor jaderné energetiky a asi počítá s tím, že Ukrajinci jsou schopni samostatně řešit jakýkoliv vědecko-technický a výrobní úkol. Dokonce chtějí sami dostavět 3. a 4. blok Chmelnické JE a vybudovat vlastní centralizovaný sklad vyhořelého paliva. Mají v úmyslu postavit závod na výrobu jaderného paliva. Jestli to bude rentabilní a bezpečné, to pro ně není důležité. Přitom by stejně museli nakoupit patřičná zařízení v Rusku, protože jinde mají jiné standardy a na Ukrajině podmínky pro jejich výrobu nejsou. Realizace jejich úmyslů je velmi nebezpečná.

Je smutné, že budou muset za dobrodružství režimu platit občané. Je škoda ztráty rusko-ukrajinské kooperace v oboru jaderná energetika. Ovšem nejedná se jen o Kyjev. Jaderný komplex Ukrajiny může být nekompetentností a výstředností současné vlády doveden k celoevropskému problému. Ten je natolik závažný, že vyžaduje soustředěnou pozornost už nyní.

Převzato z Fondsk.ru

***

Zdvořilost jim není vlastní. Tymčuk nazval českého prezidenta plazem a politickou prostitutkou

6. září 2014

Jakýsi pan Tymčuk se na Facebooku navezl s celou řadou urážek do českého prezidenta Miloše Zemana. Zeman prohlásil, že akce RF na Ukrajině nevidí jako agresi z jednoduchého důvodu. Několik stovek ruských dobrovolníků nelze hodnotit jako zásah celého státu. Na straně Kyjeva rovněž bojují cizí dobrovolníci a Kyjev nepovažuje za akci celého státu, když za něj bojují občané toho kterého státu.

Tymčuk propadl bezmezné zuřivosti, prskal a na své stránce v sociální síti napsal:

„Je nutné čestně přiznat, že na Ukrajině je občanská válka.“ (Poněkud zastaralá informace)

My Ukrajinci jsme na politickou prostituci v našem politickém  centru zvyklí. Ale český prezident nyní předvádí její mistrovskou třídu. Naše příbuzné politické prostitutky k němu mají ještě velmi daleko. Vždyť nedávno sám M. Zeman ujišťoval, že západní země budou muset provést „závažné akce“, až po vyslání vojsk NATO, „pokud se Rusko pokusí zabrat nová území Ukrajiny.“ „Nejsem válečný jestřáb, ale snaha zabrat východní území Ukrajiny, to je podle mne čára, kterou nelze překročit.“

Ano pane Zemane, vy skutečně nejste jestřáb, ale také ne slepice. Vy spíše připomínáte něco z plaza. A osobně jsem rád, že ohromný počet Čechů – a já to vím přesně – nikterak nesdílí vaše putinofilské a ukrajinofobní prohlášení. Jak říkají ve vámi milovaném Rusku, rodina není bez zrůdy.

Miloš Zeman se seznámil s epitety Tymčuka a předložil  závěrečný postoj k tomu, jací to pseudovlastenci-záškodníci, aktivně podporovaní zpoza oceánu, se přisáli k ukrajinskému rozpočtu.

Převzato z Topwar.ru

 

Přejít do diskuze k článku 6 komentářů