Svět ruskýma očima 267

Reklama


Kadet Biegler a Petr Porošenko

Dmitrij Sedov

20. září 2014

Mezi horlivým a snaživým kadetem Bieglerem z Haškova Švejka a Porošenkem je mnoho rozdílů, ale mají jeden společný znak. Kadet Biegler prahne po velitelském majestátu a cestou na frontu si už sestavuje své budoucí válečné paměti. Přisnívá si, jak pod jeho velením způsobí rakousko-uherská vojska ruské armádě jednu porážku za druhou. Porošenkovy projevy v kanadském parlamentu a v Kongresu USA vyvolávají mimoděk vzpomínku na fantazie potrefeného kadeta.

Pro vítězství nad vojsky Donbasu jsou podle Porošenka nezbytné americké zbraně. Barvitě popisuje lstivost a věrolomnost Ruska a takto Ameriku o zbraně žádá: „Prosím, pochopte mě správně. Pro střety na východě Ukrajiny chybí našim vojákům životně důležitá pomoc. Přikrývky a aparáty pro noční vidění – to je dobré. Ale válku není možné vyhrát přikrývkami.“  Ubezpečuje Američany o svém geostrategickém uvažování: „Za žádnou cenu a za žádných podmínek se nesmíříme s okupací Krymu. Ukončení okupace a anulování anexe Krymu jsou nezbytnými podmínkami normalizace vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou. To se ukazuje jako nedotknutelná podmínka krymských.“ Dodal, že Krym bezpodmínečně vrátí Ukrajině, ale prý „bez války“.

Před sto léty se omezený kapitán Ságner Bieglerovi za jeho napoleonské plány vysmál. Když kadeta postihly břišní potíže, použil své rukopisy a ty se ocitly v latríně. Určitá podobnost mezi oběma osobami je, ale ve výsledku jsou rozdíly. Americký Kongres i kanadská sněmovna se Porošenkovi nevysmály, ale naopak mu nadšeně ve stoje aplaudovaly.  Něco od Obamy dostal. K již vyčleněným 53 milionům USD ještě slib celé miliardy, ovšem jako půjčku. Nijak nebyla upřesněna. Kanaďané za jeho skvělý výkon slíbili 200 milionů EUR.

Porošenkovo zaoceánské velitelství se rozhodlo, že užitečný idiot musí dohrát svou roli. Na jednáních ve Washingtonu a v Ottawě se nekladl důraz na ochranu životů Ukrajinců a zastavení dalšího prolévání krve, ani na vybřednutí Ukrajiny z hlubokého ekonomického propadu, ale na podporu Porošenkových napoleonských plánů. Nikdo mu nepřipomenul užitečnou funkci WC, kterou objevil kadet Biegler. Jeho cesta do Ameriky dala na srozuměnou, jaká bude politická linie Kyjeva v blízké budoucnosti.

Porošenkovi je jasné, že příčina vítězství opolčenců není v nedostatku amerických zbraní, ale v rozhodnutí povstalců vytrhnout se z pout režimu, který nyní v Kyjevu vládne. Možná i v hloubi duše chápe, že jeho nesmyslné sliby vrátit Krym a zvláště poukazování na podporu obyvatel Krymu (?) si zasluhují osud plánů vzpomenutého kadeta. Může se stát, že jeho rusofobské kampaně nepřinesou očekávaný zisk. Začne se projevovat jeho militaristické blouznění, k němuž jej tlačí jeho dobrodinci a věřitelé. Přimějí ho organizovat systémové akce v „krymské otázce“, snahy zhatit všechny naděje Novoruska na sebeurčení a ve skutečnosti vybudovat „velkou čínskou zeď“ na hranici s RF, jako nejpřesvědčivější ukázku skutečných plánů Západu. Tím, že vsadil na USA, se nakonec, stejně jako jiní v jiných částech světa, změnil na pokorného vykonavatele vůle zaoceánských pánů.

Převzato z Fondsk.ru

***

ISIL je pozdrav od Saddáma Huseina

Jurij Kondratěv

23. září 2014

Šamil Sultanov, vedoucí centra strategických výzkumů „Rusko – islámský svět“ pohovořil s analytikem Saidem Gafurovem o původu a fungování Islámského státu Iráku a Levantu. Podle jeho názoru spěje vše k rozpoutání velké náboženské války.

Podstatné myšlenky Šamila Sultanova.

Letecké akce USA proti islámským formacím v Iráku a Sýrii jsou jedním ze zajímavých a složitých obratů v mezinárodní politice. Obama se dostal k vládě jakožto následník odsuzované blízkovýchodní politiky Bushe. Nyní se sám vrací k ideologii, jejíž podstatou je přesvědčení, že islámský fundamentalismus je univerzální hrozbou, proti níž se musí spojit Írán, arabské a evropské země, USA a další. Dnes mají namísto al-Kájdy za nepřítele ISIL.

Obamův krok je spojen s nastávajícími volbami. V listopadu se bude volit třetina Senátu, celá Sněmovna  a třetina guvernérů. Řada anket ukazuje, že by volby mohly pozicemi zamíchat. Nyní mají většinu v Kongresu republikáni. Pro Obamu je to zlá vyhlídka, snaží se jí předejít. Navíc má odpovědnost za stranu, která jej přivedla k vládě.

Domnívám se, že budoucím prezidentem bude republikán, mladý, agresívní, silně zaměřený proti Rusku i proti islámskému světu. Bude muset hodit výzvu Putinovi. Obama mnohé věci jenom upevňoval. Za poradce pro národní bezpečnost mu přidělili generála Jonese, jehož nemohl odmítnout.

Amerika v širším slova smyslu zničila všechny největší odpůrce fundamentalismu, plukovníka Kaddáfího, Saddáma Husajna i Husního Mubaraka, jehož  mohla nakonec zachránit. Ti všichni se proti fundamentalismu angažovali.

Zásadní složkou fundamentalismu je otázka obnovení ummy, lidské podoby, fenoménu, komunity, která byla podle něho ztracena. Obnovení nikoliv určitého typu oděvu, účesu, nebo jakýchsi rituálů, ale především a zejména základní sociální formy – ummy.

Nyní je to tak, že vůdci se jakoby řídí marxismem. Ideologie je proces, realizace společného díla, na němž se účastní miliony lidí. Nejsou to třídní zájmy, které vyjadřují někteří ideologové, ale je to masové hnutí milionů. Islámský stát má najednou společnou věc, o které fundamentalisté hovoří a vydávají ji za věc nejen svou, ale všech muslimů. Zvou další muslimy a přijeli už lidé ze sedmdesáti zemí světa s rodinami a snaží se vzkřísit ummu. Přijeli i Tataři a Čečenci z Ruska.

Said Gafurov pokládá otázku ve věci Tatarstánu. Je to rozvinutá bohatá republika a lidé odcházejí do divoké severozápadní provincie Pákistánu, aby žili podle zákonů islámu. Je to proto, že lidé ztrácejí pocit smyslu života? Někteří žijí jen kvůli dětem. Kvůli čemu tam muslimové odcházejí?

Sultanov vysvětluje. Muslim je přesvědčen, že jeho osud a taktéž osud jeho dětí je předem určen vůlí Nejvyššího. Nemůže tak jako ateista říci, že něco dělá kvůli dětem, když to i děti mají předem určeno. Dobrý život v dostatku, ropa a ostatní statky nic neznamenají, pokud se ukáže, že peníze nedefinují smysl života.

Problém je v tom, že současná civilizace je civilizace zombie, civilizace automatů. Muslimové to pociťují mnohem silněji než ateisté. V našem automatismu všichni všechno opakují. Mládež se opičí ve stylu, v módě, milionáři se opičí po miliardářích, všichni se navzájem napodobují. To je ten všeobecný automatismus. Věřící člověk, intelektuál, je hluboký v metafyzickém smyslu slova, musí se seznámit se svým osudem, protože ten je jedinečný. Ghazali řekl, že ve světě je tolik cest k Alláhu, kolik je lidí. Každý má svou cestu a ta se neurčuje oddaností, tím, že se chodí do mešity.

Neobhajuji fundamentalisty, přestože se čehosi fundamentálního držím. Skutečný súfista musí být fundamentalista. Sám Saddám Husajn byl ateista. Měl mnoho tajných služeb s kvalifikovanými specialisty. ISIL zřídili právě pracovníci Saddámových tajných služeb, kteří se náhle odvrátili od svého ateismu a stali se muslimy. Hlavními tvůrci, kteří vytvořili organizační systém ISIL, byli pracovníci nejvyšších vrstev tajných služeb, to je stranické rozvědky, kontrolující všechny. Dosud bojovali proti šíitské vládě Málikiho, neboť jej považovali za loutku.

Damašek a Bagdád spolu dlouho soupeří, kde bude centrum arabismu. Povstání proti Asadovi mělo řešit klasický problém mezi Bagdádem a Damaškem. Povstalci dnes kontrolují asi 30 procent syrského území. V ISIL vidím činnost velmi schopných stratégů ze Saddámových tajných služeb. Na rozdíl od toho co probíhá v Libyi, Mali a Nigerii, v Iráku navazují vztahy s ilegální Baas. Spolupracují se súfisty, v Iráku představovanými především armádou Naqshbandi. Dlouho měli problémy s džihádisty, ale zásluhou ISIL se nyní jejich vztahy upevňují. ISIL platí bojové akce.

Situace s křesťany je následující. Noví lidé se snaží ukotvit novou ideologii. Křesťané mají tři varianty. Buď si uchovají svou identitu jako křesťané a platí speciální daně. Ta je osvobozuje od jiných daní, které musí platit muslimové. Umma je postavena na principu spravedlnosti.  Nebo mohou přijmout islám. Pokud nechtějí přistoupit ani na jednu z možností, mohou odejít kam je jim libo.

Said Gafurov se táže. Jste připraven pochopit, a to znamená pardonovat ISIL?

Islámský stát je složitá věc. Jeho vytvoření se účastnila nejen strana Baas, ale přinejmenším ještě Sýrie, Turecko, Velká Británie a USA. Oni tuto organizaci potřebovali, protože po dubnových volbách začal Máliki dorážet. Všechny americké a íránské snahy vystrnadit jej se nezdařily. V tu chvíli přichází Islámský stát, který zabírá Mosul a irácká vojska utíkají. Bagdád je obklíčen, útok na Málikiho a ten během tří neděl odstupuje.

Máliki byl loutka USA, ale najednou se začal osamostatňovat. (Podobně se stalo s Karzáím) Ke slovu se dostávají mnohé vazby. Sunitské kmeny v Iráku ISIL podporují. Ale hlavní je skrytý průběh, v němž jsou už účastny statisíce lidí, kteří budou aktivní. Američané dnes možná sesbírají 15 až 20 zemí a zvítězí. Ale dočasně.

S pomocí útoků ze vzduchu nelze zvítězit. Bojovníci utečou do hor a začne dlouhá partyzánská válka. Avšak idea islámského státu, kalifátu, v němž je jistý smysl chybějící v současném světě, již byla položena. Před přibližně dvěma roky byl počet lidí v ISIL 10 až 12 tisíc, nyní čítá 80 až 85 tisíc. A mají výborné zbraně. Pešmerga (pozn.: kurdští bojovníci v Iráku) může bojovat jen našimi zbraněmi. ISIL má v současnosti zbraně lepší. Jejich elitu tvoří bývalí polní velitelé. Podobně je to vidět na Ukrajině. Také tam se objevuje nová elita. Všechny sekulární režimy na Blízkém východě, od Alžírska po Saúdskou Arábii, se třesou strachy.

Jestli je to správné? Ano, je to správné. Přichází doba světové revoluce. Katar, Saúdská Arábie nebo Emiráty se počítají mezi islámské státy a najednou je tu Islámský stát, který směřuje především proti nim. Na straně ISIL bojuje asi 10 tisíc saúdských občanů. Jsou to džihádisté z fundamentální Saúdské Arábie. Za svůj první úkol považují svrhnout prohnilý a zkorumpovaný režim v této zemi.

Dostáváme se do velmi zajímavé etapy. Je to etapa ideologická a vstupujeme do fáze ideologických válek. Náboženské války jsou jedny z nejtvrdších. Všechny jsou principiální a vedou se až do konce.

Převzato z Pravda.ru

***

Horečka Ebola a Pentagon v roli hlavního lékaře

Vladimir Něstěrov

26. září 2014

Počátkem letošního srpna uznala WHO rozšíření viru horečky Ebola za mimořádnou situaci mezinárodního významu. Všechny země, kde se vyskytla, musejí zavést režim mimořádné situace. Šíří se především v Západní Africe. Naposled se uvádí asi 2,5 tisíce nakažených. Ebola přešla z jihovýchodní části Guineje do Sierra Leone a Libérie. Několik případů je v Nigerii. Šíření napomáhá nedostatečné zdravotnictví, nedostatek lékařů a zdravotnického vybavení.

Američtí vědci nedávno informovali o antivirovém preparátu a okamžitě se energicky pustili do boje s Ebolou, přičemž zde nehraje prim zdravotnictví, ale … Pentagon. V Centru pro odvrácení a pro kontrolu šíření infekčních nemocí vystoupil 16. září Obama a označil Ebolu v Západní Africe za „smrtelné nebezpečí pro globální bezpečnost“ a oznámil posílení činnosti USA při čelení nemoci. Hlavní stanoviště Spojených států bude v Libérii. Vyčleněno bude 500 milionů USD a 3000 vojáků, včetně zdravotnického personálu. V Monrovii se zřídí regionální velitelství s centrem řízení. Bude fungovat 17 nemocnic o 100 lůžkách v každé a během šesti měsíců bude zaučeno tisíc afrických mediků. Vojáci zabezpečí vzdušný most pro přepravu lékařského vybavení a mediků. Další pracoviště vybudují v Senegalu.

Generální tajemník OSN přivítal snahy USA v záležitosti Eboly. Přivítat je by bylo na místě, kdyby Obama neřekl, že situace v regionu je „prvořadá v národní bezpečnosti USA“. Přitom Pentagon navrhl Kongresu přerozdělit prostředky určené pro Afghánistán ve prospěch Západní Afriky a Iráku, v němž Američané začali novou válku proti „Islámskému státu“ (IS). Sdělení je to podstatné.

Pozoruhodné je to, že všechny země zachvácené Ebolou mají velké zásoby ropy a plynu. Podle British Petroleum byly za posledních 20 let objeveny tyto zásoby trojnásobné (7,5 miliardy tun), což představuje polovinu veškerých afrických zásob. Celkem je zde nyní 5 % světových zásob, v hodnotě 3,5 bilionu USD.

Stojí za připomenutí, že zápasit s Ebolou začal Washington v době, kdy se zhroutila těžba ropy v  Libyi a dobývací prostor na severu Iráku zabraly síly IS. Po svržení plukovníka Kaddáfího se těžba ropy v Libyi snížila z 1,5 až 1,7  milionů barelů na 150 tisíc barelů denně. Zabrání zpracovatelského průmyslu na severu Iráku a útok bojovníků IS na zpracovatelské závody v centru Iráku mohou mít za následek možné zastavení vývozu irácké ropy.

Proto má pro USA Západní Afrika prvořadý význam. Při těžbě ropy z šelfu Sierra Leone má hlavní slovo americká Andarko a v Libérii společnost African Petroleum Limited , založená v roce 2003 nadnárodní společností Timis Corporation se sídlem v Londýně. Ta se zabývá ropou a plynem, ale i biologií.

Čili to vypadá, že objevení se viru Ebola, americký boj proti této infekci a zahájení práce na nových těžebních místech ropy jsou články jednoho řetězu. To znamená, že je to naplánovaná a uměle zorganizovaná věc.

Za posledními událostmi v Západní Africe se rýsuje začátek nové etapy nepřátelství USA a Číny, která nakupuje 30 % potřebné ropy v Africe. Získala zdroje z kontinentu nejbohatšího na nerosty. Spolupracuje prakticky se všemi africkými zeměmi, všude řídí těžbu. Investovala ohromné částky do infrastruktury a jiných projektů (školy, nemocnice, továrny). Dává výhodné půjčky. Jednalo se o více než 40 miliard USD investic. V roce 2013 byl obchodní obrat mezi Čínou a africkými státy 200 miliard USD.

Britský ministerský předseda kdysi tuto situaci nazval „čínským útokem“ na Afriku s cílem zavedení „autoritářského kapitalismu“ (pozn.: zdroje jsou v soukromém vlastnictví, ale vláda ve velkém rozsahu řídí a reguluje ekonomické procesy). Země Afriky porovnávají jim dobře známý „evropský kapitalismus“ z doby kolonialismu a otrockého obchodu, přičemž „čínská okupace“ se jim nejeví horší.

Během deseti let odsunula Čína Spojené státy v Africe na druhou kolej. Washington z toho učinil závěry, čehož důkazem je nasazení vojska USA do Západní Afriky.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře