Svět ruskýma očima 268

Reklama


Jakou záminku si vymyslí pro napadení Sýrie?

Dmitrij Sedov

30. září 2014

Teroristé podřezávají hlavy Anglosasů už od doby čečenských banditů z konce devadesátých let. Tehdy předvedli v televizi snímky takto popravených čtyř lidí (tři Britové a jeden Novozélanďan) od firmy Granger Telecom. Žádné mediální pozdvižení kolem toho nebylo, západní sdělovací prostředky to téměř přešly. Dokonce se vyskytly názory, že postižení byli možná nějak napojeni na britské tajné služby, pročež se případ nemohl příliš probírat, ani vyjadřovat národní smutek. Londýn se ani nesnažil něco koktat o odplatě za vraždu svých občanů. Dokonce členové zahraničních čečenských teroristických organizací si v Londýně v poklidu žili.

Avšak tehdy vyvolala úžas ruských diplomatů návštěva osob klanu Barajevových, jehož členové tyto čtyři nebožáky zavraždili, na ministerstvu zahraničí Velké Británie. Sice to bylo až po dvou letech od vraždy, avšak vrahy byli tak jako tak. Zvláštní hra, u níž svět nezná okolnosti.

Nyní přišla další etapa stínání hlav občanů států, které jsou účastníky poslední protiteroristické koalice. Vlády těchto zemí to nijak neznepokojuje a starosti si nedělají. Přitom Saúdským občanům a Kuvajťanům zůstávají hlavy na krku. Obecně platí, že pokud vojenská technika leží ladem, začnou se v mediích objevovat hrůzostrašné scény stínání hlav občanů země, která se připravuje do války.

Vcelku není nic neobvyklého, že je zpod kukly vrahů britských občanů slyšet ortel vynesený v londýnském dialektu. Pochopitelně, že nejsou všichni sympatizanti terorismu naverbováni kontrarozvědkou a vysláni na území kontrolovaném Islámským státem s cílem rozpoutat v Evropě militaristické nálady. Mi-5 má šest tisíc legálních pracovníků. Může naverbovat jen každého druhého člověka z kroužků islámského běsnění v Regents Parku.

Obecenstvu se předkládají literárně vyfabulovaná témata s průběhem událostí, kulminací a apoteózou. Příkladem může být afghánská Trvalá svoboda:

  1. Počátek devadesátých let. Události se stupňují. Talibové odhodili masku přátel a vyhlásili, že Amerika je nepřítel islámu. Světová media podněcují vášně.
  2. Kulminace. Činnost teroristů má apokalyptický rozměr. Padají newyorkská dvojčata. Svět šílí.
  3. Apoteóza. Zahajuje se operace Trvalá svoboda. Znějí děsivé zvuky z Valkýry Wagnerova Prstenu Nibelungova. Emoce povolily, západní veřejnost jásá. Rozpočet USA štědře platí americkými dolary svátek pomsty.

Podle stejného schématu se připravoval útok na Irák v roce 2003. Události narůstaly za pomoci hysterie kolem iráckých zbraní hromadného ničení. Ke kulminaci byla využita zkumavka s iráckou chemickou zbraní, předvedená Colinem Powelem v Radě bezpečnosti OSN. Poté si už anglosaská veřejnost přála jediné – zabít Saddáma Husajna.

Vypadá to tak, že současná akce je naplánovaná stejně. Rozbuškou nové války se stalo stětí hlavy čtyřem Anglosasům. Zde však plány neznámých dramaturgů nekončí. Blíží se obvyklá kulminace – zahájení války proti Islámskému státu. Nenasměrovat její ostří proti Sýrii by podle kánonu této dramaturgie bylo nemyslitelné. Válka proti Sýrii se bude stupňovat. Jenom musejí scénáristé vymyslet originální kulminaci. Vždyť všechno už tu bylo:

Vietnamská válka začala kvůli ostřelování amerických torpédoborců kutry Jižní Koreje, operace zorganizovaná CIA.

Afghánská válka začala zbořením dvojčat.

Válku na Ukrajině naplánovali internacionalizovat prostřednictvím zničení malajsijského Boeingu. Nepovedlo se a nyní stáhli ocas.

Do Sýrie chtěli vniknout pod záminkou použití chemických zbraní vládními vojsky, ale Rusko spustilo závoru.

Tak co vymyslí nyní? Netřeba se trápit dohady. Pravidla tvořivosti, podle kterých se píší scénáře, nám nejsou dostupná. Kulminaci ještě předvedou.

Převzato z Fondsk.ru

***

Hongkong – parkoviště Západu v Číně

Ljubov Ljulko

30. září 2014

V Číně započala „revoluce žlutých deštníků“ ve stylu majdanu. USA se snaží udržet se v postavení jediné světové velmoci a přechází k přímé destabilizaci Číny. Udělali však zcela obvyklou chybu tím, že ji tlačí k jasnému nepřátelství v Asijsko-pacifické oblasti a k ekonomické i vojenské spolupráci s Ruskem. Podle expertů bude Čína nucena jednat tvrdě.

Sled událostí vyvolává poplach. Dne 31. srpna přijala čínská vláda zákon o volbě hlavy správy Speciálního administrativního obvodu Hongkongu v roce 2017. Ústřední vláda byla ochotna ke kompromisu. Obyvatelé mohou dát hlas jednomu z kandidátů navržených a stvrzených voliteli. Opozice takovou variantu odmítla a žádala přímé volby.

Dne 21. září došlo v Sin-ťiangské autonomní oblasti k sérii teroristických útoků s padesáti mrtvými, včetně zlikvidovaných  účastníků odboje. Dne 23. září vyhlásil soud verdikt, podle něhož dostal univerzitní profesor ujgurského původu Ilham Tohti doživotní trest za separatistickou činnost.

Dne 23. září studenti některých hongkongských univerzit vyhlásili týdenní bojkot. Zorganizovali hladovky a blokování několika vládních budov lidmi z hnutí Occupy Central a studentskými aktivisty. Dne 26. září odmítli studenti odblokovat správní budovy v okrsku Admirality a opustit přilehlé ulice. Dne 28. září vyhlásil profesor práva univerzity v Hongkongu a vůdce Occupy Central Benny Tai nastartování časově neomezené akce občanské neposlušnosti. Protestující jsou podporováni vůdcem Demokratické strany Hongkongu Martinem Lee a mediálním magnátem Jimmy Laiem. Akce koordinují stránky Weibo (46  milionů každodenních uživatelů). Symbolem je žlutá stuha nebo žlutý deštník. Staví se stanové město.

V sociálních sítích se nyní rozviřují spory mezi obyvateli Hongkongu a Číňany z „pevniny“. „Letí“ zde nahrávky z konfliktu  na veřejných místech. Vyvolává to diskuse, jejichž hlavním motivem je jakási místní varianta „my s nimi nikdy“. Je to velmi podobné obvyklému scénáři barevné revoluce, který přísně sleduje postup majdanu. Podle čínských medií vznikl scénář v Hongkongsko-americkém centru, kde na speciálních seminářích vyučovali studentské aktivisty „součinnosti při prohlubování vzájemného chápání Číňanů a Američanů“. Od aktivistů požadovali „prosazovat demokratické přeměny“ se sliby podpory od Washingtonu, spolu s možností žít v Americe. Tyto programy navštěvovali pracovníci zastupitelstva USA. Vedoucí Centra, který je ve funkci od loňského roku je špion s třicetiletou praxí. Do nepokojů je zamíchaný také hongkongský mediální magnát Lai, který sponzoruje opozici a zná se s bývalým ministrem obrany USA Wolfowitzem.

Pokud by protesty nebyly zosnovány CIA, mohly být rozehrány v geopolitické hře, jako tomu bylo v zemích arabského jara. Příklady jsou v Rusku i jinde z nedávné doby. Třeba poslední bouře v Brazílii a Argentině. O závažnosti i o autorství události vypovídá to, že těsně před 22. zářím informovala agentura Bloomberg, že BNP Paribas převádí svůj personál z Hongkongu do kanceláří v Kowloonu.

Hongkong má strategický ekonomický význam pro Čínu i pro přilehlé země. Je největším finančním centrem, transportním uzlem a reexportní základnou, využívanou Čínou, Japonskem, USA a zeměmi Jihovýchodní Asie. Pokud se tam bude situace zhoršovat,  je nebezpečí vzniku dalšího ohniska regionálního napětí.

Tisková mluvčí čínského ministerstva zahraničí bez obalu řekla, že Hongkong je součástí Číny a jeho vnitřní záležitosti jsou také záležitostí Číny. Co udělá prezident Si Ťin-pching? Západní tisk předpokládá, že například energicky zavede výjimečný stav a policejní hodinu a zaktivuje vojsko, které tak jako tak v Hongkongu je (posádka čínské Národně-osvobozenecké armády). V roce 2012 řekl Si Ťin-pching: „Proč se rozpadl Sovětský svaz? Proč KSSS utrpěla krach? Závažnou příčinou bylo to, že jejich ideály a přesvědčení byly postupně dovedeny do nicoty. Tehdy stačilo jedno nenápadné slovo Gorbačova, aby taková strana jako KSSS ukončila svoji velkou historii. Nikdo se nezvedl a neřekl, že to není správné.“ Podle západních analytiků se vůdce ČLR vzepře proti změně dřívějšího rozhodnutí o Hongkongu. Strategickým cílem Pekingu je Hongkong počínštit.

Historik Dmitrij Mosjakov, pracovník Institutu orientalistiky Ruské akademie věd uvedl: „USA nyní hledí s velkými obavami na politiku Číny a na její sbližování s Ruskem. Myslím, že Hongkong je parkoviště Západu v Číně, je to jistá výstraha Číně, že se USA nevzdaly naděje na změnu její politiky.“ Podle Mosjakova nemá Čína na výběr, protože „pokud jakkoliv uzná studentské hnutí a začne jej institucionalizovat – rozšíří se jako oheň po suché trávě“. Proto je to podle něho jednoznačné provokování čínské vlády k zásahu armády, k věznění studentů, aby posléze mohly USA říci, že je v ČLR nový totalitní režim, tvrdě vraždící studenty, atd.

Západ chce otestovat čínskou vládu, jak je schopna zachovat politický směr a politickou stabilitu. „Pokud není ve stavu v zárodku potlačit honkongské události, nastanou události v celé Číně a otázky nepřátelství mezi Čínou a Západem budou rozhodovány automaticky. Čína zabředne do vnitřních konfliktů. Vše potlačí, odstraní tábor, pošle tam vojsko a Západ vyhlásí, že je Čína opět autoritativní tváří komunistického režimu, nebo něco podobného, bude naříkat nad studenty a tvrdit, že je Čína špatná a Západ správný. Je to hra, kterou Západ neprohraje. Je zaměřená proti nebezpečnému rusko-čínskému sblížení, což je pro USA dost nebezpečná konfigurace.“

Dnes jsou Rusko a Čína nejen na jedné straně barikády, ale přímo v jednom zákopu. V jednom zákopu se musí bojovat jinak.

Převzato z Pravda.ru

Stanův komentář: V případě Hongkongu se má dle mých informací situace trochu jinak. Occupy Central je výsledkem sociálního pnutí mezi mladou a starší generací, roznětkou se stalo porušení britsko-čínské smlouvy, podle níž měl být na Hongkongu do r. 2047 zachován pluralitní systém. První volby místní samosprávy po přechodu Hongkongu pod čínskou vládu byly zfalšované, příští volby v roce 2017 mají být zmanipulované tak, že se bude moci volit jen z Pekingem schválených kandidátů. A všimněte si, že korporátní média se, na rozdíl od ostatních „barevných revolucí“, drží hodně zpátky. S mocnou Čínou, u níž jsou všichni zadlužení až po uši, si to nechce nikdo rozházet.

***

Biden prohlásil, že USA přinutily země EU uvalit sankce na Rusko

3. říjen 2014

Přestože na jiném místě EU tvrdí, že k sankcím se rozhodla sama, Joe Biden vyvrátil její informaci. Prohlásil na Kennedyho fóru na Harvardské univerzitě, že USA a osobně prezident Obama přinutili země EU uvalit na Rusko sankce v odpověď na situaci na Ukrajině. Řekl: „Ano, ony (země) to nechtěly. Ovšem opět věc spočívá v hegemonii USA a prezidenta USA, který na tom trval a dokonce dokázal šikovně dovést Evropu k tomu, aby na sebe vzala hospodářskou újmu a donutila Rusko zaplatit.“ Poznamenal: „Nežádáme krach Ruska, chceme, aby prospívalo.“

Poslední sankce byly vyhlášeny 12. září.

K témuž tématu promluvil předseda ruské Dumy Sergěj Naryškin na podzimním zasedání OBSE v Ženevě. Uvedl, že Washington Evropě sankce proti Rusku nařídil. Řekl, že je to nástroj politického vydírání a politiky nedůstojný. Uvedl: „Je nám jasné, že stupeň samostatnosti EU je v politických záležitostech omezený a vypadá to, že pro USA není EU samostatný politický subjekt, jemuž by bylo povoleno být úplně nezávislý, především při řešení geopolitických problémů.“

Převzato z News.mail.ru

Převzato z Ria.ru

Přejít do diskuze k článku 54 komentářů