Svět ruskýma očima 275

Reklama


Naděje Kyjevem vkládané do republikánů v USA nevyjdou

Dmitrij Minin

12. Listopad 2014

V období majdanu přislíbili Američané Kyjevu bohatou pomoc. Kyjev se na ni spolehl a nynější vítězství republikánů ve volbách do Kongresu považuje za pozitivní signál vůči sobě. Představuje si, že to pomůže pozvednout režim z propasti. Republikánský senátor McCain má být šéfem senátního výboru pro ozbrojené složky. Vyslovuje se, stejně jako i někteří další členové této strany, pro přímé dodávky zbraní z USA na Ukrajinu.

Skupina republikánských senátorů slíbila, že obě komory mohou co nevidět přistoupit k projednávání „Zákona o prevenci agrese vůči Ukrajině ze strany Ruska“. Podle tohoto zákona by mohly být přijaty nové sankce proti Rusku a Kyjevu poskytnuta vojensko-technická pomoc. Dosud však Obamova administrativa hlasování o zákonu odkládala. Naděje Kyjeva jsou ve skutečnosti vratké. Zahraniční politiku Spojených států určuje prezident a ten současný těžko svůj postoj změní. Podle Huffington Post budou asi sympatizanti Kyjeva mezi senátory zklamáni, protože v jejich silách mnoho není. Jediná možnost je významnější zkoordinovaná akce z Evropy, která se patrně konat nebude.

Republikáni nejsou jednotní a na prezidentský úřad může být navržen i kandidát jiného než pravicového křídla, vytrvalý odpůrce amerického intervencionismu. Republikáni se také necítí odpovědni za ukrajinský chaos podněcovaný demokraty a nehodlají pomáhat stávající administrativě z toho vybřednout a Obamovi zachraňovat prestiž. Kyjev přitom nepotřebuje americké zbraně, kterým jeho armáda nerozumí, neboť je zvyklá jen na staré zbraně z dob Sovětského svazu. Ukrajina potřebuje především pozvednout ekonomiku. Kdo však přitáhne uzdu zlodějským chráněncům Západu? Navíc na peníze byli republikáni vždy skoupější než demokraté. Co nedal Obama, nedají tito „tuplem“.

O příčině ukrajinské krize se vyslovil zkušený Henry Kissinger: „Washington podporoval svár na Ukrajině, ale neuvědomoval si důležitost této země pro Rusko.“ Arnold Toynbee, přední osobnost americké diplomacie napsal, že kdo provokuje ve věci, která není příliš významná pro něho, ale pro soupeře ano, střetne se se skutečně mohutnou odpovědí, a tu nebude schopen zvládnout, ač byl na počátku v převaze. Kissinger uvádí, že Bílý dům nechápe, že jsou pro něj vztahy s Ruskem mnohem důležitější než vztahy s Ukrajinou.

Hlavní poradce prezidenta Reagana pro Rusko, republikán Pipes, jeden z tvůrců ideologie o „říši zla“, to dnes hodnotí rozumně: „Na Rusko jsou již zavedeny závažné sankce, ale velké výsledky nedávají. Podstata je v tom, že Západ nechce. Nemůže. Aktivní akce mohou vést k válce.“ Podle Pipese jsou ve Washingtonu „připraveni nechat Ukrajinu v ruské sféře vlivu. Z pohledu USA je tedy nepřípustné, aby Rusko užívalo své vojáky k odtržení části Ukrajiny. Dokud k tomu nedojde, nebudou USA aktivnější. Nedokážu si představit situaci, že by vláda USA vyvážela svoje zbraně na Ukrajinu,“ říká Pipes.

Pipes vidí zásadní problém Ukrajiny v tom, že „nikdy nebyla nezávislá, nemá zkušenost s budováním státu. Kyjev musí najít vlastní způsob spravování území, potlačit korupci a vybudovat silnou armádu. Ukrajinskou vládu čeká hodně práce, ale cíle může dosáhnout. Může se stát součástí Západu, ale tak za 50 let. Nikoliv za 10 nebo 20.“ Zde je Pipes buď ohleduplný, anebo dává na srozuměnou, že záchrana topících se je věcí jich samotných.

Ředitel Centra politických nauk a studia konfliktů v Kyjevě Michael Pogrebinsky si též myslí, že změny v americkém Kongresu nepovedou k rozhodujícím změnám v politice USA vůči Ukrajině. Alespoň dokud bude v prezidentské funkci Obama, přestože jeho politika směřuje k destabilizaci Ukrajiny. Pogrebinsky říká: „Není mi jasné, v čem tkví politika Američanů. Na Ukrajině je tak jako tak proamerická vláda. Musejí mít maximální zájem na jejím zachování, ale navzdory zdravému rozumu soustavně situaci u nás destabilizují. Dávno tu nebyla tak šílená politika americké administrativy.“

Šílenou politiku názorně předvádí velvyslanec USA na Ukrajině Payette. Vyžaduje od Kyjeva zavedení sankcí proti Donbasu a zničení všech hospodářských vazeb na Rusko. Ale na Západě nikdo nic nekoktá o odpuštění ukrajinských dluhů anebo o zadávání zakázek z Evropy a z USA namísto ruských. Ukrajinský expert uzavírá: „Jednoduše chtějí ukrajinskou ekonomiku zahrabat. To, co americký velvyslanec radí, může vést jen k sociálním bouřím v zemi.“

Poté, co pokus o „demokratizaci“ na Ukrajině zkrachuje, dopadne to jako mnohokrát. Americká administrativa se zřekne odpovědnosti za svůj zahraniční krach. Bude vinit své předchůdce, intriky Moskvy, nevhodný materiál. Je jen otázka jak rychle v Americe pochopí výsledky šílené agresívní politiky, vedoucí k rozpadu Ukrajiny a jakou cenu bude muset zaplatit lid této země.

Převzato z Fondsk.ru

***

Vláda Ukrajiny se rozhodla bojovat s „penzijním turismem“.

10. Listopad 2014

Vláda Ukrajiny zkomplikovala penzistům z DNR a LNR převzetí penzí. Ministerstvo sociální politiky se rozhodlo zamezit tomu, aby tamní penzisté vyjížděli do oblastí pod kontrolou Kyjeva, převzali tam svoje penze a opět se vrátili domů. Vedoucí úřadu to nazvala „penzijní turistikou“ a nyní všichni, kteří ze zóny ATO pobírají sociální dávky, se musejí zaregistrovat na Správě sociálního zabezpečení a získat osvědčení, že jsou smíšenými osobami a že žijí v „okupovaném území“. Termín je do 1. prosince.

Ukrajina na území DNR a LNR přerušila vyplácení sociálních dávek. Penzisté mohli jezdit do přilehlých okrsků, v nichž funguje ukrajinská správa a vyzvednout si tam peníze.

Vláda DNR se proti výjezdu penzistů nestavěla s tím, že se jedná o jejich peníze, na Ukrajině platili daně a proto je Kyjev povinen jim penze vyplácet.

Převzato z Lenta.ru

***

Merkelová o protiruských sankcích a „únavě z telefonátů“

11. Listopad 2014

Němečtí podnikatelé si vzali do parády německou kancléřku Merkelovou a denně jí telefonují a posílají zprávy ohledně velkého byznysu s výzvami, aby byly zrušeny nebo uvolněny sankce proti Rusku, v důsledku kterých ztrácí Německo denně desítky milionů EUR. The Sunday Times informuje, že Merkelová je už podle svých vlastních slov ze stálého odpovídání na telefonáty, kde ji vyzývají k odvolání sankcí proti Rusku, unavená..

Němečtí byznysmeni přitom otevřeně varují, že pokud vláda SRN nevezme jejich zájmy a zájmy stovek řadových Němců, jejichž pracovní místa jsou ohrožena v úvahu, začne podnikatelská sféra uplatňovat „režim paralelní politiky“. Znamená to obcházení sankcí v zájmu snížení narostlé nezaměstnanosti a dalších ztrát v ekonomice.

USA mezitím navrhly další sankce, které EU vyhodnocuje. Od telefonátů unavená Merkelová oznámila, že sankce nebudou mít ekonomický charakter. Budou se týkat rozšíření seznamu Rusů, kteří mají zákaz vstupu do EU. Jenže ani tyto sankce se neplní. Například mluvčí Dumy Naryškin, ač  již má zakázaný vstup do EU, pojede do Francie na velké rusko-francouzské fórum u kulatého stolu. Zřejmě má nový balík sankcí sloužit jen k uspokojení Spojených států. Pro Evropany je stále obtížnější předvádět zapojování se do amerických akcí proti Rusku.

Převzato z Topwar.ru

***

Zahraniční politika Dillí v trojúhelníku Dillí – Peking – Washington

Andrej Volodin

13. Listopad 2014

V květnu tohoto roku se stal indickým předsedou vlády „největší demokracie světa“ Narendra Modi. Před jeho zvolením se předpokládalo, že bude nezávislejší na vůdkyni Indického národního kongresu Sonie Gándhíové, často léčené ve Spojených státech, než byl jeho předchůdce Manmohan Singh. V té době se v Dillí dělala politika závislá na zahraničním vlivu.

Narendra Modi se vyznačuje pevným charakterem a jasně chápe, že Indie je samostatným centrem světové politiky. Přednost zde mají národní zájmy podle hesla zahraniční politiky „India First“.

*

Čína je připravena investovat značné prostředky do ekonomiky indického státu Gudžarát, kde až dosud Modi působil. Ještě před volbami vedli Číňané tajná jednání o přímých vazbách své investiční politiky v Indii s podporou tohoto politika. Peking vítá to, že nový premiér nemá zájem účastnit se projektů na odstrašování Číny v Asijsko-pacifickém regionu. Čínští vůdci mají zájem na hospodářském růstu Indie a na rozšíření hospodářských vazeb Dillí a Pekingu. Čína myslí rovněž na široké využití svých horkých dolarových rezerv pro rozvoj dopravní infrastruktury a výstavbu průmyslových koridorů v Indii. Modi uvedl, že Indie potřebuje na investice do hospodářství asi 1 bilion USD. Čína pravděpodobně přinese 300 miliard USD.

Čínský i indický vůdce považují v Eurasii za důležitý rozvoj ropného i plynového systému. Zatím se buduje potrubí z Íránu přes Pákistán a Indii do Číny. Snahou je vyhnout se méně bezpečné dopravě uhlovodíků Malackým průlivem.

Vypadá to, že je mezi Dillí a Pekingem možné dosáhnout nové úrovně vzájemné důvěry i přes trvající neshody v řadě podstatných otázek. Modi upozorňuje, že idea světa s americkým centrismem se nezhmotnila a nové uspořádání světa si vyžaduje k jeho stabilizaci těsnou koordinaci akcí mezi Indií, Čínou a Ruskem. Právě nyní je taková koordinace žádoucí v Afghánistánu, kde po odchodu cizích vojsk budou mít mocnosti zájem na zachování územní celistvosti země. V západních rajonech ČLR, v západních státech Indie a ve státech Střední Asie by byl islámský radikalismus, který by se přelil přes afghánské hranice, nebezpečný. Někteří indičtí analytici považují za užitečné připojit k účasti v trojce Čína, Indie, Rusko ještě Írán.

Mezníkem ve vztazích mezi Dillí a Pekingem bude přijetí Indie, Pákistánu, Íránu a Mongolska mezi rovnoprávné členy ŠOS. Bude to předzvěst důležitého přeskupení sil nejen v Eurasii, ale v celé světové politice.

Zářijová návštěva prezidenta Si Ťing-pchinga v Indii měla za cíl jak projednat současný stav dvoustranných vztahů, tak řešit budoucí společné iniciativy s ohledem na obecné představy o přesunu centra světové ekonomiky na Východ a do Asijsko-pacifického regionu. Jednání nebyla jednoduchá, když obě strany své zájmy pevně hájily. Čínskou myšlenku Nové hedvábné cesty ještě potřebuje Indie promyslet. Potřebuje také dosáhnout volný přístup svých výrobků a technologií na čínský trh. Je třeba vyřešit problém hranice, ale zde je vše velmi obtížné.

Indie sice podmínečně, ale přesto podpořila myšlenku „hospodářského koridoru“ Bangladéš – Indie – Čína – Myanmar (Barma). Dostala záruku čínských investic do ekonomiky na 5 let ve výši 20 miliard USD. Podle analytiků existuje několik faktorů ovlivňujících dlouhodobě další dvoustranné vztahy mezi oběma zeměmi:

  1. Modiho vláda je si vědoma, že těsnější vztahy s Čínou Indové dosud neakceptovali. Jedná se o důsledek událostí z roku 1962. Jak v Indii, tak v Číně existují vlivné síly, jejichž zásada zní: „Vztahy mezi našimi zeměmi jsou příliš složité na to, aby bylo možno přijímat ukvapená rozhodnutí“.
  2. Indie se tradičně snaží vyhnout prudkým změnám v zahraniční politice. Vyplývá to z charakteru indické civilizace: udržování tradic, intelektuální zdrženlivost a úcta k minulosti. V zahraniční politice se objevují nové důrazy, a to pozornost vztahům se zeměmi Asijsko-pacifického regionu (Japonsko a nyní i Jižní Korea jsou největší zahraniční investoři do indického hospodářství ). Jak se bude pokračovat, zatím není zcela rozhodnuto.
  3. Modiho vláda uznává přímou vazbu mezi modernizací ekonomiky a aktivitou diplomacie. Hlavní zásada jeho vlády nyní je budování „spravedlivé společnosti“ za současné realizace „programu rozvoje“.
  4. Překážkou rozvíjení oboustranných vztahů je pohraniční spor. Ten budou muset řešit parlamenty obou zemí. Prorazit zde bude obtížné.

*

Indie se znovu připomněla jako jedno z center světové politiky při návštěvě Modiho v USA  v září tohoto roku. Nesla v sobě indickou logiku, že zahraniční vztahy, včetně vojensko-technické spolupráce, musí napomáhat modernizaci indického hospodářství a přispívat k vytváření nových pracovních míst.

V Indii mají na paměti sankce z roku 1998, naložené na Indii a Pákistán za zkoušky jaderných zařízení. Pochopili i to, že Washington by chtěl vázat zrušení sankcí na souhlas Indie s plánem na odstrašování Číny. Jenže v této věci – ve vytvoření „kordonu bezpečnosti“ kolem ČLR, se indičtí představitelé cítí být nezávislými.

Významný indický analytik Sibal řekl jasně: „USA by chtěly vytvořit síť vztahů se státy, jimž je současný rozvoj Číny nebezpečný. Cílem je rozehrát akce proti Pekingu, ale jen v případě přímého nebezpečí pro americké zájmy, avšak o ochraně zájmů vtažených zemí se neuvažuje. Indie se zdrží zapojení do vztahů s USA, které zřejmě mají být volnější verzí vztahů USA s Japonskem.“

Dnes není snadné uplatňovat princip, že „zájmy Indie jsou nade vše“. Existence státu – civilizace předpokládá existenci jeho nezávislé zahraniční politiky. Geopolitický trojúhelník Dillí – Peking – Washington musí být rovnoramenný.

Převzato z Fondsk.ru

***

Cavusoglu: vláda Turecka vyhodnocuje napadení amerických vojáků

14. Listopad 2014

Turecký ministr zahraničí Cavusoglu řekl, že vláda Turecka odsuzuje akci tureckých nacionalistů, kteří napadli v Istanbulu tři americké námořníky. Ve svém vyjádření také uvedl, že turecký lid vítá americké vojáky jakožto bratry ve zbrani a dávné turecké přátele a partnery. Dále přislíbil nalézt viníky a potrestat je. Vše uzavřel slovy: „Turecko a USA jsou nenahraditelnými spojenci, partnery a přáteli a naše dvoustranné vztahy zůstanou tak jako dřív pevné a životně důležité pro udržení bezpečnosti v regionu a v celém světě.“

Den předem prokuratura Istanbulu usoudila, že v činu nacionalistů chybí znaky zločinu a pustila zadržené na svobodu.

Incident spočíval v tom, že představitelé Národního svazu mládeže Turecka polili  tři americké vojáky červenou barvou a snažili se nasadit jim na hlavu pytlíky za provolávání hesel „Yankeeové jděte domů“ a „Pryč s americkým imperialismem“. Policie zadržela 12 osob.

Převzato z Vestikavkaza.ru

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře