Irák v plamenech: vzplane Turecko a Írán?

Červen 17, 2014

Předseda Institutu Blízkého východu Jevgenij Satanovskij prohlásil, že „blízkovýchodní region už není možno zachránit“. K takovému konstatování jej vedly události v Iráku v posledních dnech. Džihádisté zde dobývají města jedno po druhém. K dnešku jsou již okupovány Mosul, Tikrit, Džalaula, Tal Afar, El-Azym a Es-Saadi. Provincie Ninive je již zcela v rukách Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). V Bajdži zabrali bojovníci největší iráckou rafinerii ropy, z níž vyhostili zahraniční pracovníky. Kvůli uplatňování práva šaríja jsou lidé nuceni z postižených oblastí utíkat na jih.

Cizí státy urychleně evakuují své krajany ze společností a diplomatických zastupitelstev. USA nehodlá do Iráku vysílat svou mírovou misi. Tiskový mluvčí Bílého domu uvedl, že přibližně 275 amerických vojáků vyráží do Iráku, aby zajistili bezpečnost amerického velvyslanectví v Bagdádu.

Podle Satanovského jsme nyní svědky toho, že se Irák rozpadá. Je otázka, jak rozpad Iráku a vítězství teroristů ovlivní sousední státy, zejména Írán a Turecko. Vůdci obou zemí posuzují spolu s USA možnost působení na situaci v Iráku. Je možno odvodit do jaké míry úspěchy ISIL zasahují zájmy Turecka a Iráku. Erdogan se s viceprezidentem USA Bidenem shodl na tom, že Iráčané a jejich vůdci musejí být jednotní proti společnému nebezpečí.

Satanovskij míní, že pro Turecko může být rozpad Iráku nebezpečný, jelikož  by mohlo být aktivizováno kurdské hnutí. Promluvil v tom smyslu, že nebude-li Ankara řešit problémy s Kurdistánem, může, bude-li se takto vyvíjet situace v Iráku i v Sýrii, vzniknout samostatný Kurdistán.

Turecký politolog Dilek uvádí, že pro bezpečnost Turecka je hrozbou každý konflikt na jeho hranicích. Řekl: „Prohlášení a snahy některých vládních skupin vysvětlit irácký konflikt náboženskými válkami hrozí vyprovokováním národnostních konfliktů přímo v Turecku, mezi lidovými masami – přívrženci těch, kteří bojují v Iráku. To povede k velkému sociálnímu konfliktu.“ Dále hovořil v tom smyslu, že pro Turecko je znepokojující postupná izolace od Blízkého východu a tím ztráta váhy v islámském světě. Třenice se sousedy jej ohrožuje ještě hlubší izolací. Přitom je závislé na dodávkách energetických surovin od nich a chaos na hranicích dopadne na ekonomiku země. Nezanedbatelné je i to, že konflikty vyvolají rozpory v mezinárodních vztazích, což způsobí zvraty v hospodářském a politickém životě Turecka. Je paradoxní, že se Turecko stále snažilo být se sousedy bez problémů, avšak v poslední době má problémy se všemi. Takto se na věc dívá politolog Dilek.

Jiná je situace u Íránu, největšího souseda Iráku, kde rovněž převládají šíitové. Írán projednával s americkými diplomaty možnost vypořádání se s ISIL, avšak zdroje blízké jednání uvedly, že „nebyly dosaženy zvláštní výsledky“. Satanovskij upozorňuje, že Írán má dva zájmy: ochranu islámských svatyní a bezpečnost své hranice. Řekl k tomu: „Írán bude bezpodmínečně bojovat za šíitská svatá místa Samaru i Karbalu, neboť ta radikálům předat nemůže. Rovněž bude bojovat o vlastní hranici a pomáhat Núrímu Málikímu bránit Bagdád. S tím už začal.“

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Japonsko se vysoukává z G7

Tokio se nechce přít s Ruskem kvůli sankcím

Igor Děnisov

Červen 18, 2014

Koncem roku 2012 se vrátil Šinzó Abe do funkce ministerského předsedy japonské vlády a za svou prioritu označil zlepšení vztahů s Moskvou. Avšak ukrajinský konflikt nad plánem málem udělal křížek. Partneři ze „sedmičky“ tlačili na Japonsko natolik, že muselo sankce zavést také. Tokio učinilo zázrak diplomacie, když dokázalo G7 uspokojit a přitom si to nerozházet s Moskvou.

Šinzó Abe se naposled setkal s Vladimirem Putinem na olympiádě v Soči. Ještě před tím se s ním po svém nástupu do funkce setkal čtyřikrát, což svědčí o důležitosti, kterou Japonsko přikládá vztahu s Ruskem.

Setkání v Soči bylo zvláštní. Abe byl ze „sedmičky“ jediný, který do Soči přijel a v Moskvě to patřičně ocenili. Ruský prezident mu poděkoval za pozornost sportovnímu svátku v Soči a s potěšením konstatoval, že jsou vytvořeny a  fungují mechanismy spolupráce, a řekl, že Japonsko je dobrý soused.

Abe označil za prvořadé ve spolupráci vysoké technologie. Hrdě se hlásil k tomu, že na olympiádě bylo nainstalováno přes 12 tisíc video a audio zařízení Panasonic a ohromná světelná tabule. Zároveň ocenil, že po fukušimské tragédii převzalo Rusko mistrovství světa v krasobruslení, které se mělo konat v Tokiu. Japonští sportovci dokonce jako projev poděkování vyšli na zahajovací ceremoniál i s vlajkami Ruska.

Setkání s Abem zahájil Putin velmi neformálně, když mu vyšel vstříc s psíkem japonské rasy, kterého před dvěma roky dostal od Severovýchodní prefektury jako výraz vděku za pomoc regionu po zemětřesení a tsunami. Štěně bylo Putinovi předáno na zasedání G20 v Los Cabos tehdejším japonským premiérem Jošihiko Nodou.

Velmi srdečné setkání Putina s Abem bedlivě pozorovali nejen na Západě, ale i v Číně. V Číně ovšem se žárlivostí, což se projevilo v patřičně jízlivých komentářích v čínském tisku.

Japonsko potřebuje Rusko

Abe provedl „strategický návrat“ k Rusku s ohledem na Čínu i na problémy s dalšími sousedy. Kvůli zostření čínsko-japonských teritoriálních sporů byly vztahy mezi nimi na nule. S Abem nechce nic mít ani jihokorejský prezident. Zde je důvodem japonský nárok na Koreou kontrolované souostroví Tokto (Takešima) a rozpory v hodnocení historie. Korea navíc vládu Abeho kritizuje za modernizaci ozbrojených sil. Japonsko nechce zůstat v izolaci, a proto se obrací ve své zahraniční politice k Rusku. Kromě geopolitiky odpovídá japonské zaměření na Rusko i zájmům japonského obchodu, který funguje v mnoha projektech na ruském Dálném Východě. Na dodávkách ruských surovin sice Japonsko příliš nezávisí, jenže hodlá vyloučit jadernou energetiku a tak by přišly vhod dodávky ruských energetických surovin.

Polovičaté sankce

Sankce proti Rusku kvůli „anexi“ Krymu Japonsko odmítlo, avšak po nátlaku USA přece jen ohlásilo balíček omezujících opatření. Zastavily se japonsko-ruské konzultace o zvolnění vízového režimu, tři jednání o dohodách: na investiční spolupráci, o kosmu a o předcházení nebezpečné vojenské činnosti. Jenže tento trest byl podmíněný, protože před počátkem sankcí stejně nebylo jednání zahájeno. Japonsko také zakázalo vstup třiadvaceti činovníkům RF, ale nezveřejnilo, kdo v seznamu figuruje.

V době sankcí se Japonsko snažilo osladit pilulku, která tak jako tak příliš hořká nebyla. Tokio nebude bránit kulturní a ekonomické vzájemné výměně. Odložení návštěvy ministra zahraničí Kisidy bylo kompenzováno návštěvou blízkého spolupracovníka Abeho, tajemníka Rady národní bezpečnosti Japonska Šotaru Jačiho. Ten se nezakrytě snažil přesvědčit ruskou vládu, že toto formální následování Západu neznamená, že je Japonsko ochotno obětovat vztahy s Ruskem.

Stejné signály o nesnižování intenzity kontaktů zazněly i na setkání expertů vědeckých a hospodářských fór. Na pravidelné schůzce  Rusko-japonského investičního fóra, které bylo v pořadí šesté, se sešlo 1000 účastníků, z ruské strany jich bylo přes 200.

Další setkání vůdců obou zemí bude zřejmě letos na podzim. Počátkem června byl na návštěvě v Tokiu mluvčí ruské Dumy Naryškin a opět potvrdil, že Japonsko nehodlá jednání přerušit. Ovšem USA zřejmě neustanou v nátlaku na svého hlavního spojence v Asii. Abeho vláda bude muset předvést zázraky  politické pružnosti, aby se i za těchto okolností s Moskvou nerozkmotřila.

Události kolem Ukrajiny jsou Japonsku zcela cizí a nechce v nich figurovat. Jenže s Washingtonem musí mít dobré vztahy, takže se tomu nevyhne. K nynější složité volbě, která stojí před premiérem Abem, píší hlavní japonské ekonomické noviny: „Pokud dozná japonsko-americký svazek újmu kvůli podpoře Ruska Japonskem, povede to k ještě tvrdšímu postoji Číny k Japonsku.“

Převzato z Lenta.ru

***

Prezident ČR nevidí důvod pro zavedení ekonomických sankcí a izolace Ruska

Červen 20, 2014

Miloš Zeman poskytl rozhovor M. Gusmanovi, dopisovateli tiskové agentury ITAR-TASS. Zeman řekl: „Nevidím žádný důvod k izolování Ruské federace od EU, proč mluvit o sankcích, o blokádě, o embargu.“ Dodal: „Je příležitost zvýšit úroveň naší spolupráce a nemluvit o sankcích, nemluvit o izolaci. Izolace ještě nikdy nevedla k úspěchu, ale vždy vedla jen k vzájemnému nepochopení, k vzájemné nedůvěře a to je špatné.“

Prohlásil, že mezi ČR a RF jsou ohromné perspektivy spolupráce. Myslí si, že ekonomiky dvou států doplňují jedna druhou. Prohlásil: „My potřebujeme energii, vy tramvaje, trolejbusy, autobusy.“

Podle jeho slov není základna spolupráce mezi Ruskem a ČR jen ve výměně zboží, ale také ve výměně kapitálu. Řekl přitom , že velikost ruských investic v ČR je mimořádně nízká: „Ruská federace má v ČR ze všech zahraničních investic jen 0,3 %. „Proč nejdou ruské investice do lázní Karlovy Vary a do dalších oblastí?“ tázal se Zeman.

Vyjádřil přesvědčení, že je pro Rusy nutno odstranit víza do ČR: „Proč zachovávat takovou byrokracii, která je právě s vízy spojena?“ Víza označil za nadměrná a za zbytečné překážky. Litoval, že většina zahraničních turistů, i ruských, se omezuje na Prahu a malé jihočeské historické město Český Krumlov. Řekl: „Bohužel, převážné množství turistů je soustředěno na Pražském Hradě a v Českém Krumlově, historickém starobylém městě. Jsou regiony, které turisté téměř nenavštěvují.“

Pozn.: O něco stručnější je zpráva i v Hlasu Ruska

Převzato z Politobzor.net

(nutno kliknout na Novosti a dále odrolovat až k příslušnému článku)

***

Mrtvě narozené dítě Evropské unie. Před deseti lety byla schválena ústava EU

Petr Iskenderov

Červen 19, 2014

Stalo se 18. června 2004. Dokument však nikdy nevstoupil v platnost. Je to první reálný předchůdce budoucích institucionálních problémů samotné EU. Dnes myšlenky eurointegrace váznou a řady euroskeptiků se rozšiřují. Ovšem Srbsko a další balkánské státy nepochybují o tom, že EU má úlohu mesiáše. Je vhodné připomenout, co právě autoři ústavy navrhovali a proč jejich úsilí nebylo úspěšné.

Dokument, který se nazýval Dohoda o zavedení ústavy pro Evropu, měl nahradit všechny předchozí zakládající listiny EU a uspořádat systém přijímání rozhodnutí s ohledem na dřívější záležitosti rozšiřování. Zákon se připravoval tři roky a vedle ústavy Indie z roku 1950 je to nejobjemnější ústava ve světě. Je vyhotovena ve dvaceti jazycích.

Podstatou ústavy je opuštění konsensu a práva veta jednotlivých států při přijímání rozhodnutí, snížení počtu členů Evropské komise a zrušení půlroční obměny předsednictví EU. Prezident EU a ministr zahraničí dostávají navíc zvláštní pravomoci k nezávislé činnosti mimo dohodnutou linii. (1)

Je pochopitelné, že zejména revoluční změny potřebovaly podporu občanů všech zemí EU. Ani zde se ústava nedodržela. V květnu až červnu obyvatelé Francie a Nizozemí projekt v referendech odmítli. Proti bylo 55 % Francouzů a 62 % Holanďanů. (2) Na shromáždění EU v červnu 2007 se vůdci EU dohodli na vytvoření mírnějšího dokumentu než je ústava – Dohody o reformě. Tu v prosinci 2007 v Lisabonu podepsali. Bývalý komisař pro rozšíření Günter Verheugen vzpomíná, že se EU stala obětí snahy o realizaci dvou velkých projektů najednou, a to „prohloubení“ eurointegrace a rozšíření vlastní organizace. Podle něho byl správný francouzský požadavek – nejprve „prohloubení“ a teprve potom rozšíření. (3)

Již v roce 2008 nastala v EU finanční krize a všechny protikrizové projekty a strategie byly svázány s nízkou možností řízení politického i hospodářského. Ukázalo se, že v Lisabonu přijaté umírněné zásady dojednávání překážejí Evropě v mobilizaci.

Slabost EU se nejnázorněji předvedla v roce 2011, kdy vznikl rozpor ohledně rozpočtové a daňové unie. Cameron oznámil, že je pro jeho zemi nepřijatelná ztráta finanční nezávislosti, pokud by se evropské agentury pro kontrolu bankovních, pojišťovacích a fondových trhů vměšovaly do aktivit britské City. Zároveň se odvolal na Lisabonskou dohodu, která ve skutečnosti dává členským zemím právo podobné otázky rozhodovat samostatně.

Hlavní břemeno odstranění krize eurozóny leží na Němcích. Proto Berlín blokuje nastartování nejradikálnějších mechanismů finančního ozdravení do té doby, než budou mít ústřední orgány EU skutečnou kontrolu nad národními rozpočty, bankami a daňovými systémy. V tom má pravdu představitel nevládní Evropské rady pro zahraniční záležitosti Hans Kundani. Má zato, že v jeho zemi platí princip „hodně peněz – hodně problémů“. Uvedl: „Velké úsilí Německa při hájení jeho ekonomických zájmů bude stále vytvářet problémy ve vztazích s jeho západními partnery.“ (4)

Neefektivita a nadměrná politizace bruselské byrokracie jsou destabilizační samy o sobě. Václav Klaus tvrdí, že „v EU už všichni tak dobře chápou jeden druhého, že už ani nehlasují, nebo hlasy v podstatě neberou v úvahu. Rozumí se, že většina z přítomných automaticky, vědomě a politicky korektně podpoří každý z projektů, předložených vedením Evropského parlamentu (nebo Evropské komise, nebo Rady).“ (5)

Není divu, že dnes, po deseti letech od schválení nefungující evropské ústavy, je těžko EU považovat za efektivně činnou instituci.

Odkazy uvedeny u originálu

Převzato z Fondsk.ru

***

Křižácké tažení Evropské unie na Ruskou federaci se odklonilo na Ukrajinu

Ljubov Ljulko

Červen 20, 2014

Ukrajina obviňuje Evropu ze zrady. Evropský tisk je plný úvah o tom, čím Evropě hrozí přechod Ukrajiny na zálohové platby za dodávky plynu. Naposledy se za EU vyjádřil Zaorálek.

Ukrajina vyčítá Evropě, že ji NATO nehodlá bránit, že neprobíhá rozhovor o přijetí do EU a zrušení vízového režimu je teprve v jednání. Profesor Nikolaj Mezevič (Katedra mezinárodních vztahů univerzity v Sankt Petěrburgu) k tomu řekl: „Tyto nároky nejsou opodstatněné, při pozorném pohledu na evropské sliby je zřejmé, že žádné nejsou a podle proslulé Dohody o asociaci nebere na sebe gigantické závazky Evropa, ale Ukrajina. Přece slibovat a pomáhat je možno jenom státu, který funguje v podmínkách alespoň relativní politické a hospodářské stability. Aniž by o tom diplomaté sjednocené Evropy hovořili, výborně chápou, že na Ukrajině probíhá regulérní občanská válka.“

Chápání situace se začalo projevovat veřejně teprve nedávno. Kancelář nejvyššího komisaře OSN pro lidská práva vydala dokument o situaci na Ukrajině, kde se upozorňuje na porušování lidských práv na východě země, včetně únosů, zajímání, mučení a vražd, nejčastěji vojáky. Státní media ještě zhoršují atmosféru, když provokují obyvatele ostrou rétorikou a pomáhají rozkolu v zemi.

Z evropských sdělovacích prostředků se ztratily výzvy k přitvrzení sankcí proti Rusku. Zvláště prudká změna nastala poté, když v jednání s Gazpromem byla Ukrajina nekonstruktivní. Západní tisk nyní naříká nad perspektivami topné sezóny a fungování továren v zimě. Neues Deutschland píše, že „Spolková republika loni závisela na ruských dodávkách plynu ze 38 %“. Dnes jsou německé zásobníky plné jen ze 75 %, což na zimu nestačí.

Podle nevládní organizace Energy Watch Group není dnes již možno najít náhradu za ruské dodávky bez výrazné globální strukturální změny trhu s plynem a růstu cen. Berlín se bude pravděpodobně snažit plynový konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou vyžehlit. Pro Rusko je to dobrá vyhlídka, jestliže bude muset být Evropa samostatnější a konstruktivnější ohledně ukrajinské krize. Na ukrajinskou vládu ani na RF nebude tak velký tlak ze strany USA.

I přesto, že byla Ukrajina převedena na zálohové platby, jsou evropští silně rusofobní vůdci opatrní. Polský Tusk řekl v TVN24, že Varšava se nemusí stavět do „protiruské avantgardy“, nebo do „křižáckého tažení proti Rusku“. Dodal: „Chci říci se vší určitostí, že pokud já budu patřit mezi osoby přijímající rozhodnutí, nebude Polsko zemí, realizující agresivní protiruskou koncepci.“

Bývalý prezident Lotyšska v televizi prohlásil, že „hlavy evropských států nechtějí Ukrajinu přijímat do EU“. Potvrdil to i ministr zahraničí Francie s tím, že přestože Porošenko se vstupem počítá, je Evropa proti.

Po skončení plynového konfliktu byly vzneseny závažné finanční nároky. Velvyslanec EU na Ukrajině Jan Tombinsky v TV řekl, že EU vyčlenila pro Ukrajinu desítky milionů dolarů na upevnění východní hranice, ale peníze zmizely neznámo kam. Nyní od ukrajinských pohraničníků přichází žádost o peníze. Kde ale jsou ty peníze, které už EU poskytla?

Charakteristická je Zaorálkova návštěva na Ukrajině ve dnech 18. až 19. června. Podle Blesku řekl: „ČR a EU nechtějí ekonomickou válku s Ruskem a přejí si diplomatické řešení ukrajinské krize.“ Podotkl, že Turčynov byl s tímto poselstvím nespokojen. Dále Zaorálek řekl: „Dnešní vůdci Ukrajiny by rádi viděli Evropu mnohem agresívnější.“

Evropa teď nepůjde nyní do sankcí, ale ještě sama navrhne dostavět Južnyj potok – svědčí o tom vyjádření eurokomisaře EU pro energetiku Ettingera ve Vídni v tom smyslu, že jsou problémy spojené s tímto plynovodem překonatelné. Dojde-li až k mrznutí obyvatel, potom  zapomenou na to, že musejí být věrni atlantickému partnerství.

Politolog Viktor Mizin to  komentoval takto: „Myslím, že Evropa na Ukrajinu většinou kašle, protože má dost vlastních starostí: ekonomickou krizi, soužití nebo střetávání s USA, ekonomiku, Čínu, problémy migrantů z Afriky i z arabského světa. Plyn je důležitý faktor a všichni sledují jak se vyvíjejí vojenské akce. Zřetelně je vidět v mediích i v komentářích odborníků, že přichází vystřízlivění a uvědomění si, že je potřeba skončit. Musíme souhlasit s našimi konzervativními experty, kteří vidí, že následky ukrajinské krize se mohou přenést i do evropských zemí, což by nikdo nechtěl. Při všech rozdílných postojích a zdá se, že i studené válce mezi Ruskem a Západem, se domnívám, že postoje Moskvy a zemí EU jsou zde shodné. Celkem vzato nikomu taková černá díra v Evropě a u hranic s Ruskem není potřebná. Je v tom shoda a je zde možno nastínit řešení, které v budoucnu povede k normalizaci, ač je to budoucnost velmi vzdálená.“

Převzato z Pravda.ru