O třetí světové válce a budoucích reparacích

Valentin Katasonov

26. Říjen 2014

Je několik událostí považovaných za počátek třetí světové války, například 11. září 2001, nebo agrese NATO proti Jugoslávii. Totéž, co prožívala v roce 1999 Jugoslávie, prožívá dnes Ukrajina. Pokračuje eskalace neohlášené třetí světové války. Je na čase začít s přípravou na novou Postupim. Na Postupimské konferenci byly v roce 1945 jedním z hlavních témat reparace za utrpěné škody způsobené Sovětskému svazu a dalším postiženým státům. Sovětská strana ohlásila přímou hospodářskou ztrátu, kterou jí přinesla válka ve výši 128 miliard USD a celkovou škodu 357 miliard USD v cenách roku 1939 v USD. Pro zajímavost, v rámci programu „o zápůjčce a pronájmu“ obdržel za celou dobu války Sovětský svaz asi 11 miliard USD.

Příprava nové kalkulace musí být vedena podle mezinárodní Bílé knihy. Ta bude mezinárodním právním podkladem pro reparace, které budou uloženy agresorům – USA a jejich společníkům z NATO. Určité práce na výčtu ztrát způsobených třetí světovou válkou už začaly. Například syrská vláda oznámila, že ke konci roku 2013 dosáhla hospodářská ztráta po akcích ozbrojené opozice s Washingtonem za zády 144 miliard USD (tři roční HDP). Současným úkolem je sestavení mezinárodní Bílé knihy podle jednotné metodiky a za součinnosti expertů ze všech postižených zemí. Škody nevznikají jen v důsledku válečných akcí, ale také z ekonomických sankcí a blokád, sabotáží, informačních válek a dalších forem agrese. První kapitolou mezinárodní Bílé knihy musí být Srbsko, jakožto první oběť třetí světové války.

*

Hlavní položku srbského účtu je třeba vidět ve ztrátách v důsledku vojenské agrese USA a NATO v období od 24. března 1999 do 10. října téhož roku. Proti Jugoslávii vzlétlo tisíc letadel a vrtulníků, provedly 3500 náletů, agresor vypustil přes 10 tisíc řízených střel s plochou dráhou letu, svrhl 79 tisíc tun výbušnin včetně 156 kontejnerů s třiceti sedmi tisíci čtyřmi sty čtyřiceti kazetovými bombami. Zcela barbarsky byla použita munice s ochuzeným uranem.

Přímá materiální škoda. Bombardováním silami NATO, jimž velel americký generál Clark, bylo zabito přibližně 2 tisíce civilistů a raněno jich přes 6 tisíc, bylo zničeno 50 továren, 18 elektráren, 34 mostů, 50 nemocnic a poliklinik, 480 škol, technických škol a vysokých škol. Kolem 6000 osob ztratilo práci. Celková suma přímých materiálních škod kolísá mezi 30 a 100 miliardami USD.

Ekologické škody. Nejcitelnější následky vyvolaly útoky NATO na průmyslový komplex Pančevo s dusíkárnami, zpracovatelským závodem ropy a závodem na ropnou chemii. Do atmosféry, do vody a půdy se dostaly jedovaté chemikálie. Hořící ropné kombináty a ropa z rozbombardovaných nádrží kontaminovaly Dunaj a další řeky, jezera a Jaderské moře. Ministryně zdravotnictví Srbska prohlásila: „Naše chemické továrny nebombardoval ani Hitler! NATO to klidně udělalo, zničilo řeky, otrávilo vzduch, zabíjelo lidi a zemi. Na našem národu se dělal zvěrský experiment ohledně využití nejnovějších zbraní.“ Po užití leteckých bomb s ochuzeným uranem bylo velké území kontaminováno radionuklidy a zvýšil se počet onkologických onemocnění.

Související ztráty. Zastavení výroby, nezaměstnanost, nižší příjmy. Tyto ztráty byly ještě umocněny tím, že po bombardování země Západu skoupily zbylá aktiva za pár haléřů. Nakonec zůstalo 2,5 milionu Srbů bez prostředků. Nezaměstnanost dosáhla 40 % práceschopných. V roce 2014 se snížila výroba o 3,5 %. Vláda v Srbsku neměla po agresi program. Všechno mělo záviset na západní „pomoci“. Jenže Srbové byli oklamáni, pomoc nebyla. Ztráty zaznamenaly i sousední země, které byly se Srbskem propojeny hospodářskými vazbami. Mělo se jednat o 8 miliard USD.

*

Západ dosud nechce ani slyšet o jakékoliv, byť jen částečné kompenzaci ztrát po agresi. Kdysi se mluvilo o jakési západní hospodářské pomoci Srbsku, prý na obnovu zničeného hospodářství, ale byla to čistá lež. Šlo o podporu nadnárodních společností, Srbové z toho nedostali nic. V roce 2014 došlo ve světové politice ke změnám. Bělehrad nepodpořil rezoluci proti Rusku v RB OSN ohledně Krymu, neustoupil nátlaku Washingtonu na připojení se k sankcím proti Rusku. Velký význam mělo také pozvání Vladimira Putina na oslavy sedmdesátého výročí osvobození Bělehradu od fašistů.

Je to neuvěřitelné, ale oficiální Srbsko se chystá vystavit Západu účet. Prezident Nikolič v RB OSN řekl, že počítá s kompenzováním ztrát vzniklých Srbsku po bombardování v roce 1999 trvajícím 78 dní. Oznámil: „Nenaříkám a nežádám splácení náhrad za válku v klasickém smyslu, ale dokud jsem prezidentem Srbska připomínám vám vaše povinnosti kompenzovat nám ohromnou nenapravitelnou škodu způsobenou našim civilním objektům a hospodářství jako celku.“ Za stávajících podmínek mohou být nároky na odškodnění důležitým nástrojem zahraniční politiky.

V roce 1922 se na konferenci v Janově Západ snažil srazit na kolena sovětské Rusko požadavkem na splacení dluhů z úvěrů carské a prozatímní vlády ve výši 18,5 miliardy zlatých rublů. Moskva nato vystavila bývalým spojencům účet za škody v důsledku intervence a hospodářské blokády ve výši 39 miliard zlatých rublů. Jejich chamtivost to zchladilo. Nároky na kompenzaci sehrály značnou roli v tom, že za dva roky po Janově byla zahájena série diplomatických jednání o uznání sovětského státu. Argumentaci penězi Západ vždycky pochopí rychleji než apelaci na rovnoprávnost, spravedlnost nebo lidská práva.

Převzato z Fondsk.ru

***

BRICS málem přišel o Brazílii

Ljubov Ljulko

28. Říjen 2014

Spojeným státům chybělo přibližně 3 % hlasů k sesazení prezidentky Brazílie Dilmy Rousseffové. Zafungovaly peníze, zkušenost Sorose a machinace s elektronickým systémem sčítání hlasů. Vše pravděpodobně zachránil zázrak, který už příště zajisté nebude.

Rusko musí vlády v Latinské Americe, které jsou k němu loajální, podporovat. Vždyť zejména ony zajistí nový řád světa, o němž mluvil v Soči Vladimir Putin. O machinacích kolem voleb hovoří brazilští blogeři. Nevěřícně kroutí hlavou nad mimořádným skokem popularity kandidáta Sociálně demokratické strany Brazílie (PSDB) Aesio Nevese – za tři týdny před druhým kolem z 15 na 33,5 % a o 14,5 bodu za posledních 72 hodin. Ještě překvapivější je to, že Neves neměl podle všech předpovědí projít do druhého kola. Ve volbách kandidovala po smrti Edwarda Campose (zemřel při narafičeném leteckém neštěstí, Soros se s ním nepohodl) Maria Silva ze socialistické strany (PS), chráněnka tohoto hlavního sponzora barevných revolucí. Takovou verzi zastává novinář Wayne Madsen, kádrový důstojník amerického námořnictva, komentátor Fox News a dalších medií. Ten ví, o čem mluví.

Soros vsadil na Marinu Silvu, která v roce 2010 přebrala 10 milionů hlasů Dilmě a v 1. kole prohrála. Proto přišla řada na Nevese. Avšak PSDM prohrála všechny volby PT od prvního vítězství Luly da Silva v roce 2002. Při poctivých volbách měl Neves naděje malé. Proto se použilo zfalšování elektronického hlasování. Nejvyšší volební komise koupila sčítací stroje v USA od americké společnosti Diebold. Brazilští specialisté na IT upozorňují, že stejnými přístroji byly zfalšovány volby Bushe jr. v roce 2004. Tehdy se přepočítávalo ručně a proti Dieboldu bylo zahájeno trestní stíhání a vyměřena mu pokuta 2,5 milionu USD. Přístroje obsluhovala firma PROBAN, jejíž vedoucí byli mezi koordinátory Nevesovy volební kampaně.

Proti Dilmě Rousseffové aktivně pracovala brazilská ústřední media, placená americkými nevládními organizacemi. Krom toho rozvířila jejich sdělovadla aféru s korupcí v Petrobrasu, který je kontrolován vládou. Do skandálu byli zapleteni úředníci největších společností země, komerční banky spekulující se směnou valut a politici mnohých stran. Existuje domněnka, že cílené machinace byly v objemu 5 miliard USD. Prezidentka z toho vyšla s čistým štítem, ale takové události vždy znamenají ztrátu hlasů.

Přesto se sabotérům něco nepovedlo. Když Neves odsunul Silvu a dostal se do druhého kola, začala media zveřejňovat angažované průzkumy, v nichž stál Neves před současnou prezidentkou. Tehdy Neves udělal v zápalu emocí velkou neopatrnost, kterou prezidentka dobře využila. Chtěl potěšit neoliberály a oznámil, kdo bude ministrem financí v jeho vládě. Měl to být Arminio Fraga, jeden z největších finančníků, žák Sorose. Ten kdysi horoval pro omezování bank, které podporují sociální projekty vlády a řekl, že upevňování BRICS nebude jeho prioritou, což zřejmě voliči odmítli. Vždyť sociální programy umožnily snížit chudobu v zemi od roku 2003 na polovinu.

Pokud by v Brazílii zvítězil Neves, mohlo by seskupení BRICS na tuto zemi zapomenout. Pro Rusko by to bylo zlé. V Jižní Americe by bylo třeba využít sovětské zkušenosti. V mnoha zemích zde žije ruská diaspora, například v Argentině. Přitom právě tady prožívá prezidentka Kirchnerová těžké časy. Za sovětských dob existovala v Latinské Americe kulturní centra a hospodářští poradci. RF musí brát v úvahu, že proruské vlády v osobách Ortegy, Moralese, Castra, Correy a Madura vytvářejí ve světě nový řád, o němž tak dobře mluvil Vladimir Putin na zasedání Valdajského klubu v Soči. Cožpak zase nastoupí výmluvy na nedostatek peněz? Odhánění USA od ruských hranic také stojí mnoho peněz.

Pravda.ru se setkala s velkými těžkostmi ohledně důstojných komentářů o Brazílii v Rusku. Objevily se jen tři články domácích autorů. Experti z vysokých škol a z Ruské akademie věd reagovali velmi mdle. Taťjana Poloskova, autorka jednoho z kvalitních článků píše: „Chceme-li ochránit „svého“ prezidenta v Caracasu musíme něco podniknout. S Kirchnerovou je to totéž … Katastrofa je za zády. USA div že nevyhnaly BRICS z Jižní Ameriky. Aparátu prezidenta Venezuely nyní odborně v hospodářských otázkách radí odborníci z Kuby. Proč ne naši?“ Autorka doporučuje organizovat v Rusku pro jihoamerické novináře a experty, kteří se angažují v podpoře dialogu s Ruskem, televizní přenosy. Říká: “ V Latinské Americe je potřeba udržovat trvalé odborné základny za účasti ruských specialistů. Do dialogu států je nutno zapojit občanskou společnost.“ Rentuje se rovněž vytvořit dobré pracovní klima a rozvíjet obchodní styky. Nestačí jen o volbách v Brazílii předložit několik suchých odstavců z kroniky.

Převzato z Pravda.ru

***

Deset let krize: čím utkví v paměti předseda Evropské komise José Manuel Barroso

Murad Gazdiev

31.Říjen 2014

Barroso nazývá 11 let svého předsednictví Evropské komisi obdobím výjimečným a složitým a také za 10 let krize. Říká: „Měli jsme ústavní krizi, krizi státního dluhu a finanční krizi, ale nejdůležitější je, že nyní prožíváme nejnebezpečnější geopolitickou krizi.“ Bez jakýchkoliv rozpaků prohlašuje: „Mohu říci, že jsme posílili, neboť máme integrovanější systém řízení, máme právní systém proti zločincům na finančních trzích a mnohem jasnější je systém kontroly a regulace.“

Ovšem statistika říká něco jiného. Za Barrosa ztratily miliony lidí práci, zastavil se hospodářský růst a je nebezpečí nové recese. Odborník na světové finanční trhy Patrick Young uvádí: „Ekonomický růst se nachází v každém světadíle planety Země. Eskymáci i tučňáci v Antarktidě si s tím vědí rady lépe než Evropská komise pod vedením Barrosa.“ Ten naproti tomu prohlašuje: „Nám se nejen podařilo zachovat jednotnou Evropu, ale dokonce v ní zvýšit počet zemí a také ji otevřít ostatnímu světu. Přestože za Barrosa vstoupilo do EU 13 nových států, není možno říci, že je Evropa jednotná jako nikdy předtím. Množí se počet euroskeptiků. Za 10 let Barrosova vedení dosáhl počet nevolených úředníků v Bruselu nevídaných rozměrů. Ti nyní mohou volně volat vlády zemí k odpovědnosti a vyžadovat na nich změny zákonů, anebo přijímat nové dokumenty, navzdory názoru obyvatel. Jako důsledek se ve Velké Británii zrodila Strana nezávislosti Spojeného království, ve Francii Národní fronta a v Německu posiluje strana Alternativa pro Německo. Pro ně se už končí.“ Patrick Young shrnuje: „Bohužel, pan Barroso přiložil ruku ke všem možným krizím, včetně oslabení eura. Je za to osobně odpovědný. Představa, že je EU silnější je absurdní.“ Historie nám řekne, zda byl Barroso fanatickým technokratem, nebo dělal co mohl.

Převzato z RT.com