Svědek umírajícího státu

Reklama


Lipanská mohyla

Lipanská mohyla

Pokud platí, že státy se udržují těmi ideály, na nichž vnikly, pak je pozapomenutá lipanská mohyla němým svědkem skomírající České republiky. Opuštěný a snad i  nepohodlný svědek úsilí o vlastní stát, který je dnes mementem toho, jak jsme se ideálům, z nichž moderní česká státnost vyrůstala, vzdálili. Ty tam jsou tisícihlavé tábory lidu na místě jedné z našich „slavných proher“, dnes k lipanské mohyle zabloudí jen místní pejskaři, pár chlapíků s draky, kteří určitě nepřišli kvůli kvůli historii, ale spíše kvůli větru, a jinak nikdo, kdo by vypadal, že ho zajímá samo místo, kde se psaly dějiny. Psaly se zde totiž jiné dějiny, než které se dnes učíme, dějiny, ve kterých bylo husitství slavnou epizodou českých a porážka v bitvě u Lipan (1434) tragédií, z níž se český lid vzpamatovával po staletí. Dnes se ale pomalu ze slávy stává ostuda a z husitů banda zdivočelých „teroristů“, kteří bourali přirozený řád světa a nerespektovali ani církev, ani panstvo. Jen se podívejte na nápisy na lipanské mohyle a zkuste si představit, že by stejné někdo zcela vážně myslel dnes a bez skandálu a odporu je mohl na mohylu i umístit.

Lipany výstrahou! 1434 - 1934 (Národní rada Československá)

Lipany výstrahou!
1434 – 1934
(Národní rada Československá)

Co marně hodlalo století patnácté, vět dvacátý vítězně dokonal. 1434 - 1919 Památce demokracie husitské na těchto polích ubité věnováno vítěznou demokracií sokolskou. (Česká obec sokolská)

Co marně hodlalo století patnácté, věk dvacátý vítězně dokonal.
1434 – 1919
Památce demokracie husitské na těchto polích ubité věnováno vítěznou demokracií sokolskou.
(Česká obec sokolská)

Mnoho let jsme za vás bojovali, mnoho nás zde padlo, děti zítřků, potomci naši, proti mamonu a hamižnosti církve se bijte, ctěte pravdu, kažte pravdu, držte pravdu, až do milosrdné smrti, tak jako my zde.

Mnoho let jsme za vás bojovali,
mnoho nás zde padlo,
děti zítřků, potomci naši,
proti mamonu a hamižnosti církve se bijte,
ctěte pravdu, kažte pravdu, držte pravdu,
až do milosrdné smrti,
tak jako my zde.

Země skropená krví borců za národní svobodu a demokracii u Zborova a DoSS´ Alto, vložena byla do mohyly této dne 6. července 1928 spolu s půdou, skropenou krví hrdinů Prokopových. (Čs. obec legionářská)

Země skropená krví borců za národní svobodu a demokracii u Zborova a DoSS´ Alto,
vložena byla do mohyly této dne 6. července 1928 spolu s půdou, skropenou krví hrdinů Prokopových.
(Čs. obec legionářská)

Kam se poděly ideály emancipace od církve a od trůnu, které byly v základech masarykovské ČSR? Byly znormalizovány. Česká republika možná přežije jako kartografická a politická entita, ale už to nebude ta republika, ale pouhá značka, vstřícná a povolná vůči církvi i vůči „trůnu“,  tj. Bruselu. I proto už není mohyla na místě památné bitvy u Lipan poutním místem české státnosti, protože připomíná jiný stát, než ve kterém dnes žijeme, stát bez církevních restitucí a evropské integrace, stát sebevědomých a svobodných Čechů, nikoliv tu dnešní ubikaci pomocných sborů NATO a kuliů z montoven. Kdo ví, jak dlouho bude ještě mohyla u Lipan stát v této podobě, než ji „pražská kavárna“ shodí, nebo modernizuje na památník vítězství.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 103 komentářů