Svět ruskýma očima 279

Reklama


Tango ve třech

Proč Nazarbajev postrčil Hollandea k neplánovanému setkání s Putinem

Taťjana Melikjanová, Michail Pak

7. Prosinec 2014

Dne 6. prosince se prezident Francie při návratu z Astany zastavil neplánovaně u Putina v Moskvě. K té jej podnítil kazašský prezident Nazarbajev. Druhou příčinou byla skutečnost, že Eurasijská unie vystupuje bezpochyby jednotně i přes mnohé jednotlivé neshody. Francie se v rámci EU snaží vystoupit z německého stínu.

Zpočátku nepřišla o schůzce jiná informace, než že k ní dojde. Kde a proč se nevědělo. Při setkání řekl Hollande Putinovi: „Děkuji vám, že jste si našel několik minut k rozhovoru.“ … „Protože jsem letěl nad Moskvou, rozhodl jsem se přistát, abych s vámi projednal nejdůležitější problémy týkající se ukrajinské krize, týkající se všeho toho utrpení, které vzniká v důsledku této krize ukrajinskému lidu, Evropské unii i Rusku.“

Putin Hollandea uvítal: „Děkuji, že jste se při cestě domů našel čas na přistání v Moskvě promluvit několik minut o problémech, které jsou před námi a které musíme řešit, jak jsme o tom mluvili v Austrálii.“ Putin připomenul, že zejména Hollande inicioval schůzku s Porošenkem v Normandii. K ní došlo už před půl rokem a Hollande připomenul, že v diskusi bude třeba pokračovat.

Krymské jaro

To podstatné, k čemu došlo, lze pochopit z průběhu událostí kolem návštěvy francouzského prezidenta v Astaně a poté v Alma-Atě. Vůdci Kazachstánu a Francie projednávali hospodářské záležitosti od mírového atomu až po vzdělávání. Oba prezidenti podepsali sedm důležitých dokumentů, včetně společné deklarace. Dotkli se i zahraniční politiky.

Z množství ceremoniálních politicky korektních prohlášení byly dva hlavní. Francie se snaží upozornit na svoje vlastní postoje ke krizi, která se rozvinula mezi Ruskem a zeměmi Západu. Hollande se veřejně vyslovil za záruky v „otázkách autonomie pro východní regiony“ Ukrajiny. To v Novorusku přijali velmi kladně.

Nursultan Nazarbajev podtrhl některé detaily, o kterých málokterý ze světových vůdců před ním hovořil. Řekl, že si myslí, že „snaha organizovat po Ukrajině stejné jaro také v Rusku ztroskotala a vyústila v krymské jaro“. Tím upozornil, že světové společenství by nemělo Rusko podceňovat. Uvedl: „Je to země s největším územím a je nejbohatší. Samozřejmě že kvůli sankcím přijde o zisk, ale plyn, ropa a vše ostatní v něm zůstane.“ Upozornil, že je zřejmé přání francouzského prezidenta přispět aktivní účastí k řešení ukrajinské krize. „Máme zato, že existují možnosti najít kompromisy. Ze své strany jsem připraven k tomu přispět úsilím Kazachstánu a prezident Francie tuto naši snahu podporuje.“ Kazašský prezident tím naznačil určité zajímavé okolnosti vztahů uvnitř „jednotné“ evropské rodiny.

Evropský spor

Ukrajinská krize ukázala celkem málo úspěšnou pletichu EU v politice. Ta se, jak známo, plichtila i za účasti Francie a Německa. Ruský ministr zahraničí i mnozí představitelé samotné EU poukázali na nelogické jednání Bruselu. O nejednotnosti v EU s nelibostí promluvil polský ministr zahraničí. K ukrajinské krizi mají nejvíce řečí USA a Německo. Francie byla mezi nejaktivnějšími iniciátory minské dohody. Britské The Times nazvaly Hollanda nejslabším evropským politikem současně s tím, když označily postoj Merkelové za radikální a nejhlasitější v Evropě.

Návštěva francouzského prezidenta v Astaně a jeho odbočka do Moskvy dává signál a klíč k pochopení jeho postoje. Nazarbajev měl po jeho odletu dlouhý telefonický rozhovor s Putinem. Podle tiskové služby prezidenta se země informovaly o pohledu na uklidnění krize na Ukrajině.

Při jednání s Hollandem Putin neotevřel záležitost Mistralů, nyní nejbolestivějšího tématu mezi Ruskem a Francií.

Šéfové Eurasijské unie si utvořili dílčí závěr – evropský vůdce je připraven vést ve věci Ukrajiny vlastní politiku, což vyhlásil i v Brisbane. Přitom je jasné, že radikální politické obraty Paříž neudělá. Vždyť je spojenkyní USA a spoluzakladatelkou EU. Avšak přidá-li se hlas Francie ve věci sankcí k promyšlené pozici Itálie, dá se předpokládat, o čem asi tři vedoucí představitelé jednali. Je vidět, že v diplomatické sféře se stále více prosazuje Eurasijská unie se svou zkoordinovanou politikou. Ta dává tomuto geopolitickému uskupení váhu a oficiálně se představí v lednu 2015.

Převzato z Lenta.ru

***

O rezoluci USA č. 758. Washington postrkuje Evropany k velké válce

Alexandr Doněckij

11. Prosinec 2014

Henry Kissingera není možno podezírat z přátelství k Rusku. Právě naopak – soustavně se snažil oslabovat Sovětský svaz a později Rusko v zájmu USA. Jenže nyní kritizuje konání Washingtonu i EU, na které klade odpovědnost za eskalaci konfliktu na Ukrajině. Říká: „Evropa i Amerika podcenily význam těch událostí, jejichž počátkem byla jednání o vztazích Ukrajiny a EU a kulminací pak demonstrace v Kyjevě. To všechno mělo být předmětem jednání s Ruskem. … Ukrajina měla pro Rusko vždy zvláštní význam. Nepochopení tohoto faktu se stalo fatální.“

Podle mínění Kissingera se může Amerika konfliktu s Ruskem vyhnout. Říká, že „…proto musíme mít na paměti co potřebujeme v Rusku, abychom našli způsob, jak se dostat z dalších krizí, takových jako jsou konflikt kolem jaderného programu Íránu nebo občanská válka v Sýrii. To musí mít přednost před eskalací konfliktu s Kremlem.“ Výzvy ukrajinské vlády k NATO zahájit na východě Ukrajiny občanskou válku, aby bylo potrestáno Rusko, nemají smysl, říká Kissinger a upozorňuje: „Nová verze studené války by byla tragédií.“

A hle, tři týdny po tomto rozhovoru učinil americký Kongres krok k tomu, aby svět k tragédii silně přiblížil. Hlasy 411 kongresmanů oproti 10 schválily rezoluci č. 758. V rezoluci se obviňuje Rusko z válečné agrese proti Ukrajině, Gruzii a Moldávii, vyzývá se vláda, aby poskytla Ukrajině válečnou i výzvědnou podporu a požaduje na NATO a dalších partnerech USA, aby ukončili vojenskou spolupráci s Ruskem. Přitom Kongres žádá od Ukrajiny a EU nejen aby rozšířily sankce, ale aby rovněž odmítaly ruské energetické zdroje. V rezoluci jsou zahrnuty i přímé hrozby Ruské federaci, která je obviňována z porušení dohody o zničení raket krátkého a středního doletu. Nakonec ještě zbývá rozhodující krok v informační válce – vlastní zpravodajství do regionů s ruskojazyčným obyvatelstvem.

Patrick Buchanan napsal v článku Zahraniční politika rusofobie, že daná rezoluce je – „rusofobní demagogie, plná lží a mocenských licoměrností“. Poukázal na to, že kongresmani nazývají ruskou agresí nejen vstup ruských vojsk do Jižní Osetie, vyvolaný atakem gruzínského vojska na ruský mírový sbor v noci na 8. srpna 2008, ale i dlouholetou přítomností v Podněstří – v plném souladu s mezinárodním mandátem ruského mírového kontingentu, jehož zásluhou bylo zabráněno válce mezi Moldavskem a Podněstřím.

Dále Buchanan píše: „Rezoluce 758 viní Rusko z vpádu na Krym. Jenže nedošlo k leteckému, pozemnímu ani námořnímu vpádu. Rusové tam už byli podle dohody a spojení Ruska s Krymem už bylo od doby Kateřiny Veliké, vše také proběhlo bez obětí.“ … „Rusko je také obviňováno z vytvoření obchodních bariér pro ekonomický a politický nátlak a pro možnost vměšování se do záležitostí Ukrajiny. Te už je jednoduše směšné. USA zavedly obchodní bariéry a sankce proti Rusku, Bělorusku, Íránu, Kubě, Barmě, Kongu, Súdánu a mnoha dalším zemím. Tím se Nulandová ani McCain nezabývají. Oba se s hrdým výrazem courali po Kyjevu a vyzývali povstalce ke svržení zákonné vlády Janukovyče. Pročpak nechytli Nulandovou za slovo, když se chvástala, že Spojené státy daly na politické přeorientování Ukrajiny 5 miliard USD a když říkala, koho chtějí vidět jako premiéra po svržení Janukovyče.“

Cílem lživé kampaně je destabilizovat Rusko a jeho vládu (slova P. C. Robertse). Washington pro to má dost prostředků: platí nezávislé organizace a ruská media v zahraničním vlastnictví. Putinovi nemohou odpustit, že zhatil plány na bombardování Íránu a Libye. Démonizují jej. Podle Michela Chossudovského je dnes situace mnohem nebezpečnější. Amerika se pustila na cestu horké války.

Autor knihy Čas odešel: Američané po americkém století Patrick Smith říká: „Dostali jsme otevřené přiznání z „vysoké tribuny“ o tom, že ve skutečnosti je zejména Washington viníkem krize, její hnací silou, skutečným agresorem, přičemž je tento termín poprvé za dlouhou dobu použit jak se patří.“ Katrina van den Heyvel ve Washington Post vyzývá, aby se myslelo na strašnou cenu západního vměšování do ukrajinské krize.

V Evropě nyní sílí hlasy, požadující ukončení nepřátelství s Ruskem. Hovoří o tom i 60 známých německých politiků, podnikatelů, vědců, kulturních pracovníků, kteří podepsali dopis zaslaný do Die Zeit, mezi nimiž je bývalý kancléř Schröder, bývalý prezident Herzog, předseda Východního výboru německého hospodářství Cordes, herec a režisér Brandauer. Severní Amerika, EU a Rusko budou nevyhnutelně spět k válce, pokud se spirála hrozeb a odvetných hrozeb nezastaví. Dopis je adresován federální vládě, Bundestagu a médiím.

Evropané silně pociťují blízkost války. S odvoláním na jistý německý zdroj, který nechtěl být jmenován, oznámil slovenský premiér: „Mluvím o přímém válečném konfliktu. Ne o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale o velké válce.“ Slovenského premiéra cituje český publicista Petr Hájek a dodává: „Je možno říci s plným přesvědčením, že se Amerika snaží vyprovokovat válku s Ruskem. Je jen otázka kdy a pod jakou záminkou. Není náhodou, že NATO už oznámila, že síly rychlého nasazení – první sled vojsk – budou rozmístěny začátkem ledna. Toto datum si musíme zapamatovat.“

Dále píše: „Konflikt musí uhodit jako blesk z čistého nebe, aby se veřejnost nestačila zkoncentrovat na protiválečnou obrannou odpověď. Washingtonská lokomotiva dosáhla svého. Přeorientovala se. Evropský válečný vlak netáhne za sebou, ale strká před sebou jako válečný štít. Předpokládá, že cedit krev budou Evropané a ona bude v zaoceánském poklidu jenom počítat zisky. Skomírající dolar zachrání dozajista jen válka.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Poprask z Putinovy návštěvy v Indii

Ljubov Ljulko

12. Prosinec 2014

Očekávání se potvrdilo. Návštěva ruského prezidenta v Indii přinesla podpis miliardových kontraktů v jaderné energetice a vojenské spolupráci. Indie uzavřela indicko – krymské partnerství a tím politicky podpořila Rusko. Návštěva ministerského předsedy Republiky Krym vyvolala v západních sdělovadlech poprask a tvrdou odpověď ministra zahraničí SSA.

Předseda indické vlády Náreandra Módí řekl, že v Indii každé dítě ví, že nejlepším přítelem jeho země na mezinárodní scéně je Rusko. O takový vztah se zasloužil v minulosti Brežněv, když ve třetí válce s Pákistánem (začátek sedmdesátých let minulého století) posílal do Indie transporty se zbraněmi a potravinami. Přímou vojenskou pomocí byly lodě Tichooceánského loďstva v Bengálském zálivu, stojící proti silám americké 7. flotily.

Není úplně jasné, jak se budou vyvíjet vztahy Ruska s Čínou, ale v případě Indie je to naprosto jasné. Takovýto závěr zastává i Indická lidová strana a její vůdce Módí, který řekl, že „Rusko je nejbližším přítelem Indie a privilegovaným strategickým partnerem“. Indie nepodpořila sankce proti Rusku a její postoj ke konfliktu na Ukrajině a ke katastrofě malajsijského Boeingu je strategicky neutrální. Bývalý velvyslanec Indie v Rusku prohlásil, že by jeho země nikdy nepodpořila sankce proti přátelské zemi, která ji dává podporu a je strategickým partnerem.

Ovšem největší účinek pro podporu Ruska Indií měla přítomnost krymského premiéra Sergěje Aksjonova v delegaci. S jednou z indických společností uzavřel dohodu o vytvoření indicko – krymského partnerství. To se ale nelíbí madam Psaki. Představitel Krymu nemá podle USA v Indii co dělat a budou žádat o dodatečné informace. Psaki řekla přímo: „Není čas vésti akce s Ruskem, jak je obvyklé.“ Na mysli měla spolupráci Ruska s Indií ve věci jaderné energetiky a obrany. Zřejmě tedy Módí přistoupil na konfrontaci se Spojenými státy, navíc před lednovou návštěvou Obamy v Indii. Proč?

USA hledí na Indii jako na bývalou anglosaskou kolonii. Indové chápou, že zaoceánské mocnosti jde o to rozeštvat jejich zemí s Čínou a nabízejí jim zbraně i s technologiemi a určité závazné akty k podpisu. Indie si ale přeje být nezávislá a Módí zastává umírněný nacionální postoj. Obrací se směrem k eurasijské integraci.

To se nelíbí Obamovi, říká krymský politolog Formančuk. Geostrategické zájmy Ruska jsou stejné jako zájmy Indie. Očekává se, že mezinárodní izolace Krymu bude časem slábnout. Krym je, byl a bude i nadále součástí Ruska. S Ruskem se musí jednat s respektem a to znamená takto jednat i s Krymem.

Krátký přehled dohod uzavřených během návštěvy Indie

Kontrakt na vybudování třetího a čtvrtého bloku JE Kudankulam a dalších dvanácti jaderných bloků. Předběžný kontrakt mezi společnostmi Rosněfť a Essar na dodávku 10 milionů tun ropy na desetileté období s možností prodloužení.

Gazprom připravuje s indickými společnostmi společné projekty na využití arktického šelfu a zvýšení dodávek zkapalněného plynu. Realizují se kontrakty na licenční výrobu stíhaček Su-30MKI a tanků T-90S v Indii. Plánuje se zřízení společného podniku na výrobu munice pro tanky T-90S a raketometů i s předáním technologií. Rusko navrhlo vybudovat závod na výrobu moderních vrtulníků a zorganizovat jejich export (400 kusů ročně). Indie diverzifikuje své nákupy zbraní v USA a v Izraeli, ale nikdo z nich nemá chuť ke společnému vývoji atomových ponorek. Rusko je k tomu připraveno. Pro sílící spolupráci je důležitou okolností důvěra.

Indie požádala o bezprostřední dodávky diamantů ke zpracování v největším závodě v Suratu. Dosud jde surovina přes burzy v Dubaji a Antverpách. Rusko je největším producentem diamantů na světě a Indie je světovým centrem zpracování drahých kamenů. Rusko zřejmě vyhoví. Je potřeba brát v úvahu přání suverénních a spřátelených zemí, není jich ve světě nadbytek.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů