Kypr a Rusko: Budeme pracovat společně a cílevědomě

Arkadij Dzjuba

2. března 2015

Přestože ukrajinský konflikt vypadá jako občanská válka, má evropský rozměr. Bez ohledu na Brusel je Evropa daleka jednotného pohledu na záležitost Ukrajiny. Neshody jsou mezi starou a novou Evropou, mezi státy, mezi regiony, mezi euroskeptiky a atlantisty, atd. Pozice  v Evropě je zabetonovaná, je zde dosud 60 tisíc amerických vojáků a 200 jaderných náloží. Nejsilnější evropská země Německo je poutána k USA závazky z roku 1990 i z roku 1949, kdy se tvořily dva německé státy. K tomu je hlídačem amerických zájmů v Evropě Velká Británie, která střeží vše, co by mohlo ohrozit anglosaskou hegemonii. Některé málo vlivné státy jsou ve válečných plánech mimořádně iniciativní. Hlavně Polsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko. Ty přijmou cokoliv, ať je to americká PVO, tajné věznice CIA nebo štáby NATO. Politická převaha Západu – Nového světa  nad Západem – Starým světem dokládá i to, že přes zkostnatělost evropské byrokracie a zdlouhavost rozhodování v EU byly sankce proti Rusku bez odkladů přijaty a zůstávají v platnosti. USA už Evropu tak dlouho kontrolují, že jí mohou donutit fungovat podle svého programu, i když je to v tak strategicky důležité záležitosti, jako je vztah s Ruskem, kdy Evropa nese veškeré ztráty ze svých sankcí proti Rusku, stejně jako Rusko samo. Evropa není schopna překonat důsledky finančně-ekonomické krize. V některých regionech je nezaměstnanost až 25 %. Závislost Evropy na USA vyjádřil názorně maďarský prezident: EU se svými sankcemi střílí do vlastní nohy.

Evropa se v nejbližší budoucnosti proti transatlantické jednotě nepostaví. Avšak ukrajinská krize a ztráty v důsledku USA nařízených sankcí proti Rusku ukazují na určité meze. Na politické scéně Evropy vznikla jistá rozmanitost. Tak lze pohlížet i na návštěvu prezidenta Kypru Nicose Anastasiadese v Rusku ve dnech 24. až 27. února. Kypr je maličký a má své potíže, především v důsledku rozdělení ostrova se potýká s tzv. kyperskou otázkou. Před dvěma lety byl na pokraji bankrotu. Na svém území má britskou vojenskou základnu a vůči Bruselu, Londýnu a Washingtonu má spoustu závazků. S Ruskem proto nemůže jednat podle svojí vůle. Prezident to přímo řekl v rozhovoru pro stránky Rossijskaja gazeta: Kypr není v takovém postavení, aby mohl stát proti EU a navíc proti USA.

Přesto prezident Anastasiades podepsal v Moskvě několik důležitých dokumentů. Nejvýznamnější je dohoda o právu ruských válečných lodí vplouvat do kyperských přístavů při humanitárních, protipirátských a záchranných akcích. Právě toto vzbudilo u západního tisku největší pozornost, ačkoliv návštěva měla i další výsledky.

Prezident se vyslovil proti sankční válce s Ruskem. Je to sice možno považovat za deklaraci, ale když stejně hovoří i představitelé jiných států – Maďarska, ČR a Slovenska vcelku – mění se cosi v politické atmosféře Evropy.

K dopadu na obchod s Kyprem v roce 2014 řekl prezident Putin mimo jiné: „Negativní vliv předvedly sankce proti Rusku a naše odvetná opatření: prudce se snížily dodávky kyperských zemědělských produktů na ruský trh. Přesto jsem přesvědčen, že budeme-li společně a cílevědomě jednat, můžeme situaci srovnat a vrátit vzájemný obchod na dráhu růstu.“ Zde je přímo mířeno na možnost dvoustranných vztahů i při trvání kolektivních sankcí EU. Je stále více těch, kteří se nechtějí střílet do vlastní nohy. Dvoustranné vztahy mohou pomoci najít společný jazyk mezi Ruskem a evropskými státy.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rusko stanovuje podmínky zmírnění potravinového embarga

2. března 2015

V Rusku se diskutuje o tom, zda je možno zmírnit embargo na dovoz potravin z EU. Bylo by to gesto vůči přátelům z EU a mělo by to pomoci i ruskému hospodářství. Jenže ruští výrobci už mají své výhrady a k nim rozumné argumenty.

Žádost Řecka udělat výjimku pro její výrobky a zrušit embargo na dovoz, konkrétně na broskve, jahody, kivi a pomeranče, zabrala. Rusko se ale nechystá zrušit své sankce v době, kdy EU a Washington zavádějí nové. Výjimky pro jednu zemi neodpovídají pravidlům WTO. Ve vládě se uvažuje o přehodnocení embarga tak, aby z toho Rusko mělo nějaký přínos.

Jeden pohled na zmírnění sankcí

Dovoz zemědělské produkce ze zemí se sankcemi je možno schválit jen v případě, že se tato produkce na území Ruska zpracovává. Účelem je donutit západní producenty potravin investovat do zpracovatelských kapacit Ruska. Výhodou v tomto případě je, že do země přijdou dodatečné přímé investice a vzroste počet zpracovatelských závodů, které zde chybí. Navýší se pracovní místa, zisky a rozpočty regionů atd. Vláda uvažuje o zmírnění embarga pro řadu potravin, kde je to nutné. Řadu produktů nelze v Rusku vyrobit. Pokud Duma schválí zmírnění embarga za stanovených podmínek, bude to řešení dobré. Z pohledu zpracování obilí to bude přínos i pro ruské zemědělce a je jedno, bude-li se jednat o maso a mléko. Zemědělci zpracovatelské investice vítají.

Jiný pohled na zmírnění sankcí

Ruská asociace výrobců a dodavatelů potravinářských výrobků Rusprodsojuz se k této myšlence staví opatrně. Ředitel asociace uvádí, že je nyní při embargu jiná situace než jaká nastane po jeho zrušení. Zpracovatelské závody se zahraničními investicemi mohou ohrozit domácí zpracovatelský průmysl, už jen proto, že jsou zahraniční produkty více dotovány svými zeměmi, takže jsou levnější. Navíc už Rusko nemá takový nedostatek zpracovatelských závodů, jako tomu bylo dříve.

Nelze vyloučit ani nebezpečí, že západní společnosti budou přepracovávat jen formálně, za účelem obnovení svých dodávek do Ruska. Ukázalo se, že pro některé výrobky jiný trh než ruský neexistuje. Pokud například Řecko postaví závod na výrobu leča, bude do Ruska moci vozit pro něj rajčata. Jenže co když se s těmito dodávkami svezou i dodávky pro maloobchodní síť a budou konkurovat domácím rajčatům.

Dále je otázka, budou-li evropské země chtít v Rusku investovat do skutečného zpracovatelství. Může se dojít k tak zvanému „light“ zpracování, kdy se zemědělské produkty dovezou a jenom přebalí a opatří novou etiketou. Opět budou konkurovat domácím potravinám a sankce ztratí smysl. Zároveň se to dotkne Běloruska, jehož prostřednictvím jde do Ruska mnoho evropských zemědělských produktů v Bělorusku pouze přebalených.

Aby sankce splnily svůj účel, musí se v zákoně o embargu přesně stanovit podmínky. Například pro každou kategorii výrobků stanovit stupeň přepracování. Otázkou je i to, zda budou evropské země schopny splnit podmínku o stupni zpracování svých produktů v Rusku. Potraviny dodávají hlavně země východní a jižní Evropy, a ty v Evropě k bohatým nepatří. Hospodářská válka postihuje především slabší státy.

Řecko prožívá těžké období. Je zralé na odchod z eurozóny a jen obava z jejího rozpadu nutí evropské vlády pokračovat v jednání s novou řeckou vládou o dalších tranších finanční pomoci. Počítat s výraznými řeckými investicemi do ruského hospodářství nelze. Na druhou stranu je Řecko jednou z mála zemí, které se nebojí postavit se Německu a Evropské komisi proti rozpoutání ekonomické války proti Rusku.

Rusko nechce činit výjimky ani pro státy v EU k němu přátelské, což potvrdil i Peskov. Ministr zemědělství RF Fedorov připomenul, že zrušit omezení pro Řecko by bylo možno jen v případě, že by opustilo EU. Není to dlouho, co řekl, že nevidí „opravdový“ důvod ke zrušení potravinového embarga, zejména když má tak pozitivní účinek na domácí trh.

Po zavedení embarga poklesl dovoz zemědělských produktů o 4,1 miliardy USD. To poskytlo důležitý impuls pro rozvoj místní výroby. Výroba ruského sýra se po srpnových sankcích 2014 zvýšila v lednu a únoru 2015 o 35 %. Ministr oznámil, že se k roku 2020 musí snížit dovoz zeleniny o 70 %, masa o 68 % a mléka o 33 %.

Evropská komise spočítala, že ruské embargo zasáhlo 4,2 % celkového exportu dvaceti osmi zemí EU, což představuje 5  miliard EUR.

Převzato z Politobzor.net

***

Do Řecka míří čtyři jezdci z Apokalypsy

Hans Vogel, přeložila Natalija Sinica

4. března 2015

Řecko se vstupem do EU ztratilo hodně a zadluženost není to nejhorší. Tím nejhorším je skutečnost, že jeho osud není v rukách Athén, ale Bruselu a nadnárodních útvarů. Stačí se podívat na tváře bossů „trojky“! Při bedlivém pohledu na tvář Junckera, který nedávno obsadil křeslo prezidenta Evropské komise, není vidět nic než fádní maska. Není možno čekat něco jiného od bezcharakterního alkoholika. Mario Draghi, boss Evropské centrální banky, má ledově chladný vzhled a úsměv sadisty, něco jako Drákula. Šéfka MMF, okouzlující Lagardeová. Tvář studeně tvrdá, celá udělaná z titanu, bez srdce. Nakonec jejich poskok, Jeroen Deysselblum, hbitý oportunista, připravený klanět se jakkoliv hluboko, jen aby to pomohlo jeho kariéře. Za osobní charakteristiky dané sem se autor omlouvá.

Tito tři lidé a jejich poskok dnes rozhodují o osudu Řecka, EU, ECB a MMF. Situaci je možno přirovnat jen ke čtyřem jezdcům z Apokalypsy, rozsévajícím v Řecku smrt, nemoc, hlad a další neštěstí. Schovávají se za vznešená prohlášení, která mají balamutit tak, aby to vypadalo, že jednají ve prospěch Řeků, ovšem je to faleš. Setkání Junckera, Draghiho a Lagardeové se na schůzkách G7, G20, v Davosu i jinde utajují a jejich prohlášením je zbytečné věnovat pozornost. Činnost těchto lidí je destruktivní. Ohánějí se mantrou „je vědecky doloženo“, přitom „trojka“ a její služebnictvo rozsévá chaos všude, kam se dostanou. Podle nich musí být úplně vše zprivatizováno, od dopravy až po vodu.

Všechno, co náleží lidem, musí být za nízké ceny prodáno. Mzdy sníží, odbory zruší, kritikům zavřou ústa, nebo je zlikvidují. Všechno se promění na zboží. Nazývá se to neoliberální kapitalismus. Ve skutečnosti je to stranění fašismu.

MMF a jeho bossové jsou podvodníci. V letech 1960 až 1980 způsobil MMF za podpory USA rozvrat, smrt a bídu v Jižní Americe. Převrat v Brazílii v roce 1964 byl v zájmu MMF a USA, stejně jako uchopení moci Pinochetem v Chile a nástup Videla v Argentině v roce 1976. Byla omezena občanská práva, zavedena cenzura, pronásledování, mučení a vraždění opozice. Přešlo se na neoliberální hospodářské principy, privatizaci. Za podněcování USA došlo v Řecku v roce 1967 k vojenskému převratu a podobně jako v Jižní Americe zde byla nastolena vojenská diktatura.

Většina lidí za řeckými hranicemi sotva chápe, že za podpory vojenské diktatury způsobily USA v Řecku pokračování občanské války započaté v roce 1941, za německé okupace. Ta zničila statisíce životů, infrastrukturu i ekonomiku a sociální vztahy. Když v roce 1981 vstoupili Řeci do EU, doufali, že jim skončí strasti, jenže k tomu nedošlo. Mysleli si, že to, co bylo za vojenské junty, se už nevrátí. Pro Evropu byl vstup Řecka důležitý, je to kolébka demokracie a podle toho se Evropa automaticky stala baštou svobody. Nakonec byla ze všeho tragická fraška.

V roce 2002 vstoupilo Řecko na základě finanční analýzy banky Goldman Sachs do eurozóny. Ředitelem Byl Draghi. Za šest let se potom stalo první obětí finanční krize, kterou zahájil krach banky Lehman Brothers. Pod tlakem EU muselo přijmout politiku bývalého režimu Papadopoulose, jen s tím rozdílem, že nedošlo k vojenské diktatuře.

Pro řecký lid nastal čas, aby vytáhl šéfy „trojky“ z kanceláří a pohnal je před soud za zradu státu. Tito lidé by se měli zodpovídat za své skutky stejně jako pohlaváři a spolupracovníci režimu druhé světové války. A poté musejí všichni Evropané přivést členy nesvaté trojky k odpovědnosti.

Převzato z Pravda.ru

***

Žurnalista: Rusko a Čína budují osu Drak a Medvěd

7. března 2015

Čína usnadnila ruským bankám přístup na svůj finanční trh. V odpovědi Rusko rozšíří Číňanům přístup k sibiřským těžebním polím. Novinář Gordon Chang to považuje za faktické propojení dvou ekonomik a vznik nové osy Draka a Medvěda. Nedávno připustil ruský náměstek předsedy vlády Dvorkovič, že je Rusko připraveno k tomu, že umožní čínským společnostem nakoupit nadpoloviční množství akcií. Dosud existovala psychologická bariéra, ale nyní má Rusko zájem na maximu investic a Čína je jednoznačný investor, u něhož se ukázala ideální možnost k „záchraně“ Kremlu před hospodářskými problémy.

Čínská státní ropná společnost koupila od Moskvy velká množství ropy a plynu a koncem loňského roku vlády obou zemí podepsaly dohodu o měnovém swapu, čímž Rusko získalo likviditu. Nyní Čína navrhuje tuto dohodu prodloužit.

Nedávno povolila Centrální banka Číny obchodování deriváty v jüanech a rublech a čínská Exportně-importní banka poskytla úvěry dvěma sankcionovaným ruským bankám. Možná Peking pomůže Rusku prostřednictvím ŠOS a BRICS. Ukazuje se, že Čína a Rusko své ekonomiky slučují – tvrdí Gordon Chang.

Loni dosáhl celkový objem obchodu 95 miliard USD a Putin očekává k roku 2020 zvýšení na 200 miliard USD. Integrace ekonomiky je zvláště viditelná v ropném a plynovém sektoru. Pokud Kreml umožní čínským společnostem nakoupit více než polovinu akcií v ruské energetice, bude podle autora osa Draka a Medvěda na dosah ruky.

Převzato z RT.com