Svět ruskýma očima 293

Reklama


Osvobození Polska: co si nechtějí připomínat lidé bez svědomí

Nikolaj Mališevskij

15. března 2015

Polsko bylo před sedmdesáti lety osvobozeno čtyřmi fronty Rudé armády (1. a 2. běloruský a 1. a 4. ukrajinský). Silami těchto čtyř frontů se rozhodovalo najednou několik navzájem propojených úkolů. Krasnoarmějci v Polsku poráželi nepřítele a osvobozovali jej a zároveň se připravovali k útoku na Berlín. Rovněž zachraňovali o pomoc prosící angloamerické spojence, u kterých nastalo těžké období v důsledku ofenzívy v Ardenách a Vogézách ze strany zbytků SS a „invalidních“ týlových složek Wehrmachtu. Hitlerovské Německo bylo povzbuzeno ofenzívou na Západě, a proto rozkázalo za každou cenu udržet Polsko. Od Serocku po Jaslo operovalo 30 elitních divizí, 2 brigády a mohutná varšavská posádka, která měla 4 pevnostní pěchotní prapory. Mimo to mělo nacistické Německo k dispozici 50 praporů z dalších polských měst. Mezi Vislou a Odrou bylo 7 mohutných obranných linií, podle Německa nedobytných.

Hlavní obranná linie byla prolomena hned v prvních dnech útoku 1. běloruským frontem. Za 5 dní osvobodila sovětská vojska Varšavu. Protivníkova obrana byla prolomena v délce 500 km a do hloubky 150 km. Churchill psal Stalinovi: „Jsme nadšeni vašimi slavnými vítězstvími. … Přijměte naši nejvroucnější vděčnost a blahopřání k historickým hrdinským činům.“

1. ukrajinským frontem byl osvobozen starobylý Krakov a poté následoval postup na německé území. Začátkem února byl velkolepý úspěch završen.

Bohužel, současné Polsko si nechce připomenout známá Churchillova slova: „Bez ruské armády by bylo Polsko zničeno, nebo uvrženo do pozice otroka a polský národ by zmizel ze povrchu země. Ale udatná ruská armáda Polsko osvobodila, žádná jiná moc ve světě by to nedokázala.“ Dnes se v Polsku snaží mlčet i o tom, že za osvobození od nacistů zaplatilo životem přes 600 tisíc sovětských vojáků.

Zapomněli představitelé hrdého polského národa, že byli považováni za podlidi, stejně jako ostatní Slované? Na vstupech do veřejných budov a parků měli nápisy „Für Hund und Polen verboten!“ (Pozn. překl.: i psi byli jmenováni dříve než Poláci)

Zapomněli, že za nacistické okupace ztratilo Polsko 21,4 % obyvatel. Právě na území Polska bylo nejvíce továren na smrt.

Zapomněli, že Němci zničili přibližně 40 % polských budov ve městech a na vesnicích, třetina obyvatel zůstala bez střechy nad hlavou a bez jídla.

Zapomněli na materiální pomoc, kterou dostávali od Sovětského svazu na obnovu po válce. Zapomněli, že se Sovětský svaz ve prospěch Polska po válce zřekl nároků na německý majetek v Polsku a přepustil Varšavě 15 % reparací a 15 průmyslových zařízení transportovaných z Německa.

Zapomněli, že když se v lednu 1945 vydával v Sovětském svazu chleba na lístky, šly odtud do Polska zdarma dodávky šedesáti tisíc tun obilí. Možná, že díky tomuto ruskému obilí zůstali mnozí polští rusofobní politici na živu nebo vůbec přišli na svět.

Zapomněli, že jen zásluhou pevného postoje Sovětského svazu, přesněji Stalina, je současná polsko-německá hranice na Odře a Nise. Tím má Polsko přístup k Baltu a své území větší o více než 100 tisíc km čtverečních – na úkor průmyslově rozvinutého území bývalého východního Německa.

Zapomněli, že v těžkých dobách 80. let Sovětský svaz pomohl Polsku nenávratnou částkou 7 miliard konvertibilních rublů a počátkem devadesátých let mu Rusko prakticky odpustilo dluh 5,3 miliardy konvertibilních rublů. …

Dnes toto vše polští politici nazývají sovětskou okupací a dovolují chuligánům ničit památníky a zneuctívat hroby padlých sovětských vojáků. Na Ukrajině podporují ideové následovníky  Bandery, jehož bojovníci masakrovali desetitisíce Poláků jen proto, že to byli Poláci. Lidé bez paměti a svědomí se sami odříkají své historie. Odříkají se i památky toho, kdy v lednu 1945 společně sovětští a polští vojáci vztyčili vlajku vítězství nad Varšavou.

Převzato z Fondsk.ru

***

Americká media: Proruská strana v Polsku počítá se zemědělci

17. března 2015

Henry Foy ve svém článku ve Financial Times pojednává o polské straně Změna (Zmiana), která se zasazuje o nový vztah k Moskvě. Tato strana odmítá, že by bylo Rusko účastno v konfliktu na Ukrajině, odsuzuje západní sankce a vyzývá k partnerským vztahům s Vladimirem Putinem. U Varšavy to vyvolává zmatek, protože většina Poláků je naladěna protirusky.

Podle autora by strana Zmiana mohla při podzimních volbách získat 10 % hlasů a tak umožnit změnu politického kursu Polska. Vůdce strany Mateusz Piskorski tvrdí, že politické vedení Polska nese odpovědnost za užívání „jazyka konfrontace, jazyka třetí světové války“. Řekl: „Vojenský vpád nebyl, byl rozpad ukrajinského státu.“ … „Jsme proti této rétorice. Jsme proti všem, kteří tvrdí, že musíme jít do konfliktu s Ruskem a že Rusko je agresivní imperialistická mocnost.“ Piskorski je přesvědčen, že pro Varšavu musí být důležitější těžké postavení polských zemědělců vyvolané snížením vývozu do Ruska, než události na Ukrajině.

Zmiana se už projednává v Radě národní bezpečnosti Polska. Ministr zahraničí Schetyna označil Zmianu za „jasně proruskou“, a proto „je potřeba být mimořádně bdělí na to, kdo podobné strany platí a v koho zájmu pracují“.

Piskorski odmítá, že by byl „agentem Kremlu“ a že jeho strana je placena Moskvou. Podle něho je absolutně neopodstatněné, že by se mohlo Polsko stát cílem ruské vojenské agrese. Foy tvrdí, že je v Polsku větší podpora proruské strany nemožná, avšak pracovník Varšavské univerzity Jablonski si myslí, že až 15 % Poláků by mohlo vyjádřit nesouhlas s vládou. Byli by to občané, kteří se bojí rozpoutání války ve středu Evropy a polští zemědělci postižení zavedením hospodářských sankcí.

Piskorski uvádí: „Stále více lidí cítí, že nastal čas vytvořit politickou alternativu. Jsou krajně znechuceni zahraniční politikou a především východní politikou polské vlády.“

Převzato z RT.com

***

Ve volbách v Izraeli prohrál … Barack Obama

Dmitrij Minin

19. března 2015

Izraelské volby ze 17. 3. 2015 byly pro Netanjahua rozhodně nejtěžším obdobím v jeho politické kariéře. Přesto získal naprosto přesvědčivé vítězství a největším poraženým je Obama. Tyto volby zůstanou ve vědomí Izraelců jako volby s největším vměšováním USA do jejich záležitostí.

Washington se nepokrytě zasazoval o preferenci Netanjahuova protivníka ze středolevé Strany práce Jicchaka Hercega. Mobilizovalo se na jeho podporu. Analytici veřejného mínění soustavně prohlašovali, že „lidé jsou z Bibiho unaveni“ a žádají změnu. Likudu věštili propad a sionistickému táboru mocné vítězství. Americká administrativa otevřeně přiznávala, koho chce vidět v Izraeli u vlády. Heslo bylo: „Jen ne Bibi.“

Věc došla tak daleko, že se v americkém senátu oficiálně objevila iniciativa k vyšetřování finančního vměšování Obamovy administrativy do izraelských voleb. Ukazuje se, že zahraniční prostředky přicházely prostřednictvím známých organizací, jako je Nový izraelský fond a One Voice. Ke koordinaci této činnosti byla speciálně vytvořena nezisková organizace Victory-2015, kterou šéfuje bývalý poradce Obamy Jeremy Bird. Sionistický tábor ještě několik dní před volbami předstíral podle výsledků průzkumů, že předstihuje Likud, a na první místo postavil obnovení plných partnerských vztahů s USA. To právě byla podstatná chyba. Ukázalo se, že Obamovou blízkovýchodní politikou jsou unaveny  nejen arabské země, ale i „nepotopitelná letadlová loď“ USA – Izrael.

Washington, který se dříve vyhýbal zbytečné angažovanosti k některé ze stran, se najednou zachoval ukvapeně. Důvod byl v tom, že na rozdíl od Likudu se opozice jevila být ochotna pomoci blízkovýchodnímu urovnání. Jenže krom slovního vyjadřování ochoty obnovit jednání s Palestinci neměli mnozí z opozice k nějakým skutečným ústupkům chuť.

Obama nemá Netanjahua rád. Ten například dal najevo, že se mu jeví výsledky práce administrativy USA , včetně Arabského jara, jako katastrofální. Při svém vystoupení v Kongresu ostře odsoudil tajné snahy Bílého domu dohodnout se s Íránem na jaderné záležitosti a ukončit sankce. Obama mu zřejmě také nemůže odpustit, že při prezidentské kampani v roce 2012 otevřeně podporoval jeho soupeře Romneye a v předvolebním klipu se s ním ukázal se slovy: „Svět potřebuje americkou sílu a ne omluvy“. Obamova samolibost je známá a v mezinárodním kursu USA hraje i určitou roli.

Rozpory mezi dvěma strategickými spojenci narůstají i v jiných důležitých otázkách. Izrael se stává velkým producentem plynu a není nadšen z „břidlicové revoluce“ v USA a z amerického dumpingu světového trhu s energetickými surovinami. Izrael nemá možnost orientovat se na vývoz plynu, obzvláště v konkurenci s Íránem.

Likud získal ve volbách 30 mandátů (jeden a půl krát více oproti předpokladu) a sionistický tábor 24 mandátů. Oproti dřívějšímu zastoupení si Likud v Knessetu polepšil o 40 %, což je největší nárůst této strany od roku 1981. Ruskojazyčná komunita většinou hlasovala pro Likud.  Představitel jejích zájmů (sám se tak uvádí) Avigdor Lieberman má se svou stranou Náš domov = Izrael jen skromné výsledky. V takovém prostředí je autorita USA a Obamy velmi nízká, a proto ruští Izraelci podpořili Likud.

Před volbami se hovořilo o potřebě sestavit vládu národní jednoty ze zástupců obou táborů – pravého i levého. Izraelský prezident by takový kabinet podpořil. Ovšem jasné vítězství Netanjahua umožňuje sestavit méně barevnou „národnostně-religiozní“ koalici, k níž nejspíš dojde. Netanjahu oznámil, že již hovořil s vůdci stran, které by chtěl v koalici mít zastoupeny. Jedná se o strany Židovský domov, Kulanu, Náš domov – Izrael, ŠAS a Židovstvo Tóry. Budoucí koalice může mít 67 poslanců z možných 120, což představuje stabilní situaci.

Dalším překvapením voleb byl výsledek politických stran Arabů, izraelských občanů mimo okupovaná území. Ti poprvé vystoupili s jednotnou kandidátkou a do parlamentu dostali rekordní počet svých zástupců – 14.  Člen ÚV OOP Mustafa Barghouti ocenil konsolidaci Palestinců uvnitř Izraele i přes jejich ideologické rozdílnosti. Nyní bude hlas Palestinců v Knessetu podle něj hlasitěji slyšet.

Zároveň jeden z vůdců Palestinců  blízký Mahmúdu Abbásovi Saíb Irikát 18. března kriticky okomentoval výsledky voleb. Podle něho „svědčí vítězství Netanjahua o tom, že na izraelské straně není pro nás partner k dosažení míru“. Situace se opět může stát napjatou. Mluvčí Hamasu v zahraničí požadoval, aby po vítězství Netanjahua „Palestinská autonomie i Fatah bez odkladu ukončily spolupráci s okupačním režimem v oblasti zajištění bezpečnosti a energičtěji směřovali k rozhodnutí o obnově palestinské jednoty“.

Dá se rovněž čekat, že Netanjahu zvýší nátlak na Obamovu administrativu ve věci Blízkého východu a že bude žádat odpověď na její „ne zcela korektní jednání“ v průběhu právě ukončených voleb. Vše to za dost významného vlivu v USA působící izraelské loby. To Washingtonu ještě více ztíží už tak dost zamotanou blízkovýchodní politiku.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 80 komentářů