Svět ruskýma očima 295

Reklama


Hořká kocovina Ukrajiny: perspektiva integrace do EU utíká stále dál za horizont

Dmitrij Minin

31. března 2015

Za majdan se slibovalo po podepsání asociační dohody především urychlení integrace Ukrajiny do EU. Od podpisu politické části dne 21. března 2014 utekl rok a sliby jsou stále jen sliby. Ukrajina je vzdálenější integraci s EU více, než tomu bylo před rokem.

V roce 2014 se měl zahájit podle dohody o asociaci vývoz ukrajinských výrobků na evropský trh. Za prvních 10 měsíců se zvýšil export z Ukrajiny do EU o 10 až 12 %, jednalo se především o zemědělskou produkci. Počítalo se s celoročním zvýšením o 15 %, ale koncem roku se vývoz začal snižovat. Vyvolal to nedostatek tržních zásob, o které je v EU zájem a celkový žalostný stav ukrajinské ekonomiky. Podle Geostatu Ukrajiny zaznamenal růst ukrajinského exportu do EU za rok 2014 jen 2,6 %. Znamená to, že se ve čtvrtém kvartále snížil průměrně o 22 %.

Statistické výsledky začátku roku 2015 jsou propadem. Export do EU se snížil ve srovnání s lednem 2014 o 31 %. Vývoz do EU byl dosahován s pomocí autonomních preferencí EU (1 miliarda USD) a je menší než dvě třetiny dodávek v období vlády zastánce opatrného rozvoje vztahů s EU ministerského předsedy Azarova. Největší přínosy do státní kasy byly z vývozu odpadu a kovového šrotu – 70 % veškerého zisku. Šlo hlavně o zničenou techniku z bojů. Možnost ovlivňovat export devalvací hřivny je už vyčerpaná. Ani při zlepšení světových trhů a pokračování autonomních preferencí EU se nečeká obnova ukrajinského vývozu. K pokroku by byla nezbytná předvídatelná  hospodářská politika vlády a podle ředitelky Evropské obchodní asociace Děrevjankové dostupné půjčky.

Kyjev tají, že jsou pro Ukrajinu na bezcelní obchod s EU jen nepatrné kvóty. Například pro obilí je to jen 5 % z ukrajinského exportu. Proto je dodáváno hlavně do Asie a Afriky, kam se vyváží i bez asociace s EU. Dvě hlavní složky ukrajinského vývozu, kovy a chemická hnojiva, mají omezení. Po skončení roku se ukázalo, že většina kvót nebyla vyčerpána. Mnoho dodávek ani nezačalo. Své kvóty naplnili jen ti vývozci, kteří do EU už dodávali dříve. Hlavní příčinou byla mimotarifní omezení, například sanitární a veterinární normy a technické předpisy. Než se získá souhlas k vývozu, trvá to roky. Chce to čas a hodně peněz. Navíc, Evropany zajímají jen suroviny a polotovary, nikoliv výrobky s vysokou přidanou hodnotou.

Obchodní část dohody o asociaci vstoupí v platnost 1. ledna 2016. Podle ní může být na Ukrajinu dodávána produkce z EU s nižším clem, nebo dokonce bez cla. S nějakými jednostrannými úlevami se pro Kyjev vůbec nepočítá. Nulové sazby pro import ukrajinský rozpočet poškozují a je zřejmé, že export tyto ztráty nevyrovná. Mnozí ukrajinští výrobci průmyslových produktů zkrachují.

„Eurointegrátoři“ sní o tom, že budou v důsledku integrace pršet investice mající vztah k obilovinám. Podle Eurostatu si všechny země Východní Evropy před svým vstupem do EU uhájily tradiční vývozní položky a staré trhy a odbytiště, přitom však přišly o vysoce technologická odvětví. Do Ukrajiny hodlá investovat jen Soros, a to 1 miliardu dolarů. Je znám jako valutový spekulant, který vydělává na pádu kursů národních měn. Vrhá se i zde na svoji kořist.

Ukrajina si dělá naděje na jakýsi Marshallův plán, na desítky miliard dolarů. Na takovéto plány už poukazují jen publicisté mimo reálnou politiku, jako je Anders Aslund, kdysi poradce ruské i ukrajinské vlády. Ten tvrdí, že pokud Ukrajina dostane kapitál ve formě půjček, nebude finančně životaschopná a navrhuje finanční dary. Jenže vůdci evropských zemí na to nechtějí ani slyšet. Jsou maximálně ochotni dát velmi omezené úvěry a s tvrdými podmínkami. Jednu chvíli se v Kyjevě domnívali, že dostanou od EU navíc 2,8 miliard EUR na reformy. Europarlament odhlasoval jen 1,8 miliard EUR. Navíc to není pomoc, ale půjčka, kterou EU plánuje vzít na volném trhu s příslušnou procentní sazbou a tu poskytnout Ukrajině na uhrazení krátkodobých platebních závazků. Nikdo Ukrajině peníze nedá, leda jako úvěr. Uhrazením dluhů přijdou peníze zpět EU.

Nenaplňují se ani sliby o volném pohybu Ukrajinců po Evropě. Měli si zaplatit značné obnosy za biometrické pasy s tím, že nebudou do zemí Schengenu potřebovat víza. Jenže to potichu upadlo v zapomnění a země EU víza požadují. Šéf evropské reprezentace na Ukrajině už oznámil, že na summitu Evropského partnerství v Rize v roce 2015 Ukrajina žádný bezvízový režim pro státy EU nedostane.

Brusel také ignoruje žádost Ukrajiny o evropské mírové mise. Je pouze ochoten podporovat současnou misi OBSE, která působí v zóně konfliktu. Komisař EU pro rozšíření a politiku dobrého sousedství Hahn uvedl: „Musíme se soustředit na konkrétní realizaci minské dohody, a ne uvažovat o dalších možnostech.“

Vůdci EU pokračují v nátlaku na Rusko, i když vědí, s kým mají na Ukrajině tu čest. Kyjev pak podporují jen slovy a žádné vážné kroky ke sblížení nedělají. Příznačné je období před summitem Ukrajina – EU dne 27.4. Předpokládala se pečlivá příprava s rozpracováním 30. března v Kyjevě za přítomnosti předsedy EK Junckera a vysoké komisařky EU pro zahraničí Mogheriniové. Juncker se vymluvil na zdravotní důvody a zcela bez vysvětlení neúčasti se nedostavila Mogheriniová. V diplomatickém jazyku to znamená, že na summitu k žádnému průlomu nedojde. Jaké asi obdrží od Kyjeva vysvětlení Merkelová a Hollande, že nebylo nic pro splnění Minských dohod učiněno, a to, co udělala Nejvyšší rada, je ve skutečnosti popření minských dohod.

Nedávno prohlásila Mogheriniová: “ Vracím se k evropské perspektivě Ukrajiny. Není to na stole ukrajinského vedení. My všichni – i ukrajinská vláda – se musíme více soustředit na to, s čím se střetává uvnitř. Vždyť reálnou výzvou je sám úspěch Ukrajiny.“ Z těchto vět je možno usoudit, že se kyjevský summit nestane mezníkem v procesu asociace  Ukrajiny do EU.

Převzato z Fondsk.ru

***

Jaderné bunkry Íránu neosiří

Ljubov Ljulko

3. dubna 2015

Bílý dům označil dohodu s Íránem o jaderném programu za historickou. Ministr zahraničí Íránu je velmi spokojen, přestože jaderný program je národní ideou země, je to její štít i mezinárodní renomé.

Dohoda o omezení íránského jaderného programu výměnou za postupné zrušení mezinárodních sankcí byla podepsána 2. dubna při jednání s šesticí zahraničních zprostředkovatelů (USA, Rusko, Čína, Velká Británie, Francie a Německo).

Podstata dohody o jaderném programu Íránu

Írán se zavazuje nebudovat nové objekty na obohacování uranu (U) v průběhu 15 let, zavazuje se snížit počet centrifug a nadbytečné předat pod kontrolu MAAE. Írán nebude obohacovat U nad 3,67 % v průběhu 15 let a nebude budovat nové těžkovodní reaktory.

Bylo řečeno, že se větší část obohaceného uranu odveze za hranice. Írán má povoleno ponechat v činnosti jen odstředivky první generace IR-1. Po dobu 10 let je zakázáno využívat moderní centrifugy na obohacování uranu. Centrifugy IR-2M, které jsou v Natanze, se mají dopravit do skladu pod dohledem MAAE. Írán přislíbil neobohacovat uran ve Fordo po dobu 15 let. Zde má být centrum vědeckých výzkumů v oboru jaderná fyzika.

Írán zničí, nebo předá jiné zemi zařízení závodu na výrobu plutonia v Aräku a nahradí jej jiným zařízením, které neumožňuje výrobu plutonia pro zbraně. Všechno co bylo dříve v Aräku vyrobeno, se předá jiné zemi.

Výměnou za to budou zrušeny sankce proti Íránu, nikoliv však naráz, ale po potvrzení MAAE, že byly podmínky splněny.

Vše se jeví jako nepochybné vítězství Obamy. Ale jestliže je tak naprosté, proč se zcela klidně na závěrečné tiskové konferenci s Mogheriniovou tvářil šéf íránské delegace, ministr zahraničí Íránu Zaríf?

Advokátní skupina Israel Project (IP) ve Washingtonu tvrdí, že Obamovo vítězství je Pyrrhovým vítězstvím, proto se Zaríf „tolik ve své řeči vychvaloval“. IP vysvětluje, o jaké jde léčky.

Za prvé Írán neodtajnil historii svého jaderného programu, za druhé Američané připustili uskladnit odstředivky v podzemním bunkru ve Fordo a za třetí nezavázali Írán odstranit veškerý obohacený uran. Nebyly vyloučeny veškeré výzkumné práce, naopak, podle Zarifa, bude těžkovodní reaktor v Aräku „modernizován“.

Skupina považuje za lstivé oznámení, že odstředivky přejdou na germanium a další nejaderné materiály, neboť prý i tak mohou „obohacovat“. Není to podle ní žádná maličkost.

Izraelci poukazují na to, že Írán má ve svém výnosu ponechání nových centrifug IR-4s, IR-5s, IR-6s a IR-8s, což prý mu umožní postavit do roka jadernou bombu. Tak bude ve Fordo jaderný program Íránu mimo kontrolu.

Za vedlejší doklad pravdivosti svých závěrů považuje IP skutečnost, že Zarif a Kerry měli své tiskové konference odděleně a že oznámení o dohodě nebylo v rámci šestky, ale jen za účasti zástupkyně EU Mogheriniové.

Jásání prezidenta Obamy může zkazit také Kongres, kde republikáni a mnozí demokraté vystupují proti „jaderné úmluvě“ s Teheránem.

Ruský odborník na jaderné otázky Uvarov k problému řekl: „Podstata je v tom, a je to třeba jasně chápat, že atomová energetika je rodná sestra vojenského programu. Kterákoliv země, která má jaderné odvětví, teoreticky může v principu přejít na zbraně. Írán v tomto případě není výjimkou. Podle jeho mínění musí kontrolovat jaderný program Íránu MAAE. „Není těžké pochopit, že musí být pevná a silná kontrola ze strany mezinárodní společnosti, která má specializovaný orgán MAAE. MAAE není světová zpravodajská služba, ale směřuje k tomu.“

Leonid Gusev, pracovník MGIMO (Státní institut mezinárodních vztahů) uvedl: „Ta část izraelského establishmentu, která je napojena na současného premiéra Netanjahua, přijala dohodu velmi negativně, po dobu mnoha let hovořili o tom, že Írán tajně vyrábí atomovou bombu a bude v tom pokračovat. Avšak nakolik mohu soudit podle jednání s našimi vojáky, kteří se v této věci vyznají, potřebuje Írán ještě mnoho let, než bude moci něco takového vyrobit.“

Převzato z Pravda.ru

***

Pomoc RF Nikaragui bude odpovědí na rozšiřování NATO

5. dubna 2015

Podle analytiků čínského Institutu mezinárodních výzkumů (CIIS) je pro Rusko strategicky výhodná spolupráce se zeměmi Jižní Ameriky. Jeden z vedoucích pracovníků CIIS Čen Jurong je přesvědčen, že důležitější než hospodářské faktory je bezpečnost. Především z geopolitického hlediska je Rusko nuceno, vzhledem k rostoucí americké přítomnosti kolem svých hranic, zesilovat svoji vojenskou přítomnost v Latinské Americe.

Je to přirozená reakce na roztahování se aliance ve Východní Evropě, kde umisťuje balistické protiraketové komponenty a koná vojenská cvičení v Pobaltí. Vše je směřováno proti Rusku.

Práce na výstavbě průplavu mezi Tichým a Atlantickým oceánem započaly 22. 12. 2015. Náklady na projekt se odhadují na 50 miliard USD. Hlavním investorem bude čínská společnost HKND. Průplav bude mít kapacitu 5100 lodí za rok a doba průjezdu nemá být delší než 30 hodin.

Převzato z Warfiles.ru

***

Media: USA utratily miliardu dolarů na neužitečné elementy PRO

5. dubna 2015

Americká armáda vsadila u systému PRO na drahé projekty, které se ukázaly být neužitečné. Jednalo se přibližně o 10 miliard dolarů na programy, které byly zastaveny jako neefektivní. Zprávu o tom přinesl Los Angeles Times.

Podle zprávy se stal fiaskem projekt námořní verze radarového systému SBX v ceně 2,2  miliardy USD. Když se připravoval, byl Agenturou PRO označen za unikátní, nemající analogy a natolik účinný, že měl dokázat rozeznat baseballový míček nad San Franciskem. Předpokládalo se, že komplex bude schopen zaznamenat střely nepřítele, sledovat jejich dráhu a navést na ně americké útočné rakety. Měl také odlišit skutečné rakety od návnad, od falešných cílů.

Při zkouškách se však ukázalo, že mají krátký dosah a při případném napadení je není možno rychle uvést do provozu. Nakonec se zařízení ukázalo být nepoužitelné při nejčastějších situacích, které přicházely v úvahu, při velkém přívalu raket, mezi kterými jsou i návnady. SBX je drahý a složitý pro obsluhu. Od roku 2013 je prakticky nečinný a trvale umístěn v Pearl Harboru.

Los Angeles Times píší: „Projekt se ukázal nejen jako ztráta peněz daňových plátců, ale zároveň zanechal slabé místo v obraně země. Podle odborníků mohly být peníze poskytnuty na pozemní radary s širšími možnostmi sledování raket dlouhého doletu.“

Agentura protiraketové obrany  pracovala i na dalších neracionálních programech. Laserový systém PRO ABL nesplnil očekávání. Měl krátký dosah a letadla jím vybavená by musela nepřetržitě létat kolem hranic nepřítele. Tak by byla cílem protiletadlových střel. Program přišel na 2,3 miliardy USD a byl ukončen po deseti letech zkoušek v roce 2012.

Lépe na tom není ani kinetická stíhačka Kinetic Energy Interceptor. Měla být na válečných lodích, jenomže byla příliš objemná, musela být blízko cíle a tím byla zranitelná. Stála 1,7 miliard USD a její program byl ukončen po šesti letech práce na něm v roce 2009.

Neúspěšný byl také projekt vícehlavicového interceptoru Multiple Kill Vehicle, určeného ke zneškodňování raket nepřítele, včetně návnad. Vývoj trval 4 roky a nedošlo k ani jedné zkoušce. Program stál 700 milionů USD a byl ukončen.

Podle odborníků jsou ztráty způsobeny neschopností Agentury PRO analyzovat alternativní varianty a provést nezávislé hodnocení ceny projektů. Předešlý šéf agentury svádí neúspěch na Obamovu vládu a na Kongres, kteří Agentuře odmítli doplnit peníze.

Převzato z RT.com

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů