Svět ruskýma očima 296

Reklama


Kdo píše světovou historii? Provokatéři

Natalija Siněva

4. dubna 2015

Politické a vojenské provokace jsou v historii běžné. Ve 20. a 21. století je jich nemálo. Americké vydání ZeroHedge shromáždilo takových provokací celý balík.

1. V roce 1931 způsobila na železnici výbuch japonská vojska a obvinila Čínu, aby pod touto záminkou mohla vpadnout do Mandžuska. Tokijský mezinárodní vojenský tribunál později stanovil, že se řada vysoce postavených japonských důstojníků přiznala k účasti na spiknutí – bylo důležité najít vhodné „krytí“ k okupaci Manžuska Kvantungskou armádou.

2. Major SS na Norimberském procesu prohlásil, že na příkaz Gestapa organizovali jeho spolupracovníci útoky na své spoluobčany a na státní majetek. Veškerou vinu svalovali na Poláky, aby vpád Německa byl odůvodněný. Nacistický generál Halder na procesu sdělil, že budova Reichstagu byla v roce 1933 podpálena na příkaz Göringa. Z činu obvinili německou komunistickou stranu.

3. Nikita Chruščov doznal písemně, že vojáci Rudé armády ostřelovali v roce 1939 pohraniční vesnici  Mainila a obvinili z toho Finsko. Byl to důvod k zahájení Zimní války.

4. Vladimir Putin a Michail Gorbačov přiznali, že tajná policie popravila na příkaz Stalina polské důstojníky a občany v Katyni a obvinila z toho nacisty.

5. Za bombardování pěti lodí s Židy, kteří se chtěli zachránit před holokaustem v letech 1946 až 1948, vzala odpovědnost britská vláda. V době, kdy se to stalo, svalili vinu na organizaci Obránci arabské Palestiny a později se sami její členové obvinili ze spoluúčasti.

6. Izrael se přiznal, že v roce 1954 izraelská teroristická buňka zorganizovala v Egyptě sérii výbuchů tak, aby byli obviněni Arabové. Jedna bomba vybuchla předčasně, což umožnilo Egypťanům zatknout teroristy, a ti se později sami doznali.

7. CIA doznala, že v padesátých letech najala Íránce, kteří se měli prohlásit za komunisty a učinit několik teroristických akcí. Cílem bylo podnítit obyvatele Íránu proti demokraticky zvolenému premiérovi.

8. Podle sdělení turecké Rady ministrů organizovala v roce 1955 turecká vláda bombardování tureckého velvyslanectví v Řecku, aby mohla obvinit Řeky a nastartovat tak národnostní nenávist.

9. Bývalý ministerský předseda Itálie, italský soudce a bývalý šéf italské kontrarozvědky uvedl, že NATO spolu s Pentagonem a CIA zorganizovali v padesátých letech řadu teroristických akcí, obvinili z nich komunisty, aby si v boji proti komunismu zajistili podporu obyvatel i vlád.

Jeden z těch, kteří se na akcích podíleli, k tomu řekl, že cílem měli být civilisté, lidé nenapojení na politiku. Mělo se dosáhnout toho, aby Italové žádali italskou vládní ochranu a bezpečnost. K útokům došlo i ve Francii, Dánsku, Belgii, Německu, Řecku, Nizozemí, Norsku, Portugalsku, ve Velké Británii a v dalších zemích.

Program teroru byl následující:

  • zavraždění ministerského předsedy Turecka (1960), výbuchy v Portugalsku (1966);
  • masakr na Piazza Fontana (1969);
  • teroristické útoky v Turecku (1971);
  • vyhození vlaku do vzduchu ve vesnici Peteano (1972);
  • výbuch na protifašistické demonstraci v Brescii (1974);
  • masakr na vlakovém nádraží Atocha (1977);
  • vyhození do vzduchu nádraží v Bologni (1980);
  • zavraždění 28 lidí v belgickém Brabantu (1985).

10. Americký senátor Smathers navrhl v roce 1960, aby USA cíleně zahrály útok na Guantánamo, Bílý dům by tak měl důvod ke svržení Fidela Castra. Ministerstvo obrany USA také uvažovalo o podplacení jednoho z členů Castrovy vlády, aby útok na základnu zahájil on.

11. Vysoce postavený turecký generál uvedl, že v roce 1970 zapálila turecká vojska mešitu na Kypru a ze žhářství obvinila Řeky.

12. Vláda Německa přiznala, že v roce 1978 vyhodila německá zpravodajská služba do povětří stěnu jedné z věznic a důkaz o tom podstrčila vězni, který byl členem frakce Rudé gardy.

13. Aby byl Kaddáfí označen za teroristu, instalovali agenti Mossadu v jeho obydlí v Tripolisu radiový vysílač, který vysílal Mossadem připravené nahrávky o teroristických akcích. Měly svědčit o Kaddáfího teroristickém spolupachatelství. Povedlo se a Reagan nechal bombardovat Libyi.

14. Podle alžírského diplomata a řady důstojníků alžírská armáda v roce 1990 často masakrovala civilisty, obviňujíc je z vraždění islámských bojovníků.

15. Zpravodajské služby USA měly doporučení z roku 1994 využívat služby teroristů pro destabilizaci levicových režimů v Jižní Americe. Ve „špinavé válce“ CIA bylo několik takto zrežírovaných operací.

15. Vedení indonéské policie oznámilo, že indonéská armáda zavraždila v roce 2002 americké učitele v Papui-Nové Guinei a z činu obvinila jakousi separatistickou skupinu, aby ji bylo možno zařadit do seznamu teroristických organizací. Bývalý indonéský prezident sdělil, že i ve výbuších na Bali má vinu jeho země.

16. Makedonští úředníci prozradili, že vláda nechala zabít 7 imigrantů, které prohlásila za členy al-Kájdy. Měli usilovat o životy makedonských policistů. Vláda tím chtěla demonstrovat účast své země na boji s terorismem.

17. Při summitu G8 v Janově vrhla místní policie dva molotovovy koktejly, aby zinscenovala napadení policisty a mohla ospravedlnit násilí na demonstrantech.

18. Spojené státy obvinily Irák za účast na událostech 11. 9. a zaútočily na něj. Dnes přiznávají, že se válka vedla pro ropu a že teroristický čin měl na svědomí sám Bílý dům.

19. Na izraelské vojáky házeli kamení vlastní kolegové, aby z toho mohli obvinit Palestince a odůvodnit tak vlastní hrubé metody potlačování pokojných protestů obyvatel autonomie.

20. V roce 2011 ukradli egyptští úředníci bezcenné muzejní exponáty, aby diskreditovali protestující proti Husnímu Mubarakovi.

21. Ukrajinští „bezpečáci“ přiznali, že ostřelování, po němž došlo k zostření situace na Majdanu, bylo zpočátku zamýšleno jako provokace. Ostřelovači stříleli ze své strany i z té opačné, aby vyvolali chaos.

22. Američtí vojáci prozradili, že když zabili irácké nebo afghánské civilisty, dávali vedle jejich těl zbraně, aby mohli být označeni za bojovníky.

Nedávno řekl bývalý pracovník americké rozvědky, že většina teroristů byli buď smyšlení nebo nastrčení vlastními bezpečnostními službami. USA nejsou jediné v těchto krutých hrách, je to velmi rozšířená metoda. Hitler kdysi řekl: „Terorismus – nejlepší politická zbraň, protože lidi neděsí nic víc, než nenadálá smrt.“

Převzato z Pravda.ru

***

Považují se muslimové za součást Německa?

Vladimir Něstěrov

6. dubna 2015

Na tiskové konferenci s předsedou vlády Turecka Davutoglem uvedla německá kancléřka, že „islám je součástí německého života“. Stejně jako bývalý německý prezident Wulf chtěla i ona vyjádřit, že „je kancléřkou všech Němců, ať už přišli odkudkoliv a bez ohledu na to, jaké náboženství vyznávají“. K prohlášení došlo těsně před vystoupením hnutí PEGIDA (Evropané – patrioti proti islamizaci Západu), které v poslední době rychle posiluje. Přestože manifestem z počátku roku 2015 vyzývá PEGIDA k obraně křesťanské kultury, nebrání to Merkelové označit příznivce hnutí za „lidi s nenávistí v srdcích“. Je sice možno provolávat, že je islám součástí Německa, avšak muslimové v Německu žijící se sami od Německa distancují.

***

Německý Federální úřad finančního dohledu vydal turecké bance Kuveyt Türk povolení k činnosti v SRN. Jedná se o banku, která klientům nabízí služby v souladu s náboženskými nařízeními islámu, zakazujícími lichvu. Funguje podle zákonů šaríji, nepřijímá úložky a nedává úvěry na procenta. Hlavní podstatou banky je spoluúčast na rizicích a výnosech. Banky tohoto typu si tak jako tak na své přijdou. Příkladně v Kuvajtu dostanou občané úvěr a jako „poděkování“ ponechají jeho část bance. Jiný způsob je jemnější. Například koupě domu: banka sama dům koupí pro určitého zájemce za určitý obnos a za mnohem vyšší cenu jej zájemci prodá. Svůj zisk má v obou případech.

Za bankou Kuveyt Türk stojí holding Kuwait Finance House – největší z těch, které pracují na principech šaríji. První pobočky se objeví v Berlíně, Frankfurtu, Mannhaimu a v Kolíně nad Rýnem. Do budoucna se mají otevřít filiálky i v dalších městech. Banka spoléhá na muslimské klienty, jichž je v Německu asi 4,5 milionu.

Některé banky i dříve v Německu nabízely muslimům možnosti vkladů i jiných služeb podle norem šaríji. Kuveyt Türk je první případ peněžního domu plně svými službami odpovídajícího náboženským standardům islámu. S přihlédnutím k dynamice muslimského obyvatelstva v Německu znamená tato banka počátek islamizace německého bankovnictví.

***

V Německu je dnes 2350 mešit (v „muslimské“ Francii 2100) a počet roste. Roste také proto, že se na ně mění kostely křesťanských církví. Příkladů je několik. Katolický biskup Jaschke to nepovažuje za dobrý dialog mezi náboženstvími. Říká, že němečtí politici na to hledí a drží jazyk za zuby, ale problému se nebudou moci vyhnout, protože o něm hlasitě mluví PEGIDA. Ač  muslimové říkají, že jsou částí německého života, mají své vlastní představy o práci, o vzdělání, o právním pořádku a o způsobu života.

V komunitě práceschopných muslimů je například na 100 prací se živících osob 43,6 osob žijících z podpory, u Němců je to jen 10,4 osob. Muslimské rodiny s mnoha dětmi těží z toho, že výše sociálních podpor roste s počtem členů domácnosti. V Berlíně připadá 20 % kriminálních činů na muslimy. Protože žijí z podpor a nelegální práce, nijak se jich nedotýká jejich překračování zákona a vězení pro ně není nic, co by bylo v rozporu s jejich ctí.

Někteří mladí muslimové odcházejí mezi „vojáky džihádu“ na Blízký východ. Po válečných zkušenostech se obvykle vracejí do Německa. Podle německých zpravodajských služeb je tam dnes asi 5 tisíc džihádistů, podle jiných informací až 10 tisíc. Mezi nimi jsou i Němci, kteří k islámu konvertovali. V některých německých městech už existuje „policie šaríji“.

Tak se rodí paralelní Německo, jehož život je budován podle zákonů šaríji.

Převzato z Fondsk.ru

***

Gazprom se vrací do Ruska

Oleg Čuvakin

10. dubna 2015

Gazprom dodává nejvíce plynu do Ruska, na druhém místě jsou evropské země a samostatně země Pobaltí na místě třetím. Přitom Rusko je plynofikováno jen ze 65,3 % (k roku 2014).

Dosud byla strategie Gazpromu stát se vedoucí složkou mezi světovými energetickými společnostmi. Zdá se však, že v roce 2015 dojde ke změně. Podle západních odborníků opouští Gazprom evropské projekty a přeorientovává se na domácí trh. V Rusku jsou velkoobchodní ceny stanoveny státem – Federální službou pro sazby. Společnost považuje stanovené ceny za podhodnocené, nepřinášející zisky pro vytváření zdrojů na investice, budování nových a udržování stávajících objektů těžby, přepravy a skladování plynu pro ruské odběratele. Ceny vyváženého plynu jsou tržní, vyšší než domácí. V roce 2013 dostávala Západní Evropa plyn za 2,8krát vyšší cenu a baltské země a země SNS za o něco více než dvakrát  vyšší cenu než Rusové.

Gazprom spolupracuje s pěti německými společnostmi, se čtyřmi francouzskými, s italskou ENI, tureckou Botas, s finskou Fortum, nizozemskými Gasunie a GasTerra a mnoha dalšími. Nejvíce plynu odebírají země v tomto pořadí: Německo, Turecko, Itálie, Polsko a Velká Británie. Gazprom disponuje největšími zásobami přírodního plynu  na světě. Je to 17 % a v Rusku 72 %. Jeho těžba představuje 13 % světové těžby a 73 % ruské.

Do roku 2014 měl největší zisky z dodávek do Západní Evropy. Když koncem roku 2014 začaly narůstat sankce, válčilo se v Donbasu, Brusel si přál diverzifikovat dodavatele, pochopili v Kremlu, že EU přešla z hospodářského obchodu na politické tajtrlíkování. Předvedla se loutková komedie s loutkovodiči z Washingtonu. Proto přišel čas měnit strategii.

V německých Süddeutsche Zeitung vyšel článek, v němž bylo uvedeno: Gazprom se zříká strategického nájezdu na Evropu. Plynový gigant se vrací do Ruska.

Až donedávna byly plány Gazpromu na německém trhu opravdu ambiciózní. Chtěl ovládat velkou část plynové infrastruktury a mít v Německu vlastní elektrárny. Nyní je vše jinak. Důvodem jsou sankce proti Rusku a ukrajinská krize. Dosud se měly plány Gazpromu v Německu s mnohamiliardovými investicemi realizovat ve spolupráci s koncernem BASF. Společně měli získat velký podíl německé plynové sítě a největší zásobník plynu v Evropě. Expanze se maskovala sponzorstvím sportu a kultury. Gazprom sponzoroval fotbal (financoval klub Schalke 04) a platil v Německu řadu kulturních programů. To dnes končí. Z evropského trhu odchází společnost překvapivě rychle. Jeho konkurenty i evropské politiky to přivádí do šoku, je to zásadní zlom.

Podrobnosti od žurnalisty

Gazprom vložil miliardy do Jižního proudu, ale skončilo to u Tureckého proudu. Pro BASF to bylo naprosto neočekávané. Tato chemická společnost plánovala ujednání s ruskou společností, připravovala se k přímému přístupu k ruským zdrojům plynu. K tomu již nedojde. Gazprom chtěl prodat desetiprocentní podíl německé společnosti VNG. Měl to být odrazový můstek k německému trhu.

Uvedené změny mohou podle analytiků být jen počátkem. Mají být zastaveny ještě větší dohody. Buď přijde odchod, nebo alespoň ústup z Evropy a návrat do Ruska. Rusové mají obavy ze sankcí a z možných konfiskací podniků. Má se vrátit dceřinná GMT z Londýna do Petrohradu. Vídeňská filiálka Gazpromněfti se rovněž vrátí do Ruska. Jedná se i o přesunu Gazprom Germania s několika sty zaměstnanci z Berlína. Tiskový mluvčí říká, že se úplný odsun ze Západní Evropy neplánuje.

Odcizení Gazpromu a klientů je evidentní. Společnost nabírá nový národní směr. Klima zhoršení není jen kvůli sankcím, ale i kvůli soudu ve věci Jukosu. Soud v Haagu odsoudil Moskvu k zaplacení 50  miliard USD Jukosu. Jako kompenzace zde mohou být vzata ruská aktiva v Evropě, tedy i v Německu.

Předpovědi odborníků jsou chmurné. Nejen odchod společnosti z trhu a ochlazení hospodářských vztahů mezi Evropou a Ruskem, ale i nástup doby ledové  («Sie fürchten eine Eiszeit»). Nikdo netvrdí, že ruský plyn nepůjde do Evropy. Jde sem 30 % plynu z Ruska. Německo zajišťuje svou spotřebu plynu ze 40 % z Ruska. To má 70 % svých příjmů z prodeje ropy a plynu. Gazprom je nejdůležitější z dodavatelů a Evropa je jeho nejdůležitějším odběratelem.

Shrnutí pro nejbližší roky. Gazprom může zásadně změnit svoji strategii  nejen kvůli sankcím, ale spíše pro nepředvídatelnost západní politiky, která je dnes taková a zítra opačná. Dnes je některý stát nadšen Jižním proudem a zítra třeba po návštěvě McCaina jej chce náhle blokovat. V takovém případě nelze do zemí EU investovat velké peníze, takové strategické plánování je nemyslitelné. A to už bez ohledu na fantastických 50 miliard pro akcionáře Jukosu a machinace kolem arbitrážho soudu v Haagu.

Doufejme, že se Gazprom vrátí do Ruska, i když vynuceně a bude plynofikovat tu část země, která je dosud vytápěna dřevem.

Převzato z Topwar.ru

***

Proč nemají v Evropě v oblibě Alexise Tsiprase

Arkadij Dziuba

10. dubna 2015

Ačkoliv se evropská politická honorace zoufale snažila odradit Tsiprase od návštěvy v Moskvě, neuspěla. Ani na kyperského prezidenta, ani na maďarského předsedu vlády tolik nenaléhali před jejich setkáním s Vladimirem Putinem. Šéf EP Schulz vyzval řeckého prezidenta, aby nezlobil své evropské partnery. Vedoucí frakce Evropské národní strany v EP Weber nazval snahu Řecka najít podporu u Ruska snahou o vyřazení ze hry ostatní státy EU. A předchůdce současného řeckého prezidenta Samaras pateticky volal: „Pokud jste v Evropě a žádáte Číňany, Íránce a Rusy zaplatit váš dluh, není to signál ostatní Evropě, že nejste evropský politik?“ Merkeová a Hollande se zdraželi pichlavých poznámek, ale podle italského Il Giornale je Merkelová ze sblížení Ruska s Řeckem velmi nespokojená.

Postavení řeckého prezidenta není jednoduché. Jeho strana šla do voleb s programem zbavit se diktátu evropských bank, které žádají na Řecku další tvrdé úspory, privatizaci státních podniků a snížení počtu státních zaměstnanců. Proto dostal v parlamentu 149 křesel z 300 možných. Evropa vložila do Řecka 240 miliard EUR a chce je zpět.

Nezpůsobil to Tsipras a jeho SYRIZA, ale ti před ním, kteří byli těsně spjati s globální elitou. Předešlé strany se pravidelně měnily u vlády a ve své marnotratnosti měly plnou podporu nadnárodních monopolů a bank. Goldman Sachs inkasoval od řecké vlády stamiliony USD za pomoc při manipulacích s ekonomickou statistikou a utajení skutečného řeckého dluhu. V podílu vojenských výdajů k HDP je Řecko na druhém místě hned za USA. Přitom 42 % nákupů je z USA, 22,7 % ze SRN a 12,5 % z Francie. Tímto způsobem se Řecko zadlužilo, ale ti, co z toho měli prospěch, byli klidní.

Nyní se Tsipras musí potýkat s dědictvím z minulosti. Citelnou ránu dostal podepsáním dohody s evropskou trojicí věřitelů – MMF, EU a ECB o prodloužení finanční pomoci o 4 měsíce a zachování úsporných opatření. Německý ministr financí Schäuble jásá nad tím, jak musí řecký ministerský předseda těžkou situaci vysvětlovat voličům své strany.

Při návštěvě v Moskvě nebyly podepsány žádné významné hospodářské dokumenty. Posuzovala se hospodářská spolupráce, například budování společných zemědělských podniků, prodloužení Tureckého potoka do Řecka, účast ruských podniků v řecké privatizaci. O finanční pomoc Řecko nepožádalo, ač ruský ministr financí má zato, že by se o ní dalo uvažovat.

Možná si Tsipras neuvědomil, že když je Rusko pod tlakem sankcí, nemůže naráz řešit řecké dluhy. Pokud by se situace vyvinula tak, že by se vrátilo k drachmě (v tuto chvíli to není pravděpodobné, ale vyloučit se to nedá), mohlo by Rusko velmi podstatně pomoci. Nervozita kolem Tsiprasovy návštěvy v Moskvě má možná mezi jiným i tento důvod.

Evropané by neměli dát na rady Sorose, který je přesvědčuje, že je Ukrajina pro EU důležitější než Řecko a navrhuje dát jí velké peníze. Straší, že jinak EU pozbude svoji reálnou sílu. Evropa by měla dělat opak toho, co jí radí Soros. To, co vládne na Ukrajině, je ještě bezednější sud než to, co před Syrizou vládlo v Řecku. Ukrajina žádá stále více, protože „Ukrajina brání evropské hodnoty před rudou agresí“. Soros se bude přimlouvat za další peníze pro ni, protože část z nich půjde do jeho kapsy. Američané rádi nutí druhé platit jejich klientům.

Nejúčelnější by bylo, kdyby se EU dohodla s odpovědnou řeckou vládou. Avšak nikoliv na vyděračství, ale na rozumných podmínkách, jinak přijde rozpad eurozóny dráže. Jestliže nemá EU peníze nazbyt, měla by zrušit sankce proti Rusku a peníze by se hned objevily. Všem by bylo dobře. Dokonce i Ukrajině.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 22 komentářů