Americký summit v Panamě: bez kompromisu

Nil Nikandrov

13. dubna 2015

Hlavní událostí sedmé schůzky na nejvyšší úrovni v Panamě ve dnech 11. až 12. dubna bylo potřepání ruky Raúla Castra s Obamou. Údajně šlo o budoucí normalizaci. Je těžké říci, jak dlouho tento proces potrvá. Kongres USA bude ještě napřed rozhodovat o vyškrtnutí Kuby ze seznamu zemí podporujících terorismus. Pokud k normalizaci dojde, potom budou obě země navzájem obdařeny zastupitelskými úřady.

Raúl Castro věnoval ve svém projevu velkou část vztahům s Washingtonem a strategickým úkolům latinskoamerické a karibské integrace. Uvedl, že vyhlášení CELAC území Jižní Ameriky a zemí Karibiku Zónou míru na summitu v lednu 2014 v Havaně  bylo závažným krokem k dosažení stability na kontinentu. K tomu napomáhá i aktivita integračních sdružení CELAC, UNASUR, CARICOM, MERCOSUR, ALBA a dalších.

Castro označil současného amerického prezidenta za „čestného člověka“, který není odpovědný za blokádu Kuby. Havana chce jednat s Washingtonem a pracovat na prohloubení vztahu “ v mezích civilizovanosti“. Řekl přitom: „Havana bude pokračovat v obraně idejí, které náš lid vytvořil, procházeje útrapami a nebezpečím. Budeme pokračovat v modernizaci kubánské ekonomiky , abychom mohli rozvíjet náš socialismus a dosáhnout spravedlnost pro náš lid.“

Velká pozornost byla na summitu věnována konfliktu USA a Venezuely. Ten nastal po Obamově podpisu dekretu o nové mimořádné hrozbě bezpečnosti USA ze strany Venezuely. V samotné Venezuele i za jejími hranicemi to lidé odmítají. Venezuelský prezident Maduro dal už dříve vědět, že hodlá v Panamě zahájit boj proti americkému imperialismu. Vše vypadalo na kompromis, a to se Washingtonu nehodilo. Proto tam byl urychleně vyslán poradce ministra zahraničí Shannon. Schůzka trvala tři hodiny. Maduro po příjezdu navštívil oblast Charillo, kterou před čtvrt stoletím bombardovaly USA, údajně kvůli zatčení tehdejšího prezidenta Noriegy, který až do té doby dobře Washingtonu sloužil. Poté byl prohlášen za diktátora a obchodníka s drogami. Tehdy bylo zabito a zraněno tisíce Panamců. Maduro uctil památku padlých a příbuzným obětí, kteří žádají kompenzace, slíbil, že předá jejich nároky Obamovi.

Obama se neúčastnil Madurova vystoupení na plenárním zasedání. Ten k tomu řekl: „Lituji, že zde prezident Obama, kterého si vážím i přes jeho hrozby mé zemi, není.“ Nakonec spolu několik minut hovořili a Obama Madura ujistil, že „USA nemají zájem na zastrašování Caracasu, ale na podporování demokracie, stability a na rozvoji Venezuely a celého regionu“.

Obama se v Panamě snažil setřást některé tradiční znaky politiky USA. Vyhlásil, že USA se nebudou více míchat do vnitřních záležitostí zemí Latinské Ameriky s tím, že dny, kdy se USA beztrestně vměšovaly do záležitostí zemí jižní polokoule, skončily. Navíc byl nucen uznat, že nejsou ideálem v otázkách dodržování lidských práv. Řekl: „Moc dobře si uvědomuji, že existují temné stránky v naší vlastní historii, mluvíme-li o lidských právech.“

Ekvádorský prezident Rafael Correa pronesl: „Naše národy už nikdy nepřijmou ani poručníkování, ani vměšování, ani intervenci. Přišla doba druhé a konečné nezávislosti Latinské Ameriky.“ Podle něho země regionu požadují s naprostou jednomyslností zrušení dekretu prezidenta Obamy proti Venezuele. Dekret nejhrubším způsobem porušuje mezinárodní právo a ústavu Organizace Amerických států. Jak řekl, přišel čas znovu zvážit nezbytnost této organizace, která by měla sloužit jen k projednávání problémů mezi zeměmi CELAC a USA a Kanadou.

Bolívijský prezident Evo Morales vyzval USA: „Přestaňte se chovat jako impérium.“ Mají skončit s praktikami dvojích standardů, ultimat vůči sousedům a politikou teroru. K tomu řekl: „Naše národy se nenávratně mění. Latinská Amerika a země Karibiku nejsou jako dříve, nelze jim vnutit vojenskou diktaturu. Přestali jsme být podřízeným poslušným regionem, náš odbojný kontinent chce završit proces sebeurčení.“ K Obamovi prohlásil: „Přestaňte obracet svět na bitevní pole. Války jsou ve prospěch pouze finanční tyranii.“ …“ O jaké demokracii může mluvit administrativa USA, když denně porušuje práva milionů lidí špionáží a mučením, které se stalo běžnou metodou zpravodajských služeb.“

Navenek smířlivá gesta Obamy byla doprovázena příjezdem opozičníků sebraných z různých zemí, účastí ministra zahraničí USA a CIA. Za kulisami summitu Obama jednal s kubánskými disidenty a zástupci nevládních organizací, kterým sliboval všestrannou podporu. V průběhu jednání byl slyšet hluk protestujících, přestože se jednalo za zvýšených bezpečnostních opatření. Patrně bylo využito retranslační zařízení. K čemu je „ústupnost“ Obamy, když zástupkyně ministra zahraničí Jacobsonová oznámila, že „Obamův dekret“ proti Venezuele zůstane v platnosti. Dále sdělila, že ze summitu nebude žádný výsledný dokument, protože je těžké vypracovat takový, se kterým by souhlasili všichni. Ministryně zahraničí Venezuely trvala na začlenění bodu o odsouzení sankcí USA proti její zemi. Maduro uvedl, že by žádná ze zemí regionu nesouhlasila s tak neopodstatněnými sankcemi.

Nakonec zástupci USA a Kanady zablokovali přijetí dokumentu. V roce 2005 na summitu v Argentině zamítly jihoamerické země projekt Celoamerické zóny volného obchodu (ALCA) vznesený Bushem jr. Od té doby se žádná ze schůzek nedobrala dohody.

Převzato z Fondsk.ru

***

Pentagon: USA nejsou schopny odrážet odvetné kybernetické útoky nepřátel

15. dubna 2015

Podle slov asistenta ministra obrany USA pro otázky kybernetické bezpečnosti Rosenbacha je potřeba se vyhnout kybernetickým útokům, protože protiútok může vyřadit z funkce část infrastruktury země. Proto vyzval při rozhodování o preventivním útoku k opatrnosti. Ač jsou Spojené státy schopny vykonat proti svým nepřátelům kybernetický útok, musí od něho upustit, protože by je protiútok vážně poškodil.

V Senátu USA přímo řekl: „Jsem znepokojen tím, nakolik jsme zranitelní, a tím, že pokud bude někdo chtít, tak jako to děláme my sami, potrestat za to USA, může odpojit část našich infrastrukturních objektů.“ Doplnil: „Proto uvažuji, že je důležité dodržovat opatrný postoj, ve kterém jsme konzervativní a snažíme se podobným věcem vyhnout.“

Řekl také, že Pentagon oznámí příští týden novou strategii pro zajištění kybernetické bezpečnosti. Budou najati noví specialisté v oboru pokročilých technologií. Spojené státy daly do projektu kybernetické bezpečnosti pro rok 2016 čtrnáct miliard USD. Podle dokumentu Bílého domu budou peníze nezbytné na nové prostředky elektronické ochrany federálních úřadů, posílení výměny údajů se soukromým sektorem a posílení schopnosti vlády přijímat odvetná opatření.

Převzato z Ria.ru

***

S-300 učiní Írán pro USA slepou zónou

Ljubov Ljulko

15. dubna 2015

Když Rusko zrušilo embargo na dodávky systémů PRO S-300, označil to americký ministr zahraničí a američtí vojáci tak, že Putin přetnul poslední „červenou čáru“. Washington se obává, že se takto Írán prakticky stane pro letectvo Izraele a USA nezranitelný. Zrušení embarga nazvali velkolepým Putinovým tahem.

Mobilní komplex ZRK S-300 PMU (Favorit) může najednou hlídat 100 objektů a zároveň ostřelovat 12 cílů. Jeho rozvinutí trvá 5 minut. Protirakety PVO jsou schopny zničit protivníkova letadla na vzdálenost 150 km a do výšky 27 km. Radary kontrolují objekty do okruhu 300 km, informace předávají do transportního střediska. Komplex nemá v radioelektronickém boji analogy.

Systémy S-300 budou pracovat spolu s dříve dodanými systémy Top-M1 kratšího dosahu. Mohou zneškodňovat útočné cíle protivníka do vzdálenosti 12 km a do výšky 6 km. S-300 tak budou chránit objekt před vzdálenými útočníky a Top-M1 pokrývat samotné místo, pokud by útočník přece jen prorazil základní ochranu.

Podobně fungovat mohou jen tři americká letadla páté generace Stealth B21 Spirit, F22 Raptor a F35. Izrael taková nemá a americká jsou neúčinná, píše The Daily Beast v článku „Putinovy rakety PVO mohou znemožnit útoky USA na Írán“.

Mnozí američtí vojáci mají zato, že S-300 fakticky mění celé oblasti na bezletové zóny pro letadla F16 nebo F/A-Hornet. Dnes jen B2 Spirit (USA jich mají 20) a F22 Raptor mohou bezpečně fungovat v oblastech bráněných S-33 a jeho verzemi. Ale ani jeden takový letoun nemůže v takových místech zůstat dlouho. Podle autora článku mohou reálně zaútočit jen bombardéry B2 osazené mohutnými bombami GBU-57A/B Massive Ordnance Penetrator, které dokáží prorazit podzemní íránské jaderné objekty.

Hlavní potíž podle amerických odborníků s mobilními S-300 tkví v tom, že piloti USA si nemohou být jisti bezpečností letu. Rusko má speciální radarové stanice na přepady letadel a raket osazených stealth systémy. Jsou to Gamma, Orion a Nepřítel. Možná budou rovněž Íránu dodány.

Vojenský odborník říká, že krom Putinova skvělého šachového tahu je důležité také to, že záležitost se nevztahuje jen k Íránu. Pokud budou Rusko a Čína dodávat zemím současné systémy PVO, potom převážná většina stávajících letadel USA nebude moci v mnoha regionech vůbec bojovat.

Za prezidentství Medveděva se Rusko v roce 2010 připojilo k západním sankcím proti Teheránu. Zastavilo již zaplacený kontrakt prodeje pěti systémů S-300 za 800 milionů USD. Tehdy Západ Obamu chválil za schopnost „zkrotit ruské válečnictví a nesmiřitelnost“.

Dnes z USA „soukromě“ zavolali do Kremlu s upozorněním, že prodej komplexů může narušit mezinárodní hospodářské sankce proti Íránu, které dosud existují. Mluvčí ministra zahraničí USA Harfová řekla, že při destabilizující situaci v oblasti (Jemen, Sýrie, Libanon) není vhodná doba prodávat tyto systémy.

Jenže pro Rusko dnes americké červené čáry málo znamenají. Prezident je v Rusku jiný a země je jiná. Kdyby si Obama nevedl na Ukrajině hulvátsky, nevyhlašoval by sankce, asi by i Putin nezrušil embargo. To za prvé. A za druhé, i když je možno brát v úvahu zájmy Washingtonu, Rusko má zájmy své. Státní pokladna peníze potřebuje. Obranné komplexy umožňují stabilizovat region posílením Íránu, který je spojencem Ruska v Sýrii. Tak je možno vítězit s pomocí obrany. Za třetí si Američané nemají co stěžovat na nekonstruktivní Rusko, když nedávno samy označily dohodu s Íránem o jeho jaderném programu za „historickou“. USA zruší sankce s náležitým cílem – zaplavit trh íránskou ropou a opět činit nátlak na Rusko.

Ani formálně se nemají co bouřit. Moskva má právo obranné zbraně Teheránu prodávat. I Harfová to uznává: „USA si nemyslí, že rozhodnutí Ruska dodávat Íránu raketové komplexy S-300 je porušením sankcí RB OSN.“ Opět připomeňme, že šlo o gesto dobré vůle prezidenta Medveděva k rezoluci OSN, která zakazovala dodávky útočných a nikoliv obranných zbraní.

Okamžitě po zrušení embarga bylo oznámeno, že Pekingu Moskva prodá ještě modernější PV komplexy S-400, naříká americký tisk. Americký expert Blank říká: „Když Rusové zoufale potřebují peníze, prodají komukoliv cokoliv.“ Pane Blanku, takový je obchod, sami také tak jednáte a dokonce ne ze „zoufalství“. Je to geopolitika. I Rusové s ní pracují.

Převzato z Pravda.ru

***

Ruský medvěd přišel na zadní dvorek USA

16. dubna 2015

V červnu 2014 navštívil Vladimir Putin Argentinu. Na Západě to považovali za akt zoufalství. Podle nich hledala Moskva kvůli sankcím přátelství i v zemích třetího světa. Podpis mezivládní dohody o mírovém využití jaderné energie byl považován za gesto dobré vůle ze strany Argentiny. Bude totiž ještě vybírán dodavatel stavby a tam budou vedle Rusů také Japonci a Francouzi.

V Jižní Americe na svém zadním dvorku vládnou USA a nikdy nedopustí, aby tam začal hospodařit ruský medvěd! Takto tomu bylo ještě před deseti léty. Nyní čas absolutní americké hegemonie končí. Dne 24.dubna přijede do Moskvy na oficiální návštěvu argentinská prezidentka Cristina Kirchnerová a hodlá také projednat účast ruských společností na výstavbě pátého bloku jaderné elektrárny (JE) Atucha. Argentina stojí o rozšíření a prohloubení spolupráce s Ruskem.

Jižní Amerika a s ní i Argentina nemají nijak významnou jadernou energetiku. Podle Rosatomu byla v roce 2012 ve světě naplánována výstavba 350 nových atomových bloků. Z toho 120 na trzích přístupných Rusku. Rosatom má už objednávku na 21 bloků a 41 je v řízení, tedy 51 % z těch přístupných. Představuje to zakázky za 69 miliard USD.

Budování jednoho bloku v Argentině není nic podstatného. Země má jen 2 JE. Třetí, Atucha II, se začala budovat v osmdesátých letech, ale z finančních důvodů byla zmrazena. V sousední Brazílii jsou rovněž dvě JE, o dalších dvou se uvažuje. Celkem se ve světě staví 72 reaktorů, proto se jeden argentinský jeví velmi skromně. Ovšem objevují se důležité skutečnosti. Země BRICS svoji ekonomiku prudce zvyšují, což vyvolává zvyšující se potřebu energie, zejména elektrické. V USA se naopak nároky v této oblasti snižují, v roce 2008 se počet nových atomových objektů snížil z 20 na 10 a namísto v roce 2017 mají být uvedeny do provozu až po roce 2020.

To, že se v Jižní Americe opět plánují JE, svědčí o překonání „černobylského syndromu“ ohledně jejich bezpečnosti. Dalších deset jihoamerických států uvažuje od roku 2010 o vlastním jaderném programu. Za této situace je argentinský projekt pro země regionu pilotní. V celém světě se pokrývá spotřeba elektřiny jadernými elektrárnami ze 14,3 %, v Argentině z 6,2 %, v Mexiku ze 4,6 % a v Brazílii ze 2,8 %. Jihoamerický trh je v tomto směru výhledový. Od roku 2010 zahájil Rosatom rozsáhlý program přípravy specialistů v oboru JE z místních národních kádrů. V roce 2012 se v něm připravovalo 316 osob, v roce 2013 už 524. Pro rok 2016 se počítá s 1200 frekventanty z 11 zemí.

Spojené státy nezvítězily nad ruským medvědem, ale naopak jej probudily ze spánku a přiměly jej, aby vylezl z brlohu. Předvedl se jinak, než jak jej vykreslovaly a amerických komiksech. Není světová jednička jen v baletu a v kosmu. Rusové budují jaderné reaktory lepší než Američané, prorazili s nimi i do zadního dvorku USA. Je důvod se domnívat, že i pojem americký zadní dvorek ztratí co nevidět aktuálnost. Američané neměli ruského medvěda budit!

Převzato z Politobzor.net

***

Ruští vojáci a diplomaté promluvili o hlavním nebezpečí pro RF

16. dubna 2015

Ruští vojenští odborníci a diplomaté podrobně pohovořili o nynější situaci týkající se geostrategické stability, nebezpečí a možných cestách zlepšení mezinárodní situace na IV. moskevské konferenci o mezinárodní bezpečnosti.

Sergej Lavrov podtrhl, že se Rusko trvale řídí střízlivým postojem. Přitom varoval před nedoceněním nebezpečné mezinárodní situace. Vývoj PRO USA, rozšíření NATO na východ, situace na Ukrajině a mezinárodní terorismus – to jsou hlavní hrozby bezpečnosti RF i světa, jak je vidí ruští důstojníci a diplomaté.

Svět na hraně

Lavrov uvedl, že nastal rozhodující moment, který může určit celý budoucí charakter geopolitické situace. „Došli jsme až těsně k hranici, kdy znovu, jako po druhé světové válce, je potřeba udělat osudovou volbu mezi spoluprací a konflikty.“ … „Jsme daleko od záměrného vyvolávání poplašných nálad. Ale chtěl bych vyzvat, aby se nepodceňovaly možnosti nebezpečného zhoršení mezinárodní situace.“

S Lavrovem byl zajedno i ministr obrany Sergěj Šojgu. Řekl: “ Samozřejmě je možno existovat v podmínkách konfrontace, diktátu moci, ignorovat mezinárodní právo a národní zájmy států. Ale my navrhujeme jinou cestu – cestu mnohostranné spolupráce založené na principu stejné a sdílené bezpečnosti. Je třeba najít řešení složitých problémů mezinárodní bezpečnosti, které se budou opírat o „rovnováhu zájmů a kompromisů“. … „Jednostranná rozhodnutí při zajišťování vojenské bezpečnosti, plány na dosažení absolutní mocenské převahy jsou v rozporu se zákonnými zájmy jiných států a jsou zhoubné pro globální stabilitu.“ Řada zemí, které se považují za vítěze studené války, „se snaží vnucovat svoji vůli jiným a používají dvojí standardy, bezohledně se míchají do věcí suverénních států. Jako stěžejní musejí být postaveny vojensko-politické zájmy regionálních hráčů a ne ambice těch, kteří hledí na svět výhradně přes prisma vlastní výjimečnosti.“

Argumenty proti PRO

Americký globální systém protiraketové obrany je podle Lavrova „předmětem vážného znepokojení“. „Díváme se na toto vše jako na součást globálního projektu s riziky pro ruské strategické síly odstrašování a narušujícího regionální rovnováhu v bezpečnosti.“ Ministr připomenul, že byla snaha ospravedlnit PRO raketovou hrozbou ze strany Íránu, ale „dnes je jasné, že když již existuje t.zv. adaptivní přístup k budování PRO, lhali nám. Pokud se bude program PRO nadále realizovat bez nějakých úprav, dokonce i při pokroku v jednáních o íránském jaderném programu a o tom už představitelé NATO informovali, budou motivy budování PRO v Evropě jasné všem.“

Náčelník Generálního štábu ozbrojených sil RF Valerij Gerasimov poukázal na to, že plány USA znamenají přímá rizika pro bezpečnost Ruska. Řekl: „Vedle vybudování a rozšíření systému strategické PRO vyvolává obavy realizace americké koncepce ‘globálního útoku’. Není  možno vyloučit, že nejaderné prostředky globálního útoku se zrealizují v dohledné budoucnosti“. Generál vysvětlil, že se v rámci koncepce generálního útoku rozpracovávají vysoce přesné nejaderné prostředky globálního dosahu. Jsou drahé a složité, ale práce v této oblasti pokračují. „Spolu s realizací PRO se může vytvořit nebezpečí porušení strategické jaderné rovnováhy, která je dosud zárukou stability ve světě.“ Přitom je rozmisťování součástí PRO v Evropě v rozporu s mezinárodními dohodami.

Gerasimov dále řekl, že je rozmisťování PRO prostředků ze strany USA porušením ustanovení důležité dohody o strategické stabilitě v Evropě – dohody o raketách středního a krátkého doletu. Jedná se o umístění v Rumunsku a Polsku a užití nadzemních komplexů PRO Aegis Ashore a univerzálního vertikálního odpalovacího systému MK-41, který umožňuje používat kromě raket Standard-3 i řízené střely typu Tomahawk. Protože lodě protiraketové obrany USA se vybavují analogickými odpalovacími zařízeními, jsou ohrožením pro celou evropskou část RF řízené střely na souši i na moři. Rozmisťování amerického systému PRO je další krok k „demontáži dosaženého systému mezinárodní bezpečnosti ve snaze o světovou hegemonii“.

RF jakožto smluvní nepřítel NATO

Stejné znepokojení v Moskvě vyvolává rozšiřování NATO. Šojgu k tomu uvedl, že aliance odhodila své propagandistické klišé o své snaze ke spolupráci s Ruskem. Země NATO dychtí po dobytí geopolitického prostoru, zvyšují válečný potenciál ve Východní Evropě a přibližují se k ruským hranicím. Řekl, že „geografickým soustředěním míst jejich cvičení je výhradně východní křídlo aliance a Arktika. Je to svědectví protiruského jednání.“

Gerasimov upozornil, že počet spojených ozbrojených sil NATO je 1,7 milionu osob a celkový počet regulérních ozbrojených sil aliance je více než 3,7 milionu osob. „Nehledě na některá zpomalení, neustává začleňování nových zemí do bloku. Nejbližšími čekateli na začlenění jsou Černá Hora, Makedonie a Bosna a Hercegovina.“ … „Počet cvičení bloku NATO se loni zvýšil 1,8 krát.“

Šojgu uvedl, že aktivita NATO vzrostla v bezprostřední blízkosti hranic RF. Snaží se, aby aktivizovali své úsilí v postsovětském prostoru. Poznamenal, že pro dosažení svých záměrů využívá Washington a jeho nejbližší spojenci řadu prostředků, například sliby výhodných investic, granty a bezplatnou vojenskou a technickou pomoc.

Gerasimov míní, že napětí mezi Ruskem a Západem by mohlo rozmrazit konflikty v postsovětském prostoru a mohlo by to vést i k ozbrojeným střetům blízko ruských hranic. Už dvacet let nejsou klidné vztahy mezi Moldavskem a Podněstřím, Gruzií a Abcházií a Jižní Osetií a mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Ukrajina bez vojenského řešení

Lavrov poukázal na to, že ukrajinský konflikt nemá vojenské řešení a že neexistuje alternativa k mírovému vypořádání krize podle minských dohod ze 12. února tohoto roku. Zároveň vyzval ukrajinskou vládu, aby co nejdříve proces politického urovnání zahájila. „Musí být odstraněny umělé překážky na cestě k řešení největších humanitárních problémů, je potřeba domoci se od Kyjeva ukončení hospodářské blokády Donbasu a zahájení reálného, nikoliv divadelního politického procesu a provedení ústavní reformy s ohledem na všechny regiony a všechny občany Ukrajiny.“

Gerasimov upozornil, že je situace na Ukrajině pro RF nadále nebezpečná. V podstatě tam probíhá občanská válka s tisíci oběťmi. Je těžké předpokládat jak to skončí. Nevíme jaké příkazy dostává nová ukrajinská vláda od západních „správců“ a kam nadále může agrese Kyjeva směřovat.

Ruská federace slibuje adekvátní reakci

V Moskvě nehodlají sedět se založenýma rukama. Gerasimov je si vědom, že současná mezinárodní situace „utváří závažné důvody pro přijetí adekvátních opatření od RF“. Ta udržuje své strategické jaderné síly na potřebné úrovni. „Do výzbroje přicházejí moderní raketové komplexy schopné efektivně překonat hluboko natlačenou PRO. Obnovuje se park strategických bombardérů s raketami. Do činnosti se uvádějí nejnovější ponorkové raketové křižníky.“ K tomu náčelník Generálního štábu dále řekl, že současné výzvy bezpečnosti Ruska nezůstanou bez patřičné odpovědi. Přijímaná opatření umožňují zajistit ruské zájmy. Připomenul, že několik cvičení a prověrek z poslední doby ukázalo, že jsou ruské ozbrojené síly schopny plnit úkoly kdykoliv a za jakýchkoliv situací. Krom toho upevňuje Rusko potenciál svých základen v zahraničí a ty jsou zárukou stability v regionech. Dlouhodobé dohody existují s Abcházií, Arménií, Kyrgyzií, Tádžikistánem a Jižní Osetií.

Všechny země namířené proti Rusku musejí pochopit, že pro kompenzaci protiruského potenciálu globální PRO musí Rusko učinit odpovídající vojenská a technická opatření. Nakonec se „nejaderné“ státy, ve kterých jsou rozmístěny protiraketové prostředky, stanou objekty prvořadých odvetných opatření.

Přes to všechno není Rusko orientováno na zvyšování napětí, ale na spolupráci. I když se některé západní státy snaží RF izolovat a trestat za nezávislou politiku a za ochranu spoluobčanů, nehodlá se uzavírat. Je připraveno ke spolupráci s partnery v celém světě, poznamenal ministr obrany.

Nebezpečný Blízký východ

Šojgu varoval před zahráváním si s teroristy. Řekl: „Život potvrdil škodlivé činy těch států, které vytvářejí a podporují teroristické skupiny k řešení svých problémů.“ Takové skupiny se nakonec vymknou kontrole svých patronů a mění se na obecný problém bezpečnosti. Stalo se to v Afghánistánu, kde se podpořil Talibán, pozdější kolébka al-Kájdy, rovněž v Libyi, Sýrii a v Iráku. K tomu poznamenal, že není možno klidně hledět na to, jak z různých zemí vyjíždějí posily pro armádu Islámského státu. Doplnil, že se některé země nezamýšlejí nad tím, co se stane, až se zkušení bojovníci jednou vrátí domů. Na to Rusko upozorňovalo už dávno a nedávné smutné události ve Francii, Kanadě a Dánsku nebezpečí potvrdily.

Gerasimov upozornil, že USA a NATO neuvažují, jak vznikají teroristické skupiny. Al-Kájda je organizace vytvořená z množství mudžahedínů bojujících s omezeným kontingentem sovětských vojsk v Afghánistánu za peníze USA a jejich spojenců. Upozornil, že ještě nedávno byli členové IS „správnými“ bojovníky, štědře placenými Západem, „bojovníky za demokracii“ v Sýrii. Dnes jsou  mimo kontrolu a jsou hrozbou nejen těm, proti nimž byli najati, ale i samotným bývalým chlebodárcům. Gerasimov dále poznamenává, že metody boje s nimi, používané Západem, jsou dosud neefektivní. Letecké údery na jejich základny nemají hmatatelné výsledky.

Ministr zahraničí obrátil pozornost na situaci v Jemenu a na dvojí standardy Západu ve vztahu k němu i k jiným konfliktům. Uvedl: „Nemůže nevyvolat otázku situace, kdy v Jemenu USA blahosklonně hledí, ale ve skutečnosti přímo podněcují prováděnou silovou operaci koalice k navrácení k moci prezidenta uprchlého za hranice v době, kdy na Ukrajině naopak aktivně podpořily a v mnohém pomohly organizovat protiústavní státní převrat.“

Převzato z Ria.ru

Námět: Stan