Svět ruskýma očima 298

Reklama


Rusko uzavírá svoji oblohu před americkými špiony

20. dubna 2015

Mezi Ruskem a USA nastala další etapa rozsáhlé špionážní války.

Ministerstvo obrany USA je překvapeno jednáním ruského pilota stíhačky Su-27 při letu amerického stroje RC-135U v mezinárodním vzdušném prostoru. Ruský pilot prý málem způsobil katastrofu, když se  k americkému stroji přiblížil údajně na 6 metrů. Piloti RC-135U nechtěli pokoušet osud a raději odletěli na letiště ve Velké Británii.

Ruská strana uvádí podrobnosti. Podle ministerstva obrany RF zjistila hlídka protivzdušné obrany dne 7. dubna ve 13.18 moskevského času nad Baltem neznámé letadlo mířící k ruské hranici. Odstartovala hlídková stíhačka Su-27, která několikrát cizí letoun obletěla, pilot zjistil palubní číslo a identifikoval jej jako špionážní letoun RC-135U vojenských sil USA. Informoval velení. Žádná nouzová situace nevznikla. Nato americké letadlo změnilo směr od ruských hranic. Ruský pilot úkol splnil, neboť Američané ukončili svou špionážní akci.

Ruští piloti straší Američany

Nebyl to první případ. V dubnu 2014 stejný Su-27 zachytil stejné americké špionážní letadlo RC-135U na východním pobřeží Ruska poblíž Japonska. Tehdy Pentagon událost tajil několik měsíců. Když se Američané rozhodli k jejímu zveřejnění prohlašovali, že takovou agresi Rusů neviděli od doby studené války. Několik měsíců nato donutil ruský stíhač nad Baltem dalšího amerického špiona utéci do vzdušného prostoru Švédska. Později se ukázalo, že k tomu neměl americký pilot povolení.

Po těchto událostech vyzvalo ruské ministerstvo obrany Spojené státy, aby skončily s hysterií kvůli letům ruského vojenského letectva u svých hranic a aby se zamyslily nad vlastními činy. Kolem ruských hranic jejich letadla přece nelétají pro nic za nic. Podle expertů byl let RC-135U nad Baltem jednoznačně špionážní v regionu tras ruských letadel. Snažil se v Kaliningradské oblasti identifikovat postavení operativně taktických raketových systémů Iskander-M.

Ve skutečnosti letěl Američan s vypnutým transpondérem, aby se utajil před radary. Tady je vidět dvojí metr. Na ruské letectvo je mnoho stížností. V kaliningradské oblasti jsou využívána i obvyklá dopravní letadla jako záminka k obviňování Ruska z porušování mezinárodních dohod. Přitom pohled do mapy ukáže absurdnost toho. Rusko je pobaltská země, je zde doma a americké letectvo v Pobaltí operuje ve vzdálenosti několik tisíc kilometrů od svého území.

Americká letadla vybuchla ve vzduchu

Ruská armáda se nemá za co ospravedlňovat. To, co koná u svých hranic, je běžné a je to praxe mnoha států. Například když ruské strategické raketové nosiče Tu-160 a Tu-95MS letí na hlídku v Atlantiku či Pacifiku, setkávají se v různých částech své trasy se stíhačkami NATO zcela běžně. Některé Rusy jen vizuálně obhlédnou a jiné mají i další postupy, například ze vzdálenosti několika metrů snímají videa ruských bombardérů a výzvědných letadel. NATO samo přiznalo, že v roce 2014 bylo takových případů přes 100.

Po ukončení studené války jsou incidenty zcela běžné. Často jde o chuligánství a provokace. Jedno z ruských es zastavilo špionážní letadlo tak, že je přímo ve vzduchu polilo leteckým palivem.

Občas případ končí špatně. V květnu 1968 zmizel v Norském moři sovětský špionážní letoun Tu-16P. Spojení s ním bylo přerušeno téměř okamžitě po zprávě posádky o objevení americké letadlové lodi Essex. Je domněnka, že bylo letadlo sestřeleno Američany, ti to ale popírají. Podle jiné verze zavinil havárii pilot, který chtěl Američany postrašit, snesl se až na úroveň jejich paluby s letadly a v této malé výšce se začal otáčet. Nezvládl to.

Američané předvedli jiné show. V osmdesátých letech hlídkovalo nad Atlantikem sovětské Tu-16, které bylo napadeno třemi palubními stíhačkami USA F-18A Hornet. Ve snaze sovětský letoun sundat začali kolem něho kroužit a napodobovali čelní útok. Skončilo to špatně:

…američtí piloti se střetli ve vzduchu přímo nad Tu-16 a vybuchly. Byl přitom zničen i sovětský letoun, ale zásluhou odvážné posádky se podařilo stroj vrátit na letiště…

Američané a země NATO za posledních 20 až 25 let odvykli činnosti ruských leteckých sil a nyní při jejich aktivitě zuří. Rusové dříve nad neutrální vody prakticky nelétali, na nic nereagovali a od konfliktů raději ustoupili. Vždy o všech letech předem informovali Eurocontrol. Ovšem po skončení spolupráce, ke kterému došlo z iniciativy NATO, přestaly ruské vojenské vzdušné síly tyto informace poskytovat.

Odborníci předpokládají, že se historie bude opakovat. Tím jak se budou vztahy mezi  Moskvou a Washingtonem ochlazovat, budou incidenty na obloze pokračovat v nezmenšené míře.

Převzato z Warfiles.ru

***

Na německý trh je navlečena korporátní oprátka

Ljubov Ljulko

20. dubna 2015

Evropa protestuje proti TTIP. Pohodlná německá pozice „dozorce Evropy“ končí. Tajné dohody mezi vládou a korporacemi zničí německou výrobu. Proto souhlasí mnozí Němci, včetně Merkelové, s vytvořením zóny volného obchodu s RF. Ukazuje se, že přesvědčování příznivců TTIP o ekonomickém růstu obou stran po jejím přijetí není pravda. Dojde ke zvýšení exportu od velkého nadnárodního kapitálu z USA do Evropy a reexportu nazpět a místní výroba v Německu začne mizet.

Protesty proběhly v 730 městech po celém světě, včetně USA a Kanady. V Praze se akce účastnilo asi 400 lidí. Tisková mluvčí českého hnutí proti TTIP Alena Zicháčková k dohodě řekla, že jejím reálným cílem je maximální možná liberalizace všech tržních podmínek a upevnění vlády velkých korporací. Očekává se rovněž snížení počtu pracovních míst, malých společností a snížení čistého vývozu z EU. Nakonec bude Evropa záviset na USA nejen politicky, ale i ekonomicky. Zicháčková chápe, že neprozíravá elita její země je koupená velkými nadnárodními společnostmi už dávno. V lednu oznámil Sobotka, že vláda podpoří jednání o dohodě TTIP. Řekl také, že se jednotný hospodářský prostor mezi EU a USA projeví pozitivně na českém hospodářství.

Opozice proti TTIP je obzvláště silná v Německu. Je to spojeno také s růstem protiamerických nálad. Podle průzkumu 43 % Němců považuje TTIP za škodlivou pro zemi, jen 26 % s ní spojuje pozitiva. V Německu se protestovalo v Mnichově (15 tisíc), Lipsku, Stutgartu a ve Frankfurtu. Lidé mají obavy z geneticky modifikovaných potravin. Jeden z dotázaných německých protestujících řekl, že by přivítal dohodu o volném obchodu s Ruskem. Řekl. „Dopomáhat USA k světovému panování je nepřijatelné.“

Předseda německého Svazu pro ochranu životního prostředí, který se účastnil shromáždění v Mnichově řekl, že nechtějí být zotročeni velkými penězi. „Dosud se zemědělství v Bavorsku daří. Ovšem pokud bude TTIP realizována, potom bavorští drobní zemědělci zchudnou. Dohoda napomůže dovozu levné sóji z USA do Evropy a to způsobí, že v mléčných výrobcích nebude živé mléko.“

Avšak vláda Merkelové i Sobotky své občany neposlouchá. Kancléřka je nesamostatná (pokud není koupená, potom je zotročená existujícími dohodami a koloniální minulosti). Merkelová se stejně musí zabývat nebývalým zesílením protestů nejen v Německu, ale i v EU, kterou řídí. Kolem 1,8 milionů Evropanů podepsalo deklaraci proti TTIP a CETA. Kampaň proti těmto dohodám vede 400 organizací.

Koaliční partneři Merkelové mají k dohodám velmi rozdílné postoje. Ministr hospodářství řekl, že TTIP nebude mít dlouhodobě pozitivní vliv na ekonomiku. Nevěří na zázraky o ekonomickém růstu vlivem TTIP.

Samozřejmě Merkelová váhá. Minulý týden řekla, že je připravena budovat spolu s Ruskem a Eurasijskou hospodářskou unií obchodní a investiční zónu od Lisabonu po Vladivostok. Na ekonomickém fóru ve Stralsundu řekla, že je perspektiva velké zóny volného obchodu s Ruskem důležitá i pro Německo. Chápe, že se k protestům velkých a středních podnikatelů spolupracujících s Ruskem přidává i nespokojenost těch, kteří vyrábějí pro domácí trh. A zřejmě se blíží také další nepokoje – Řecko.

Britský ekonom profesor Gromyko uvedl, že je evropská ekonomika, hlavně německá, inovativnější než americká. Zóna TTIP by sloužila především finanční oligarchii, která dohlíží na svět dolaru, nacházející se v hluboké krizi. Podle jeho názoru byla především proto vyprovokována ukrajinská krize, aby se oddělila EU od Ruska a aby se nemohla vybudovat jednotná platforma od Lisabonu po Vladivostok.

EU se má všemi silami dotlačit do Transatlantického partnerství. Jenže Evropané dobře chápou co znamená převaha geneticky modifikovaných potravin s zcizení všech technologických tajemství německých, italských a francouzských firem pro užitek americké ekonomiky a Pentagonu.

Převzato z Pravda.ru

***

Saúdská Arábie nedosáhla v Jemenu ani jeden ze stanovených cílů

22. dubna 2015

Mezinárodní koalice v čele se Saúdskou Arábií oznámila ukončení válečné operace „Bouře odhodlání“ v Jemenu a zahájení nové kampaně s názvem „Obrození naděje“. Mezi jejími cíli je obnovení politického procesu v zemi, boj s terorismem a vzdorování vojenské aktivitě housitů. Expert na mezinárodní právo Daoud Khairallah si myslí, že to co říká Rijád o úspěšnosti akce je pohádka, cíle v Jemenu nebylo dosaženo.

V průběhu akce bylo v Jemenu zabito 767 lidí, z toho 77 dětí. Několik tisíc bylo raněných a miliony živoří na humanitární pomoci. Na zemi bylo vykonáno 2415 náletů. Kkairallah k tomu řekl: „Prohlášení oficiálního zástupce Saúdské Arábie o tom, že operace byla úspěšná – to je pohádka, které on sám nejspíš nevěří. Připravují ji pro důvěřivé a neinformované lidi. Vyhlásili, že jsou připraveni vrátit moc prezidentu Hadímu a jeho vládě, ale stejně k tomu nedošlo. Řekli, že se zbaví húthísů. … Avšak všechny činy Rijádu se ukázaly být bezvýsledné a nevedly k dosažení původních cílů.“

Budoucnost Jemenu je neurčitá. Sotva Saúdská Arábie ukončila jednu akci, už zahájila novou – Obrození naděje. Její cíle se v mnohém shodují s prvotními. Saúdská Arábie vyhlašuje svůj záměr bojovat s húthísy a obnovit v Jemenu bezpečnost. Rijád to již chce dosáhnout politickými prostředky, ale ani vojenské nevylučuje. Nyní stahuje k jemenské hranici vojska Národní gardy, která jsou nejlépe připravenou částí armády.

Převzato z RT.com

***

Ve vztazích s Evropou může Gazprom udělat pauzu

Petr Iskanderov

23. dubna 2015

Ruský ministr energetiky Novak uvedl, že je dialog mezi Ruskem a EU v krizi. Podle něho žijí v Bruselu ve světě iluzí. Říká, že nový projekt cesty plynu přes Turecko je za dveřmi. EU vypracovává možné varianty a Gazprom čeká. Osud Jižního potoka měl Evropany něčemu naučit. Ovšem pokud si nakupující nepřeje, aby mu zboží přišlo až do domu, potom se musí sebrat a jít za ním do obchodu a v zimě se více obléci. Brusel se spolehl na energetické vydírání, ale je to klasický bluf se špatnými kartami. Veškeré energetické trumfy jsou v rukách Ruska. Ruské energetické zdroje mohou směřovat na různé strany – do Evropy i do Asie. Rusko má v Evropě jen část odbytu a jeho výhoda je jen v přepravních možnostech. Dnes tuto možnost ovlivňuje Ukrajina, kde hrají významnou roli geopolitické hrátky Bruselu a Washingtonu.

Účastníci berlínského setkání Valdajského klubu obdrželi srozumitelné vysvětlení o podstatě politiky EU v oblasti energetiky od Alexeje Millera: „Neumožnili realizovat Jižní potok s poukazem na to, že Gazprom nebyl připraven pracovat podle předpisů Třetího energetického balíku a zohledňovat evropské právo. To není pravda. Ve skutečnosti bylo cílem zachovat současný stav přepravy přes Ukrajinu. Ve skutečnosti jiný cíl blokování Jižního potoka nebyl.“

Rozhodnutí Moskvy ukončit po roce 2019 tranzit plynu do Evropy přes Ukrajinu je podmíněn jen tím, že je v ní politický chaos a také posouzením technické otázky. „Systém transportu plynu přes Ukrajinu je slabý článek dnešních vztahů s EU. Ten v sobě ukrývá mimořádně vysoký konfrontační potenciál. Je třeba chápat, že 90 % přepravy ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu, byl dar Sovětského svazu této zemi, který dostala začátkem devadesátých let. Ale když dar začíná využívat jako nástroj manipulace, pokračovat to už nemůže.“

„Jestli si někdo myslí, že případným blokováním i Tureckého potoka dosáhne svého cíle, hluboce se mýlí – připomenul partnerům Ruska v EU Alexej Miller. Je to velmi vážná chyba. Za prvé mohou tyto objemy jít na jiné trhy a za druhé obracím vaši pozornost na to v čem tkví naše konkurenční výhoda – můžeme udělat pauzu. Pokud nás k tomu donutí a bude-li třeba – bude pauza.“

Nezávislá hodnocení potvrzují závěry týkající se perspektiv Tureckého potoka a rostoucího zájmu asijských trhů o ruský plyn. Turecké vydání  Star přináší hodnocení řeckého předsedy vlády Tsiprase, že projekt bude přínosem pro rozvoj složitých řecko – tureckých vztahů. Analogicky na věc pohlížejí turecké noviny Millyiet. Podle nich bude po ukončení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu jeho doprava přes Turecko pro Evropu, která jej bude potřebovat, jedinou alternativou. Pokud bude Evropa stále váhat, může ruská strana plyn udat v rámci jiných projektů na alternativních trzích.

Jedním z hlavních trhů je Čína. Ta přistoupila k realizaci dvou projektů, které mohou zásadně změnit situaci ve světových energetických prostorech. Za prvé – Peking výrazně zvětšuje své strategické zásoby ropy. Staví ohromné množství zásobníků a ty potřebuje naplnit. Za druhé přijala vláda ČLR rozhodnutí poskytnout národní energetice nejméně 1 bilion jüanů na úkor snížení povinných normativů bankovních rezerv. Obojí může významně zvýšit poptávku Číny po energetických zdrojích.

Iniciátoři dnešních energetických válek těžko skrývají nelibost nad upevněním spolupráce Ruska s Čínou. Japonský The Diplomat píše: „vztahy Ruska s Čínou došly do etapy vyzrálosti, s širokými hospodářskými, politickými, kulturními a vojenskými vazbami“.

Evropané jsou vláčeni energetickými válkami podle amerického scénáře a pomalu se stávají rukojmím Turecka a Číny. Brusel může vinit jen sám sebe.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů