Jak MERCOSUR a Euroasijská unie dávají výzvu Spojeným státům a hegemonii dolaru

Ariel Rodriguez Noyola

3. dubna 2015

V důsledku mocenského útoku Washingtonu na Rusko a demokratické státy Jižní Ameriky se stává strategická aliance MERCOSUR a Euroasijské unie důležitým mechanismem obrany suverenity a budování mnohopolárního řádu, stále více se vzdalujícího oblasti dolaru a méně závislého na ekonomice USA. Strategie hospodářského zdržování Moskvy a Caracasu, kterou uplatňuje Washington, urychluje přebudovávání spojenectví ve světě. Rusko má nejtěsnější diplomatické vazby s rozvíjejícími se státy. Týká se to Latinské Ameriky, regionu, který se podle slov ruského ministra zahraničí může stát základem při vybudování mnohopolárního světového řádu.

Přes 50 % ruského exportu do Jižní Ameriky tvoří hnojiva, minerály a palivo. Moskva naopak nakupuje především hlavní zemědělské produkty, maso a součástky pro elektrické přístroje. Příslušný ústav Ruské akademie věd předpokládá, že objem oboustranného obchodu dosáhne v roce 2030 sto miliard dolarů, což je růst o 500 %.

Ukazuje se naléhavá potřeba zavést diplomacii mezi Ruskem a Latinskou Amerikou na novou úroveň, neboť světová ekonomika klesá, na trhu se surovinami především s ropou je deflace, asijské země zaznamenávají zpomalení hospodářského rozvoje a nastoupily ekonomické sankce USA a EU.

Po prudkém snížení obchodu mezi Ruskem a EU vystupuje v některých případech Jižní Amerika jako náhradní trh a spolu s tím přicházejí vysoce technologické investice. Proto je potřeba přidělit investiční projekty Národního ropného konsorcia (Rosněfť, Gazprom něfť, LUKOIL a Surgutněftěgaz) realizovat je s účastí takových zemí jako je Brazílie, Argentina, Venezuela, Guayana a Kuba.

Zároveň existuje široké spektrum možností jak vytvářet vědecká a technologická uskupení, která z jedné strany napomáhají průmyslovému rozvoji Latinské Ameriky a na druhou stranu pomáhají Moskvě diverzifikovat export, který je u ní orientovaný na uhlovodíky. Vleklá stagnace globální ekonomické aktivity a stále větší mezinárodní konkurence v dodávkách klíčových surovin (např. ropa, kovy, minerály, vzácné zeminy) napomáhá budování strategických uskupení cestou uzavírání preferenčních obchodních dohod, společných investic do sektoru energetiky, výměně technologií a vojensko-technické spolupráci.

Ekonomická blokáda RF dočasně přerušila možnost transformace EU na základní mechanismus vzájemné spolupráce mezi Asijsko-pacifickým regionem a EU, o kterou se zasazoval Putin v roce 2011. Euroasijská unie má širší dosah, buduje zóny volného obchodu s Čínou v Asii, s Egyptem v Severní Africe a s trhem zemí Latinské Ameriky (MERCOSUR), zahrnujícím Argentinu, Brazílii, Paraguay, Uruguay a Venezuelu. Nyní dva bloky řídí území o 33 milionech čtverečních km, s 450 miliony obyvatel, jehož společný HDP přesahuje 8,5 miliardy USD. Jsou dva strategické cíle. Za prvé v obchodních a mezinárodních tocích snížit účast USA a EU a za druhé urychlit dedolarizaci používáním národních měn v platbách.

Rusko vytvořilo alternativní platební systém ke SWIFT a Čína informovala o spuštění vlastního platebního systému, který může být spuštěn v září 2015. Latinská Amerika má zkušenosti s projektem jednotného systému regionální kompenzace SUCRE. Ten má zmírnit zahraniční ekonomické vlivy na celý region. To všechno jsou finanční mechanismy k opuštění dolaru.

Je nepochybné, že ekonomické a geopolitické nátlaky USA se snaží rozvíjející se ekonomiky eliminovat. Brazilský svaz a MERCOSUR musí svá úsilí směřovat k upevnění finanční spolupráce a paralelně zformovat společnou bojovou linii k obraně národní suverenity a principů mezinárodního práva. Strategické vztahy mezi Euroasijskou unií a seskupením MERCOSUR mají výbornou možnost předvést světu příklad úspěšného řešení při zostřující se hospodářské krizi a takto přinést rozhodující vklad k oslabení hegemonie dolaru.

Převzato z Voltairenet.org

http://www.voltairenet.org/article187220.html

***

Jednání Řecka s věřiteli: zlom s nepředvídatelnými následky

Valentin Kasatonov

4. června 2015

Řecký dluh dosáhl v roce 2015 175 % HDP. Po volbách se Řecko nacházelo jen krok od hospodářského zhroucení. Nová řecká vláda jednala s MMF, Evropskou komisí i s dalšími zahraničními věřiteli, ale bezvýsledně. Potom přišlo prudké zhoršení. Dnes má Řecko státní dluh 315 miliard EUR a 5. června musí zaplatit MMF 300 milionů EUR. Tuto platbu je ještě schopno uhradit. Ale tu další ve výši 1,25 miliard do konce června už nikoliv. Do té doby musí buď získat pomoc, anebo vyhlásit default, což by ve skutečnosti znamenalo odchod z eurozóny.

V noci z 1. na 2. června byl v Berlíně svérázný summit věřitelů Řecka. Na něm se podařilo mezi nimi překonat rozpory, které se řecká vláda dosud snažila využít. Hlavní nesoulad byl mezi MMF a EU. MMF chtěl dosáhnout u Evropy souhlas s další restrukturalizací dluhu. Avšak Evropa (především Německo) se kategoricky vzepřela s tím, že odpis dluhu by nakonec byl břemenem pro evropské (čti německé) daňové plátce. Pod německým tlakem MMF ustoupil. Zvláštní tvrdost Německa vůči řeckému dluhu je živnou půdou pro protiněmecké nálady v Řecku. Nakonec ředitelka MMF uvedla, že si stejně není jistá, že se bude bez restrukturalizace dluhu možno obejít. Přitom se žádné plány restrukturalizace dluhu netýkají tzv. privilegovaných věřitelů, na prvním místě MMF.

Třetího června dostává Tsipras faktické ultimátum. Do večera 5. června musí odpovědět. Bude-li souhlasit, proběhne technické dopracování dokumentů a uprostřed měsíce budou podepsány a převedeny další tranše. Ultimátum – to je program hospodářských „reforem“, které věřitelé nařizují Řecku. Jeho detaily nejsou zatím známy. Avšak všichni odborníci považují základní body ultimáta za přitvrzení finančně-rozpočtové disciplíny, privatizaci průmyslu a infrastruktury Řecka, změny v penzijním a pracovním právu (nižší penze i mzdy), vyšší důchodový věk a nižší dávky v nezaměstnanosti. Ve střednědobé perspektivě má být dosaženo rozpočtového deficitu 3,5 %. To vše je třeba k tomu, aby tři věřitelé (MMF, ECB a EK) odblokovali další tranši finanční pomoci ve výši 7,5 miliard EUR.

Tsipras už má jen volbu mezi špatným a velmi špatným. Jestliže ultimátum přijme, bude mít velmi vážné politické potíže uvnitř země. V parlamentě má jen malou většinu 12 hlasů. Ultimátum může v lepším případě rozčílit vládní blok, ale může jej také rozbít. Může dojít i k situaci vyžadující nové volby, nebo celonárodní referendum ohledně dluhu. Analytici si většinou myslí, že pro Tsiprase by bylo nejlepší referendum.

Mluvčí parlamentního bloku Syriza Nikos Filis v televizi prohlásil, že ultimátum nepřijme a že vláda nemůže podepsat dohodu s věřiteli, která odporuje programu strany.

I kdyby bylo Tsiprasem ultimátum přijato, podpořeno parlamentem a lidmi (v referendu), ta částka , kterou by Řecko dostalo v červnu, by vystačila tak do podzimu. Potom nastane všechno nanovo.

Světová media věnují pozornost možným variantám událostí v Řecku. Méně se hovoří o tom jaký vliv to bude mít na Evropu. Předseda EK tvrdí, že možnost odchodu Řecka z eurozóny a jeho default jsou vyloučeny. Když se potom Řecko neudrží nad vodou, bude to „mít následky, které si lidé ani neumějí představit“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Tsipras varoval před snahou „potrestat“ Řecko

6. června 2015

Řecký premiér uvedl, že pokud se Atény nedomluví s věřiteli, postihne krize celou Evropu. Podle něj jsou v Evropě na řecký dluh různé náhledy a ne všichni podporují způsob, jak se vedou jednání a jak se prosazují snahy o zadušení Řecka a jeho vlády.

Doslova uvedl: „Tato bitva se netýká jen Řecka, ale budoucnosti všech národů Evropy. Mýlí se ten, kdo si myslí, že potrestání Řecka se dotknou jen Řecka. Mýlí se ten, kdo chce Evropu rozčlenit.“ Dále řekl: „Nehledě na těžkosti bych rád vyjádřil optimismus, neboť jsme mnohem blíže k vyřešení, ač v posledních dnech nastaly události, které nás rozdělily. Jsem přesto přesvědčen, že bude v nejbližších dnech konzistentní a realistický postoj Řecka schválen. „

Bylo sděleno, že Atény nebudou 5. června platit MMF příslušnou částku. K tomu je vhodné připomenout: Hollande, Merkelová Lagardeová a Draghi se rozhodli aktivizovat jednání s Aténami o splácení dluhů věřitelům.

Převzato z Fondsk.ru

***

Západ žasne nad skrytými rozpočty vojensko-průmyslového komplexu Ruska: Putin dosáhl nemožné

5. červen 2015

Rusko vyčleňuje ohromné prostředky na rozvoj svého obranného průmyslu a armády, píší západní sdělovací prostředky. Washington Post napsal: „Koeficient rozvoje se za posledních 6 let ztrojnásobil. Ruské vojenské síly se každoročně obnovují průměrně z 19 %. Pro srovnání – armáda USA jen ze 4 %.“ Podle deníku vzrostla tak zvaná skrytá část vojenského rozpočtu na 9,6 bilionu rublů.“

Putin pozvedl stát stojící ještě před 15 lety na pokraji bankrotu. Silně zvýšil výdaje na obranu, což dosvědčují údaje Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru. Při návštěvě Soči ruský prezident uvedl: „Můžeme a musíme pro obranný průmysl udělat totéž, co jsme udělali pro Soči. Všechny otázky, které se týkaly zajištění dostatečných zdrojů, byly vyřešeny.“ Ihned nato podepsal příslušné dokumenty. Rusko nyní platí dodavatelům materiálu pro obranný průmysl předem.

Skrytá část rozpočtu se může zvýšit v roce 2016 o 25 % a bude růst i počet zařízení a opatření pro upevnění národní bezpečnosti. Na světovém trhu zbraní je Rusko nyní hlavním konkurentem USA. Jeho obrat je 16 miliard USD. Prodávají se hlavně stíhačky, rakety i další druhy zbraní. Jedná se přibližně o 3,2 % z celkového exportu země. Generál letectva Breedlove k tomu říká, že NATO jen sleduje růst ruských možností, velkou modernizaci armády a ambiciózní strategický plán Moskvy.

Převzato z Warfiles.ru

***

Angela Merkelová a olejomalba „Slepí“

Dmitrij Sedov

4. červen 2015

Někteří vůdci států G7 se nemohou oprostit od doktrinálních klamů a jsou bezmocní, když chtějí zformovat obraz nejbližší budoucnosti. Potvrzuje to i článek kancléřky Merkelové v japonském vydání Yomiuri, kde je patrná její neznalost světové situace. Uvádí, že nikdo nemohl vědět o narušení míru připojením Krymu k Rusku, nikdo nemohl vědět o nebezpečí eboly pro africké země a nikdo nemohl vědět o nebezpečnosti skupin operujících na Blízkém východě. Je velice podivné, jestliže takto mluví vůdce velkého a vlivného státu. Omezenost Merkelové udivuje a vyvolává otázku, zda je s ní možno vést užitečný dialog.

Dáma předpokládá, že mír byl po ukončení studené války porušen připojením Krymu k RF, ale zcela zapomíná, že Západ konec studené války oslavil v roce 1999 útokem na Jugoslávii. Rozjásané kvílení německých sdělovadel „Luftwaffe je opět na obloze nad Bělehradem“ zřejmě neslyšela a její pohled nepostřehl hořící města a dětská těla. Patrně nic neslyšela o genocidě Srbů v Kosovu, ani o tom, že bylo Srbsku násilím a v krvi vyrváno jeho historické centrum.

To co je pro kancléřku konec období prosperity, to jest připojení Krymu k RF, naopak obyvatelé Krymu za konec prosperity nepovažují.

Někteří politici trpí jakousi poloviční hluchoslepotou. Vidí jen to, co vidět chtějí. Úvaha Merkelové o tom, že si nikdo nemohl představit, že skupiny na Blízkém východě budou takovým nebezpečím, je výrazem této poloviční hluchoslepoty. Lidem, kterým smyslové orgány slouží, dávno varovali jakým nebezpečím budou následky americké agrese v Iráku. Předchůdce Merkelové Schröder se tohoto dobrodružství odmítl účastnit. Nyní ale vládnou Německu lidé s jiným pohledem na svět.

Podivné je také vyjádření Merkelové ohledně eboly. Afriku sužují smrtelné epidemie ještě z dob klasického kolonialismu a v poslední době na sobě Afričané vyzkoušeli (nebo na nich bylo vyzkoušeno) AIDS a mnoho dalších zvláštních nemocí. Ebola je jen článek v řetězu. Pravděpodobně není poslední, neboť vládci „zlaté miliardy“ už dávno pracují na tom, aby planetu zbavili „přebytečných“ lidí.

Přesto Merkelová nic z toho nevidí.

Jakpak odpovídá myšlení současné kancléřky SRN funkci, kterou má tento stát ve světě? Němci nepatří mezi národy, které by byly ochotny dlouho trpět vládu hluchoslepých. Nedávná snaha Merkelové uzavřít co možno nejdříve s USA smlouvu o volném obchodu vyvolala v SRN takový poprask, že bude paní kancléřku dlouho provázet. Tak nerozvážně ještě žádný z poválečných vůdců zájmy německého lidu neopouštěl. Německý byznys ví, co je americká snaha o fair play. Svědčí o tom gigantické subvence vlády USA svým zemědělcům a porušování všech norem WTO. Němci se také bojí genově modifikovaných produktů, „černého“ reexportu z Číny a mnohých dalších postupů amerických koumáků, kdysi popsaných vtipným O´Henrym.

Washington potřebuje partnery s tak svérázným chápáním světa jako má Merkelová. Každý jiný vůdce by dal zájmy svého lidu před zájmy zaoceánských korporací.

To, že kancléřka podpořila vyloučení ruského prezidenta z „Velké osmičky“, vypovídá o její omezenosti. To není chyba, to je symptom nemoci. Obviňovat Rusko z anexe ruského Krymu zapomínajíc na zápal, s jakým se Německo účastnilo zločinného rozdrobení Jugoslávie, může jen politik neschopný hledět oběma očima.

Nyní, když se ukrajinský režim snaží předejít defaultu a hospodářskému krachu válkou, chystá se Merkelová opět obvinit ze všeho Rusko. Nikoliv bezdůvodně začal Porošenko novou vlnu války před summitem G7, doufaje v podporu odtud.

Řekněme olejomalba. S názvem „Slepí“. Skoro jako na obraze Pietera Bruegela staršího Slepý vede slepého.

Převzato z Fondsk.ru