Svět ruskýma očima 305

Reklama


Jaká je specifická váha G7 ve světovém společenství?

Natalia Meden

9. června 2015

Význam schůzek G7 prudce klesl poté, kdy západní vůdci členů bývalé „osmičky“ ukázali neschopnost projednávat rozepře o Ukrajině s Ruskem a Moskvě předvedli „jednotu západních demokracií“. Šest států NATO spolu s přičleněným Japonskem nepředstavuje dnes ve světovém dění nikoho jiného než sama sebe.

Nynější summit v Německu dopadl podle předpokladu: Potvrdili na něm jednotu, ale nedošli k žádným závěrům natolik důležitým, že by měly jakékoliv mezinárodní dopady. Celá jejich snaha o návrat ke schůzkám „sedmičky“ z dob 1976 až 1995 je jen svědectvím myšlení, které mnohotvárnost světového společenství redukuje na ubohou dichotomii: The West and The Rest.

Merkelová v rámci summitu uvedla pro TV ARD, že v posuzování spojení Krymu s RF (podle ní anexe) a v konfliktu na východě Ukrajiny „mají místo různorodé představy“. Bude tomu tak dotud, dokud Západ neuzná, že Krym je součástí Ruska a nevezme v úvahu, že ruský Donbas se odmítl podřídit diktátu kyjevského nacionalistického režimu promíchaného s ukrajinským fašismem.

Ve světovém dění je „sedmička shodně myslících“ pochybná. Na posledním summitu G20 v Austrálii se hloupě snažila vyloučit Rusko ze skupiny G20, avšak Čína a Brazílie řekly NE a „sedmička“ byla vedle.

Před čtyřiceti lety se USA snažily posílit vůči sovětské mocnosti a položily základ shromážděním dnešní „sedmičky“. Jenže od těch dob se svět změnil k nepoznání. Pokud tedy zůstane struktura zemí shromážděných v Elmau  stejná jako před 40 lety, lze ji označit za anachronismus. Přitom se centrum světového hospodářství přesouvá do Asie, kde vyčnívají dva giganti – Čína a Indie. Lze se tak ptát, kdo riskuje, že zůstane za mantinelem hlavních světových procesů.

Jednou za rok se setkávat v úzkém kruhu stejně smýšlejících je jistě příjemné. Ovšem v zemích, kde schůzky probíhají, nejsou často vítány. Spořivým Němcům se například vůbec nezamlouvá luxusní přijetí hostů v Elmau, které platí daňoví poplatníci. Svědčí o tom mnohatisícové demonstrace proti summitu v Mnichově a v Garmischi. Federální vláda o odporu ví a proto se zámek oplocoval (doslova) již od loňska. Na místo přijelo 7 tisíc policistů z celého Německa. Podle organizátorů protestu bylo 60 protestujících otráveno pepřovým plynem anebo dostalo obuškem. Protestovalo se především proti dohodě EU o TTIP. Němcům není lhostejná ani přeměna „osmičky“ na „sedmičku“. V otázce účasti Ruska ve skupině se Němci rozdělili přibližně na polovinu. V protestním pochodu byly neseny i vlajky Ruska a Novoruska.

Řeči Merkelové, že účast Ruska v summitech „sedmičky“ není možná, už mnoho lidí nezajímá. Ještě v roce 2010 charakterizoval tehdejší velvyslanec USA v Německu Merkelovou ironicky jako silně opatrnou političku. Její opatrnost potvrdilo i její kategorické odmítnutí projednat s Obamou situaci kolem nedávného skandálu se spoluprací amerických a německých tajných služeb. Šedesát procent Němců by si to přálo vyjasnit.

Přání kancléřky vyhnout se ošemetnému tématu, aby si nerozhněvala USA, je možno pochopit. Hůře se chápe její záměr po summitu informovat o výsledcích Porošenka, jak mu to předem slíbila. Ihned obvinila Moskvu z podpory separatistů, kteří podle toho sabotují minské dohody. Měla by si přečíst zprávy OBSE o Ukrajině (1), které nedávají zdaleka všechnu odpovědnost  DNR a LNR. Patrně snaha o objektivitu dovedla zvláštní zástupkyní, předsedkyni OBSE na Ukrajině Heidi Tagliarini, k rezignaci. Místopředseda Národní rady DNR Denis Pušilin jej označil za člověka, který naslouchá argumentům.

Pokud je to tak a pokud „sedmička“ projednávala, jak přesvědčit OBSE aby se přiklonila na jednu z proti sobě stojících stran, znamená to, že Západ vsadil na strhání mírového procesu a na eskalaci konfliktu na východě Ukrajiny. Takové plány je samozřejmě lepší držet pod pokličkou.

(1) Viz každodenní zprávy na stránkách OBSE

Převzato z Fondsk.ru

***

Lovci lidí jsou mimo kontrolu USA

7. června 2015

V USA existuje jeden z nejutajovanějších útvarů – vojenské speciální síly rychlé reakce, známé jako SEAL (lachtaní) team 6. V posledních několika letech se změnil na „globální vražedný stroj“, který funguje prakticky bez kontroly armádou i politiky. Tento fakt přiznávají i americká media.

Onen nevelký oddíl, který se vyznamenal zabitím Usámy bin-Ládina, se za roky stálých bojů přeměnil na již zmíněný globální stroj na zabíjení, jak to vyjádřil New York Times. V průběhu několika desetiletí jeho příslušníci tajně vraždili „nepřátele USA“ po celém světě. Jsou tak utajovaní, že v Pentagonu ani nevyslovují jejich oficiální název.

Americká vláda se ke službám speciálních sil uchyluje stále častěji a podle slov bývalého senátora a bojovníka SEAL Boba Kerryho jsou jim zadávány úkoly tak, že je to na denním pořádku. Přitom zpočátku měli plnit jen nejodpovědnější úkoly a provádět jen nejnebezpečnější operace.

Bývalí bojovníci 6. oddílu uvedli, že museli po dobu několika týdnů vyjíždět každou noc k nové akci. Někdy při likvidaci teroristů hynuli i civilisté. Činy lachtanů se vyznačují mimořádnou agresivitou bez dodržování pravidel pro provádění operací.

Činnost „elitní“ skupiny se prakticky nekontroluje. Joint Special Operations Command, velení, které odpovídá za činnost SEAL, se kontroluje samo, a to není adekvátní. Politici se o činnost útvaru nikterak nezajímají.

Převzato z Warfiles.ru

***

Volby v Turecku a energetická bezpečnost Evropy

Petr Iskenderov

11. června 2015

Poslední volby v Turecku dne 7.6. zamíchaly tureckou politickou situací. Strana podporující prezidenta Erdogana – Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) nezískala to, v co její vůdci doufali. Při sečtení hlasů opoziční Republikánské lidové strany, Národní strany akce a kurdské Lidově demokratické strany bylo dosaženo možnosti vytvořit vládní koalici ještě s určitým ziskem. Jenže rozpor mezi tureckými nacionalisty a Kurdy činí jejich spojenectví málo pravděpodobným. Vládní AKP dostala téměř 41 % hlasů, což je přibližně dvojnásobek oproti za ní nasledující Republikánské lidové straně Kemala Kilicdaroglu. Cokoliv předvídat je předčasné. Prezident požádal odstupujícího premiéra, aby prozatím do ustavení nové vlády plnil svoji funkci.

Před tureckými volbami publikovalo Centrum mezinárodních strategických analýz (USA, napojené na americký politický establishment) dokument, v němž je uvedeno, že Turecko se slabou vládou je dnes před „myriádami výzev kolem svých hranic“.

Výměna kabinetu sotva ovlivní kurs Ankary: Jednak je postavení prezidenta Erdogana pevné a za druhé jí zájmy země diktují mnohosměrnou zahraniční politiku, přičemž je jedním ze směrů i na vzdor americkým spojencům, Rusko. Co se týká Tureckého proudu, ukázala tisková konference Gazpromu v Moskvě dne 9. června na téma Export a růst spolehlivosti dodávek plynu Evropě, že se není třeba obávat o realizaci dohod bez ohledu na to, jaká bude další vláda. Gazprom je přesvědčen, že v budování Tureckého proudu nejsou rizika. Koncern už podepsal smlouvu se soukromými dovozci plynu v Turecku, obchodní dohodu s tureckou společností Botas Petroleum Pipeline Corporation a mezinárodní dohody s Tureckem mohou být podepsány do konce června tohoto roku.

Vedle Německa je velkým odběratelem ruského plynu Turecko. V roce 2014 mu bylo dodáno Modrým proudem a Transbalkánským plynovodem 27,3 miliardy kubíků plynu. Za totéž období koupilo Německo od Ruska 40,3 miliardy kubíků. Za těmito dvěma následují Itálie (21,7), Velká Británie (15,5) a Francie (7,6).

Evropané mají možnost napojit se na rusko-tureckou plynovodní infrastrukturu do konce roku 2019. Po tomto termínu, kdy končí dohoda o tranzitu plynu přes Ukrajinu, mohou Evropané dostat ruský plyn buď Severním proudem (dnes je využíván asi z poloviny kvůli diskriminaci vlastních občanů ze strany EK), druhá cesta je přes Bělorusko (kapacita využita až k horní hranici) a cestou Tureckého proudu. Podle odborníků budou co nevidět požadavky Evropy (bez Turecka) na ruský plyn 80 až 100 miliard kubíků za rok. Na takové množství jsou propočteny přepravní kapacity Tureckého proudu. K dodávkám do Evropy mohou být připojeny tři ze čtyř větví tohoto plynovodu se souhrnnou kapacitou 47 miliard kubíků za rok.

Protože EU trvá na plnění Třetího energetického balíku, musí Brusel sám zajistit vybudování příslušných dopravních kapacit od budoucího zakončení na řecko-turecké hranici. V případě Jižního proudu by náklady ležely hlavně na Gazpromu. V této situaci hodně záleží na státech střední a východní Evropy. Zde připadá 70 % odebíraného ruského plynu na Polsko, Maďarsko a Slovensko. Hlavně na ně Brusel soustřeďuje své protiruské politické hrátky. Další z velkých odběratelů jsou Bulharsko a Srbsko, a tyto země se natolik zamotaly do své geopolitické orientace, že mohou zůstat zcela bez plynu.

Nehledě na výměnu vlády v Ankaře dojde sotva k významným změnám v jejích prioritách. Evropské horké hlavy by neměly počítat s trhlinami v rusko-tureckém energetickém partnerství. Raději by měly naslouchat hlasům, jaké zaznívají z českého vydání Parlamentních listů. Citace: „G7 se mění na hlavní ideologickou bázi západního světa v jeho boji proti Rusku a jeho spojencům formujícího se politického Východu (to je zemí BRICS). Je jasné, že dnes bez vojensko-politického tandemu Rusko – Čína, kterému dal život Západ vlastní hloupostí, není možno vyřešit žádnou mezinárodní otázku a dokud budou členové G7 jeden za druhým pronášet útočné projevy proti Rusku a Obama a jeho parta budou vyzývat k zostření sankcí proti Rusku a budou rozmisťovat rakety v Evropě, budou pokračovat demonstrace nejen proti válce, ale i proti tomuto spojenectví, které v očích protestujících – ale i všech rozumných lidí – se jeví nežádoucím.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Ukrajinští vojenští komisaři loví „dobrovolníky do ATO“ na trzích i v obchodech

13. června 2015

Ukrajinští vojenští komisaři mají nové pracovní metody. Pro doplňování vojenských sil a Národní gardy novými vojáky přepadají spolu s policií a dopravní policií hotely a hostely, chytají řidiče na trasách a nyní se zaměřují i na trhy a obchody. Uvádějí to ukrajinská media a sociální sítě.

Spolupracovníci vojenských komisařů hlídkují na kontrolních stanovištích před městy v Charkovské a Dněpropetrovské oblasti a na zastávkách dělnických autobusů v Záporoží. Pochytaným odebírají doklady s tím, aby si pro ně přišli na vojenský komisariát, nebo pro ně vystaví protokol pro narušení pravidel vojenské registrace. V Dněpropetrovsku zorganizovali hon na „dobrovolníky“ tak, že uzavřeli východ z jednoho z největších supermarketů.

Nová vlna mobilizace začne 19. června. Ta předcházející nebyla splněna ani z poloviny. Právníci poukazují na nezákonnost těchto akcí vojenských komisařů a policie, ale nic s tím nemohou udělat, protože lidská práva na Ukrajině ve skutečnosti neexistují.

Přes všechny nezdary mobilizací vláda Ukrajiny ve sdělovadlech vytrvale vykládá o „velkém množství vlasteneckých dobrovolníků“, i když tato agitace už nefunguje.

Převzato z Politrussia.com

Přejít do diskuze k článku 16 komentářů