Svět ruskýma očima 308

Reklama


Putin skoncuje s Islámským státem

30. června 2015

Damašek očekává dodání ruských útočných zbraní

Ruský prezident Putin a ruský ministr zahraničí Lavrov se setkali se syrským ministrem zahraničí Muallemem a vyjádřili ochotu pokračovat v podpoře Damašku, včetně podpory vojenské. Rusko je hlavní zemí při vyrovnání syrské krize. Svým nekompromisním postojem dopomohla Moskva přibližně před dvěma lety zachránit Sýrii před americkými bombami a prezidenta Asada před vojensko-politickým kolapsem.

Na jedné straně bombardují, na druhé pomáhají

Syrská armáda je v poslední době porážena ve všech směrech. Za celé 4 roky se vládním vojskům nepodařilo zbavit předměstí Damašku bojovníků. Nyní nemá vláda velkou část Sýrie pod kontrolou. Části země ukořistěné příznivcům prezidenta si mezi sebou rozdělují lidé z radikální opozice a bojovníci IS, kteří jsou posilováni žoldnéři odjinud.

Podle informací z vládního Damašku, země, které oficiálně bojují s teroristy (USA, Turecko a země Perského zálivu), poskytují vojenskou i finanční pomoc opozici a islamistům. Miliardy na přípravu teroristů vydává Washington. Západ má přitom dva cíle, jimž své jednání podřizuje. Bojuje proti teroristům, ale stále by chtěl svrhnout Bašara Asada.

Kolik zbraní šlo do Sýrie

Je možné, že po osobním jednání Putina s Muallemem budou Damašku dodávky ruských zbraní zvýšeny. Možné to je, ale zaručené to není. Co a kolik toho Rusko do Sýrie dodává, není známo. Kdysi Američané uváděli, že od počátku syrského konfliktu dodalo Rusko sledovací zařízení, radary, systémy radioelektronického boje, obrněnce, bezpilotníky a řízené letecké střely. Přeprava se konala letadly An-124 a podle některých také po moři.

Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) tvrdí, že v letech 2008 až 2012 dodalo Rusko Sýrii 71 % těžké vojenské techniky, pěchotní bojovou techniku, dělostřelecké systémy, bitevní vrtulníky, bojové letouny, válečné lodě a odpalovací zařízení. Vedoucí Rosoboronexportu Isajkin uvedl, že Rusko poskytlo Sýrii protiletadlové raketové komplexy Pancir-S1. Kontrakt byl uzavřen ještě před válkou.

Rusko má ruce čisté

Informace o dodávkách zbraní Sýrii jsou důvěrné. Západ připravuje a vyzbrojuje syrskou opozici a rovněž v tomto směru neposkytuje informace. Obchod se zbraněmi reguluje Registr konvenčních zbraní při OSN, ale předkládání zpráv tomuto orgánu je dobrovolné.

Rusko má právo dodávat do zahraničí jakoukoliv bojovou techniku, je-li to potřeba. Pouze v případě sankcí uložených RB OSN to není možné. Ovšem proti Sýrii zavedly sankce jen USA a ty Moskva neuznává. Dodávkami zbraní tedy mezinárodní právo neporušuje. Vyváženy nejsou zbraně útočné, ale jen obranné. Ještě v roce 2005 byl zmrazen velký kontrakt na dodávku komplexů Iskander a po zahájení bojových akcí byly zmrazeny i některé dodávky letecké techniky, která se váže na útočné zbraně.

Sýrie potřebuje ruskou pomoc

Jeden z ruských vojenských expertů je přesvědčen, že bez útočných zbraní nemůže syrská armáda nad teroristy zvítězit. Damašek potřebuje především leteckou techniku – letadla, vrtulníky a náhradní díly. Krom toho se musí uvést do provozu opravárenství dodané obrněné techniky, hlavně tanků. Syrská armáda potřebuje i děla.

Další odborník je téhož názoru. Tvrdí: „K úspěšnému boji s IS  musí mít Sýrie letectvo, tanky, různé prostředky pro útočení, dělostřelectvo, raketomety, protitankové raketové systémy, polní radarová stanoviště, náhradní díly a munici. Sýrie byla po desetiletí vyzbrojována sovětskou a ruskou bojovou technikou. Dnes po čtyřletém válčení musí být zbraně opraveny a modernizovány.“

Podle odborníků nemá Rusko žádná formální omezení k dodávkám zbraní syrské armádě. Nemusí se nikomu omlouvat. Jediné co je zde třeba zohledňovat jsou zájmy Izraele a Íránu, kteří jsou na Blízkém východě důležitými partnery Ruska.

Převzato z Warfiles.ru

***

Rusko provádí strategický tah v saúdském směru

Petr Iskenderov

28. června 2015

Za okolností, kdy Západ neustává ve snahách v mezinárodním měřítku izolovat Rusko, ukázalo Petrohradské ekonomické fórum pozoruhodné výsledky: 205 dohod o kontraktech a memorand o celkovém objemu 300 miliard rublů. Přání rozvíjet spolupráci s Ruskem projevili v Petrohradě zástupci BP, Royal Dutch Shel,Total, Enel, Pirelli, Eni, Lloyds a zakladatel čínské společnosti Alibaba (prodejce internetových služeb) Jack Ma. Ten řekl, že nyní je „nejlepší moment“ pro investování v Rusku.

Na fóru prezident Putin oznámil nové iniciativy, aby se zvýšil zájem o investování v Rusku. Jedná se například o daňové úlevy pro nově budované průmyslové podniky. Řekl: „Na omezování zvenku neodpovídáme uzavřením ekonomiky – odpovídáme rozšířením volnosti a větší otevřeností Ruska.“

Na Petrohradském fóru vyvolala velkou pozornost rusko-saúdská jednání mezi Putinem a saúdským princem Muhamedem bin Salmanem a mezi ruským ministrem energetiky Novakem a ministrem ropy Saúdské Arábie Ali al-Naimim. V pozadí jednání stála vyhlášení zástupců OPEC, že účastníci kartelu nebudou snižovat těžbu, pokud tak neučiní další státy těžící ropu (čti Rusko). Co se dojednalo, nebylo sděleno, ale předpokládá se, že porostou ceny energetických produktů za podmínek krize v břidlicovém odvětví USA. Příští zdražení ropy „může vést až k vytvoření unie mezi oběma státy k užitku mezinárodního trhu s ropou i k užitku zemí, které ropu těží“, jak řekl saúdský ministr ropy.

Turecké vydání Haber7.com označilo jednání Ruska směrem k Saúdské Arábii „nečekaným strategickým vývojem“. Situace k níž na světovém trhu s ropou došlo, vyžaduje nové chápání mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. OPEC uvádí, že se podíl světového trhu s ropou, který sám kartel kontroluje, snížil v roce 2014 na minimum za posledních 10 let, a to až do 41,8 % ve srovnání se 43, 3 % v roce 2013. Loni se tak poprvé snížily souhrnné příjmy za vývoz ropy u členů OPEC pod 1 bilion USD.

Další okolnost, která podnítila OPEC hledat nový přístup ke spolupráci s Ruskem, je upevnění rusko-čínských vazeb. V květnu se poprvé od října 2005 stalo Rusko hlavním dodavatelem ropy do Číny. Dodávky se zvýšily o 20 % a předstihly dodávky ze Saúdské Arábie, jejíž dodávky se v porovnání s dubnem snížily o 42 %. Podle výzkumu Nomura Holdings v Hongkongu bude Rusko v důsledku plateb v jüanech nadále rekordním dodavatelem ropy do Číny. Pokud by chtěla Saúdská Arábie získat své pozice zpět, nezbylo by jí než přistoupit alespoň zčásti na platby v čínské měně.

Ke kontaktům mezi Ruskem a Saúdskou Arábií došlo na prvním mezinárodním vojensko-technickém fóru „Armija 2015“ v polovině června v Kubince. Rijád vzal v úvahu možnost získat ruské bojové lodě a operativně – taktické raketové komplexy Iskander-E. Al-Arabia informovala, že na fóru v Petrohradě podepsala Saúdská Arábie šest dohod o spolupráci ve vojenské oblasti a v oboru jaderné energetiky. Na podzim má Moskvu navštívit saúdský král.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rosoboronexport nevylučuje prodej Iskanderů do Saúdské Arábie

4. července 2015

Žádné právní překážky k prodeji neexistují. Na Saúdskou Arábii nebyly naloženy žádné sankce OSN. Samotný Iskander byl od počátku projektován ve dvou variantách – pro ruské vojenské síly a na dodávky do zahraničí, s označením Iskander-E. Má trochu jiné takticko-technické charakteristiky, například dosah střely je jenom 280 km.

Vojáci Saúdské Arábie se o systémy začali zajímat na fóru Armija 2015 v Kubince. V dodávkách Iskanderů mimo Rusko je určitá potíž, neboť je ve velkém nakupuje ruská armáda. Výrobci musí nejprve uspokojit její požadavky. Hlavní výrobce Iskanderů, Kolomenský konstrukční podnik, už dříve oznámil, že je až do roku 2016 nebude vyvážet.

Iskander je operativně-taktický raketový komplex pro ničení vojenských objektů infrastruktury, jako jsou letiště a armádní centra řízení. Přemisťuje se skrytě a zaručuje nenadálý úder protivníkovi. Může nést 10 různých hlavic, některé z nich mají individuální systém navádění. Do Západního vojenského okruhu se začaly instalovat v roce 2010. Do roku 2020 jich má být k dispozici 120. K roku 2015 bude mít ruská armáda 7 brigád s Iskandery-M. nyní se plánuje dodávka dvou kompletů pro Východní a Jižní vojenský okruh.

Převzato z Fondsk.ru

***

Neočekávaná návštěva Berdymuhamedova v Tbilisi

Georgij Kalatozišvili

2. července 2015

Jedná se o první a navíc předem neohlášenou návštěvu hlavy Turkmenistánu v Gruzii. V seriózní politice obvykle nedochází k senzacím, avšak zde se očekávala. V případě této návštěvy se čtením mezi řádky a pozorným vnímáním prohlášení na tiskové konferenci prezidentů Gurbanguli Berdymuhamedova a Georgije Margvilašviliho dalo pochopit, že Ašchabad se zabývá možností transportu svého hlavního bohatství, přírodního plynu, prostřednictvím euroasijského energetického koridoru. O této otázce často jednal v Ašchabádu předchůdce nynějšího turkmenského prezidenta Sapparmurat Nijazov s bývalým gruzínským prezidentem Eduardem Ševardnadzem, který jej žádal o odepsání alespoň části mnohamilionového dluhu za spotřebovaný plyn.

Mezi tím dodávky turkmenského plynu do Gruzie prostřednictvím ruské společnosti Itera skončily. Gruzie odebírá plyn z Ázerbájdžánu za výhodných podmínek, takže se téma návštěvy turkmenského prezidenta omezilo na otázku tranzitu. Dá se předpokládat, že se země dotkly perspektivy výstavby Transsibiřského plynovodu. Je zde důležité určení statutu Kaspiku a pojí se zejména k vztahům mezi Turkmenistánem a Ázerbájdžánem. Berdymuhamedov sdělil, že Turkmenistán se staví „za rozvoj přepravních možností, spojení kaspického a černomořského regionu a rovněž tranzit přírodních zdrojů na evropský trh“.

Možná, že za zavřenými dveřmi spolu jednali turkmenský prezident a gruzínský premiér, který drží v zemi skutečnou moc, ohledně velkého plynovodu konkrétněji. Je zajímavé, že se zřejmě nechtěli vyjadřovat veřejně, aby k tomuto projektu udrželi pozornost Moskvy.

Ovšem na společné deklaraci prezidentů byli Turkmeni a Gruzíni poprvé nazváni bratrskými národy s podtržením strategického významu dalšího rozvoje gruzínských a turkmenských styků a společně deklarovali rozhodnutí bojovat za upevnění OSN a za reformu Rady bezpečnosti. Gruzie slíbila podporovat veškeré dokumenty k posílení tranzitních plynovodů přicházející z Ašchabádu a Turkmenistán se zavázal hlasovat pro všechny návrhy Gruzie ohledně návratu uprchlíků do Abcházie a Jižní Osetie. Berdymuhamedov položil věnec k památníku bojovníků za územní celistvost Gruzie. Gruzie má snahu dávat do programu významných zahraničních hostů návštěvu památníku, ale ne všichni ji přijmou. Někteří nechtějí být spojováni s touto událostí.

Oba prezidenti se zřejmě zabývali také bojem s terorismem, organizovanou zločinností, obchodem s drogami i s lidmi a konsolidačním úsilím v těchto záležitostech. Podle deklarace „chtějí obě země prohloubit v odpovědi na výzvy evropské bezpečnosti spolupráci v rámci OBSE“. Za nejdůležitější považují uklidnění jakýchkoliv konfliktů, „suverenitu a územní celistvost států“.

Politologové považují za závěr neočekávané návštěvy turkmenského vůdce to, že Berdymuhamedov nepřijel kvůli symbolickému gestu. Bylo to gesto vůdce země bohaté na energetické suroviny a s přihlédnutím k diplomatickým symbolům znamená, že je si turkmenské vedení vědomo perspektivy Transkaspického plynovodu, avšak realizace projektu se odkládá do budoucna a opravdová jednání o tom nepovede Berdymuhamedov v Tbilisi, ale v Baku, kde byl přítomen nedávno při zahájení prvních Evropských her.

Převzato z Vestikavkaza.ru

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů