Svět ruskýma očima 311

Reklama


Srbové budou odplácet za zhanobení národa

Ljubov Ljulko

21.července 2015

Ruské veto v RB OSN na rezoluci o Srebrenici zahájilo „srbské jaro“. Srbové možná podniknou první krok ke sjednocení svých zemí. Parlamentem bylo přijato rozhodnutí o referendu k pravomocem vysokého představitele Nejvyššího soudu a prokuratury Bosny a Hercegoviny na svém území.

Nejde tu o první pokus. Už před čtyřmi roky odradili západní zprostředkovatelé prezidenta Milodara Dodika od takového kroku. Dnes je ale geopolitická situace naprosto jiná, Srbové pochopili, že je Rusko může zachránit. Rozhodnutí parlamentu je krokem k technicky uskutečnitelné nezávislosti.

Bosna a Hercegovina je ve skutečnosti konfederací dvou samostatných států: Federace Bosna a Hercegovina (Bosňáci a Chorvaté) a pravoslavné Republiky srbské. To de facto. De jure je to protektorát Západu, který řídí nejvyšší představitel pro koordinaci stanovisek Daytonských dohod. Je to tedy správce určený USA a jejich spojenci, který má neomezené pravomoci s právem odvolat kteréhokoliv lidmi zvoleného vůdce.

Daytonské dohody nikdy neprošly parlamentem BaH, proto nemají právní sílu. Navíc Srbové začátkem roku 1992 vyhlásili nezávislost Republiky srbské v odpovědi na odchod BaH z Jugoslávie. Bosenští Srbové pak byli v roce 1995 zrazeni Slobodanem Miloševičem, který podepsal Daytonské dohody. Dal tak souhlas k bombardování armády bosenských Srbů, a ti tak byli donuceni vytvořit společný stát se svými protivníky.

Při jednáních nebyl vzat v úvahu ani jeden z požadavků bosenských Srbů, a to rozdělení mnohonárodnostního Sarajeva, přístup k moři a dvacetikilometrový koridor přes Brčko, který dělí Republiku srbskou na část severní s hlavním městem Banja Luka a východní s hlavním městem Pale. Zrada se Miloševičovi vymstila, NATO za tři roky  bombardovalo Bělehrad. Sám Miloševič zemřel na lavici obžalovaných Tribunálu RB OSN pro bývalou Jugoslávii. Podle Tribunálu šlo v Srebrenici o genocidu bosenských muslimů.

Západ má stále zato, že Srby dostatečně nezničil. Prezident Milodar Dodik je příliš samostatný a dovolil si jednat s hlavou Gazpromu Millerem o tureckém potoku, proto na něj vytáhli prostřednictvím rezoluce RB OSN genocidu v Srebrenici. Vetem na rezoluci byli obyvatelé nadšeni.

Následné referendum má být protestem proti nátlaku Západu na bosenské Srby, které soudí za „genocidu“. Avšak soud s Bosňáky a Chorvaty za jejich ubíjení Srbů v době občanské války je stále brzděn. Pobuřuje zde nejen nátlak na národnost, ale také znevažování nedávného útoku na srbského předsedu vlády Vučiče v Srebrenici, soudní rozhodnutí o privatizaci majetku v Republice srbské ve prospěch Bosňáků, nárůst extrémismu v Bosně a Hercegovině a pronikání Islámského státu do země se shovívavým postojem úřadů.

Referendum bude na podzim, jeho otázka bude: „Považujete za neústavní a nezákonné zavádění zákonů vysokým představitelem mezinárodního společenství, zejména pak zákona o soudu a prokuratuře Bosny a Hercegoviny a jejich uplatňování na území Republiky Srbské?“

Opozice proti referendu nehlasovala, což hovoří o jednotě národa. EU si referendum nepřeje. Referendum, podku se uskuteční, způsobí podle šéfky evropské diplomacie Mogheriniové problémy pro další vývoj situace. Začalo se tlačit i na Bělehrad, který je garantem Daytonských dohod. Avšak Dodik už sdělil, že pokud Brusel a Washington zavedou sankce, referendum bude. Uvidí se, zda Dodika zlomí stejně jako Tsiprase.

Srby rozdělili do šesti území, tří náboženství a hovoří ve třech jazycích. V Chorvatsku již není Srbská Krajina, ale je Bela Krajina ve Slovinsku, Kosovská Mitrovice v Kosovu, Pécs v Maďarsku, Banát v Rumunsku a Černá Hora. Ta je pro Srby něco jako Ukrajina pro Rusy. Žijí v ní Srbové pod názvem Černohorci. Patří již do NATO. Premiér Srbska Vučič dosud přesvědčuje Dodika, aby zrušil referendum.

Alexandr Kravčenko, vůdce hnutí „Kosovská fronta“, uvedl: „Především představitelé muslimů v Bosně a Hercegovině chtějí uchvátit celou zemi, a to je možné dosáhnout jen návratem k nejasným hranicím, jaké byly dříve. Pokud se situace ve světě změní, pokud budou muslimové pokračovat v expanzi pod patronací svých islámských a západních ochránců, budou samozřejmě bosenští Srbové vznášet otázku nezávislosti, půjdou cestou k odloučení od Bosny a Hercegoviny.“ Kravčenko řekl, že Vučič není samostatnou osobností. „On zcela závisí na Západu, na EU a Německu. Na rozdíl od Dodika to není samostatný politik. Proto jezdí do Srebrenice, proto dělá určitá prohlášení, proto odsuzuje srbské dobrovolníky, kteří bojovali v Novorosiji, vždy bude jednat tak jak mu nařídí Západ. V tomto smyslu je jeho pozice normální. I tady je přirozená a pochopitelná, protože referendum v Republice Srbské jde proti zájmům Západu a EU.“

Převzato z Pravda.ru

***

USA a Kuba: Prostředky revidovány, cíle nezměněny

Dmitrij Sedov

23. července 2015

Americká demokracie ani v případě Kuby nezklamala. Návrat ke Kubě pojala s mezinárodní pompou. Po padesáti pěti letech obnovila diplomatické styky s ostrovem svobody. Ovšem ekonomická izolace odvolána nebyla. Jenom se otevřela zastupitelství, a to není zase tak mnoho. Záleží na tom, jak se zachová Kongres, bez jeho požehnání ekonomickému odblokování se nic moc na vztazích USA a Kuby nezmění. V prosinci loňského roku vyhlásil americký prezident „principiální změnu vektoru americké politiky v tomto směru, neboť ten dřívější neposkytl výsledky“. Tato fráze napovídá, že když se jim nepovedl jeden způsob, zkusí druhý.

Co se Američanům nepovedlo, jaké cíle měli? Je to svržení revoluční vlády a získání zpět toho, co měli dříve. Tehdy obyvatelé ostrova doslova třeli bídu vedle prosperující americké sexuální turistiky. Zde byl vidět klasický případ metody vymačkaného citronu. Do Kuby nic neinvestovali, vše potřebné, jako hotely na pláži a oblasti rekreace pro turisty, byly na nedaleké Floridě. Na Kubě nebyly potřeba. Zato prostituce byla levná, a tak byla Kuba jedním velkým nevěstincem.

Jenomže Anglosasové zde přestřelili, ač si to dosud nechtějí přiznat. Castro je se svým revolučním oddílem z Kuby vymetl, ovšem tím je velmi urazil. Sami nikdy nikomu svůj majetek nevydali a nyní jim jacísi přivandrovalí Portugalci smíchaní s domorodci a dovezenými černochy zabavili nevěstince, restaurace, armádu prostitutek a dokonce jachty! „Nejvýjimečnější zemi světa“ byl uštědřen pořádný políček. To vyvolalo vleklý a nemilosrdný útok na ostrov svobody. Jenže se nepovedl. „Nejvýjimečnější země“ si na ostrově pořádně vylámala zuby. Nakonec se rozhodla změnit taktiku. Barack Obama vyhlásil novou éru, která musí obnovit dřívější stav. K návratu násilně odňatých aktiv má dojít cestou přeměny Kuby na „demokratickou tržní společnost“.

Epocha amerického boje za štěstí Kuby byla plná neobyčejné tvrdosti. Spojené státy se nejprve snažily o ozbrojenou intervenci, ale ta se jim nepovedla. Poté se snažily ostrov vyhladovět. Embargo z roku 1960 bylo nelidské a v podstatě likvidační. Nesměly se dodávat ani léky pro smrtelně nemocné. Nebýt Sovětského svazu, bylo by Kubáncům zle. V USA vědí, jak ždímat šťávu z neposlušných. Všude, kde to jen bylo možné, se vedla propaganda proti Kubě. Kuba se démonizovala až do nemožnosti.

CIA organizovala tajné operace s cílem „zabít Fidéla“. Kvalifikace amerických špionů selhala, kubánské bezpečnostní složky se ukázaly být lepší. Nebo snad sám Bůh tohoto vůdce chránil. Celý průmysl smrti nic nedokázal, selhalo přes 100 pokusů o fyzickou likvidaci Castra. Nyní chtějí, aby se uvěřilo, že začíná období milosrdenství. Kubánské vedení má přijmout liberalismus a zahájit postupnou demokratizaci společnosti s následným obdobím rozkvětu. Zda to kubánské vedení přijme, či ne, není zatím jasné.

Vrátit Kubu do stavu, kdy byla veřejným domem, nebude jednoduché. Ač v podmínkách blokády žijí Kubánci více než skromně, je to už jiný národ, osvobozený od nerovnoprávné poníženosti. Cítí se být společenstvím, které si buduje spravedlivý režim. Stačí pobýt na Kubě delší dobu a je to možno vidět na vlastní oči.

Kuba je vzorem i pro mnohé další země Latinské Ameriky. Ty se nedočkaly od USA nikdy ničeho jiného než osvědčené politiky vymačkaného citronu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Taškent balancuje mezi USA a Ruskem

Viktoria Panfilova

23. července 2015

Uzbekistán se snaží zachovat paritu ve své zahraniční politice. V době, kdy Lavrov projednával v Taškentu termín a program státní návštěvy prezidenta Karimova v Moskvě, přicestoval sem na návštěvu také vysoký státní úředník ministerstva zahraničí USA Richard Hoagland. Je pravděpodobné, že Washington uvažuje o Uzbekistánu jako o svém možném předpolí ve Střední Asii.

Uzbekistán se po dlouhé roky snaží balancovat mezi hlavními centry síly a vést komplementární politiku. Je to jediná středoasijská země, na kterou se mohou USA spolehnout. Turkmenistán vede uzavřenou politiku jen, co se týče prodeje svých uhlovodíků. Kazachstán a Kyrgyzstán jsou členy Eurasijské unie a Tádžikistán je na cestě k přijetí. Tam existují určitá pravidla. Přitom Washington potřebuje ve Střední Asii opěrné body kvůli nebezpečí přesunu radikálního islamismu za hranice Afghánistánu.

Letos Spojené státy předaly Uzbekistánu na jeho podporu obrněná auta a obrněnou opravárenskou a evakuační techniku. Jednalo se o 380 aut a 20 strojů údržby za přibližně 150 milionů USD. Vše z důvodu vojenského a politického vlivu v regionu. Volba padla na Uzbekistán a Turkmenistán. Tádžikistán je mimo, neboť je účasten v Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti, kterou vede Rusko. Zde by museli ostatní členové souhlasit s akcí USA. Uzbekistán a Turkmenistán jsou jediné středoasijské státy, které členy této organizace nejsou.

Uzbekistán po 11. září 2001 vstoupil do mezinárodní protiteroristické koalice a navázal speciální vztahy se západními státy tvořícími koalici proti Talibánu v Afghánistánu. Tak se do Uzbekistánu dostala vojenská základna Karši-Chanabad, ta ale na žádost Taškentu ukončila v roce 2005 svoji činnost. Dále využívá Německo letiště v Termezu na hranici s Afghánistánem. Loni byla o několik let prodloužena spolupráce s Němci. Taškent odmítá, že by bylo letiště v Termezu cizí vojenskou základnou. Po událostech v Andižanu bylo rozmístění vojenských základen v zemi zakázáno. Podobně prezentuje Taškent i současnou vojensko-technickou kooperaci s Washingtonem. Vypadá to přesvědčivě, ale v Taškentu je štáb NATO.

Rusko by rádo vidělo Uzbekistán ve své sféře vlivu. Letos je desetileté výročí podpisu dohody o přátelských vztazích obou zemí. Putin pozval Karimova na návštěvu do Ruska. Ten k tomu řekl: „Nejsem pouze rád, myslím, že je to žádoucí.“

Rusko odepíše Uzbekistánu 865 milionů dolarů z celkového dluhu 890 milionů. Dluh se vytvořil v první polovině roku 1990, kdy Uzbekistán odešel z rublové zóny, ale pokračoval v odběru ruského zboží a techniky za jiných podmínek. Dluh byl nakonec změněn na půjčku. Dalších 25 milionů dolarů Taškent splatí samostatně. Podle ministra financí RF Moskva odepíše 500 milionů dolarů a procenta. Administrativa Uzbekistánu považuje odpis dluhu za možnost otevřít nové úvěry, především na prodej zbraní.

Vojensko-technická spolupráce vždycky zaujímá speciální místo. Navzdory stereotypům dávaly armáda a silové složky po celé postsovětské období přednost ruským zbraním a nenechaly se zlákat návrhy přejít na standardy NATO. Je možné, že při návštěvě Karimova bude toto téma na prvním místě. Nejsou v tom jen obchodní zájmy. V devadesátých letech obě země spojovaly otázky zajištění bezpečnosti ve světle afghánského problému.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Dmitrij Medveděv se chystá navštívit Kurily

Vladimir Kuzmin

23. července 2015

Na urychlení ekonomického rozvoje Kurilských ostrovů může tento region získat status území přednostního rozvoje.

Medveděv promluvil o plánech na rozvoj Kuril a oznámil, že celkový objem financí pro tento účel bude téměř 70 miliard rublů, z toho 28 miliard bude z federálního rozpočtu. K doplnění aktivit se uvažuje o vytvoření teritoria přednostního rozvoje se všemi daňovými výhodami, které z toho plynou.

Účelem federálních cílových programů RF, do nichž mají být ostrovy zařazeny, je zlepšení podmínek života. Na Kurilské ostrovy se tak mají přilákat obyvatelé, mají se tam udržet ti, kteří tam už žijí, zajistí se pro ně práce a rozvine se veškerá potřebná sociální infrastruktura. Aby toho bylo možno dosáhnout, musí být území dostupné a nepřetržitě spojené se Sachalinem, Kamčatkou i mateřskou zemí. Znamená to, že budou třeba vrtulníky, lodě, přístavní objekty a silnice, které se začaly objevovat až v posledních létech.

Dále musí být zpracováváno místní přírodní bohatství, a to nejen ryby, ale i nerostné suroviny a zavedeno zemědělství a turismus. Nezbytnou podmínkou je bydlení a veřejné služby, dostupné zdravotnictví a vzdělání. Důležitá je obranná infrastruktura. Kurily jsou významné pro obranu ruských hranic, na což upozorňoval již ministr obrany Šojgu.

Medveděv chce sám situaci na ostrovech prověřit. Připomenul, co tam viděl při své poslední návštěvě. „Vypadalo to tam jako po válce: rozházené miny a zbraně, naprosto znehodnocená infrastruktura a domy. Všechno ošklivé.“

Dnes se to mění. Podařilo se zastavit odliv lidí, tendence je opačná. Za posledních 5 let se počet obyvatel zvýšil o 5 %, celkem tam žije 19,6 tisíc osob. Do roku 2025 by jich mělo být 24 tisíc. V roce 1989 žil na Kurilách maximální počet obyvatel, 29 tisíc.

Podle Medveděva se musí zvýšit soukromé investice do základního kapitálu v objemu asi 6 miliard rublů, postavit byty o ploše 125 tisíc čtverečních metrů a obnovit sociální a veřejnou infrastrukturu. Ministr financí upozornil na otázku financování federálního cílového programu. Ten bude v roce 2016 vyžadovat 32 milionů rublů, ale v roce 2018 již 6,7 miliard rublů.

K článku je připojena informace:

Je připraven zákon o jurisdikční imunitě cizího státu a majetku cizího státu v RF. Zákon zohledňuje možnost omezit soudem RF imunitu cizího státu na podkladě principu vzájemnosti, což je podle Medveděva zvláště aktuální vzhledem k obvyklým neoprávněným aktům, které se konají vůči ruskému státu a ruskému státnímu majetku v řadě jiných zemí. Předseda vlády RF k tomu řekl: „Tyto činy uvedených států nejsou diktovány právem, ale politickými úmysly a náš stát musí mít právo odvetných omezení, včetně odmítnutí poskytnout imunitu takovému státu před našimi soudními rozhodnutími a včetně rozhodnutí, která znamenají postih našeho soudu na majetek takového státu.“

Převzato z Rg.ru

***

Vedení Sachalinu se rozhodlo získat Japonsko k účasti na rozvoji Kuril

26. července 2015

Sdělil to prozatímní gubernátor Sachalinské oblasti Kožemjako. Řekl: „Budeme navrhovat účast ve společných projektech nového federálního cílového programu (FCP), sociálně-hospodářského plánu pro Kurilské ostrovy. Ruskou vládou byl přijat pro roky 2016 až 2018.“ S  návrhem se oblast obrátí na Japonsko a pokud odmítne, potom osloví Jižní Koreu a další země.

Správa Sachalinu hodlá zvyšovat hospodářský potenciál Kuril. Na všech obydlených ostrovech je nutné budovat malé skleníky, malé farmy a vepříny, aby se region mohl sám zásobovat. Pokračovat bude výstavba továren na zpracování ryb a rozvoj námořního odvětví, těžby zlata a turismu. Ten bude zahrnovat také lyžování na svazích vulkánů.

Medveděvův plán návštěvy Kuril Japonsko nevítá. Informoval o tom zástupce japonského zastupitelství v Moskvě. Podle něho může tato návštěva ranit „duši japonského lidu“. Ruské plány na pokrok v občanské a obranné infrastruktuře ostrovů v rámci FCP odmítl komentovat.

Převzato z News.mail.ru

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů