Svět ruskýma očima 326

Reklama


Přeživší rukojmí promluvil o střelbě do diváků v koncertním sále Bataklan

14. listopadu 2015, 16.25 moskevského času

Teroristé, kteří v pátek napadli v Paříži koncertní sál Bataclan, nevypadali jako bojovníci, vypadali jako obyčejní lidé. Řekl to TV kanálu očitý svědek, novinář radia Europe 1 Julien Piers.

Řekl, že útočníci vešli do sálu přes zadní vchod pro publikum. Pier se nacházel 10 metrů od tří teroristů, kteří vešli co nejhlouběji do sálu. Jednoho z nich viděl zcela zblízka.

Uvedl: „Lidé jako Vy a já, bez masek, s odhalenou tváří. Spíše běloši. Ten, jehož jsem viděl, byl velmi mladý. Nejvíce tak 20 let. Měl bradku a na hlavě malou čapku. V davu bychom jej netipovali na teroristu. Namířil na nás kalašnikov a vyprazdňoval zásobník na nešťastné lidi, které měl před sebou.“

Novinář popisuje útočníky jako lidi, kteří si vedli naprosto chladnokrevně. Nijak se mezi sebou nedomlouvali, každý měl vymezenou úlohu. Teroristé ostřelovali lidi kruhem, snažíce se zabít jich co nejvíc a pokud vyprázdnili zásobník automatu, vyměnili jej za jiný.

Diváci padali na zem a tiskli se jeden ke druhému.

„Tak proběhly první tři až čtyři minuty. Byl jsem jako stovky jiných přitisknut k podlaze. Na mně ležel další člověk, možná dva lidé, což mě asi zachránilo.“

Podle Pierova svědectví využili někteří lidé krátký moment, kdy bandité najednou nabíjeli zbraně, aby utekli dále a našli jakýsi úkryt.

Novinář nezaznamenal žádná hesla nebo znaky, které by mohly prozradit, k jakým silám teroristé patří.

Očitý svědek předpokládá, že nechtěli zajmout rukojmí. Útočili, aby zavraždili co nejvíce lidí. Zpočátku bylo mnoho raněných nebo umírajících, kteří prosili, aby je nezabíjeli, ale bandité je chladnokrevně dobíjeli ranami do hlavy.

„Bylo to metodické, chladnokrevné, nepřetržité. Byli tam proto, aby zabili co možno nejvíce lidí,“ řekl novinář Europe 1.

Podle jeho slov všechno probíhalo za křiku lidí, provázeno výstřely. Nic nesvědčilo o tom, že teroristé chtějí brát rukojmí a předkládat nějaké požadavky.

Podle posledních údajů bylo zavražděno 128 lidí, 250 bylo raněných, jak uvádí francouzská televize BFM-TV s odkazem na městskou správu. Nejméně 98 lidí je v kritickém stavu.

Ve Francii byl vyhlášen výjimečný stav a zesíleny kontroly na hranicích.

Převzato z Fondsk.ru

***

Proč Kosovo nepřijali do UNESCO

Ljubov Ljulko

10. listopadu 2015

Ačkoliv nezávislost Kosova uznalo 111 států světa, pro přijetí do UNESCO jich hlasovalo jen 92, proti bylo 50. Co to znamená?

Hlasování o přijetí Kosova do UNESCO

V pondělí hlasovalo 170 delegací z možných 195. Minimum pro kladný výsledek bylo 95 hlasů. Hlasování se neúčastnilo 29 zemí. Proti přijetí se postavily: Jihoafrická republika, Angola, Argentina, Arménie, Bělorusko, Bolívie, Botswana, Brazílie, Chile, Čína, Kypr, Kongo, Kuba, Ekvádor, Eritrea, Španělsko, Etiopie, Rusko, Gruzie, Guatemala, Guinea, Indie, Indonésie, Kazachstán, Kyrgyzie, Libanon, Maroko, Mauricius, Mosambik, Mexiko, Myanmar, Namibie, Nikaragua, Uganda, Palestina, Paraguay, Filipíny, Sýrie, Moldávie, Demokratická republika Kongo, Demokratická republika Laos, KLDR, Srbsko, Slovensko, Jižní Súdán, Srí Lanka, Surinam, Uruguay, Venezuela a Zimbabwe.

Překvapily delegace Tádžikistánu, Ázerbájdžánu a Íránu, které sice slovně Srbsku vyjádřily podporu, ale těsně před hlasováním se vzdálily. Možná to bylo kvůli plynovodu, kdy zatím není jasné, kudy povede.

USA, Izrael a Guinea-Bissau hlasovat nemohly, nemají na tento rok zaplacené poplatky. Gruzie má své problémy (Jižní Osetie a Abcházie), stejně tak Španělsko (Katalánsko) a Kypr má svůj Severní Kypr.

V předvečer hlasování vystoupil proti zneužití organizace UNESCO k uzákonění samostatnosti státu Kosovo Sergej Lavrov. Řekl, že je potřeba se vystříhat politizace existence UNESCO. Dnes jsou snahy poskytnout Kosovu členství v rozporu s rezolucí RB OSN.

Rezoluce OSN o územní  celistvosti Jugoslávie

Rezoluce OSN 1244 z 10. června 1999 stanovuje suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie, kde Kosovo je autonomií ve struktuře Jugoslávie/Srbska. Západ rezoluci zcela ignoruje. Dnes je jejím jediným obhájcem Rusko a je také jediným obhájcem práva OSN vystupovat jako rozhodce v takto složitých mezinárodních otázkách. Velmi důležité je, že je Rusko v této věci podporováno Jižní Amerikou.

Srbové tentokrát velmi šikovně agitovali, když poukázali na zhoršení situace, pokud připadne kontrola nad objekty pravoslavné kultury Kosovanům. Srbský prezident Nikolič v říjnu shromáždil představitele zahraničních diplomacií v Bělehradě a předvedl jim film o pogromu 17. března 2004, kdy v srbské jižní provincii bylo zničeno mnoho nejcennějších srbských svatyní. Tehdy při pogromu zahynulo 10 Srbů. Nikolič řekl, že umožnit vládě v Prištině „střežit srbské kulturní dědictví je totéž, jako přikázat vlku hlídat jehňata“. Připomenul, že Srbům vzali území, vyhnali je z jejich odvěké půdy, vraždili je, často s odnímáním orgánů a nyní se snaží sebrat jim i jejich kulturní dědictví při zneužití UNESCO. Poukázal na paralelu s Palmyrou, kde IS zničil řadu drahocenných starobylých architektonických památek.

Albánci v Kosovu a Metohiji nemají žádné vlastní kulturní památky, ani pravoslavné, ani muslimské. V této oblasti bylo Albánců v roce 1914 pouhých 15 %. Od roku 1999 zničili albánští extrémisté přes 200 pravoslavných klášterů, kostelů a pohřebišť. Je pozoruhodné, že v den hlasování vzala policie Kosova a Metohije pravoslavné svatyně pod nepřetržité střežení.

Srbsko je na palebné linii mezi USA a Ruskem

Alexandr Pelin, rektor Saranské duchovní školy a předseda útvaru pro spolupráci církve a veřejnosti řekl: „Myslím, že obavy Srbů jsou velmi vážné, protože krutá genocida Srbů, vyprovokovaná také některými zeměmi Západu, způsobila rozpad Jugoslávie na pět států. Vidíme, že se snaží roztrhat podle náboženských hledisek také Sýrii, když tam smetají s povrchu země všechny křesťanské svatyně. Myslím, že je zde potřeba podpořit oficiální politiku srbského vedení a ministerstva zahraničí Ruska, protože přijetí Kosova do organizace UNESCO by mohlo uvnitř tohoto regionu vést k ještě většímu napětí.“

Stevan Gajič z bělehradského Ústavu evropských studií míní: „Aby bylo možno pochopit, co se děje v Kosovu a Metohiji, je potřeba si uvědomit vyjádření Kerryho o palebné linii mezi USA a Ruskem.“ Kerry linii narýsoval na Balkáně. Podle Gajiče ztrácejí USA geopolitický vliv, odcházejí z Blízkého východu, a to znamená, že na Balkáně nastane vakuum moci, které může vyplnit Rusko, pokud dobře vybuduje svoji zahraniční politiku. Gajič dále uvádí, že Rusko musí sázet na srbský faktor, který byl vždy jeho exponentem na Balkáně. Návštěva Dmitrije Rogozina v prosinci v Srbsku ukáže, zda Srbsko změní svoji zahraniční politiku a dá přednost spolupráci s Ruskem. To by umožnilo směřovat k ekonomicky stabilnímu a bezpečnému Srbsko.

Autorka článku v závěru uvažuje, že se Srbsko může vzpamatovat, ač dosud sklízí plody své politiky. Srbové touží vstoupit do EU a kvůli tomu si podrazili nohy – přistoupili na odtržení svého území od vlasti. Za dva roky může přijít nové hlasování. A kde je záruka, že USA do té doby nezaplatí své členství a nezatlačí na další dva odštěpence. Vždyť k získání většiny chyběly jen tři hlasy.

Převzato z Pravda.ru

***

V Británii soudí sovětského disidenta za dětskou pornografii

Sergej Bolotov

9. listopadu 2015

Angličané soudí jednoho ze zakladatelů disidentského hnutí. Viní jej z držení dvaceti tisíc souborů s dětskou pornografií. Jedná se o Vladimira  Bukovského. Guardian uvádějí: „Sedě na invalidním vozíku a užívaje naslouchací zařízení potvrdil Bukovskij svou totožnost a odmítl svou vinu.“

To, že policie hrabství Cambridge Bukovského podezírá, je známo od letošního jara. Ten však svoji vinu kategoricky odmítá. Kvůli tomu, že se špatně cítil, byla jeho věc několikrát soudem odložena. Je mu již 72 let, jezdí na léčení do Německa a v květnu prodělal operaci srdce. Jeho advokát sdělil tisku, že „jeho schopnost soustředit se a koncentrovat pozornost je silně omezena, dostavení se k soudu je v poslední době jediný případ, kdy vyšel ze svého domu“.

Vladimir Bukovskij je v Rusku i za hranicemi znám jako spisovatel, politik a veřejný činitel, jeho dílem je rozvoj disidentského hnutí v SSSR. Za protisovětskou činnost byl celkem 12 let ve vězení a na nedobrovolném léčení. Ruští penzisté nejspíš znají žert „Vyměnili chuligána za Luise Corvalana“, který se objevil v roce 1976, kdy sovětské vedení vyměnilo tohoto disidenta za vůdce chilských komunistů. Potom se Bukovskij odstěhoval do Velké Británie, kde zůstal.

Převzato z Ridus.ru

Námět: Stan

***

Ve štábu „ATO“ mění pampersky: Rusko připravuje žalobu u soudu v Haagu proti Ukrajině

13.listopadu 2015

Pro ukrajinskou armádu je šokem, že se Rusko připravuje podat na ni žalobu k soudu v Haagu za její zločiny na Donbasu. Mluvčímu ATO Lysenkovi se zdá, že Rusko chce tímto způsobem „diskreditovat vedení naší země“. Jim se zdá často, je to kocovina, nebo účinkuje konopí. Podle Lysenka prý „Haag – to je snaha Ruska odvádět pozornost od tragických událostí v Syrské arabské republice, kde jsou neustálé a nikoliv ojedinělé případy mrtvých civilních obyvatel po akcích ozbrojených sil RF“. Neuvěřitelné! Až dosud nic není dokázáno, ruské vojsko je jen ve vlastní zemi, o Sýrii řekli Chochlové něco, co neexistuje a dokonce tomu sami uvěřili.

Zvláštní, vojenské síly Ukrajiny div ne holýma rukama zadržují 500 milionů vším možných ozbrojených Rusů na jihovýchodě země. To zachycují ukrajinští odborníci svými neviditelnými satelity. Jsou jako děti, tak jako ony neuvádějí pro svá tvrzení žádné důkazy. Bylo by potřeba doložit také existenci ukrajinských satelitů.

Dále Lysenko přečetl prohlášení štábu ATO: „Připravuje se vymýšlení nepravdivých pseudodůkazů tak zvané ‘genocidy’ ruskojazyčného obyvatelstva Donbasu Ukrajinou. Zejména se vyrábějí dokumentační materiály o zničení přibližně 400 domů a zabití 500 obyvatel ukrajinskými vojáky, především žen, dětí a starých lidí ve vesnici Sokolniky Slavjanosrbského okresu Luhanské oblasti.“ Vesnice Sokolniki je v „šedé zóně“ na demarkační linii. Dnes se opět objevila ve zprávách s varováním před nadcházejícím ostřelováním. Sokolniki se poprvé ve sdělovacích prostředcích objevily, když se obyvatelé LNR postavili na obranu své země před „parašutisty“ ze západní části, kteří sem jako obvykle přijeli na tancích. Došlo zde k velkým škodám, ukrajinská media přirozeně zamlčují, že se z ukrajinské strany na vesnici střílelo. Palba měla za následek stovky obětí mezi civilisty. Událo se to koncem roku 2014 a počátkem roku 2015. Nyní se připravují materiály, které doloží skutečný obraz té strašné události, aby je bylo možno předat do Haagu. Na přípravě listinných důkazů se účastní několik orgánů (LNR, FSB a další) a hovoří se se svědky, kteří ten masakr přežili. Ukrajinští vojáci dobře vědí, že dříve či později za všechny zločiny v Donbasu budou pykat, už dnes mění pampersky a hrozí se toho, že v povstaleckých republikách neocení jejich „hrdinskou surovost“ k mírným venkovanům.

Převzato z Warfiles.ru

 

Přejít do diskuze k článku 12 komentářů