Svět ruskýma očima 327

Reklama


„Jedna raketa pokrývá polovinu USA“. V Rusku vyrobili prototyp k náhradě legendární „Satany“

Sergej Tabarincev – Romanov

18. listopadu 2015

V nejbližších létech může být ruská jaderná triáda doplněna novým raketovým systémem, který znemožní funkci systému EuroPRO a globálních systémů protiraketové obrany. Jedná se o komplex Sarmat, který má nahradit legendární Satanu, jak systém nazývá Západ. Rusové mu říkají Vojevoda. Bude základem jaderného štítu na příští desetiletí. Sataně končí „služba“, pracuje už od roku 1988. Nové raketové komplexy musejí být schopny překonávat současné systémy PRO.

Vojevodu vyvíjela konstrukční kancelář Južnoje v Dněpropetrovsku, řídící systém tvořili v Charkově a samotná raketa se vyráběla v ukrajinském Južmaši. Nyní je kooperace ukončena a závod, který má nyní potíže, výrobu komponent pro tento typ raket ukončil.

Náhradou Vojevody byl pověřen Krasnojarský strojírenský závod Krasmaš, který vyrábí balistické ponorkové střely Siněva. Krasmaš již vyrobil všechny složky prototypu. Počítá se s tím, že komplex bude sloužit nejen určených 25 let, ale 30 až 40 let. Závod tak bude mít zakázky na příštích 40 let se všemi výhodami s tím spojenými.

Prototyp byl vyroben v krátkém čase a zkoušky mohou začít příští jaro, budou-li úspěšné, za několik měsíců proběhnou letní zkoušky. V ideálním případě bude nový raketový komplex zaveden do provozu koncem roku 2018. Podle úspěšnosti zkoušek však třeba do dvou let.

Projekt balistické rakety 5. generace Sarmat je z větší části utajovaný. Známo je to, že může nést užitečný náklad až 10 tun, tříštivé hlavice, falešné cíle určené ke zmatení systému PRO protivníka, jejich celkové množství může překročit 10 jednotek.

Vojenský expert Vladimir Jevsejev uvádí: „USA se této rakety velmi bojí, neboť její bojové hlavice zasahují velkou plochu, za určitých podmínek může zasáhnout s pomocí oddělení hlavic přibližně polovinu jejich území. Jejich záchyt není jistý. Není to řešitelné až do výšky 50 km, odtud je potom jedna vteřina do pádu hlavice, může dojít i ke vzdušnému výbuchu. V každém případě zbývají vteřiny a není jisté, že hlavice budou zachyceny. Je jich dostatečný počet a budou velmi rychlé. Jejich zneškodnění nikdo nezaručí ani v případě, že udeří jen jedna.“

Sarmat je krom toho mohutným energetickým zařízením, které umožňuje útočit na USA nejen přes severní pól, ale i přes jižní pól a od Mexického zálivu. Dříve se neuvažovalo, že odtud by byl možný raketový útok. Vojenský odborník Jevsejev říká: „Pokud jde o tichooceánskou obrannou hranici, to je Aljaška, Japonsko, Jižní Korea, Tchaiwan, Filipíny a Austrálie. Jestliže raketa letí přes jižní pól a přiblíží se od Mexického zálivu, pro její zneškodnění je potřeba vytvořit nové bariéry, které nyní nejsou. Z této strany jsou Spojené státy zranitelné. Na silnější obranu je potřeba mnoho peněz.“

Věhlasný systém PRO je nejúčinnější, když jsou protirakety do tisíce km od místa startu. Tehdy budou moci raketu sundat v „aktivním“ prostoru – ve chvíli zrychlování. Mohou to být rakety v Evropě, lodě se systémem Aegis, dostanou-li se do blízkosti břehu a jsou-li v patřičném postavení k šachtě rakety, anebo protirakety ve vzduchu. K eliminaci takového nebezpečí musí být raketová sila záměrně umístěna hluboko ve vnitrozemí – na Sibiři. Tam také umístěna budou.

Expert hodnotí potřebný počet raket takto: „Mohu mluvit o odhadech – říkají, že bude stačit jedna divize. Divize šachet to je několik pluků, v každém je 10 raket. Může se jednat o rozmístění asi osmdesáti raketových komplexů. Myslím, že je to dost, větší množství nepotřebujeme. Možná by stačilo méně, ne však pod 4 pluky. To už s přihlédnutím k potenciálu komplexu představuje vážnou odpověď.“

Rozpracovává se železniční raketový komplex, v němž budou nejméně 4 rakety a bude také připraven k zabudování komplexů Jars.

Existuje dobrá možnost vypořádat se s plány USA na rozmístění PRO. Potom budou pro zachycení muset budovat kosmické oddíly. Ty se ale budou muset umisťovat na nízkou oběžnou dráhu, do tisíce km nad zemským povrchem. Takové orbity neumožní zůstat „viset“ nad místem. Potom na orbitě musí být nejméně tisíc satelitů. To v možnostech USA není. V podstatě nejsou beztrestně schopny jadernými střelami útočit.

Převzato z Warfiles.ru

***

Po G20. Panika není na pořadu dne

Petr Iskenderov

18. listopadu 2015

Summit G20 v Antalyi potvrdil zrychlení rozpadu té světové architektury, kterou v devadesátých letech formovaly Spojené státy a jejich nejbližší spojenci. Hlavními faktory změn v mezinárodních vztazích byly krizové hospodářské jevy celosvětového charakteru, prudké zostření problému běženců, vzestup mezinárodního terorismu a současná aktivizace ruské politiky v postsovětském prostoru, v regionu Blízkého východu a v dalších strategických oblastech světa.

Wall Street Journal píše, že hlavní osobou na summitě byl ruský prezident a tématem následky teroristických útoků v Paříži, které poskytly důvod promluvit o jalovosti snah Západu domáhat se mezinárodní izolace Ruska. V práci summitu byly tři klíčové záležitosti, ve všech byl účasten ruský vůdce. Za prvé to bylo setkání prezidentů Ruska a Číny. Čínský prezident pronesl velmi důležitá slova: „Pokaždé, když se Rusko setká s obdobím těžkostí a neštěstí, budeme s čínským lidem vždy stát na vaší straně, na straně ruského lidu.“ Podle tureckých sdělovacích prostředků se Čína brzy připojí na straně Ruska k leteckým operacím v Sýrii.

Doslova na očích se rodí rusko-turecký formát. Turecký prezident vyhrál mimořádné volby a nemusí se ohlížet na voličský elektorát. Zbavil se tak nutnosti dělat pochybná prohlášení s ohledem na voliče. Musí brát v úvahu reálnou geopolitickou situaci na Blízkém východě, která se v důsledku akcí Ruska v Sýrii mění. Ke všemu se v posledních dvou letech stala zřejmou neschopnost EU a USA zajistit energetickou bezpečnost Evropy bez ruských zdrojů. Obojí nutí Ankaru obrátit se k Rusku i v těch záležitostech, kde dříve nebyl možný kompromis, konkrétně ve věci prezidenta Bašára Asada. K tomu se Turecko stále více dostává do sporu se Saúdskou Arábií kvůli geopolitickému prvenství v regionu. Jako potenciální spojence má Írán, Sýrii a Katar. Samozřejmě, že mezi Putinem a Erdoganem není je idyla.

Rusko si přeje upevňovat vztahy se všemi klíčovými hráči v oblasti. Proto také se setkal prezident Putin se saúdskoarabským králem, v maximálním utajení před médii.

K energetice se vyjádřil šéf Gazpromu. Je přesvědčen, že realizace Tureckého proudu bude co nejrychlejší. S Turky bylo dohodnuto, že potrubí půjde po dně Černého moře tou samou trasou, která byla plánována pro Jižní proud. Ve věci terorismu je zřetelné, že Turecko chce získat konkrétní finanční výhody. Erdogan otevřeně vyzval mezinárodní finanční sektor, aby vyčlenil peníze na řešení chudoby a nezaměstnanosti, protože právě to napomáhá terorismu. Právě problematika běženců umožňuje Turecku držet EU pod krkem a využívat její „válečnou nervozitu“. Kromě předpokládaného jednoho milionu letošních migrantů jsou v Turecku připraveny další dva miliony k nájezdu na Balkán a dále do EU.

Nová situace nutí Západ k obnovení součinnosti s Ruskem. Dokladem se stala i třicet pět minut trvající schůzka prezidentů Ruska a USA. Kreml neočekával žádné významné výsledky tohoto setkání a za průlomovou ji nepovažuje. Pro mnohé proamericky naladěné země Evropy, Asie a Jižní Ameriky je Barack Obama nepochybným vůdcem jejich vlastní politiky. Pro tyto země budou kontakty obou prezidentů v Antalyi signálem k ukončení jednoznačného protiruského nasměrování. V komentářích tiskové služby Bílého domu k setkání Obamy s Putinem se poprvé za poslední dobu neobjevily tradiční propagandistické útoky na adresu Moskvy ohledně Sýrie a Ukrajiny.

V rozložení sil ve skupině G20 nastal posun, nejedna země už přímo či nepřímo podporuje úsilí Ruska v boji s mezinárodním terorismem a v syrském řešení. Brazilské noviny Folha zkritizovaly předsedu Rady Evropy Tuska za jeho žoviální prohlášení: „Ručíme za to, že evropská strategie boje s terorismem bude odpovídat úkolům stojícím před námi v nejbližších měsících.“ Brazilské noviny mu oponují a charakterizují současný stav myšlení ve světě jako „čas paniky“. Tusk měl sotva pravdu, když ubezpečoval, že evropská strategie zcela splňuje to, co by měla.

Leč panikařit je úděl slabých. Summit G20 opět ukázal, že přes veškeré úsilí Západu není Rusko v izolaci, naopak svůj vliv ve světě rozšiřuje.

Převzato z Fondsk.ru

***

Spojené státy zavalují Turecko válečnými steroidy

Inna Novikova

19. listopadu 2015

USA započaly s ničením svého hlavního konkurenta – Evropy. Jejich hlavním pomocníkem je Turecko. O tom je přesvědčen bulharský politolog a novinář Plamen Paskov. Běženci přicházejí do Evropy především přes Turecko a zejména ono je Washingtonem vojensky posilováno.

Spojené státy mají pouze tři opravdové spojence

Geopolitickým úkolem Západu je neponechat žádné zemi svéprávnost, každou musí kontrolovat. V případě Bulharska je jejich úmyslem učinit z něj zemi chaosu.

Tři skuteční spojenci USA jsou Velká Británie, Turecko a Izrael. S těmito státy mají dohody na plnou a bezpodmínečnou vzájemnou pomoc v jakékoliv situaci. Pro to, aby v regionu bylo nejsilnější, je Turecko zaplavováno americkými válečnými steroidy – zbraněmi, technologiemi, průmyslem, armádou a dalším. Turecko bláznivě prahne po obnově Osmanské říše, proto musí Bulharsku a dalším sousedním zemím klesnout úroveň. Obyčejní lidé jsou proti tomu, ne tak bulharská věrchuška, která je stoprocentně loutková, řízená americkým ministerstvem zahraničí. Dnes pracují v bulharské vládě lidé ne horší úrovni než Psaki. Jejich tupé instrukce nijak neodpovídají reálnému životu. Jakmile takzvaný prezident nebo takzvaný premiér Bulharska promluví, zvýší se v Bulharsku počet rusofilů.

Bulharsko má koloniální status

Z této země se utíká. Formálně má 7,2 milionu obyvatel, ale ve skutečnosti jen asi 5 milionů. Z toho je 2,3 milionu penzistů, 1,2 milionu Cikánů, zbytek jsou děti a mládež, kteří z nějakých příčin nemohou utéci. Cikáni jsou jediní, kteří se rozrůstají. Neziskové organizace, které provádějí americkou politiku, prosadily speciální programy. Matka Bulharka dostává mateřský příspěvek 17,5 EUR, ale Cikánky mají mateřskou podporu od 550 do 750 EUR. Krom toho mají různé doplatky. Obyčejně začínají rodit ve 14 nebo 15 letech. Absolutně nic nedělají, jsou plně na sociální podpoře. Všechno jde ze státních peněz. Bulharsko je zcela řízeno zvenčí.

Migranti se nyní mají vrátit do zemí, ze kterých přišli, tedy na jih, to je i do Bulharska. Merkelová podepsala před týdnem kapitulaci Německa a Evropy, když podepsala dohodu s tureckým předsedou vlády Davutoglu, že bude podporovat zrušení schengenských omezení pro Turecko a bude lobbovat za jeho přijetí do EU.

Merkelová, stejně jako ostatní němečtí kancléři od roku 1945, je povinna dodržovat tak zvaný akt kancléře. Je tajný, ale jeho obsah je přesně znám. Německo je povinno slepě plnit všechna nařízení západních vítězných spojenců. Dříve platil jen pro NSR, ale po anexi NDR nyní platí pro celou SRN. Merkelová pod nátlakem a po příkazu Američanů podepsala rozsudek smrti nad Německem i celou EU. Asi to její přání nebylo, ale ona i Davutoglu splnili příkazy Američanů.

Dále se spěje k podpisu smlouvy TTIP, tím bude suverenita zcela ztracena. Evropa jakožto technologický konkurent USA může být potom zničena.

Převzato z Pravda.ru

***

Ministerstvo zahraničí RF: Francie se v Sýrii nezabývá tak úplně tím, co deklaruje

21. listopadu 2015

Skutečné cíle francouzského bombardování v Sýrii neodpovídají tomu, co deklaruje Paříž. Oznámil to vedoucí úřadu zahraničně politického resortu pro nová nebezpečí Ilja Rogačev.

Po naprosto přesných náletech  na postavení IS ze strany ruského letectva a po úspěšném nástupu syrské armády začala Francie ničit syrskou ropnou infrastrukturu. Bombarduje v těch okrscích, které mohou být v nejbližší době kontrolovány vládou Syrské arabské republika. Takto Francie nebojuje se zločinným byznysem teroristů, ale s oficiálním Damaškem. Přitom nebombarduje sousední Irák.

Ve výsledku tedy nebojuje francouzská vláda s IS, ale se Sýrií. Neodpovídá to jejímu oficiálnímu postoji, že bombardování bude v souhlase s čl. 51 stanov OSN o právu na sebeobranu.

Koalice v čele s USA už více než rok bojuje v Sýrii a Iráku s IS, přičemž za celou tuto dobu IS neoslabil.

Převzato z Fondsk.ru

Pozn. překl.: Hollande dříve, než se obrátil po pařížských událostech se svým úmyslem bombardovat IS v Sýrii na Rusko, odletěl do USA, patrně pro instrukce.

Přejít do diskuze k článku 28 komentářů