Svět ruskýma očima 329

Reklama


Ministr mimořádných situací

Nadějný ministr obrany RF na svém místě – jediný, který ve vládě nepřetržitě pracuje od rozpadu Sovětského svazu. Může být příštím prezidentem

12. listopadu 2015

Když nastoupil koncem roku 2012 Šojgu do funkce ministra obrany, staly se ruské ozbrojené síly hlavním nástrojem Putinovy zahraniční politiky. Všude, kde Rusko zasáhne, předvádí svoji sílu neočekávaně efektivně. Ještě nedávno v Pentagonu pracující Evelyna Farkasová uvedla, že za Šojgu ruská armáda „předvádí takovou bojovou schopnost, organizovanost a mistrovství v týlovém zabezpečení, jakou jsme dosud neviděli“.

Šojgu je o 3 roky mladší než Putin. Je znám od doby, kdy byl ministrem pro mimořádné situace, což je vojensky vedená záchranná služba se širokými pravomocemi. Šojgu toto ministerstvo vybudoval a téměř 22 let vedl. Šikovně lavíroval v labyrintu ruské byrokracie a přitom si nenadělal viditelné nepřátele. Jeden z analytiků o něm řekl, že ve vládnoucí třídě jiní takoví nejsou.

Rusko je země mimořádných situací – sucha, lesní požáry, tonoucí ponorky, výbuchy domů a dramata s rukojmími ve školách. Proto se není co divit, že je ministr mimořádných situací jedním z nejpopulárnějších osob v ruské politice. Je považován za druhého nejvlivnějšího Putinova spolubojovníka po šéfu prezidentovy administrativy Sergeji Ivanovovi. Důležitá rozhodnutí, jako například byla operace v Sýrii, se bez něho neobejdou. Je loajální, kompetentní, populární a jako jeden z mála může být nástupcem Putina.

Šojgu pochází z Tuvy. V Krasnojarsku vystudoval vysokou školu. Realizoval řadu úspěšných stavebních projektů. V roce 1990 byl přeřazen do Moskvy. Stal se vedoucím sboru záchranářů, změnil jej na vysoce efektivní organizaci, z níž se později stalo ministerstvo mimořádných situací. Při pokusu o převrat v srpnu 1991 přišel na pomoc Jelcinovi. Taktéž v období ústavní krize v říjnu 1993. V období chaosu v devadesátých letech dával svou přítomností a prací jistotu. Vedle hašení požárů a likvidací následků katastrof byl také prostředníkem v konfliktu v Jižní Osetii, Tádžikistánu a Čečensku. V roce 1999 se Jelcin chystal předat vládu Putinovi a Šojgu byl vybrán do čela nové politické strany Jednota, později Jednotné Rusko. Dnes je to vládnoucí strana. Po nastoupení Putina do prezidentské funkce odešel Šojgu z hlavní scény.

Prezident i ministr obrany milují historii. Ministr je dnes prezidentem Ruské zeměpisné společnosti, která trvá ještě z dob carského Ruska. Je to klub ruské elity.

Důstojník a gentleman

Když předchozí ministr obrany Serďjukov upadl v nemilost, dostal od Putina armádu Šojgu. Serďjukov zahájil zostra nezbytné reformy, ale postavil proti sobě generály. Šojgu v podstatě běh reforem zachoval, ale zároveň nastavil morálního ducha. Armáda si začala věřit. Své úsilí soustředil na zvýšení bojové připravenosti a na spojení s veřejností. Dokázal obnovit reputaci armády, která byla v postsovětském období vysmívána. Byl pragmatický a přívětivě jednal i s americkým  ministrem obrany Hagelem. Tyto vztahy ukončila až ukrajinská krize. Při akci na Krymu mu byly velmi užitečné zkušenosti z krizových situací.

Krajní mimořádná situace

Ruský politický systém si dělá starosti, co bude po Putinovi. Bývalý kremelský poradce Pavlovskij tvrdí, že síla prezidentské vlády je zčásti založena na myšlence bezalternativnosti. Pokud se někdo druhý objeví, bude to počátek hry, kterou nemůže Putin řídit.

Pokud existuje nějaký seznam kandidátů, Šojgu je na něm určitě. Je nejdůvěryhodnějším a nejpopulárnějším politikem. Není zapleten do žádných skandálů, má čisté jméno. Dávno odmítá to, že by měl nějaké politické ambice. Mark Galeotti z univerzity v New Yorku o něm říká, že nechce stoupat po kluzkém sloupu a právě proto, že nakonec může stanout na samotném vrcholu. Jestliže nastane krajní mimořádná situace, může se Rusko bez obav obrátit na svého prvního velkého ochránce.

Převzato z Inosmi.ru

***

Otevře Porošenko krámek s ropou Islámského státu na Ukrajině?

Andrej Uvarov

3. prosince 2015

Poté, co velvyslankyně EU v Iráku Hybášková řekla, že některé země nakupovaly ropu ukradenou Islámským státem, bylo jasné, že když Putin uvedl mezi těmito zeměmi Turecko, poukázal na jedno z nejzranitelnějších míst mezinárodního terorismu. Ještě dříve obvinil britský novinář Ahmed členy regionální vlády iráckého Kurdistánu, vládu Turecka a USA z toho, že zavírají oči před nelegálním prodejem ropy Islámským státem.

S agresí Islámského státu získala Ankara „separátní ropovod“ provozovaný automobilovým transportem. Kontrabandové ropné trhy islamistů Mandžíb, al-Báb a al-Kuajím pracují především pro Turecko. IS kromě toho kontroluje i ropovod Kirkuk – Ceyhan a jsou informace o tom, že se v tureckém přístavu objevují tankery údajně od společnosti Palmali Shipping & Agency JSC, které patří turecko-ázerbájdžánskému miliardáři Gurbanogluovi.

Krvavá ropa IS je velmi levná ve srovnání s iráckou legitimně získávanou (30 USD), americkou WTI (40 USD) a evropskou směsí Brent (30 USD). Polský Forsal uvádí údaje Mezinárodní energetické agentury, že nelegální praktiky jsou již takového rozsahu, že v polovině loňského roku ovlivnily pokles ceny ropy na burzách. Zapadá to do akcí Západu proti Rusku.

V situaci, která se nyní vyvinula, je pro Erdogana Ukrajina ideálním mostem pro přepravu ropy do Polska a Litvy. Právě tyto země podporují Porošenkův režim. Přes Ukrajinu může být ropa transportována na Balt a tam už její původ nelze zjistit. Klíčovým místem pro tento transport je Oděsa. Tam je pro něj hotová infrastruktura.

V Oděse se zpracovává ropa, která přijde po moři. V oděském námořním obchodním přístavu bylo v lednu až září zpracováno 2,84 miliony tun ropy z cisteren. Je zajímavé, že bez ohledu na ekonomickou krizi oznámil náměstek ministra infrastruktury přípravu projektu na výstavbu nového přístavu v oblasti Dněpro-Bugského zálivu s případným ropným terminálem. Ukrajinský ministr uhelného průmyslu a energetiky uvedl, že ukrajinští obchodníci nahradili dodávky ropných produktů z RF o objemu 170 tisíc tun za měsíc „alternativními zdroji“. Prý byly ruské společnosti nahrazeny jinými dodavateli. (?) Jací jsou to dodavatelé, to oficiální Ukrajina neříká.

Je známo, že v listopadu 2015 nabídla Ukrnafta na aukci 143,58 tisíc tun uhlovodíků. To je pro bojující Ukrajinu, těžící mikroskopické množství ropy, bezesporu úspěch. Jak je to možné? Z přeprodeje. Loni z toho měla Ukrnafta čistý zisk téměř 28 miliard hřiven. Koncem října oznámil generální ředitel mezinárodního ropovodního podniku Sarmatia , že čeká na povolení ke stavbě ropovodu Brody – Plock, což znamená prodloužit dnes prázdné potrubí v délce 667 km z Oděsy do Brody ještě o 490 km do polského Plocku.

V mezinárodní Sarmatii figurují Ázerbájdžánská státní společnost, gruzínská společnost, Ukrajinská Ukrtransnafta, polská společnost a společnost z Litvy. Jen Turecko chybí. Aby se i ono připojilo, kvůli tomu se kyjevští činitelé hluboce klaní před Erdoganem. Dne 3. prosince navštíví turecký ministerský předseda Ázerbájdžán.

Není divu, že nálety ruského letectva na transporty ukradené ropy přes Sýrii do Turecka vyburcovaly Porošenka, který jako odvetu schválil stržení elektrického vedení, hrozí námořní blokádou Krymu a zahájil nové útoky na Donbas. Čokoládový hejtman se dere o to, aby se stal i ropným pádišáhem.

Převzato z Fondsk.ru

***

Medveděv nařídil zakáz prodeje „suchého alkoholu“ v Rusku

1. prosince 2015

Předseda vlády RF podepsal plán týkající se spotřeby na trhu s alkoholem. Kromě jiného to znamená zákaz prodeje práškového alkoholu (palkoholu) v Rusku. Zákaz má být vypracován v prvním čtvrtletí roku 2016.

Rospotrebnadzor a Rosalkogolregulirovanie doporučovali již v roce 2015 neumožnit šíření práškového alkoholu v Rusku. Podle Rospotrebnadzoru je tento výrobek potenciálně nebezpečný pro zdraví. Uvádí: „Práškový alkohol může působit na sliznice nosu a úst. Obsažený etanol se může nakonec sliznicemi vstřebat a přecházet do krve, což může způsobit silnou opilost, popálení sliznic a intoxikaci.“ Velké riziko je v tom, že spotřebitel nedodrží dávkování substance a vody, anebo vše špatně použije. Suchý alkohol je substance v pouzdře a nápoj se vytvoří smícháním s vodou.

V polovině letošního roku uvedly Izvěstia, že americká společnost Lipsmark LLC hodlá v roce 2016 se svým palkoholem proniknout na ruský trh. Nabízí suchou verzi vodky, rumu a tří koktejlů.

Převzato z Lenta.ru

***

Ruská centrální banka zahájila lov na „vykutálený byznys“

1. prosince 2015

Velkým ruským bankám je doporučeno uzavřít účty, jejichž majitele považuje Centrální banka za podezřelé. Ruská banka zahájila rozsáhlou kampaň proti praní a nezákonnému vyplácení peněz. Velké banky ve velkém uzavírají účty podezřelých klientů.

Podle zákona o Centrální bance má Centrální banka právo vyžádat si u banky doplňující informaci o klientech, kteří jsou podle jejích informačních zdrojů podezřelí z operací zakázaného nebo neobvyklého charakteru, svědčícího o tom, že neexistuje hospodářský význam nebo zákonný účel.

Především se snaží získat informace o účelu vytvoření a charakteru pracovních vztahů s bankou, o finanční situaci a pracovní reputaci klienta a o původu peněz. Poté je Centrální banka informována o přijatých opatřeních. S klientem banky se záležitost řeší samostatně, CB nemůže na banky činit žádný nátlak. Podobná opatření byla i dříve, ale v mnohem menší míře.

Převzato z Rusvesna.ru

***

Turečtí studenti se bojí chodit po Moskvě a turečtí podnikatelé začínají balit kufry

Alexandr Rogoza

3. prosince 2015

Turecké lázně žijí bez našich turistů. Výrobci ovoce, zeleniny a mražených slepic ztratí od 1. ledna ohromný ruský trh. Občany Turecka je zakázáno najímat na práci. Výjimky povoluje pouze ruská vláda.

Turecké společnosti v Rusku působí hlavně ve stavebnictví. Některé banky mají turecké akcionáře. Jsou zde ještě butiky a obchody s oděvy. Do 10. prosince se mají stanovit obory, v nichž by mohlo být turecké podnikání umožněno. V Rusku nyní pracuje 90 tisíc Turků a studuje přes tisíc tureckých studentů. Existuje asi tisíc smíšených rusko – tureckých manželství. Všichni tito lidé jsou v panice.

Mlčení – zlato

Autor se setkal v Moskvě na Arbatu ve známé a prosperující turecké restauraci s tím, že mu odmítli poskytnout rozhovor a rychle a zdvořile jej po několika všeobecných větách vypoklonkovali.

Častěji prověrky

Turečtí podnikatelé se snaží nemluvit s cizími o blížících se sankcích a jejich důsledcích. Jsou opatrní. Zaměstnanec v jednom z tureckých fondů nechce sdělit své jméno. Říká, že nálada mezi lidmi je všelijaká. Někdo už má připravené kufry, jiný doufá, že se vše upraví. O sobě říká, že měl v plánu ještě několik let v Moskvě pracovat, město se mu prý líbí. Myslí si, že ruské letadlo nemělo být sestřeleno, že to bylo hloupé. Ale proč prý za Erdogana mají nyní nést důsledky prostí občané Turecka? V poslední době jsou u tureckých společností častější kontroly, ovšem není to jeho vlastní zkušenost, slyšel to od kolegů z jiných tureckých společností.

Dobře nám tu platí

Několik tureckých společností dostavuje mrakodrapy Moskva-City. Mezi pracovníky jsou Kyrgyzové, Uzbeci a hlavně Turci. Asi čtyřicetiletý muž ze stavby lámanou ruštinou říká: „Přijíždíme sem v turnusech po několika měsících. Nyní z domova stále telefonují, prožívají to. Zprávám na ruských kanálech nerozumíme, čteme jen to, co se píše o Turecku v internetu. Tam píší, že našim firmám bude velmi zle, jestli je z Ruska vypovědí. Možná budou propouštět. Tady nám dobře platí. Píší o tom, jak Rusové házeli kameny na turecké velvyslanectví. Nyní se bojí jít ven. Rovnou z práce chodí na ubytovnu. Nemyslím si, že by všichni Moskvané hned poznali, kdo je Turek. V Moskvě je dost i jiných cizích.“

Deportace a byt s hypotékou

Moskevští Turci se silně bojí deportace. Tureckému manželovi jedné Moskvanky hned na letišti Šeremetěvo zrušili vízum. Nejbližším letadlem jej odeslali zpět do Istanbulu. Je stavař a v Moskvě pracoval už deset let. Mají šestiměsíční dítě. Chtějí žít a pracovat v Rusku. Pokud jej do Ruska nepustí, bude muset ona odletět za ním do Turecka. Jenže v Moskvě mají byt s hypotékou. Co teď?

Vystrašení turečtí studenti nechodí po Moskvě. Bojí se kontrol dokladů. Jeden ze studentů práv, který se obává deportace, má dělat příští rok diplomovou práci. Proto žije s vědomím, že odjet nemůže, zbytečně by býval studoval.

Samozřejmě by měly být všechny tyto otázky prostých Turků zodpovězeny v prvé řadě „neprostým“ Turkem Erdoganem v Ankaře. Především proč dal pokyn k zničení ruského letadla. Jenomže politik o těchto tisících lidech a stovkách obchodních vazeb patrně vůbec nepřemýšlel. Měl jiné priority.

Názor specialistky

Vedoucí partnerských projektů „Experti trhu práce“ Olga Gluchova je přesvědčena, že nová omezení práce občanů Turecka ruskému hospodářství nezpůsobí problémy. V Rusku jich není z Turecka, ve srovnání s pracovníky ze zemí SNS, mnoho.

(V příloze originálu článku je vyjmenováno, v čem budou sankce proti Turecku spočívat.)

Převzato z Kp.ru

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů