Erdogan posílá na Ukrajinu Krymské Tatary z Turecka

27. prosince 2015

Zatímco se na Ukrajině válčí, přivítal zachráněný Krym v tomto roce čtyři a půl milionu turistů. Avšak ne všem to vyhovuje. Uzurpátoři mezi Krymskými Tatary – Lenur Isljamov, Mustafa Džemilev a Refat Čubarov se pustili do organizování blokády Krymu. Jednou zadrží náklady ukrajinských zemědělců na hranici s Krymem (prý potravinová blokáda), podruhé jako debilové pod Chersonem zničí vysokonapěťové sloupy, aby odpojili nejen krymské, ale i své lidi od elektřiny.

Proto Rusko pohotově natáhlo elektrický kabel přes Kerčský průliv. Přihlouplí krymsko-tatarští extrémisté vyhrožují poloostrovu námořní blokádou a ještě tak zvanou síťovou. Prý znemožní Krymu internet a mobilní spojení. Samozřejmě že k tomu nemají schopnosti, ale škubat se nepřestávají. Erdogan, kterému není cizí spolupráce s nacistickými Šedými vlky, jim pomáhá. To jsou spojenci krymsko-tatarských radikálů.

Minulý týden byl u Erdogana v Turecku poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny Džemilev. Dostal příslib zaplatit vytvoření batalionu z uprchlých Krymských Tatarů o počtu 560 osob v Chersonské oblasti. Avšak možnosti Ukrajiny jsou omezené. Jsou otázky kolem zařízení v místě dislokace, vybavení uniformami, vyzbrojení, stravy vojáků, atd. Problém je s vojenskou praxí, vzděláním a zdravotním zajištěním.

Současně jeden z iniciátorů pochybných blokád Krymu Islamov říká, že se nový útvar připravuje k akcím přímo na Krymu. Nejsou přesné informace kdo bude útvary tvořit. Jestliže se v této věci angažuje Turecko, může zde velet svým občanům z krymsko-tatarské diaspory. Mají jich statisíce. Je známo, že Krymští Tataři od Erdogana a pod jejich značkou i Šedí vlci pronikají přes Oděsu na Ukrajinu. Gubernátor Saakašvili jim vytváří veškeré podmínky. Oděsa je oblíbené nástupiště k akcím proti Krymu.

Jisté „Oděské krizové Media Centrum“ využil Isljamov k oznámení pirátského plánu „malými čluny útočit na lodě, které vezou zboží na Krym“. Je jasné, že tyto nesmysly nikoho neučiní šťastným, ale pro některé lidi je válka jediným smyslem života.

Převzato z Rusvesna.su

***

Návštěva N. Módího v Moskvě. Závěr

Andrej Volodin

29. prosince 2015

Vzhledem k tomu, že Rusko vstoupilo na globální scénu jako velká mocnost, jejíž hlas, postavení a akce jsou přijímány se vší vážností, nemělo poslední rusko-indické setkání jen dvoustranný charakter, ale dotklo se i světových záležitostí.

Aktivity Ruska v Sýrii přijali v Indii zpočátku obezřetně, ale poté se zájmem. Představitelé indického zahraničně-politického establishmentu dali počátkem října najevo zájem Indie účastnit se po válce rekonstrukce hospodářství v Sýrii. V Sýrii se nyní propojují zájmy aktivních účastníků politických procesů ve Východním Středomoří a Západní Asii, a to Íránu, Ruska, Číny a Indie. Bojovníci IS v Afghánistánu způsobují více aktuálním a naléhavým vzájemné ovlivňování těchto čtyř států.

V projektu mezinárodního přepravního koridoru (MPK) Sever-jih jsou hlavními účastníky  Indie, Írán a Rusko. vedle toho bylo letos rozhodnuto o vybudování čínsko-pákistánského ekonomického koridoru, který má propojit pákistánskou ekonomiku se západními provinciemi Číny. Indické elity jsou tím zneklidněny. Jeden z architektů současné indické zahraniční politiky, bývalý velvyslanec Indie v Rusku Kanwal Sibal, vítá přínos MPK pro Indii. Pro Rusko pak bude znamenat možnost zvýšení obchodu s Indií a upevnění vazeb s vlivnými skupinami indických podnikatelů, včetně nejvyšší vrstvy soukromého korporativního sektoru, který fakticky formuje politiku státu.

Velký indický kapitál se snaží nahrazovat dovoz – heslem je „Pracuj v Indii„. Ve věci dovozu ve sféře vojensko-technické spolupráce Ruska a Indie pokládá za významné urychlování záručních i pozáručních služeb. Dovoz ze Západu má jednu vadu, není ochota předávat Indii citlivé technologie.

Indický kapitál má zájem podnikat na východě Ruska. Předností indických podnikatelů je dodržování zákonů a ochota pracovat ve složitých podmínkách. Úspěšné společné projekty v Rusku otevřou Rusům indický trh, na jehož „soběstačnost“ si ruští podnikatelé často stěžují.

Indičtí podnikatelé si dělají naději, že zhoršení styků mezi Ruskem a Tureckem může liberalizovat objemný ruský trh i pro produkci malých a středních indických podniků, zejména textilních, ale i jiných podniků lehkého průmyslu. V nich je indická praxe delší a bohatší než turecká a indická rupie je lehčí než turecká lira, čímž je indické zboží na ruském trhu konkurenceschopnější.

Jedním z důležitých detailů konference mezi Ruskem a Indií 23. a 24. prosince byl případný nákup systémů PVO Triumf Indií. Jednání jsou však komplikovaná. Indie má snahu zabezpečit se proti případnému leteckému napadení. Část generality a vysokých důstojníků indické armády kritizuje ruské zbraně a vojenskou techniku jako „nedostatečně technologické“ a v tomto směru se obracejí k Západu, především k Americe. Ti, kteří takovým postojům oponují, se táží, v jakých regionálních válečných konfliktech byla po 2. světové válce americká vojenská technika kvalitnější než sovětská, respektive ruská. S ohledem na poslední události na Blízkém východě hovoří argumenty pro názor druhé skupiny, tj. oponentů.

Rozhodnutí o čínsko – pákistánském hospodářském koridoru znatelně sblížilo postoje  Indie, Íránu a Ruska při strategické spolupráci. Je potřebná pevná základna  v podobě soustavně se upevňujících a rozšiřujících zahraničních hospodářských vazeb. Není to nic nového, pracovalo se na tom například na ministerstvu zahraničního obchodu SSSR. Jejich účelem bylo minimalizovat používání světových rezervních měn. Později se uchytily modely liberální ekonomiky, přestal se používat bezhotovostní platební styk, který je dnes mezi subjekty hospodářských aktivit podporován. Asi nastala doba vzpomenout si na to, co bylo zapomenuto. Sníží se tak rizika inflace a stimuluje se dedolarizace světové ekonomiky.

Souhlas ohledně politického řešení syrské krize teoreticky otevírá cestu k vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v nejméně klidné oblasti světa. Vyřešení „syrského hlavolamu“ a formování všeobecné závislosti států a národů na sobě na základě prostého a jasného principu nedělitelné  bezpečnosti umožňuje formovat konceptuální základy globálního systému kolektivní bezpečnosti, neboli Pax Universalis. K realizaci zejména tohoto strategického cíle bylo při setkání v Kremlu zaměřeno rozhodnutí o těsnější spolupráci „zemí – kontinentů“ – Indie, Číny a Ruska.

Podle Sibala je pro Indii a Rusko (podle autora článku i Čínu) nejdůležitějším úkolem realizace ve vzájemné spolupráci „pořadu rozvoje“ (development agenda), což značí zajistit energický hospodářský růst spojený s nejvyšší možnou zaměstnaností a spravedlivým rozložením  národního důchodu. Dá se říci, že rusko-indická jednání v Kremlu dala nový stimul vývoji této strategické spolupráce, takže návštěva Módího v Moskvě byla slibná.

Převzato z Fondsk.ru

***

„Čína nepotřebuje Dálný Východ“

Inna Novikova, generální ředitelka Pravdy

Valerij Grešnych, diplomat se zkušeností z Číny

31.12.2015

Složité období sovětsko – čínských vztahů

Počátkem šedesátých let se zhoršily vztahy mezi Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou. Nastala ostrá ideologická polemika. Příčinou byla urážka Pekingu tím, že se Sovětský svaz s Čínou nepodělil o atomové tajnosti. Tehdy Mao prohlásil: zůstaneme bez kalhot, ale bombu uděláme. A udělali.

Otcem čínské atomové bomby byl geniální fyzik a vynikající osobnost Čchien San-čchiang, vystudovaný v Šanghaji a poté ve třicátých letech v USA. Po válce byl se skupinou amerických specialistů vyslán do Evropy pátrat po německých jaderných a raketových odbornících. Ač nikdy nesloužil v armádě, dostal rychle hodnost podplukovníka. Po návratu do USA požádal o americké občanství. Jenomže právě v této době posedla USA vlna mccarthysmu a FBI ho začala sledovat, protože se ocitl na seznamu organizátorů komunistické buňky v Pasadeně. Nebyl komunista, ale raději se rychle vrátil domů. V Pekingu jej přijal sám Mao. Slíbil mu samostatný ústav, ujistil jej, že pro něj budou pracovat div že ne všechny podniky země. Za dva roky byla atomová bomba hotová, vyzkoušeli ji v roce 1964, a za další dva roky vypukla kulturní revoluce.

Čína byla nejprve k Sovětskému svazu přátelská, ale později se obě země rozhádaly a došlo až na ozbrojené střety. Spouštěčem nepřátelství byl tajný Chruščovův dokument z XX. sjezdu KSSS v roce 1956 s kritikou Stalinova kultu osobnosti. Tehdy došlo k rozkolu také v samotné KSSS a ten otřásl základy celého světového komunistického a dělnického hnutí.

Mao byl od počátku přesvědčen, že Chruščov je nevýznamný kariérista, kterého vyzdvihla Stalinova smrt a že by nyní by měl stát v čele komunistického hnutí on. V tom se Chruščov ještě začal smiřovat s Američany a navštěvovat je. Mao vedl nekončící dělostřeleckou přestřelku s Tchajwanem, podporovaným USA.

V roce 1959 Chruščov Maa i čínský lid urazil. Na oslavu desetiletí ČLR přijel po návštěvě USA. Ještě o rok dříve proběhla skandální „jednání u bazénu“ na sovětském velvyslanectví v Pekingu. Chruščov přišel na toto důležité jednání nedbale v černých šortkách a natáhl se. Zato se mu Mao pomstil v čínském duchu. Na noc jej pozval do vládní rezidence na břehu vodní nádrže, přičemž obsluha zapomněla pověsit nad lůžko gázovou ochranu a Chruščov byl do rána do krve poštípán komáry.

Přelomový byl rok 1959, kdy se mezi sovětskou delegací v Pekingu a čínskou stranou ve speciálně vypracovaném pracovním programu nenašel společný jazyk a sovětská delegace pod záminkou neodkladné záležitosti odletěla do Vladivostoku.

Kulturní revoluce v Číně

V době kulturní revoluce došlo k politickému rozkolu mezi dvěma nejvlivnějšími osobnostmi komunistického a dělnického hnutí a začala ideologická přestřelka. Nejaktivnější byla kulturní revoluce mezi léty 1966 a 1969. Různé skupiny v Číně mezi sebou bojovaly nejen automaty, ale i děly. Protože potíže dospěly za únosnou hranici, bylo potřeba najít velmi nebezpečného vnějšího nepřítele. Za něj byl označen Sovětský svaz.

Dne 2. března 1969 došlo k prvnímu skutečnému boji na ostrově Damanskij. Druhý velký střet byl 15. března, tehdy Rusko použilo obrněnou techniku a raketomety. Spor spočíval v tom, že od doby carského Ruska a Čínské říše jde hranice mezi oběma státy po čínském břehu řeky Ussuri. Na oblast Dálného Východu přicházejí pravidelně monzuny a řeka se do daleka rozlévá. Když neprší, řeka ustoupí a Damanskij se stává poloostrovem. A tu si Číňané představovali, že jim Damanskij patří.

Rusko je strategický týl Číny

Doba se změnila. Dnes je Rusko strategickým týlem Číny: všechnu tíži boje dnes Washington přenesl z Moskvy na Peking. Ten je pro Ameriku nepřítel číslo 1. Dokonce značná část americké Republikánské strany předpokládá, že nadešel čas, když ne přímo usmíření s Moskvou, tak alespoň aby se nezostřily vztahy. Tito lidé se domnívají, že Rusko zůstane posledním „rezervoárem“ bílého obyvatelstva s počtem 140 milionů. Analytici ve Washingtonu si myslí, že by USA měly v Evropě vést boj proti Číně a proti muslimskému světu.

Čína se může o Rusko, jakožto svůj strategický týl, opřít v případě, že se zhorší její vztahy s Washingtonem. Rusko předvádí Pekingu i Washingtonu, že v nejbližší budoucnosti nečeká s Čínou problémy. Staví svůj kosmodrom Vostočnyj přímo u čínské hranice. Je to jednak výhodné místo pro vypouštění raket, ale důvodem jsou i stabilní vztahy s Čínou. Rusko je jediným sousedem Číny, který dokumentem stvrdil hraniční linii s ní, na rozdíl od Indie a Vietnamu.

Má se Rusko bát o Dálný Východ?

Vyskytují se obavy, že málo osídlenou Sibiř a Dálný Východ nakonec zaplní Čína. Je pravda, že z ruského Dálného Východu obyvatelstvo odchází, ale ten samý problém mají Číňané v Mandžusku, podél celé rusko-čínské hranice. Miliony lidí jdou na jih, bez ohledu na veškerá opatření vlády. Hlavní důvod je nedostatek příležitostí k podnikání a také zima v té oblasti. Číňané mají rádi teplo a zde bývá v zimě 30 stupňů Celsia pod nulou.

Číňané mají své přírodní bohatství, obrazně řečeno mají celou Mendělejevovu tabulku. Potřebují jen dřevo a energetické suroviny. Ty však v Zabajkalí a na Dálném Východě nejsou. Veškerá ropa je v Západní Sibiři, 3500 km od hranic.

Čína nikdy nebyla agresorem. Je to jediná země na, světě kde lidé mají nikoliv čtyři, ale pět světových stran. Čtyři jsou i pro nás běžné a ta pátá je strana středu, pravá bašta civilizace. Mají přísloví, které nepovažují za vhodné pro uši cizinců. Jeho smysl je ten, že když se lidé na severu, v Evropě, ještě balili do zvířecích kůží, v Číně už vynalezli kompas a střelný prach.

Převzato z Pravda.ru