Světové ekonomické fórum v Davosu: Děkujeme, o rady nemáme nouzi

Eva Lisovskaja

11. ledna 2016

Zasedání v Davosu proběhne 20. až 23. ledna 2016. Dříve se na něm projednávalo především upevnění pozice západní Evropy v konkurenci, ale časem se náplň rozšiřovala. Na pořad dne se dostávaly politické a hospodářské otázky, jako je zlepšení světového obchodu. Jednou z hlavních záležitostí se stalo korektní partnerství a hledání cesty k němu.

Na fóru se nepřijímají žádné rezoluce ani jiné dokumenty. Setkávají se zde političtí činitelé a ti mohou prodebatovávat z očí do očí řadu zásadních otázek, které jsou pro světovou ekonomiku mimořádně důležité. Obvykle při tom proběhne kolem tří set plenárních zasedání, seminářů a kulatých stolů. V úzkých setkáních špiček jsou přítomni státní činitelé. Tehdy je možno navázat nové pracovní kontakty, anebo upevnit staré. Postupně získalo fórum status jedné z hlavních událostí světa.

Rusko zahájilo svoji spolupráci s fórem v roce 1986. Od té doby je ruská delegace každoročním účastníkem. Před nedávnem se to změnilo. Členové vlády již několik let před ukrajinskou krizí byli ohledně fóra skeptičtí. V poslední době pociťovala ruská delegace na fóru nepřívětivost. Například v roce 2004 prohlásil Soros, že ekonomika Ruska je zlořečená a že bude v Rusku nižší finanční aktivita. Ovšem ekonomika se dále držela nad vodou.

V roce 2008 uvedl tehdejší ministr financí RF Kudrin, že Rusko je „ostrov stability“ na pozadí celosvětové krize. Navíc má velké rezervy a dokáže pomoci zmírnit krizi. Tak co to tam Soros blekotal? V roce 2010 byl Kudrin v čele ruské delegace. Tehdy, ač mělo Rusko k dispozici určité nápady nejen k situaci u sebe doma, ale i ohledně světové ekonomické krize, nestáli o ně. Věcem druhých tam byli ochotni se věnovat, těm ruským nikoliv.

V roce 2011 došlo ke tragédii v Domodědovu. Prezident Medveděv účast v Davosu přerušil a tehdy se poučování Ruska jen hrnulo. Nechtěli uznat, že tragédie je jen ruská věc.

V roce 2012 hodnotil profesor Roubini (univerzita v New Yorku) a Bremer (prezident Eurasia Group) postavení Ruska v pětici rozvojových zemí BRICS. Podle nich mezi tyto země Rusko nepatří.

Jestliže je s Ruskem tak zle, jak by vyplývalo z uvedených příkladů, potom na fóru nemusí být. Vždyť tak jako tak nemá podle mnohých mudrlantů co přinést. Má snad smysl poslouchat rady k vlastní ruské politice od zemí, které umožnily vrhnout svět do celosvětové hospodářské krize? Na fórum se zvou lidé z nejvyšších kruhů, avšak jen když přitakávají a tak ztrácet drahocenný čas na taková setkání není třeba.

Letos ruský vůdce od účasti na fóru upustil. Do Davosu se vypravil vicepremiér Jurij Trutněv. Dmitrij Medveděv dostal pozvánku, ale následně byl odmítnut. Účastní se předsedkyně centrální banky Nabiullina (v debatě o globálním dluhovém problému) a dále bývalý ministr financí Kudrin (pronese řeč na informativním zasedání o Rusku 22. ledna).

Situaci ohodnotil vedoucí programu  Rusko v Asijsko pacifickém regionu  Moskevského Carnegieho centra Gorbujev: „Je to pokles statusu vedoucího delegace  z prvního vicepremiéra na řadového vicepremiéra, zodpovídajícího za poměrně pro Davos exotické téma Dálného východu.“ Podle Gorbujeva ztratilo Rusko zájem na fóru a nyní se samo fórum snaží s Ruskem sblížit. Pardon, co to? Sblížit se?

Experti mluví o tom, že po dvouletém přerušení je Celosvětové ekonomické fórum připraveno pracovat na zlepšení vztahů s Ruskem (dokonce jsou v plánu dvě rozsáhlé studie, které se váží k Rusku – Ekonomický okruh hedvábné stezky a  Digital Transformations of Russia). Otázka ohledně zájmu o Rusko zůstává otevřená. Člen vedení fóra Philipp Rösler řekl, že se celkově atmosféra na Západě mění (týká se Moskvy), ale je těžké uvěřit, že je světová veřejnost připravena ke spolupráci. Mluví o snaze urovnat vztahy v době, kdy přední osobnosti, hned po Putinovi, ruší svou účast. Každoroční účastnice, kancléřka Merkelová nepřijede, důvodem jsou migranti. Zdá se, že všichni mají nějaké problémy, v principu má každá země něco.

Hlavním tématem letošního fóra je budoucí technologická revoluce. V plánu je zabývat se trendy v medicíně a farmacii se speciálním zasedáním věnovaným budoucnosti psychiatrie. Zde všude bude ruská přítomnost minimální.

Existovaly snahy odpoutat se od Ruska, dost možná postavit před něj stěnu tak, aby bylo odsunuto od všech politických a hospodářských záležitostí a problémů světa. Když se země začala rozvíjet a vykazovat výsledky i úspěchy, když se ekonomika Ruska neprohnula, ač ji  pohřbívali, najednou bylo potřeba vztahy s Ruskem když ne urovnat, alespoň se k němu přiblížit. Neříká se nadarmo, že nepřátele je potřeba mít u sebe blíže než přátele.

Rusko se nikdy nezříkalo spolupráce. Jenže druzí nechtěli. Putin postupuje velmi moudře, když do Davosu nejede. Pro něj by to nemělo smysl. Poslouchat další ekonomické rady? Rusko se samo nějak se vším vyrovná, bez cizích lekcí a výtek. Trutněv – to je něco jiného. Rusko má prvořadou záležitost – rozvoj Dálného východu. Je možné, že se na fóru podaří zajistit si zde podporu.

Převzato z Politrussia.com

***

Energetické války a zájmy Evropy (I)

Petr Iskenderov

13. ledna 2016

Za problémem běženců zaplavujících Evropu není vždy vidět přerozdělování ropných trhů, nebo perspektivu utišení blízkovýchodních krizí. Přitom se Evropané v roce 2015 ocitli v epicentru geopolitických a geoekonomických her, které jsou vedeny podle cizích pravidel a v zájmech Evropě cizích. Hlavní v tomto uzlu problémů je prudce se stupňující boj o energetické zdroje. Za zdánlivě paradoxním přáním členských zemí OPEC nesnižovat těžbu ropy stojí snaha hlavních hráčů zásadně přeformovat celý energetický trh. Saúdská Arábie usilovně pracuje na snižování cen i přesto, že byl její státní rozpočet vypracován na podkladě vyšších cen. Uvažuje, že při dlouhodobě nízkých cenách posílí svoji pozici na světovém trhu s ropou a posléze bude ztrátu v rozpočtu kompenzovat náhlým skokem cen nahoru.

Hlavními aktéry ropného problému jsou Saúdská Arábie, Írán a Irák. Všechny tři země jsou zapojeny do blízkovýchodních konfliktů, především v Sýrii. Ty spustily válku o přerozdělení trhu a Saúdové do tohoto boje vsadili i vyváženost svého vlastního rozpočtu, realizaci národních investičních projektů, včetně budování metra v Rijádu.

Nebezpečí pro saúdský ropný trh představuje Írán. Ihned po zrušení sankcí hodlá zvýšit těžbu. Upevňuje vazby s Čínou, největším světovým odběratelem energetických surovin. Čína je schopna i přes současné potíže kdykoliv vykázat růst. Využívá nízké ceny a snaží se co nejvíce zvýšit své strategické zásoby ropy. Nízké ceny ropy hrají do ruky Číně i Íránu, jakožto potenciálnímu hlavnímu dodavateli této suroviny do Číny. Čínská společnost Sinopec prodloužila stávající kontrakty i na rok 2016 a další dvě čínské společnosti projednaly s íránskými zástupci svoje kontrakty. Dá se předpokládat i uzavření velkých kontraktů s Indií.

Saúdské Arábii se zužuje prostor pro manévrování. Aby na ropném trhu čelila expanzi Íránu, může dále snižovat ceny a dávat svým zákazníkům slevy, jenže to může podkopávat její vlastní rozpočet a navíc vstup Íránu na ropný trh může následně působit proti pozdějšímu zvyšování cen, což by mohlo znemožnit vystřelení ceny v době, kdy by se to hodilo Saúdům. Komplikace je i v tom, že všechny tři státy produkují stejnou ropu, mají stejná odbytiště a používají stejné dopravní trasy.

Saúdská Arábie iniciovala prudké zhoršení vztahů s Íránem, ale podobné konflikty se nakonec vyvíjejí podle vlastních zákonů a dostávají se mimo kontrolu. Podle toho co víme, existuje „ropná stopa“ i v turecko-iráckém konfliktu, který představuje vyslání tureckých vojáků do severních oblastí Iráku.

Je charakteristické, že právě Irák se více než  jiné státy OPEC zasazuje o snížení těžby ropy. Jeho vláda samostatně přijala rozhodnutí snížit v roce 2016 těžbu ropy, ze 3,8 milionu barelů za den na 3,6 milionu. Jeho zisky z ropy se tak snížily z měsíčních 8 miliard USD, při cenách 90 až 100 USD za barel na současné 3 miliardy USD za měsíc, při  cenách současných.

Za této situace je nebezpečí další destabilizace na Blízkém i Středním východě. Může to mít negativní vliv na Evropu – nové vlny běženců i nebezpečí pro energetiku kontinentu. Je možno očekávat nové přístupy a nové postoje zemí střední a východní Evropy ve věci ruských plynových projektů.

Převzato z Fondsk.ru

***

Energetické války a zájmy Evropy (II)

Petr Iskenderov

14. ledna 2016

Existují a jsou symptomatické signály o úmyslu Bulharska vyvolat obnovu projektu stavby Jižního proudu. Bojko Borisov se o tom zmínil v novoročním rozhovoru pro bulharský list Trud. Přiznal, že projekt byl v zájmu Bulharska, ale byl odmítnut na nátlak USA a EU, i když ti věděli, že je pro Bulharsko výhodný.

Po několika dnech zdroje kolem bulharského předsedy vlády naznačily sofijskému listu Standart, že Rusko a Bulharsko mají v úmyslu během několika týdnů na projektu Jižní proud obnovit práce. Poprvé po pěti letech bude koncem ledna v Sofii zasedat mezivládní komise pro obchodně – hospodářskou a vědecko – technickou spolupráci a stěžejním bodem jednání bude plynovod.

Standart píše, že Moskva má dva podstatné důvody pro obnovu projektu zmrazeného kabinetem bývalého bulharského předsedy vlády po setkání se skupinou amerických senátorů. Jeden z nich je prudké zhoršení vztahů mezi Ruskem a Tureckem a druhým je recese čínského hospodářství, kvůli níž vázne sibiřský plynovod, který má do Číny dodávat plyn. Oživený projekt prý bude odpovídat požadavkům Bruselu a naplňovat ideu budování distribučního centra plynu Balkan, o který EU stojí a které se bez ruského plynu neobejde.

Ovšem Moskva ohledně této věci nespěchá s nějakými závaznými sliby. S ohledem na nemilou roli bulharské vlády ve stržení projektu je to pochopitelné. Sofie nebyla schopna samostatně a nezávisle přijmout odpovídající ekonomické rozhodnutí a být spolehlivým partnerem. Zatím nejsou přesvědčivé známky toho, že by se od té doby něco změnilo.

Prezidentův tiskový mluvčí Peskov odmítl zprávy o obnovení jednání se Sofií ohledně Jižního proudu. Řekl: „V tuto chvíli takový projekt neexistuje. Byl ukončen. Není tudíž téma pro projednání.“ Zprávy o plánu na vzkříšení projektu vyvrátili i v ruském ministerstvu energetiky. Tam zdůraznili, že status Jižního proudu zůstává nezměněn a projekt je zastaven. Nato byl už i zástupce tiskové služby Rady ministrů Bulharska nucen přiznat, že vláda nemá informaci o obnově rozhovorů v záležitosti Jižního proudu.

Signály ze Sofie se váží na průběh obecných krizových jevů ne světových trzích s ropou a na zhoršení konjunktury v zemích, o nichž se uvažovalo jako o alternativě Ruska pro dodávky energetických surovin. Především to měly být USA. Přibližně třetina ropných společností USA může v roce 2017 čekat bankrot, budou-li ceny stále nízké. Podle expertů bude řada amerických ropných a plynových společností mít v tomto roce ještě větší propad než v osmdesátých letech.

Podle svého prezidenta může OPEC na počátku března svolat mimořádné zasedání. S takovým požadavkem se na vedení kartelu obrátilo několik jeho členů. Má se projednávat změna strategie organizace za podmínek prudkého pádu světových cen ropy. Zde je podstatné, že členové OPEC hodlají na mimořádném zasedání v neformální diskusi posoudit situaci na trhu i s producentskými zeměmi mimo OPEC (i Rusko). Má se dohodnout snížení těžby ropy, které umožní zastavit další propad cen.

Situace je složitá. Odborníci spekulují, kam se cena v nejbližší době pohne, a jejich rozmezí je od 10 do 100 USD za barel a dokonce až 250 USD za barel. Taková nejistota vypovídá o tom, že skoky v cenách ropy nejsou určeny trhem, dynamikou poptávky a nabídky, ale faktory jinými než ekonomickými. Profesor Katasonov jmenuje jako první cenové manipulace, které vytvářejí velké americké i některé jiné banky

Na zasedání vlády v listopadu 2015 uvedl prezident Putin, že Rusko musí být připraveno na jakýkoliv vývoj situace na surovinových trzích, vše pečlivě sledovat a mít připravené scénáře vývoje svého hospodářství pro jakoukoliv variantu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Ve stejné době, kdy jeden běženec poděsil Evropu „sexem“ s figurínou, zachránil ve Švédsku Uzbek děvče před znásilněním

Alexandr Grišin

16. ledna 2016

Azamžon Šakirov z Uzbekistánu spatřil skupinu arabským migrantů, jak se špinavými úmysly obstoupila mladou Švédku a přišel jí na pomoc.

Lidi v Evropě pobouřilo, když se jakýsi běženec snažil o sex s figurínou. Přitom Evropa ve své tolerantnosti dospěla až k samotné bezmocnosti. Arabové beztrestně bijí Pařížanky, močí na Němky a hejna Egypťanů za bílého dne obkličují Švédky a Holanďanky. Ti všichni vědí, že se jim za to nic nestane.

O novoroční noci místní pracující automechanik Azamžon, který nepil žádný alkohol, rozvážel domů své spolupracovníky a uviděl, jak vedle jedné kavárny skupina mladíků arabského vzhledu obkroužila dívku. Dívka byla opilá, ale evidentně nestála o žádné důvěrné známosti s nimi. Sedm či osm běženců se netajilo svými úmysly (německá policie tomu říká „hraní na znásilňování“). Do scény se vložil Šakirov, doslova dívku vytrhl a strčil ji do svého auta. Arabové na něho řvali, ale Uzbek jim stejně hlasitě uzbecky odpověděl, přidal plyn a byl ten tam. Celou hodinu děvče po malém městě vozil, dokud nevystřízlivěla natolik, aby mu mohla ukázat svůj dům. Tam ji předal matce.

Mladý Uzbek se nyní stal hrdinou místních medií, psaly o něm i ústřední noviny a televizní kanál SVT odvysílal relaci.

Mezi hrdinnými potomky Vikingů se dnes hrdinové nenašli. Hrdinou byl jeden Uzbek, který do Švédska přišel z postsovětského prostoru před pěti léty.

Převzato z Kp.ru