Svět ruskýma očima 338

Reklama


Německo vře

Natalija Meden

1. února 2016

První německá žena-kancléřka riskuje, že vejde do historie jako politička odpovědná za konec německého národního státu. Představa o tom, že je Německo v nadějných rukách, která se objevila za světové finanční krize, se ztrácí ve vlně krize s migranty.

Loni měl slavit Bundeswehr šedesátileté výročí svého vzniku. Oslavy nebyly – nebyl důvod. Bylo by více na místě oslavit vstup do NATO, v němž německé generály pasovali na pěšáky ve hře, kterou vedou američtí velmistři. Bundeswehr dosud nemá generální štáb, nejvyšším orgánem pro něj je od samého počátku hlavní štáb NATO (SHAPE).

V roce 2010 odhlasoval Bundestag stažení amerických jaderných zbraní z území Německa. Na to musí Merkelová zapomenout. Není tou, která by docílila jaderné odzbrojení Německa, je naopak následnicí Franze J. Strausse, který hlasitěji než kdo jiný žádal pro Německo americké jaderné zbraně. Sám sebe nazýval bubeníkem studené války. A nyní dal Bundestag souhlas s přezbrojením amerických vojenských základen, tichounce, bez mediálního šumu. Němečtí občané budou opět platit modernizaci amerických válečných sil v Německu.

Merkelová je dnes skutečná politická veteránka. Co se týká výdrže na křesle vůdce země, směřuje k rekordu v Evropě. Za dobu jejího panování v Německu se v jiných zemích vyměnili vůdci několikrát. V Nizozemsku, Estonsku a Litvě 2x, ve Velké Británii, Francii, Španělsku a Portugalsku 3x, v Itálii a Polsku 5x a v Řecku a ČR 6x. Dnes je v popředí diskuse o výsledcích více než desetiletého panování Merkelové migrační krize. Vnitropolitická situace je rozkolísaná jako nikdy před tím. Vypovídá o tom ostrá reakce německých politiků na slova Sergeje Lavrova týkající se nemravné historie se zmizením třináctileté ruské Berlíňanky. To co řekl Steinmeier, když vyzval nepolitizovat případ, je ještě možno považovat za diplomatické. Straničtí činitelé nevýznamné úrovně se překonali, když obvinili ruského ministra zahraničí z vměšování do vnitřních záležitostí Německa a současně i Ruska v tom, že sponzoruje pravicová hnutí po celé Evropě.

Pravice získává popularitu? Vino je Rusko! Ruskojazyčná komunita organizovala demonstrace? Rusko je na vině! Ve skutečnosti by si měl každý Evropan, jestliže jej napadnou buřičské myšlenky, pomyslet: „Dostal jsem se pod vliv Putinovy propagandy! V podstatě jsou pro nás migranti nezbytným zdrojem čerstvé krve!“

Je cosi shnilého ve státě německém. Politici si nepřipouštějí, že když lidé protestují proti směřování vlády, jsou schopni se také politicky zorganizovat. Protestovat je možno libovolně proti čemukoliv (třeba proti jaderné energetice), jenom ne proti politice, která Němcům ničí život. V roce 2011 po havárii ve Fukušimě (na opačném konci země) došlo v Německu k masovým demonstracím proti jaderné energetice a Merkelová rychle vyhlásila moratorium na činnost sedmi nejstarších JE. Reagovala bez prodlení. A nyní ve věci migrace, kdy se jedná pouze o omezení, nikoliv o zákaz, je to riskantní – najednou je to pravicový radikalismus a nacionalismus.

Dnes v Německu nebezpečí pravicového radikalismu nebezpečně rozdmychávají. Neodůvodněně přiřazují k pravicovým radikálům účastníky demonstrací hnutí PEGIDA a sympatie ke straně Alternativa pro Německo označují za špatné. Zavedení politici často odmítají debaty s představiteli této strany. Proti straně, která byla založena před třemi léty, která je konzervativní a euroskeptická, nemají její političtí protivníci argumenty. Chybí-li argumenty, přichází na řadu špiclování, zákazy a trestání. Ministr spravedlnosti Maas si myslí, že justiční orgány nemají pouze vynakládat úsilí na pátrání po lidech zapalujících ubytovny migrantů, ale mají pátrat i po účastnících pokojných demonstrací pod „škodlivými“ hesly a současně sledovat projevy pravicově radikálních nálad v internetu.

Došlo to tak daleko, že Maas nazval „myšlenkovým paličstvím“ činy uznávaných právníků, kteří kritizují migrační politiku vlády jakožto politiku v rozporu s ústavou SRN. Je to narážka na bývalého člena Ústavního soudu Fabia, který předložil zprávu o tom, že za vzniklé situace je vláda povinna uzavřít hranice. Bavorský premiér Seehofer veřejně uvedl možnost podání v této záležitosti soudní žaloby. Sociologové provedli průzkum a ukázalo se, že tuto žalobu schvaluje 48 % Němců a 65 % Bavorů. Dokonce i mezi příznivci CDU/CSU souhlasí každý třetí.

Převzato z Fondsk.ru

***

Kontingent CIA – spisovatelé a další kulturní pracovníci

Ljubov Ljulko

1. února 2016

CIA využívá pracovníky kultury k podvratné činnosti a k provádění státních převratů. Pohovořil o tom dvojitý agent kubánské rozvědky spisovatel Raul Capote. Schéma se zřejmě používá i v Rusku.

Není to teorie spiknutí, je to realita

USA mají skutečnou kontrolu prostředků masových informací jak u sebe doma, tak v celém světě. Kubánský agent Capote pracoval pro kubánské zpravodajství od roku 2004 do roku 2011 jako dvojitý agent fungující v CIA. Od Američanů dostal úkol vytvořit „nový typ opozice“ schopný po odchodu Fidela Castra destabilizovat zemi „měkkou revolucí“ ke svržení „komunistického režimu“.

Podle materiálu Gena Sharpa s názvem 198 Methods of Nonviolent Action zahrnují „měkké“ metody i nezákonné činnosti a zejména povstání proti státním strukturám (bod 148). Capote uvádí, že myšlenky nenásilné války natolik rozvracejí základy vlády postižené země, že ta ztratí kontrolu nad situací. Není cílem přimět ji k rezignaci. Vláda se má zhroutit zevnitř a země má upadnout do chaosu. Potom je možno přejít k nejextrémnějším prostředkům. Tato taktika byla využita ve Venezuele, Íránu i Libyi a dosud se provádí v různých částech světa.

Historie činnosti Raula Capoteho

CIA si začala všímat dvacetiletého chlapce v roce 1986, kdy byl členem mládežnické organizace kulturních pracovníků ve městě Cienfuegos. Protože mládež je vždy kritická k vládě, CIA na ni sází, a to prostřednictvím nevládních organizací. První kontakt přišel od novináře Denise Reichlera z Paris Match. Ten zprostředkoval napojení na nevládní organizace, které prý chtěly vytvořit jakýsi fond uměleckých projektů na Kubě. CIA zmátla kritičnost Capoteho a jeho nenávist k Castrov. Když mu však bezpečnostní služba Kuby nabídla, aby se stal informátorem, přijal. V roce 1994 se v Havaně stal šéfem odborů pracovníků v kultuře, kterých bylo na 40 tisíc. Od té doby se jeho kontakty s CIA zintenzívnily. Předával jim informace o životě mládeže na Kubě. Instruovali jej, jaké informace od něho chtějí. To trvalo až do roku 2004. Měl už napojení na USAID a na Panamerický fond rozvoje. V roce 2004 pak dostal konkrétní úkol, spolupracovat v kulturní válce, válce ve světě idejí. Ve skutečnosti je to politická a ideologická diverze.

Myšlenkou je vytvořit „nový typ opozice“, která se pěstuje v univerzitách a institutech. Dělá se to systémem grantů s naprosto nevinnými názvy. Umělce zvou na různé kursy, třeba pro zvýšení kvalifikace nebo o historii nějakého státu a tam přednášejí, jak nenásilnou cestou svrhnout nežádoucí režimy. Capote k tomu uvedl: „Množství současných světových vůdců, kteří takové programy absolvovali, je ohromující.“ Řekl, že takové kursy pořádá Institut Alberta Einsteina, srbský Institut boje za nenásilné války (jedná se zřejmě o Canvas) a další vybudované Sorosem za jeho peníze i za peníze státní. Podle CIA je úspěchem, stane-li se každý desátý z těchto absolventů politickým oponentem.

Projekt „Genesis“, aneb Plán CIA pro Kubu

Byla zřízena organizace Fundacion Genesis para la Liberdad (Fond Genesis pro svobodu). Jeho hesly bylo: „Změníme socialismus podle potřeb doby“, „Hrdinská epocha je u konce“ a „Nikdo ve světě toto nedělá“.

V roce 2006 došlo k prvnímu pokusu svrhnout vládu. V den narozenin Fidela Castra 13. srpna měl Capote vyvolat v Havaně povstání a vybízet k protestům proti předání vlády Raulu Castrovi. Měl se obrátit na světovou veřejnost, oznámit, že je země v chaosu a požádat o vstup USA, aby se zabránilo porušování lidských práv. Plán nevyšel, lidé do ulic nepřišli. Američanům vysvětlil, že Kubánci nejsou připraveni, protože nemají svobodu slova a internetu. Poté agenty vybavili nejnovějšími gadgety a učili je využívat nejnovější technologie. V roce 2007 dostal Capote komunikační zařízení připojené přes satelity na americké ministerstvo obrany, které mohlo být sledováno. Tak byl ve spojení přímo se šéfem ve Washingtonu.

Lidé z Genesis založili místní síť Twitter ZunZeneo a Piramideo. Ty pod krytím sportovních a kulturních zpráv uváděly negativní informace o vládních akcích. Po změně vlády mělo být prakticky všechno privatizováno, včetně zdravotnictví a sociálního zajištění s drsnými opatřeními v ekonomice.

Capotemu řekli, aby si nedělal starosti, protože Světová banka, MMF a kubánská komunita v zahraničí budou podporovat „rekonstrukci“ společnosti. Musel své šéfy přimět, aby uvěřili, že jejich taktika funguje. Bylo to obtížné. Projekt měl mnoho nedostatků. Jeden z nich byl, že revoluce závisí na jednom člověku. Ale kubánskou revoluci nedělal sám Fidel Castro. Druhou chybou bylo přesvědčení, že Kubánci jsou naivní.

Capote ukončil svou úlohu v roce 2010, když došlo v Libyi k občanské válce. Kubánská vláda jej požádala o účast na veřejnému zřeknutí se činnosti pro CIA. Nato přišly události na Ukrajině a v Argentině a pokud si někdo myslí, že se kulturní válka nevede v Rusku, mýlí se. Podle některých příznaků z činnosti vlády, zvláště v oblasti vzdělávání a privatizací, tak je úspěšná. Je jediná naděje, že i v Rusku jsou dvojití agenti a že ani Rusové nejsou naivní.

Převzato z Pravda.ru

***

Příjezd k Putinovi jakožto výzva Merkelové

Taťjana Melikjanová

4. února 2016

Prezident Putin se setkal v Novém Ogarjovu s bývalým ministrem zahraničí USA Kissingerem a se současným předsedou bavorské vlády Seehoferem. Návštěvu Američana je možno považovat za přátelskou, návštěva bavorského vůdce je spíše nástrojem řešení domácích záležitostí Německa a hájení zájmů „svobodného státu Bavorsko“.

Oba hosté nebyli přijati v Kremlu, ale v rezidenci Nové Ogarjovo. Návštěvy nebyly předem oznámeny. Pozdravná slova Seehofera bylo možno slyšet. Kissingerovy věty zůstaly uvnitř budovy. Oba návštěvníci byli natolik výjimeční, že se nedostali do protokolu.

Důležitost setkání s bývalým ministrem zahraničí USA oznámil Kreml ústy svého mluvčího Peskova. Uvedl, že si Putin velmi cení možnosti vést přátelský rozhovor s Kissingerem. Putin se s bývalým ministrem zahraničí USA zná od začátku devadesátých let, kdy se setkali v Sankt-Petěrburgu. Oficiálně se setkali více než desetkrát. Kissinger zavzpomínal na dřívějších 50 let, kdy do Moskvy přijížděl často. Setkání s Putinem nazval „neslýchaným privilegiem“.

Třiadevadesátiletý Kissinger, který vedl americkou diplomacii mezi léty 1973 a 1977, byl iniciátorem politiky uklidnění mezi USA a SSSR. V roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za mír. Jeho náhled na politickou situaci kolem Ruska se nezměnil a je známý: bez Moskvy se nemohou rozhodovat důležité problémy světa a sankce jsou nevhodný způsob jak předvádět nespokojenost. Že by byl bývalý ministr zahraničí iniciátorem nového sblížení?

Se skutečnou německou přesností přijel do Nového Ogareva Horst Seehofer. Nestavěl se do role diplomata. Chtěl jednat pracovně. Avšak nevydržel. Z patra řekl: „Bavorsko a Moskva udržují v podstatě zvláštní vztahy.“ Dodal k tomu výmluvný příklad – „legendární setkání, které proběhlo v pohostinné restauraci Aying“. Putin na to odpověděl: „Ano, vzpomínám.“

Bavor se nezastavoval: „Nezapomenutelné dojmy!“ Spiklenecky se pousmál na bývalého bavorského premiéra Stoibera a znova se obrátil k Putinovi: „Chtěl jste tam zůstat jen hodinku a zůstal jste do půlnoci.“ Tak prozradil podrobnosti z neformálního setkání Putina a Stoibera v roce 2006. Vesnice Aying je vzdálena 30 km od Mnichova a je známá staletými kulinářskými tradicemi. Je tam i ta restaurace – místo „legendárního setkání“. Putin jemně odpověděl: „Neměl jsem možnost odejít“.

Skutečně, ač se zdálo setkání snadné, nebylo pro Seehofera jednoduché pobýt s ruským prezidentem. V Německu považovali návštěvu Moskvy za demarši proti kancléřce. Němečtí novináři a politici byli pobouřeni. Kritizovali jej i v jeho vlastní straně CSU.

Bavorsko je už unavené z toho, že je první německou zemí, do které vstupují migranti hledající lepší život. Zde se v souvislosti se stanovenými kvótami silně prohne rozpočet. Od září loňského roku sem přišlo přes půl milionu běženců. Nabízí se otázka, co s tím má do činění Putin?

Vzhledem k tomu, co se děje v Německu, byla návštěva přijata jako další výzva Merkelové. Možná by to nezaznělo tak skandálně, nebýt „děvčátka Lizy“. Moskvu tak jako tak viní, že se snaží rozklížit EU a podrýt důvěru Němců k Merkelové, využívajíc kauzu údajně znásilněné ruské dívky a otázku migrantů.

Osud děvčete ponechal Seehofer diplomatům. Bavora více zajímala otázka přehodnocení nebo zrušení sankcí. Avšak byl rukojmím situace. Zneklidňoval se. Uvedl: „Před žádnou z mých návštěv jiných zemí jsem neslyšel tolik lživých a nesprávných informací jako nyní. Nepřijíždíme jako spiklenci!“ Putin chápavě pokýval hlavou: „Co se týká všelijakých zvěstí, ty jsou nevyhnutelné.“

Seehofer si stýskal, že Bavorsko pociťuje samo na sobě to co ve světové politice probíhá, události v Sýrii, na Ukrajině, běžence v Evropě a zločinnost. A řešit problémy se musí společně. Zdůraznil: “ My chceme všechno dělat nikoliv proti naší spolkové vládě, ale spolu s ní. Ne proti Rusku, ale pokud možno společně s Ruskem.“

Snažil se zastávat roli šiřitele bavorské ekonomiky. Uvedl, že nejdůležitější věcí je – prohlubovat hospodářské vztahy. Putin převzal pragmatický tón: „Máme s vámi velkou odpovědnost za zachování pracovních míst.“ Řekl, že mezi Ruskem a Německem připadá 20 % obchodu na Bavorsko. „Zde (v Rusku) pracuje 1600 závodů s bavorskou účastí.. Podle něho 50 % projektů SRN v Rusku je především bavorských.“

Na závěr veřejné části setkání Seehofer upřesnil, že se nehodlá „zabývat paralelní zahraniční politikou Německa, tuto roli zaujala Merkelová,“ s níž Putin jednal ve „věcném a konstruktivním duchu“ den před příjezdem bavorských hostů. Zahraniční politiku SRN neurčují v Mnichově, ale v Berlíně.

Převzato z Lenta.ru

***

V Moskvě odmítli vést jednání s USA o snížení jaderných zbraní

6. února 2016

Pokračování rusko-amerických jednání o snížení jaderných zbraní je vyloučené, neboť Moskva má snížen počet jaderných hlavic a jejich nosičů na úroveň konce padesátých a počátku šedesátých let. Informoval o tom zástupce ministra zahraničí RF Sergej Rjabkov. Řekl: „Tyto okolnosti je důležité chápat, a to nejen našimi kolegy ve Washingtonu, ale i všemi těmi v mezinárodním společenství, kteří pokračují v agitaci za další jaderné snižování ignorujíce fakta.“

Rjabkov upozornil, že v jednání nelze pokračovat i z dalších důvodů. V USA trvá rozvíjení globálního systému PRO a program globálního nejaderného úderu ke zneškodnění jaderných sil, což podle Moskvy destabilizuje situaci.

„Třetím momentem je ztráta politické logiky a soudného smyslu v návrzích ‘odzbrojovat se’, když současná americká administrativa po dlouhou dobu vyvíjí cílené úsilí na rozrušení obranného a obranně-průmyslového potenciálu Ruska prostřednictvím své politiky sankcí“, uvedl Rjabkov.

Aby ruská vláda znovu posoudila pokračování rozhovorů, muselo by se všechno, co bylo zmíněno, změnit. Rjabkov svým vyjádřením reagoval na referát oficiálního představitele Bílého domu, který vyzval Moskvu, aby pokračovala v jednání o snižování jaderných arzenálů.

Převzato z News.mail.ru

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů