Svět ruskýma očima 342

Reklama


Rogozin požádal o objasnění, proč americká firma vyhrála konkurs na koncepci rozvoje Severní námořní cesty

26. února 2016

Vicepemiér je překvapen, jakým způsobem mohla vyhrát americká firma McKinsey konkurs na koncepci rozvoje Severní námořní cesty. Má zato, že připustit americkou firmu k tomuto projektu není účelné.

Nařídil ministru pro rozvoj Dálného východu Alexandru Galuškovi, aby vysvětlil, proč se americká firma účastnila ruského konkurzu. Je to konkurz organizovaný ministerstvem pro rozvoj východu na rozpracování koncepčních principů konkurenčního modelu rozvoje Severní námořní cesty. Rogozin k tomu řekl, že chce mít úplný obraz, a proto podepsal příkaz ministru Galuškovi. Přikázal ministrovi, aby co možno nejrychleji podal zprávu vládě „o osobách zapojených do uvedených úkolů, postupu při jejich volbě a účelnosti jejich zařazení“.

Pravda uvádí, že se Rusko postaví na odpor politice mnoha států, které se snaží vyvést Severní námořní cestu zpod jurisdikce Ruské federace.

Převzato z Pravda.ru

***

Západ se utápí i s principy a Erdoganem

Ljubov Ljulko

29. února 2016

Turecký prezident se pohoršoval, že je v zemi soud a dal mu najevo, že se mu nepodřídí. Podle jeho uvažování existují dvě možnosti, jak se může soud rozhodnout. Buď podle něho a to je správné rozhodnutí, anebo jinak, a to je nesprávné.

Erdogan je nebezpečný diktátor

Dva novináři – šéfredaktor Cumhuriyet Gian Dündar a novinář Erdem Gul zveřejnili důkazy, že Turecko dodává ISIL v Sýrii zbraně. K dodávkám došlo v lednu 2014, zjistili to vojáci při prohlídce nákladních aut tureckých ozbrojených sil směřujících k hranici Turecka se Sýrií. Erdogan zveřejnění označil za špionáž, jejímž cílem bylo zničit obraz Turecka na mezinárodní scéně, a slíbil, že Dündar zaplatí za zprávu vysokou cenu. Novináři strávili 3 měsíce ve vězení. Ústavní soud rozhodl, že podle článků 19, 26 a 28 turecké ústavy byla porušena práva obou novinářů na svobodu a bezpečnost a na svobodu tisku. K tomu Erdogan řekl, že nemůže rozhodnutí soudu přijmout a že se podřídit nehodlá.

Ještě zajímavější je Erdoganovo prohlášení, že 14. Nejvyšší trestní soud v Istanbulu, dohlížející uvedený proces, by mohl rozhodnutí Ústavního soudu ignorovat. To ukazuje prezidenta jako nebezpečného diktátora. Ústavní soud v Turecku dosud není řízen Erdoganem. Pokud prezident takto hovoří o Ústavním soudu, potom je z toho vidět, že ani nectí současný ústavní řád v zemi a navíc takovým prohlášením nabádá obyvatele, aby nerespektovali ústavu a soudní rozhodnutí.

Kde jsou západní media?

I přes vysvobození z vězení čeká oba novináře soud. Vypadá to na doživotní žalář a 30 let vězení pro obvinění ze špionáže a pro „pomoc ozbrojené teroristické organizaci“. V západních sdělovadlech není na obranu tureckých novinářů ani slovo. Mogeriniové Úřad pro zahraniční politiku rozhodnutí soudu přivítal jako „nezbytný krok správným směrem k zabezpečení svobody názorů v Turecku“. Toť ale vše. Vysocí představitelé EU a USA reakci tureckého prezidenta nekomentují. Nic nového. Demokracie je na Západě jen krásné slovo bez jakékoliv váhy. Je to nepřímé přiznání, že koalice pracuje pro IS. Reputace NATO je operacemi na Blízkém východě silně diskreditována.

Amerika by mohla na Erdogana tlačit prostřednictvím jeho syna. „Ministr ropy DAEŠ“ Bilal Erdogan je podezírán prokuraturou italské Bologně z praní špinavých peněz. Američané by na něj mohli uplatnit vliv ve finanční sféře. Proč nic nedělají?

Dündar poznamenal, že EU zrazuje své demokratické hodnoty kvůli snaze o sblížení s tureckým prezidentem v naději, že zastaví příliv běženců do Evropy bez ohledu na lidská práva. Řekl: „Vždy jsme hleděli na Evropu jako na model vylepšení demokracie, a ne jako na hybnou sílu diktatury. Nyní, když EU kvůli zastavení přílivu zavírá oči před Erdoganovým porušováním norem demokracie, lidských práv, svobody tisku a nadřazenosti zákonů, mění své principy kvůli svým okamžitým cílům.“

EU zrazuje své demokratické hodnoty kvůli obchodu s autoritativním vůdcem? Existovaly vůbec tyto demokratické hodnoty? V každém případě je mravní úpadek Evropy realitou. NATO se stále více stává pochybnou organizací, která podle všeho dodává Turecku zbraně pro radikální džihádisty.

Na jihovýchodě Turecka fakticky probíhá občanská válka s Kurdy. V zemi bude brzy ústavní reforma a vypadá to, že se Kurdové snaží najít si v ní nové místo. Turecké vedení dalo jasně najevo, že nebude žádná autonomie, nebude federace. Strana spravedlnosti a rozvoje přišla k vládě jako alternativa armády, jako umírnění islamisté, kteří na jednu stranu lépe vyhovují lidem a na druhou stranu mají nejlepší vztahy se západními zeměmi.

Avšak mezitím se Erdogan stal samostatným, bez kontroly a postupně začal vést agresívní zahraniční politiku. To Západu nemůže vyhovovat, a to i s ohledem na nepředvídatelnost jeho politiky. Spojené státy se postavily za přerušení ostřelování území Sýrie. Tak daly srozumitelný signál tureckému vedení, že není radno se míchat druhým státům a národům do jejich věcí. Je potřeba se především zabývat vlastními problémy, neboť Turecko se stalo zónou nestability.

Převzato z Pravda.ru

***

Antisystém. Síla i slabina „Islámského státu“

Alexandr Kuzněco

4. března 2016

Na konci února napadla ozbrojená skupina Daeš městečko Abú Ghraib poblíž Bagdádu a celý den si své postavení udržela. Městečko se nachází 20 km od centra Bagdádu, v době americké okupace bylo známé svou věznicí pro účastníky iráckého odporu. Jeho bleskové dobytí v období, kdy je IS silně potlačován, se jeví jako podivné. V březnu loňského roku obsadili iráčtí dobrovolníci Tikrít a koncem prosince armáda spolu se šíitským Al-Shaab Hashd osvobodila důležité Ramádí. Kurdská Pešmerga dobyla od teroristů horskou oblast Sindžár.

Jak je možné, že se IS znovu zmátořil? Když Američané v roce 2003 začali okupaci Iráku, demontovali zároveň veškeré státní instituce, zničili armádu a státní služby. Bylo propuštěno 180 tisíc bývalých členů strany Baas, především sunnitů. Jednalo se nejen o důstojníky armády a státních služeb, ale i o učitele a lékaře. Sunnité se v Iráku stali občany druhé kategorie. Sebrali zbraně a následující krvavý spor mezi sunnity a šíity byl prozatím pro Američany výhodný. Mysleli si, že podle hesla „rozděl a panuj“ budou ti dva bojovat mezi sebou a nikoliv proti okupujícím. V Iráku ale nastal mocný rozmach islámského radikalismu.

Svržením Saddáma nastalo vakuum ve vládě i ve sférách vlivu. Šíitové toto vakuum vyplnili kněžími z Nadžáfu a Karbaly. Mezi sunnity se po zákazu strany Baas šířil vliv wahábistických a salafistických hlasatelů. Jako supové se sem slétali džihádisté z jiných zemí. Rozsáhlý teror zahájila al-Kájda v Mezopotámii. V jejím čele byl nechvalně známý Musab az-Zarkáví.

Na podzim 2006 už byla situace neúnosná i pro Američany. V provincii Anbar byly organizovány ozbrojené skupiny Sahwa šejka Abdula Sattara Abu Rishy s 90 tisíci bojovníky. Za tři roky se podařilo zvítězit nad al-Kájdou, ale Málikího vláda nepřemýšlela nad tím, že by měla být svým zachráncům vděčná. Namísto toho začaly nové represe sunnitů. Oddíly Sahwa byly rozprášeny a přestaly být podporovány. Sunnitské oblasti byly zbaveny komunálních služeb a částečně i dodávek elektřiny. Probíhaly tam čistky na základě lživých obvinění z terorismu, do vězení šli nevinní. Dvanáct tisíc lidí čekalo na rozsudek smrti. Většina obvinění byla falešných.

Nato začala Málikího vláda likvidovat umírněné sunnitské politiky, kteří pracovali v orgánech vlády. Koncem roku 2011 obvinily irácké tajné služby z terorismu viceprezidenta Tárika al-Hašímího a chtěly jej uvěznit. Utekl do Turecka. Podobně měl být uvězněn i ministr financí Rafa al-Ezau, který se nechtěl účastnit na korupci a před hrozbou vězení utekl do Jordánska.

Iráčtí sunnité se po příchodu Američanů dostali v podstatě do horšího postavení než Palestinci na území okupovaném Izraelem. Odpor v sunnitských oblastech Iráku se rozhořel naplno. Nikoliv poslední roli v tom sehrála ilegální organizace strany Baas al-Dúrího, která plánovala po obsazení Mosúlu obnovit Iráckou republiku na stejném volném náboženském základě jako tomu bylo za Saddáma. Nepovedlo se, protože povstání bylo uchváceno džihádisty. Dopomohlo k tomu Turecko a některé monarchie Perského zálivu. Baasisté byli zčásti zlikvidováni a zčásti naverbováni mezi teroristy.

V čem tkví síla Islámského státu?

V kombinaci regulérních a neregulérních způsobů boje, promyšlené bojové taktice a disciplíně. Mezi veliteli je dost bývalých důstojníků Saddámovy armády. Toto je ta regulérní část, která však je spojena s praktikami teroru, jako jsou sebevražední atentátníci, zastrašování a masové věznění. Krom toho je síla Daeš podmíněna podporou či loajalitou části sunnitských kmenů přiklánějících se k IS v naději, že se vyhnou diskriminaci a represím od vlády v Bagdádu.

V čem je slabina Daeš?

V tom, že IS není žádný stát a nikdy nebude. Je to klasický typický antisystém (termín Lva Gumiljova). IS popírá tvořivost a nemá žádný kladný program. Údělem antisystému je parazitování na bezohledném využívání přírodního bohatství a loupení u všech kolem.

Po úspěšných akcích ruských leteckých a kosmických sil v Sýrii a po přerušení kontrabandu ropy do Turecka je ekonomická situace na územích zachvácených džihádisty blízká katastrofě. V Mosúlu je nedostatek základních potravin a léků. Prudce stoupají ceny. Je to počátek hladovění. Napřed zde byli teroristé populární, obnovili komunální služby a nyní od toho dali ruce pryč. Opět je nepravidelná dodávka elektřiny. Jakékoliv známky nespokojenosti jsou potlačovány terorem. Iráčtí sunnité už nemají důvod dávat své životy za IS. Zároveň se bojí připojit k jakýmkoliv aktivitám proti terorismu. Většina sunnitů nedůvěřuje šíitským milicím Al-Shaab Hashd a nemá je v lásce.

Před Irákem stojí úkol přivést k boji s teroristy sunnitskou domobranu, ale musí mít zaručenou samosprávu a dodržování svých práv. To režim Nuri al-Málikího, chráněného Američany, dát nemohl.

K vítězství nad teroristy je v Iráku potřeba zbavit je podpory místního obyvatelstva, oddělit od IS sunnitské kmeny a bývalé baasisty, vyhlásit pro ně amnestii a zaručit jim účast ve vládě v novém Iráku. Jenom vytvořením státu respektujícího zájmy všech komunit a náboženství je možné zahubit saň antisystému s názvem Islámský stát, který porodila americká okupace Iráku.

Převzato z Fondsk.ru

***

Donald Trump navrhl přestěhovat Pobalťany do Afriky

3. března 2016

Donald Trump, uchazeč o křeslo prezidenta USA za republikány ohromil litevské novináře prohlášením, že by pro země Pobaltí bylo dobré „přestěhovat se“ do Afriky. Takto se vyjádřil v debatě s novinářem litevského radia LRT Lituanica.

„Pobaltské státy nedávno oznámily, že se nemohou rozvíjet, protože mají za souseda Rusko. Můžeme jim poradit a pomoci, aby jejich sousedy byly země Afriky. Přestěhujeme všechny Pobalťany na africký kontinent a africké obyvatelstvo – na území pobaltských zemí. Odpovídajícím způsobem země přejmenujeme – myslím, že mnozí obyvatelé afrických zemí budou zajisté rádi.“

Podle Trumpa se Estonsko, Litva a Lotyšsko začnou na africkém kontinentě rozvíjet nevídaným tempem.

„Všem bude dobře,“ řekl Donald Trump.

Převzato z Politikus.ru

Přejít do diskuze k článku 27 komentářů