Svět ruskýma očima 344

Reklama


Transsib a vítězství nad Japonskem

Igor Šumějko

13. března 2016

Josef Stalin slíbil v Jaltě, že vstoupí do války s Japonskem za tři měsíce po porážce Německa. Slib splnil s přesností několika minut, když v noci z 8. na 9. srpna 1945 zahájil boje v Mandžusku.

Číně se vyplatilo, že se již více než 90 let spoléhala na Rusko. Válka Sovětského svazu s Japonskem dopomohla rozhodujícím způsobem k osvobození Číny a k vytvoření ČLR. Jak řekl předseda Mao, Rudá armáda přišla pomoci čínskému lidu vyhnat agresory. V historii se to Číně ještě nestalo a nelze to ani docenit.

Jednou z podmínek vstupu Sovětského svazu do války s Japonskem bylo diplomatické uznání Mongolské lidové republiky západními zeměmi. Až do roku 1945 nebyla uznána a Západ ji nazýval „sovětský vazal“.

Američané se rovněž k válce připravovali. Americký ministr zahraničí Stettinus později napsal: „Generál MacArthur se skupinou vojáků dali prezidentu Rooseveltovi zprávu, propočet Výboru náčelníků štábů s tím, že Japonsko bude kapitulovat až v roce 1947, nebo i později a jeho zničení může stát životy milionů vojáků.“

V Tokiu existoval plán, podle kterého se v případě amerického výsadku v Japonsku bude evakuovat císař na kontinent a japonské ostrovy se změní za pomoci bakteriologických zbraní v souvislou zónu smrti. Vstup SSSR do války odvrátil zkázu japonského obyvatelstva. Mandžusko a Korea byly surovinovou a průmyslovou základnou císařství. Velitel Kvantungské armády Jamada Otsudza přiznal: „Rychlý postup Rudé armády hluboko do Mandžuska nám vzal možnost použít bakteriologické zbraně.“ Rychlost postupu umožnil sovětským vojskům Transsib.

Propustnost Transsibu byla rozhodujícím faktorem. Vozily se desetitisíce tun těžké vojenské techniky, munice, paliva, potravin i vojenského oblečení. Od dubna do září 1945 se po Transsibu přepravilo 1692 ešalonů. V červnu 1945 projíždělo touto tratí denně do Zabajkalí 30 vlaků. V květnu až červenci 1945 bylo rozmístěno na železnicích Sibiře, Zabajkalí a Dálného východu a na pochodech až milion sovětských vojáků.

Japonci se připravovali na boj. Hlavní velitel na Dálném východě maršál Vasilevskij vzpomínal: „Kvantungská armáda v létě 1945 zdvojnásobila své síly. Japonské velení mělo v Mandžusku a v Koreji dvě třetiny svých tanků, polovinu dělostřelectva a elitní císařské divize.“

Akce sovětské armády vykazovaly v Mandžusku všechny nejlepší rysy k obklíčení protivníka podle měřítek vojenského umění. V západních vojenských učebnicích nazvali operaci „Srpnová bouře“. Na ohromném teritoriu přes 1,5 milionučtverečních kilometrů museli překročit Amur a Hingganské hory, museli rozštěpit a porazit Kvantungskou armádu, válečnou techniku, 1,4 milionu lidí včetně vojsk loutkových států z Vnitřního Mongolska (Mančukuo a Mengjiang).

Za války byla absolutně rozhodující rychlost úderu. Přední sovětské jednotky rozsekaly týly Kvantungské armády a zde se ukázalo, jak kvalitně ruští stavitelé železnici vybudovali. Je to možné ilustrovat na jednom příkladu, kdy neustálé mnohadenní deště udělaly z Centrální mandžuské roviny cosi jako umělé moře. Cesty se nehodily ani pro tanky. V této kritické situaci, kdy čas hrál tak důležitou roli, bylo rozhodnuto překonat zatopené území po úzkém násypu železniční tratě o délce 250 km. Začalo putování po pražcích. Trvalo dva dny. U tanků se jeden z pásů umístil mezi kolejnice a druhý na štěrkový podsyp. Tank byl přitom silně nakloněn na bok. Takto se musely přesunout po trase dlouhé přes 100 km. Výsledek přišel jedenáctý den. Byly dobyty Changchun, Kirin a Mukden.

Sovětská vojska zajala 41 199 osob a přijala kapitulaci šesti set tisíc japonských vojáků, důstojníků a generálů. Tehdy na zasedání Státního výboru obrany Stalin řekl: „Dost se nahospodařili na sovětském Dálné východě za občanské války. Je čas splácet dluhy. Oni je splatí.“

Výsledkem rozprášení japonské armády bylo také podle maršála Vasilevského vytvoření podmínek pro vítězství národních revolucí v Číně, Severní Koreji a Vietnamu. Národně osvobozenecká armáda Číny získala ohromné zásoby trofejních zbraní.

Západ lže o tom, že „sovětský útok začal až když druhá atomová bomba vybuchla nad Nagasaki a Japonsko bylo demoralizované“. To lze vyvrátit.

Sovětský diplomat Ivanov, který byl v Hirošimě a Nagasaki po bombardování mezi prvními napsal v knize „Zápisky očitého svědka“: „7. srpna prohlásil Truman, že byla na Hirošimu svržena atomová bomba. Japonští odborníci v existenci tak mohutné zbraně nevěřili. Až po několikadenním pobytu v Hirošimě určila vládní komise vedená náčelníkem  zpravodajství generálního štábu generála Arisue a největším japonským vědcem Nišinou realitu útoku: „atomového zařízení svrženého na padáku“ …. Poprvé byl dokument publikován ve zkrácené verzi 20. srpna.“ …. Do Mandžuska přišla zpráva ještě později, ale 14. až 17. srpna byla už porážka Kvantungské armády završena.

Historik Tsuyoši Hasegawa v monografii Závody s nepřítelem (Racing the Enemy) píše: „Vstup Sovětského svazu do války byl mnohem větším přínosem ke kapitulaci Japonska než atomové bomby.“

Terry Charman z Imperiálního válečného muzea v Londýně: „Útok Sovětského svazu všechno změnil. V Tokiu si uvědomili, že nezůstala naděje. „Srpnová bouře“ posunula Japonsko silněji ke kapitulaci než atomová bomba.“

Nakonec Churchill: „Bylo by chybou předpokládat, že osud Japonska byl rozhodnut atomovou bombou.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Nesympatický šprýmař se ukázal být houževnatý, zkušený, opatrný bojovník

10. března 2016

Většině amerických voličů jsou nesympatičtí republikánští i demokratičtí uchazeči usilující o právo být kandidáty za svou stranu na křeslo prezidenta. Dokládají to výsledky průzkumů v USA. Zápas mezi Trumpem a Clintonovou přijímají Američané většinou negativně.

Dvě třetiny voličů nechce volit Trumpa a 56 % Clintonovou. V Demokratické straně je situace složitá. Třetina příznivců senátora Sanderse, což je konkurent Clintonové, nehodlá v případě jeho propadu hlasovat pro Clintonovou. Ta však musí mít podporu Sanderse, jinak nezvítězí.

Podobné je to u republikánů. Trump má podporu 30 % republikánských voličů, senátor Cruz 27 %, Keysik 22 %, Rubio 22 %. Přitom je pro 64 % všech voličů Trump nepřijatelný a v tom je také 43 % republikánů.

Podle amerikanisty Drobnického musí Clintonová odrážet útoky nejen příznivců Sanderse, ale ještě víc Federálního úřadu pro vyšetřování. Trump bude téměř s jistotou využívat svůj vliv a své vlivné spojence, aby nad Clintonovou visel stín FBI. Podle Drobnického jsou nyní u republikánů důležité hlasy pro Rubia, Cruze i Keysika, neboť establishment se bude snažit zaonačit věc tak, aby Trump nezískal 50 % delegátů plus 1 hlas navíc. To na poslední konferenci strany samozřejmě způsobí bouři u řadových členů, kteří Trumpa podporovali. Pro americký establishment a ty, kteří chtěli Trumpa zarazit je zhroucení Republikánské strany menší obětí než pustit jej k vládě. Avšak on se předvedl jako mimořádně houževnatý, zkušený a opatrný bojovník. Zdá se být ne příliš sympatickým šprýmařem, který úspěšně vtipkuje. Ve skutečnosti je to opatrný, tvrdý a rozvážný člověk, který moc dobře ví co dělá, co bude dělat zítra i pozítří. Skvěle hraje.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

El País: Gorbačov prohlásil Krym za ruský a uvedl jak moc Jelcin rozvrátil SSSR

14. března 2016

Michail Gorbačov poskytl rozhovor listu La Repubblica, který přinesl El País. Uvedl v něm, že „Krym to je Rusko a ať někdo dokáže opak“.

Bývalý vůdce a jediný prezident Sovětského svazu přiznal, že období rozpadu SSSR je pro něho velmi těžké a má na něho špatné vzpomínky. Připomenul, že vůdci RSFSR, Ukrajiny a Běloruska Jelcin, Kravčuk a Šuškevič společně podepisovali Bělověžskou dohodu. Přitom z této akce nepřišla nikomu, ani jemu, jediná zpráva. Jelcin prý až do podpisu Bělověžské dohody tvrdil, že se svaz zachová. Ve skutečnosti měl jiné úmysly, které se ukázaly po uzavření dohody.

Gorbačov na otázku, zda má Vladimir Putin imperiální ambice s ohledem na anexi Krymu a zasahování do syrského konfliktu řekl rázně: „Ne. Za prvé bylo na Krymu referendum, kde se velmi jasně vymezila vůle lidí a krom toho, Krym to je Rusko a ať někdo dokáže opak. V Sýrii zase jde o boj proti terorismu, Rusko plní svoji povinnost.“

Za připomenutí stojí, že ne tak dávno komentoval Michail Sergějevič vystoupení amerického prezidenta na VS OSN a ostře zareagoval na přirovnání Ruska k celosvětové horečce: „Máme jednu hlavní horečku – to je Amerika a její nároky na vedoucí postavení.“

Při 70. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki řekl v rozhovoru pro německý Spiegel proč nemůže svět dosáhnout jadernou rovnováhu. Jedinou překážkou na této cestě je Washington. Vysvětlil, že dosáhnout rovnováhu při nerozšiřování a nepoužívání jaderných zbraní není možno dotud, dokud má jedna země vojenský rozpočet vyšší než všechny ostatní země světa dohromady.

Převzato z Pravda.ru

***

Samotné Rusko změnilo průběh války v Sýrii

Nikolaj Bobkin

16. března 2016

Ruský prezident přikázal stažení podstatné části ruské ozbrojené skupiny ze Sýrie ve stejný den kdy v Ženevě odstartovalo další kolo jednání o Sýrii pod záštitou OSN. Podle představitele OSN pro Sýrii se počítá s tím, že před Syřany je poslední úkol, a to ukončit válku. Tyto dvě události, jimiž je rozhodnutí ruského prezidenta a začátek nového kola jednání, nejsou náhodné. Putin si přeje, aby jeho rozhodnutí bylo signálem pro všechny strany konfliktu a aby napomohlo uklidnit syrský konflikt mírovou cestou.

Podle TV kanálu Fox News nemá Amerika pro Sýrii prověřenou a důslednou politiku. Obamova administrativa pokulhává za dynamikou nastalých změn. Rusko je nyní na Blízkém východě silnější než USA.

Až do oznámení Ruska o odvolání ruské vojenské skupiny ze Sýrie sváděli Američané neúspěch jednání na akce ruského letectva. Nyní je tento argument pryč. Přitom Rusko neztrácí tvář a neustupuje. Moskvě se podařilo změnit průběh války ve prospěch vlády Syrské arabské republiky, podařilo se zmařit plány na svržení Asada a dosáhnout podstatný zvrat v boji s terorismem.

Za podpory ruského letectva osvobodila syrská armáda 400 obydlených míst. Akce ruského letectva zastavily mnoho zásobovacích tras se zbraněmi, byla zničena infrastruktura pro vývoz ropy a zablokované zdroje financování teroristů. Část vojenské skupiny RF v Sýrii zůstane a zůstávají i dvě vojenské základny: vojenská námořní v Tartusu a letecká v Hmeimim. Tyto síly postačují pro kontrolu zastavení palby. Kreml má dobrou vůli přivést Syřany k průlomu v mírových jednáních. Algoritmus akcí byl schválen v RB OSN. Na letecké základně Hmeimim začalo 15. března nakládání evakuovaných zařízení do přepravních letadel.

Syrská válka má příliš mnoho zahraničních sponzorů a podle chování opozice se od ní nedá čekat předvídatelné jednání. Vláda SAR schválila ruskou iniciativu a s Teheránem pravděpodobně Moskva své rozhodnutí dohodla. U ruské koalice je jasno, v případě druhé strany je potřeba počkat na oficiální reakci. Obama hodlá zatelefonovat Putinovi k „upřesnění“ současného rozvinutí událostí v Sýrii.

Institut politických výzkumů USA navrhuje „následovat vedoucí úlohu Ruska a vyvíjet nátlak na své spojence mezi místními silami, aby zvolili cestu diplomacie“.

Co je potřeba, aby udělal Barack Obama? Aby přestal vyzbrojovat syrskou opozici, aby ze Sýrie odvelel své jednotky rychlého nasazení, aby skončil neshody s vládou SAR týkající se leteckých úderů na cíle v Sýrii a aby nakonec dosáhl u svých regionálních spojenců ukončení ozbrojeného vměšování do občanské války.

Podle analytiků z Eurasia Group dává Kreml odvoláním svých vojsk signál vládě SAR, aby vedla jednání s opozicí se vší vážností. Je známo, že někteří syrští politici ve vládě Bašara Asada začali po úspěších v občanské válce považovat přítomnost ruských vojáků za záruku určitého privilegia pro dosažení vítězství. Moskva si nepřeje zpochybňovat postup jednání, který byl schválen OSN. Krom toho by dostaly od Damašku Turecko a Saúdská Arábie důvod hovořit o nezbytnosti ozbrojeného vpádu do Sýrie.

Ministr zahraničí Íránu Zaríf uvedl, že rozhodnutí Moskvy k odsunu ze Sýrie je pozitivním signálem pro strany v Sýrii, které stojí proti sobě. Podle něho by to mělo napomoci převést režim „částečného zastavení bojů“  na plnohodnotné příměří, které, stejně jako předtím, nelze vztahovat na teroristické organizace.

Jistěže nebylo rozhodnutí o odsunu ruské skupiny pro Damašek nečekané. Syrské vedení včas vyhodnotilo důsledky snížení ruského vojenského kontingentu, přijímalo odpovídající kroky a koordinovalo jejich provádění s Moskvou. Dne 14. března poděkoval Bašar Asad v telefonickém hovoru s Vladimirem Putinem Rusku za pomoc a humanitární podporu obyvatelům země. Potvrdil přitom, že je připraven pokračovat v politickém procesu navrácení země do mírového života.

Rusko v Sýrii zůstává, důraz v jeho politice se posunuje  na stranu diplomacie. Putin dal pokyn ministerstvu zahraničí zintenzivnit organizaci mírového procesu s tím, že efektivní práce ruských vojáků pro to vytvořila základ. Ruští vojáci svůj úkol splnili. Stojí za připomenutí, že ruský prezident loni 11. října  zdůraznil, že cílem Ruska a Sýrie je stabilizovat zákonnou vládu a vytvořit podmínky pro politický kompromis. Právě to dnes svět vidí.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 21 komentářů