Svět ruskýma očima 364

Reklama


Tajná služba kalifátu

Jak je uspořádána síť sebevražedných teroristů a extrémistů vytvořená Islámským státem v Evropě

5. srpna 2016

Harry Sarphil odešel z Brém na území ovládaném IS v Sýrii. Tam mu maskovaní lidé vysvětlili, že je v kalifátu bojovníků dost, ale chybí v Evropě. Proto přinese větší užitek když se vrátí domů a bude tam organizovat teroristické podzemí. Ti maskovaní byli pracovníci tajných služeb IS – Emni. Sarphil je nyní ve vězení a listu The New York Times řekl o tom, co Emni představuje.

Následuje zkrácený přepis výpovědi bojovníka.

Emni spojuje funkci policie a rozvědky a odpovídá za export terorismu. Vede ji Abu Mohammed al-Adnani, jinak také hlavní propagandista IS. Jeho bezprostřední pomocníci plánují teroristické akce v různých zemích světa. Budoucí teroristé se vybírají podle občanství, organizují se do malých skupin, jejichž členové se setkávají až před vysláním na úkol. Spolupracovníci Emni vedli útoky v Paříži a shromáždili bomby pro výbuchy na bruselském letišti a v metru. Své lidi Emni rozesílá po celém světě – do Rakouska, Německa, Španělska, Libanonu, Tunisu, Bangladéše, Indonésie a Malajsie.

Verbování nováčků

Nováčci jsou nejprve umístěni do ubytoven, které jsou většinou vedle turecké hranice. Tam jsou vyslýcháni a registrováni. Sharphilovi byly nejprve sejmuty otisky prstů, odebrána krev na rozbor a byl podroben tělesné prohlídce. V následném rozhovoru mu byly pokládány obvyklé dotazy k němu samému a k jeho minulosti. On ještě v Brémách navštěvoval mešitu a byl také vězněn za krádež. Na území kontrolovaném IS se za krádež useknou ruce, pro novobrance ja však kriminální minulost žádoucí, neboť ke své práci islamistů potřebují znát kriminální praktiky.

Agenti Emni v kalifátu jeden po druhém odmítali spolupráci při teroristických akcích. Báli se. Stejné to bylo i v Anglii. Zato s dobrovolníky ve Francii nebyl problém.

Od vzniku IS doslova po kapkách shromažďovaly západní tajné služby informace o Emni. Ta zpočátku fungovala jen pro vnitřní bezpečnost, ale potom se přeorientovala i na terorismus za hranicemi. Uvnitř Daula (arabsky stát – nazývají jej tak členové IS) zajišťuje bezpečnost zejména Emni a vysílá lidi za hranice k realizaci teroristických útoků. Promluvil o tom Francouz Nicolas Moreau, zatčený ve Francii po návratu z IS. V syrském městě Rakka provozoval restauraci, kterou navštěvovali lidé z Emni, včetně organizátora útoků v Paříži Abauda.

Emni si z džihádistů Jižní a Jihovýchodní Asie vybírá především lidi dříve napojené na al-Kájdu, z Bangladéše, Malajsie a Indonésie. U nových bojovníků zkoumá jejich zkušenosti a užitečné vazby. V Evropě vytvořila mnoho „spících buněk“. Dnes fungují jako koordinační centra k dálkovému  rozesílání sebevražedných teroristů zhlouplých islamistickou propagandou. Napojení na ně se děje prostřednictvím „čistých“ muslimských nováčků, kteří ještě nejsou v pozornosti bezpečnostních služeb.

Emni se nepodařilo obsadit jeden důležitý region svými lidmi – Severní Ameriku. Ačkoliv do IS odešly bojovat desítky Američanů, někteří z nich byli naverbováni tajnou službou a cesta jim byla objednána, ale ti, kteří navštívili Sýrii, jsou doma bedlivě sledováni. Bývalý bojovník řekl, že je nejjednodušší naverbovat lidi v USA a v Kanadě prostřednictvím sociálních sítí. Islamisté jsou přesvědčeni, že jsou Američané hloupí, protože volně prodávají zbraně. Je snadné vštípit potřebné osobě radikální myšlení a není-li v pozornosti policie, bez potíží koupí zbraň.

Dny tréninku

Islamisté radí cizincům vstupujícím do jejich řad, aby svůj příjezd do kalifátu maskovali dovolenou na jihu Turecka. Budoucí bojovník si zamluví zpáteční jízdenku, zaplatí all-inclusive hotel na pobřeží a potom ihned pokračuje do Sýrie. Bojovníky to nutí k pouhé minimální přípravě. Ve Francii a v Německu mohou předstírat, že byli jen na dovolené v Turecku. Čím delší mají pobyt, tím více vyvolávají podezření tajných služeb.

Sarphil byl pro Emni cenný svojí znalostí němčiny a angličtiny. Naléhali na něho, aby se vrátil do Německa, ale on to odmítl. Až později jej převedli do speciálních jednotek Kuwata Khas, kam se přijímali jen neženatí, kteří se nesměli oženit, dokud nedokončí přípravu. Kuwata Khas jedná jako úderná síla při útoku na města, ale slouží i jako zásobárna kádrů.

Do výcvikového tábora je přivezli autem a vyložili je v poušti pod Rakkou. Bylo tam vykopáno mnoho děr a jeskyní zamaskovaných tak, aby je nemohly zachytit drony. Bez povolení se nesmělo jíst ani pít. V jedné jeskyni žilo 6 lidí, dostali 2 láhve vody. Byla to zkouška, kdo vydrží. Tréninky byly vyčerpávající: nováčci hodiny běhali, skákali, dělali kliky, cvičili na bradlech, plazili se. Někteří omdlévali. Jednoho nováčka, který kvůli únavě nechtěl vstát, přivázali za ruce a nohy ke sloupu. Druhý týden dostal každý svůj kalašnikov a měl nařízeno neloučit se s ním ani v noci.

Emni má deset stupňů přípravy. Po druhém stupni převedli Sarphila do jiného tábora na ostrov řeky Tabka. Spal v noře, přikrytý klacky a větvemi. Učili se tam plavat, potápět a orientovat se podle hvězd. Stále se stýkal se zahraničními bojovníky. V prvním táboře to byli Maročan, Egypťan, Indonézan, Kanaďan a Belgičan.

Podobně jako Sarphil vypovídal při výslechu FBI další dobrovolník IS Quays. V prosinci 2015 odešel do Iráku bojovat za islamisty, ale v březnu 2016 byl zajat kurdskou Pešmergou. Líčil, že hned po příchodu do Iráku přišli lidé z Jaysh al-Khalifa a chtěli po nich (především po cizincích), aby k nim nastoupili. Měli být vycvičeni a odesláni zpět do vlasti, aby tam organizovali teroristické akce.

Velký šéf

Sarphil se sblížil s emírem tábora. Byl to Maročan. Prozradil mu, že za operacemi Emni stojí velký šéf Abu Mohammed al-Adnani. Pochází ze severní Sýrie, je mu 39 let a na jeho hlavu je vypsána odměna 5 milionů dolarů. Nic jiného se o něm neví, není známa ani jeho podoba. Je oficiálním představitelem IS a vyzývá muslimy celého světa, aby na potkání zabíjeli všechny nevěřící.

Když frekventanti přípravy končí desátý stupeň výcviku, zavedou je se zavázanýma očima k Adnanimu, aby mu přísahali věrnost. Podle pracovníka Fondu obrany demokracie ve Washingtonu Thomase je právě on klíčová postava při provádění zahraničních operací. On nakonec schvaluje plány, které pak detailně rozpracovávají jeho podřízení.

Propagandistický materiál pro německy mluvící země byl natáčen v Palmýře s účastí Sarphila, kterého tam další bojovníci z Německa pozvali. V průběhu celé ceremonie přivedli zajaté syrské vojáky, donutili je kleknout a postříleli je. To bylo pro Sarphila poslední kapkou. Pochybnosti u něho začaly už při úmorných trénincích, když viděl, jak zacházejí s těmi, kteří nedokázali vydržet. Nejvíc jej rozčarovala videa s mnoha rezervními týmy. Myslel, že jsou reálné a zatím byly zinscenované. Potom utíkal. Několik týdnů se probíjel po území IS a nakonec přešel tureckou hranici. Zatkli jej na letišti v Brémách, přiznal se a odpykává si tříletý trest za terorismus.

Mezi nejznámější novoty IS patří zapojení cizinců, především Evropanů, do teroristických akcí. Ti potom dostávají taktickou samostatnost, i když operace musí tak jako tak schválit vedení IS.

O úloze Abu Sulajmana se západní agentury dozvěděly od rukojmího z koncertní síně Bataclan, který slyšel jednoho z bojovníků pronést toto jméno, přičemž byl druhým napomenut, že má mluvit arabsky a ne francouzsky. Bojovník se ptal, zda se musí Sulajmanovi volat. Tento člověk si dává přízvisko Francouz (al-Faransi), je mu něco přes 30 let, má francouzské občanství a marocké či tuniské kořeny. Podle Britů mu po smrti Abauda bylo rozkázáno plánovat operace v Evropě.

Bývalý bojovník, 28letý Alžířan Haddáda informoval o dalším pomocníkovi Adnaniho. Měl být také účasten pařížského útoku, ale na místo se nedostavil včas. Ještě s dalším teroristou ztratil v Řecku své druhy hned po přistání. Oba byli zadrženi v táboře pro emigranty v Rakousku. Druzí dva se vyhodili do povětří u stadionu v Paříži. Haddáda líčil své naverbování. V Sýrii pracoval jako kuchař, když se o něj začala zajímat Emni. Jakýsi Saúd jej laskavými slovy přesvědčoval, že mu Emni věří a on že si musí důvěru zasloužit. Bude poslán do Francie a vše ostatní se dozví až na místě. Potom se k oběma připojil asi čtyřicetiletý hubený Syřan Abú Ahmad, zřejmě uvyklý udílet rozkazy. Sestavil skupinu pro Francii. Poslední člen skupiny Usman se s ní setkal až v předvečer odjezdu. Dostali číslo mobilu Ahmada. Mobil byl zaregistrován v Turecku. Potom teroristy odvezli k turecké hranici, vyfotografovali je a vydali jim falešné syrské pasy. Odtud se pomocí pašeráka dostali na Leros.

Po zatčení Haddáda se ukázalo, že číslo mobilu Ahmada bylo tajným službám známo: našel se papír s ním v kapse kalhot na utržené noze jednoho ze sebevražedných teroristů vedle národního stadionu Francie – Stade de France .

Převzato z Lenta.ru

***

Jestli probudíte medvěda

11. srpna 2016

Nedávno promluvil profesor moskevské univerzity Sergej Kara-Murza: „Myslím, že Putin naprosto správně udělal, když v roce 2014 neposlal vojsko. Velká část ukrajinské veřejnosti tehdy trpěla nacionalistickou psychózou. Pokud by se ruské tanky valily na Kyjev, vyvolalo by to další vlnu rusofobie a pro nás by to byla velká válka na 50 let. Jistě ne plnohodnotná, ale partyzánská nebo hybridní, mnohým to připadá lepší.“

Není to tak.

Za prvé. Sovětský svaz rozcupoval nejlepší armádu Evropy – nacistického Německa – za 4 roky: cožpak je dnes ukrajinská armáda několikrát silnější než nejsilnější armáda Evropy? Jak ukazuje historie, stačí Rusku několik let k porážce kterékoliv armády. Jestliže Rusko prohrálo, třeba v Krymské válce, tam nepoužilo ani desetinu svého vojenského potenciálu. Ruská armáda se přednostně opírá o mobilizační potenciál, který má třikrát vyšší než Ukrajina.: 140 milionů lidí proti 40 milionům. Kyjev ale může ve skutečnosti počítat s deseti až patnácti miliony lidí – a to je vše!

Ukrajina je pro Rusko místem nepochybného vítězství.

Za druhé – co se týká snů Ukrajiny o EU. Přinejmenším ne všichni na Ukrajině snili a sní o Evropě, mnozí tam chtěli v roce 2014, ale dnes už nechtějí. Skutečně, v roce 2014 si část obyvatel Ukrajiny dělala iluze o blahobytném životě v Evropě a kdyby k nim vtrhla ruská vojska, byli by přesvědčeni, že ruské tanky zničily ukrajinské sny. Rusové zhatili německé sny o Třetí říši, japonské sny o vládě nad Čínou a sny USA o vládnutí ve Vietnamu, atd. Vojenská síla je určena i pro to, aby bortila nesplnitelné touhy politických fantastů.

Za třetí. Domněnky, že ukrajinští obyvatelé hromadně utečou do lesů a tam po desetiletí budou čelit nějakým agresorům, nejsou reálné. Ze zkušeností je známo, že za rok, dva se situace začne měnit, partyzánská masa se začne rozpadat. Zůstanou malé skupiny, které se budou roky ukrývat, občas zaútočí – to nestojí za řeč. Ztráty z takových akcí jsou menší než ztráty z autonehod.

Shrnuto: Pokud by se Rusko rozhodlo bojovat s Ukrajinou, ať v roce 2014, 2024 nebo 2034, to není důležité, ministerstvo obrany RF by pokaždé ukončilo vpád na Ukrajinu během jednoho až dvou let a pokud by Moskva chtěla minimalizovat ztráty, potom během tří až pěti let.

Převzato z Warfiles.ru

***

Dmitrij Medveděv: Nejsme EU. Jsme silnější a pevnější.

Pavel Panov

12. srpna 2016

V Soči se sešli premiéři vlád Ruska, Kazachstánu, Běloruska, Arménie a Kyrgyzie a projednali budoucí obchodně-ekonomickou spolupráci

Při summitu proběhlo zasedání Eurasijské mezivládní rady, na které se probrala situace ve světové ekonomice i v členských zemích Eurasijského hospodářského společenství. Ještě před zasedáním prodiskutovali při neformální večeři jeho pořad: nový celní kodex EurAzES, problémy vzájemného obratu zboží a sledování pohybu zboží na území účastnických zemí.

Dmitrij Medveděv uvedl, že se za poslední rok zvýšil podíl vzájemného obchodu. „Společný trh s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly je naše důležitá konkurenční přednost. Letos se bez ohledu na špatné zahraniční prostředí zvýšil podíl vzájemného obchodu až do 14,2 %.“ Dále uvedl, že se přijetím kodexu proces celního odbavení na vnější hranici organizace sjednotí a zjednoduší se podmínky pohybu zboží. Od jeho přijetí chybí už jen krok.

Kazašský zástupce uvedl, že se připravuje uzavření dohod o zónách volného obchodu s celou řadou států – Izraelem, Indií a Íránem. Propracovává se otázka spolupráce s Korejskou republikou, Singapurem a Indonésií. Byla započata práce na obchodně ekonomické spolupráci mezi zeměmi EvrAzES a ČLR.

Po poradě se Medveděv sešel s novináři. Rychle obrátil pozornost na to, že se organizace již nezkracuje EAES, ale EvrAzES. Je to proto, že ve zkratce EAES slyšela většina lidí ES (ruská zkratka pro EU). Řekl: „My nejsme ES. Jsme silnější a pevnější.“

Medveděv také okomentoval situaci na Krymu v tomto týdnu, kdy FSB 10. srpna informovala o zažehnání teroristických akcí na poloostrově, které připravovala Hlavní správa rozvědky  ministerstva obrany Ukrajiny. Řekl k tomu: „Z mého pohledu je to rozhodně zločin, učiněný proti ruskému státu a lidu Ruska, žijícího na jednom z jeho území. Mohu vyjádřit lítost, že je činnost takového druhu povolena vedením nám blízké země, bez ohledu na to, že nemáme nijak jednoduché vztahy. Je to smutné pro naši zem a zvláště pak pro lid Ukrajiny, jehož se snaží odvracet od vnitřních problémů činy takovéhoto druhu. Absolutně jasný tah – amorální, který zasluhuje nejhlubší lítost a odsouzení.“

Déle šéf vlády řekl: „Co se týká zpřetrhání diplomatických vztahů mohu říci – víte, v historii už vše bylo. Připomínám, že jsme po známých událostech měli rozbité vztahy s Gruzií. Nechtěl bych, aby se to takto skončilo, ale jestli nebude jiná varianta, jak situaci ovlivnit, potom nezbyde, než aby prezident mohl přijmout i takové řešení. Konečné rozhodnutí je na hlavě státu.“

Převzato z Izvestija.ru

 

***

Příklad Kaddáfího je ponaučením pro Erdogana

Je jasné, jakým směrem funguje rusko-turecká komise pro Sýrii. Turecký ministr zahraničí oznámil, že jeho příští vláda musí být všestranná a světská. Rusko trvá na uzavření turecko-syrské hranice. Jak v syrském konfliktu Turecko vyhoví politice Moskvy?

Po setkání prezidentů Ruska a Turecka v Sankt-Petěrburgu byl vytvořen třístranný mechanismus, který bude složen z komisí se zástupci rozvědky, armády a diplomacie obou zemí. První zasedání komise bylo dne 11. srpna.

Turecko už nežádá odchod Asada

Ministr zahraničí Turecka Cavusoglu uvedl v turecké televizi, že je Turecko s Ruskem domluveno ohledně příští vlády v Sýrii. Ta musí každému umožňovat jeho víru, musí být všestranná a sekulární. Řekl: „Náš pohled na budoucnost Sýrie se shoduje s ruským. Situace se tam horší den ze dne. Vždy tvrdíme, že jen politické řešení jí umožní stabilitu v rámci zachování života lidí, oddělení umírněné opozice od teroristických skupin a (zajištění) humanitární pomoci.“ Čili Turecko už netrvá na odstoupení Asada, ale nadále podporuje „umírněné“ bojovníky.

Rusko žádá uzavření hranice

Odpověď na tuto ruskou žádost bude nejspíš kladná. Kontrola s pomocí sledovacích sputniků nebude problém, osvědčilo se to již dříve při kontrole dopravních kanálů. Mezi armádními a zpravodajskými službami zemí bude vytvořeno přímé spojení.

S čím se pojí optimismus prognóz?

Erdogan se nachází ve vážném postavení. Jde mu o jeho osobní bezpečnost. Nechtěl by se houpat na šibenici jako Saddám Husajn, nebo být umučen jako Muammar Kaddáfí, anebo odsouzen k doživotnímu vězení jako Muhammad Mursí. Je mu dobře známo, kdo stojí za tragickými osudy jeho kolegů ve funkcích. Západ by neměl být k jeho ultimátům skeptický. Jedno se týká Bruselu a pohrůžky Evropské unii, když nesplní své závazky ohledně změny vízového režimu s Tureckem – ukončí Turecko program běženců. Druhé ultimátum míří do Washingtonu – Turecko zváží odchod z NATO, pokud jej aliance dostatečně nepodpoří. Erdogan k tomu řekl, že Amerika musí dříve nebo později volit mezi demokratickým Tureckem a teroristickou organizací Gülena.

Co se asi tureckému prezidentovi honí hlavou? Možná toto: „Členství v NATO je dobré, rovněž tak evropské investice, ale můj život je dražší.“ Krom toho je v jeho podvědomí pocit imperiální nadřazenosti nad Zápaďáky: nechť přijde NATO ke mně a ne já k NATO. O to víc, že turecká armáda je i přes čistky jednou z nejsilnějších v Evropě. Jestli tedy Washington nevydá Gülena, vyvede Erdogan Turecko z aliance a obrátí se zády k partnerství se Západem.

Turecký ministr zahraničí Cavusoglu informoval, že s ním USA jednají o vydání Gülena. Krom toho žádá Turecko Itálii o vydání dvou uprchlých plukovníků. Řekl: „Pokud Západ Turecko ztratí, nebude to kvůli dobrým vztahům Turecka s Ruskem, Čínou, Střední Asií nebo islámskými státy, ale kvůli vlastním chybám Západu.“

Největší bolavý bod Erdogana

Rusko se musí ke spolupráci s Tureckem stavět pragmaticky. Nic nezapomínat. V Sýrii je nezbytné potlačit zásobování bojovníků, řešit zničení IS a zachovat Sýrii jednotnou a proruskou. Bolavým bodem Erdogana je nezávislý kurdský stát v Sýrii. Tady je potřeba naléhat se slibem, že takový stát za Asada nebude. Dále musí ruská část společné komise Erdogana přesvědčit, že jím podporované Ahrar aš-Šam a Džejš al-Islam nepatří mezi umírněnou opozici, ale mezi teroristy.

Podle Washingtonu už Erdogan zašel příliš daleko. Turecko je si vědomo, že členství v NATO je pro něj propustkou do klubu, který na planetě rozhoduje a sám není objektem přijímaných rozhodnutí. Z druhé strany je pro USA území Turecka výhodné, má možnost provádět přes něj svou politiku na Blízkém východě a ve Střední Asii. Proto nelze úplně zpřetrhání vztahů čekat. Rozhodně ne nyní.

Převzato z Pravda.ru

 

Přejít do diskuze k článku 30 komentářů