Filipínský prezident urazil Obamu a připomenul, že jeho země není kolonie USA

6. září 2016

Obama zrušil plánované setkání s filipínským prezidentem Dutertem, když od něho byl nazván čubčím synem. Takto nevybíravý výrok pronesl Duterte poté, co se dozvěděl, že Obama hodlá při jednání předestřít otázku mimosoudních trestů podezřelým z obchodování s drogami na Filipínách, potvrzených samotným Dutertem. Ten k tomu řekl: „Jsem prezidentem suverénního státu a my dávno nejsme kolonií. Nemám jiného pána, kromě lidu Filipín, nikoho jiného. Vy nás musíte respektovat. A ne plýtvat otázkami a nařízeními. Čubčí synu, ukážu ti to na tomto fóru.“

Vzhledem k napjaté situaci ohodnotil Obama dvoustranné setkání za „neproduktivní“ a rozhodl se nahradit jej v tomto termínu jednáním s prezidentem Korejské republiky Pak Kun-hjem.

Obama poznamenal: „Historicky se to seběhlo tak, že jsou naše vztahy s Filipínami krajně vážné, ale mé vztahy s filipínským lidem byly vždy neuvěřitelně přátelské a produktivní, takže doufám, že takové budou i nadále, ale chci být ujištěný v tom, že situace i doba jsou vhodné pro jednání nejlepším způsobem.“

Kampaň za vykořenění obchodu s drogami na Filipínách  odstartovala začátkem července. Za dva měsíce bylo zlikvidováno téměř dva tisíce údajných obchodníků s drogami, na což světové společenství a zejména USA reagovaly znepokojením a iniciativu filipínského prezidenta označily za porušení lidských práv.

Převzato z Russiapost.su

***

Ukázali se! Deset pracovníků CIA, kteří zorganizovali puč v Turecku

6. září 2016

Brzeziński ve svém blogu přiznal, že za pokusem o turecký převrat stojí USA. Podle něho byl puč jednou z největších chyb USA, dovedl Turecko k revizi veškeré zahraniční politiky a nyní může případná koalice Rusko, Turecko a Írán rozhodnout syrskou krizi.

Detaily převratu

Scénář

Prozrazení Brzezińského bylo potvrzeno. Listy Aksam a Yeni Safak zveřejnily v průběhu nezávislého vyšetřování jména spolupracovníků amerických tajných služeb, kteří byli bezprostředně zapojeni do pokusu o vojenský převrat v Turecku. Podle listů přišli tito pracovníci CIA do Turecka jako diplomaté mezi 13. a 15. červencem a koordinovali činnost povstalců i zprávy medií, která kontrolovali.

Koordinačním centrem byl ostrov Buyukada poblíž Istanbulu. Na konci puče se ještě podařilo vydat falešnou zprávu o tom, že si turecký prezident sám zosnoval pokus o vojenský převrat. Tu vzápětí převzaly všechny západní sdělovací prostředky.

Oba listy udávají dvě klíčové postavy puče – generála Johna F. Campbella, bývalého velitele Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF), který prováděl operace NATO v Afghánistánu, a bývalého pracovníka CIA Grahama E. Fullera, který přes 20 let dozoroval speciální operace USA na celém Blízkém východě.

Plán

Plán Washingtonu byl naprosto jasný a jednoduchý – vyměnit paličatého tureckého prezidenta Erdogana za poslušnou figurku, aby mohli využívat Turecko pro své zahraniční cíle, především v Sýrii. V případě odepření poslušnosti samotných povstalců byly USA připraveny destabilizovat Turecko a zorganizovat tam „Sýrii-2“.

Dohody

Pučisté slíbili, že na hranicích Turecka a Sýrie otevřou pro USA novou vojenskou základnu a zesílí politický a ekonomický nátlak na Rusko.

Peníze

Příprava puče stála USA a pučisty více než 8 měsíců času a přes 2 miliardy USD, které převáděly přes africké banky pod kontrolou amerického generála Campbella.

Převzato z Politobzor.net

***

Doizolovali se

Konstantin Kosačev

6. září 2016

Senátor Konstantin Kosačev promluvil o tom, jak summit v Chang-čou ukázal selhání politiky izolace.

Kam se podělo téma „regionální mocnosti“ s „na cucky rozedranou ekonomikou“ za okolností, kdy jedno užitečné jednání Rusů se saúdskými představiteli zvedlo ceny ropy o 5 procent. Na problémy narazili sami „izolátoři“ Ruska. Neukázalo se to jen v chladném přijetí Obamy v Číně, které bylo protikladem srdečného přijetí Ruska. Právě v Chang-čou se ukázalo, že globální výzvy se už nevytvářejí v USA a tím spíše ne v Evropě. Přesněji, už ne pouze tam. Ještě před dvěma lety nobelista Obama vyjmenoval tři globální hrozby – terorismus, Rusko a horečku Ebola. Toto se tvrdilo naprosto vážně, slyšeli na to a citovali to jako bůhví jaký objev. Dnes svět ví, že právě hrozba č. 2 (Rusko) nejefektivněji bojuje s hrozbou č.1 (terorismus). V průběhu setkání ruského a amerického vůdce a jejich ministrů zahraničí v Číně (to je ta izolace) se potvrdilo, že USA neoddělují v Sýrii své „umírněné“ bojovníky od zjevných teroristů.

Ještě hůře dopadla Evropa, přesněji EU. Je spoutaná vnitřními problémy, přičemž polovinu z nich si vymyslela sama. Padla do pasti uměle rozdmychávaného konfliktu s Ruskem, zasekla se na protiruských sankcích, na hloupých, ale halasných přípravách k odražení „ruské agrese“. Tím se Evropané sami zbavili možnosti udávat ve světě tón. Představitelé EU chtěli z Ruska učinit „vyhnance“, ale na summitu G20 tak vypadali spíš oni.

Nejtypičtějším, přímo skličujícím příkladem vykonstruovaného programu současné vroucí evropské diskuse jsou … burkiny. Politici a poslanci přijímají válečnické rezoluce o „agresi v Evropě“, vyjadřují solidaritu s „hrdinným bojem Ukrajiny proti ruským ozbrojeným silám vtrhnuvším na její území“, rozmisťují vojska v Pobaltí v očekávání zítřejší agrese Ruska a tak podobně a přitom začínají horlivě posuzovat něco nade vše důležitého: střihy plavek pro evropské koupání. Jejich hlavní problém je v tom, že se s jejich banálními strašáky a euroatlantickými instrukcemi zasekli ve 20. století a svět mezi tím popošel dále, což se potvrdilo v Chang-čou.

Jiné charakteristické téma je možnost návratu Ruska mezi „Velkou sedmičku“, který v nejlepším úmyslu navrhl ministr zahraničí SRN Steinmeier. To, co dříve bylo velkým bonusem, pozvánka do „klubu vyvolených“, už dnes není pro Rusko aktuální. Poctivou odpověď na otázku kdo koho dnes potřebuje asi členové sedmičky moc nebudou chtít slyšet. Jednopolární instituce (G7) nyní zřetelně ustupuje mnohopolární (G20). Na summitu v Chang-čou to bylo obzvláště dobře vidět. Z pohledu Ruska je „dvacítka“ krmena „sedmičkou“, ale ukazuje se, že ta jej dosud nevypěstovala.

Číňané promyšleně zdůraznili depolitizaci světového programu, prioritu ekonomických témat, to vše Rusko podpořilo. Rusko i Čína společně dobře chápou rizika, jimž je vystavena jejich národní suverenita. Z pohledu Západu je ekonomika jeho privilegiem a ostatní svět se hodnotí jen po stránce politické, zda odpovídá určitým standardům a zájmům.

Při summitu se sešli vůdci zemí BRICS a zabývali se zachováním WTO, jakožto univerzálního nástroje pro regulaci světového obchodu. Byla to odpověď na plány USA k realizaci vlastních alternativ – separatistických mechanismů obchodu podle transatlantického a transpacifického obchodního partnerství.

Je stále zřejmější, že země Západu  a jejich sdružení dnes nepracují v globálním zájmu, zde se jedná o jiné hráče. Proto si musí USA a jejich spojenci dát vážnou práci s vlastními ideami na planetě, chtějí-li si navrátit vedoucí úlohu ve světě. Logika hesla „co je dobré pro Ameriku, je dobré pro celý svět“ nikoho nepřesvědčuje. Je to cesta k vlastní izolaci, a ne ke globálnímu vedení.

Autor je předsedou výboru Rady federace pro zahraniční činnost.

Převzato z Izvestija.ru

***

Hybridní válka Kyjeva proti Donaldu Trumpovi

Dmitrij Minin

7. září 2016

Donald Trump se stal populárnější než Clintonová, což zneklidnilo nejen její tábor, ale také vyvolalo zmatek v Kyjevě. Ukrajinská vláda se opovážlivě a sebejistě vměšuje do americké volební kampaně. Detailně se o tom zmiňuje The Financial Times. Uvádí: „Perspektiva toho, že Trump, chválící trestuhodně nepřítele Ukrajiny Vladimira Putina, bude vůdcem ukrajinského hlavního spojence, což jsou USA, přimělo politiky Ukrajiny udělat to, co nikdy dříve nezkusili, a to vměšovat se, byť jen nepřímo, do amerických voleb.“ Podle experta americké Atlantické rady Adriana Karatnyckého  dosáhlo toto zasahování „bezprecedentní úrovně“. Příznivci Clintonové nejsou touto okolností nijak přivedeni do rozpaků a využívají publikací v ukrajinských mediích pro své zájmy.

Tyto publikace například šířily tvrzení demokratů, že bývalý šéf Trumpova volebního štábu Manafort dostal od Janukovyče miliony dolarů v době, kdy byl jeho poradcem. Protikorupční úřad Ukrajiny prý nalezl a zveřejnil nějaký tajný registrační časopis, v němž byly tajné platby pro Manaforta za všelijaké lobistické služby zaznamenány. Hlavním šiřitelem byl známý ukrajinský propagandista (piárščik) a „informační provokatér“, poslanec Nejvyšší rady Leščenko. Dnes tato záležitost utichá, autentičnost časopisu a jeho existence jsou nejisté. V Kyjevě to nedokázali doložit.

Leščenko prý na vlastní oči viděl dokument o výplatě 12,7 milionů dolarů Manafortovi od Strany regionů. Podle Leščenka zde není důležitý ani tak „korupční aspekt“, jako to, že „prezidentství Trumpa změní proukrajinskou americkou zahraniční politiku… a Trump je proruský kandidát, schopný narušit geopolitickou rovnováhu ve světě“.

Funguje to. Právě New York Times, které jsou kritické k ukrajinské věrchušce, za její vykrádání státních prostředků, poskytly své stránky ke kompromitování Trumpa. Manafortův advokát Hibey prohlásil, že Manafort nedostal žádné peníze, o kterých mluví úředníci ukrajinských protikorupčních struktur. Právní rozbor obvinění vznesených proti Trumpovi zřejmě ještě přijde. Americká justice pracuje pomalu, zato trestá krutě.

Mnozí ukrajinští politici ztrácejí pud sebezáchovy a své nepřátelství k Trumovi netají. Například Jaceňjuk napsal, že Trump „vrhl výzvu opravdovým hodnotám svobodného světa“. Obzvláštní rozhořčení vyvolalo v Kyjevě prohlášení Trumpa, že jak slyšel, „dali obyvatelé Krymu přednost být s Ruskem“. Jaresková se na Twitteru obrátila na McCaina: „Prosíme, potvrďte nám, že nesouhlasíte s výrokem Trumpa o Krymu/Ukrajině.“ Ministr vnitra Avakov se vyjádřil rozverně, když řekl „nestydaté prohlášení kandidáta na prezidenta USA Trumpa o možném uznání Krymu ruským – diagnóza nebezpečného odpadlíka“. Podle Avakova je prý tenhle Trump nebezpečný nejen pro Ukrajinu, ale i pro USA. Diplomatická „perla“ vyšla i od stálého zástupce Ukrajiny v OSN Sergejeva, který Trumpa nazval „klaunem spadlým z višně“.

Toto všechno řekli ukrajinští činitelé ještě v době, v níž podle průzkumu Trump značně zaostával za Clintonovou. Kyjevským dočasným vládcům se její vítězství zdálo jisté. Nyní už celkem zmlkli. Je to komické, ale Clintonová nyní využívá materiály z ukrajinské propagandy proti svému republikánskému soupeři. Myslí si snad někdo, že pokud zvítězí, bude za ně vděčná? Nikoliv. Politický boj mezi republikány a demokraty se v probíhající kampani v USA neomezuje a Clintonové – prezidentce adresují výčitky o podněcování „zahraničního vměšování“ do amerických voleb. A to tím více, že ona sama dala na první místo své kampaně podobná obvinění Ruska. Rozdíl je v tom, že její obvinění nejsou prokazatelná a trčí s nich ukrajinská stopa. Stane-li se prezidentkou, potom bude jakékoliv její blahosklonné gesto vůči Kyjevu vysvětleno jejími oponenty její společnou účastí s Ukrajinci v „hybridní válce“ proti Republikánské straně USA. Potom se prozíravá Clintonová bude rychle distancovat od svých „dobrovolných pomocníků“ z Ukrajiny, namísto aby jim prokazovala protislužby.

Když zvítězí Trump, bude ukrajinské vedení svou neprozřetelnost litovat. Vždyť ani „splachovací“ Obama se nechtěl setkat s prezidentem Filipín, který jej nazval „čubčím synem“. Trump je k urážkám své osoby méně tolerantní. Seznam ukrajinských činitelů, kteří své nepřátelství k němu veřejně vyjádřili, je už řádně dlouhý.

Převzato z Fondsk.ru