Svět ruskýma očima 402

Reklama


Záchranné kolo pro Lukašenka: proč Moskva poskytne Minsku úvěr 1 miliardu dolarů

Názor expertů, článek připravil Jurij Kondratěv

6. května 2017

Pauza mezi Moskvou a Minskem byla pravděpodobně ukončena. Začátkem dubna se setkali Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko a dohodli se v zásadních otázkách, včetně zaplacení dluhů. O snaze Kremlu obnovit mezi nimi důvěru svědčí úvěr pro Minsk ve výši jedné miliardy dolarů.

Může úvěr zachránit Bělorusko od hospodářského kolapsu? Mohou země zapomenout na dřívější urážky? Skončí Minsk s pohráváním si na dvou frontách, kdy pokračuje v přátelství s Moskvou, ale stále častěji se obrací na Západ v očekávání jistých signálů? K tomu hovoří Ajdyn Mechtijev a Said Gafurov.

Said Gafurov k otázce, zda může úvěr obnovit důvěru mezi oběma státy.

Není třeba uvažovat o něčem novém. Lukašenkův nervózní projev v zimě byl z druhu „milí se hádají – to se jen tak škádlí“. Byl to prostředek nátlaku ve velmi těžké hospodářské situaci Běloruska. O poskytnuté miliardě je dnes předčasné mluvit, nevíme, co je to za peníze. Neví se, kdo úvěr poskytne. Možná to bude Eurasijský fond stabilizace, ten náleží Eurasijské ekonomické unii (EAEU), nebo jej poskytne ruská vláda prostřednictvím centrální banky RF. Je i třetí možnost, půjde z prezidentského fondu, ale ten není tak velký. Nelze také vyloučit, že se v této částce objeví restrukturalizace dluhu Běloruska u Ruska – 800 milionů.

Bělorusové se dostali do těžké krize. My i oni jsme začali porušovat dohody týkající se EAEU. To bývá normální. Lukašenko vychrlil své emoce na veřejnosti. Možná to bylo k užitku, povedlo se potom celou řadu otázek urovnat. Viditelně došlo k domluvě ohledně plynu. Loni kupovalo Bělorusko plyn za 107 dolarů za tisíc kubíků, nyní chtěl Gazprom za stejný objem 140 dolarů. Nakonec dojednali 130 dolarů. Je to normální dlouhodobá cena. Pro Rusko je to výhodné.

Dosud nebyla dojednána záležitost ropy, která je velmi aktuální. V Bělorusku mají ještě ze sovětských dob velké kapacity na její zpracování. Je pro ně důležitým zdrojem valut, výrobky z ropy prodávali do zahraničí.

Dohoda o úvěru byla uzavřena v Sankt-Petěrburgu dne 3. dubna. Ale čtyři dny nato Lukašenko prohlásil, že RF nehodlá ustanovit plnohodnotný svazový stát a nařkl Rusko z neplnění svých závazků.

Rozpory jsou značné. Lukašenko vznesl požadavek, že RF musí kupovat jejich mléko a zrušit veškeré zákazy dodávek zemědělských produktů. I když Rusko financuje ekonomiku Běloruska, pohrozil odvrátit se od RF a vynasnažit se o návrat k Evropě. Nepovedlo se mu to.

Moskva i Minsk mají k hospodářské unii rozdílné přístupy. Podle Moskvy nemůže být úplná rovnoprávnost. RF je mnohem větší než Bělorusko, s mnohem větší ekonomikou, počtem obyvatel a přitom v Bělorusku tvrdí, že jsou rovnocenní.

Rusko má svoje závažné problémy. Ruští gubernátoři jsou mnohem radikálnější než Lukašenko. V Moskvě se k Minsku chovají stejně jako ke svým guberniím. Je to náš přístup. Ovšem za krizové situace nemohl nikdo dodržovat nezbytné podmínky. K tomu přistupuje jakási nezodpovědnost v běloruském podnikání. Po ukrajinském puči se do Ruska dostávalo z Běloruska mnoho potravin, které tam nevyrobili. Jejich obchod je nečestný. Ale podle Lukašenka je to tak správné. Stačilo prý, že se tam zabalily. Ve skutečnosti je to spor hospodářských subjektů. Je špatné, že to Lukašenko převádí do roviny politické. Jistě, oni mají potíže, a proto se prezident rozhodl pro tuto taktiku. V Moskvě se chovají zcela normálně a plně subvencují Minsk.

Přesto jsou ve vztazích rozdíly – ve vztazích Moskvy s regiony a Moskvy s Minskem. Lukašenko chce dostávat totéž, co dostávají ruské regiony. Ve skutečnosti chce ještě o cosi více. Ono je to normální. Myslím, že se vše urovná a že krize u nich i u nás skončí. Ruský trh bude žádoucí.

Převzato z Pravda.ru

***

V USA mohou zopakovat Černobyl i Fukušimu

Alexandr Chrolenko

11. května 2017

V největším skladu jaderného materiálu v Hanfordu došlo dne 9. května k havárii v tunelu s vagony s radioaktivním odpadem z výroby plutonia pro válečné účely. V místě havárie se nachází přes 25 milionů litrů radioaktivních odpadů. Výroba plutonia byla po studené válce zastavena, avšak v komplexu o rozloze 1518 km čtverečních je ještě 177 uložišť s vysoce aktivními kapalinami, jde o dvě třetiny veškerých radioaktivních odpadů USA. Dávno už uběhlo 20 let skladování a v roce 2013 bylo odhadnuto, že se asi 2 % odpadů dostalo do okolního prostředí.

Uvedený komplex kontroluje od roku 1977 ministerstvo energetiky USA. Od roku 1980 se s odpadem dělá pořádek (přemisťuje se), což má trvat do roku 2060 a bude znamenat náklady 100 miliard dolarů. Na území komplexu se nachází Kolumbijská jaderná elektrárna společnosti Energy Northwest a řada výzkumných organizací. Vypadá to, že se podařilo Hanfordu v posledních letech přeorientovat na výrobu elektřiny a výzkumnou činnost.

V sousedství komplexu je Národní park Flathead Lake, Národní Park Payette, Beaverhead a Dir Lodzh.

Dříve se uvažovalo o přeměně hanfordského komplexu na národní park, kde je prý „vše vyčištěné a bezpečné a radioaktivní materiály jsou mimo“.

Specialisté mezi tím poukázali na nedostatečnou kontrolu skladování radioaktivních odpadů a na únik z nádrží.

Jakou hrozbu přináší Američanům Hanford Nuclear Reservation?

Incident nebo katastrofa?

Podle informace oficiálního zástupce Hanfordského centra  nebyl nikdo z pracovníků postižen, u nikoho nebyly příznaky radioaktivní kontaminace.

Rovněž někteří ruští odborníci se domnívají, že se nejedná o radioaktivní havárii.

Přitom je jaderná havárie evidentní a takové události jsou běžné. Při úniku ze zásobníku s radioaktivním odpadem v roce 2016 (sami zaměstnanci Hanfordu to  označili za havárii) bylo postiženo 42 osob. Několik týdnů se likvidoval velký únik v roce 2013. Tehdy bylo poškozeno šest podzemních nádrží. Za rok uniklo asi tisíc litrů radioaktivních látek. Je rovněž známo, že hanfordský komplex může explodovat v důsledku nahromaděného vodíku při skladování. Informaci potvrdila americká Rada pro bezpečnost jaderných objektů.

Hanford je považován za nejvíce radioaktivitou zamořené město západní polokoule. Ohrožena jsou i další tři velká města s celkovým počtem obyvatel 200 tisíc. Zřejmě podobně je na tom město St. Louis. Po desetiletí ohrožují zdraví Američanů radioaktivní odpady a to horší ještě přijde. Nebezpečí spočívá v technologické zaostalosti a v přirozeném opotřebení izolačních materiálů. Žádný materiál a žádné technické řešení nezajistí trvanlivost na staletí. Ještě ke všemu může být nestabilita Hanford Nuclear Reservation zajímavá pro teroristy.

Ozvěna Nagasaki

„Města duchů“ Hanford a White Bluffs byla počátkem čtyřicátých let evakuována, aby se území mohlo vyklidit pro realizaci Manhattanského projektu. Zde USA jako první na světě vybudovaly reaktor na výrobu plutonia pro válečné účely.

Hanford dodal materiál pro zkoušky jaderných náloží na polygonu Alamogordo a pro výrobu „Fat Man“ (tlouštíka) svrženého na Nagasaki 9. srpna 1945.

Za dobu studené války se komplex soustavně rozšiřoval, bylo v něm 9 jaderných reaktorů a 5 řad chemických separací, na nichž se vyrobilo 57 tun plutonia pro válečné účely (přes 2/3 veškerého US plutonia). Poslední fungující reaktor byl odstaven v roce 1987, ale zůstaly miliony litrů odpadů. Zabezpečení a způsob upotřebení nebyly dostatečné… Podle oficiálních dokumentů americké vlády šla velká množství radioaktivního materiálu do atmosféry a do řeky Columbia.

Jestliže takové řešení dovolí američtí jaderní specialisté na území USA, jak to potom asi dělají v zahraničí?

Jaderná havárie ve Fukušimě v březnu roku 2011 byla označena 7. stupněm podle mezinárodní stupnice jaderných událostí. Fukušima patří do sféry zájmů americké General Electric. V prosinci 2013 byla Fukušima 1 oficiálně uzavřena s tím, že bude pokračovat likvidace následků havárie. Specialisté předpokládají, že zabezpečení jaderných reaktorů a přilehlých prostor se protáhne přibližně na 40 let. Ovšem z Fukušimy odchází do Tichého oceánu denně 300 tun radioaktivního odpadu.

V roce 2011 bylo kolem poloviny vzorků ryb z pobřežních vod u Fukušimy významně kontaminováno. Dnes jsou  radioaktivní stopy patrny v oceánu daleko od východního pobřeží Japonska. Lidé přivykají radioaktivním katastrofám, aktivně porovnávají Černobyl a americkou jadernou elektrárnu Indian Point s následky radioaktivní kontaminace z jaderné elektrárny Fukušima-1 a potenciálním nebezpečím z Hanford Nuclear Reservation.

Jak mnoho dalších havárií s radioaktivním materiálem musí přijít, aby se do popředí zájmu dostala ekologická bezpečnost, zdraví a život lidí? Jaderné technologie musí sloužit, a ne být hrozbou pro lidstvo.

Převzato z Rusvesna.su

 

***

Kde se ve Francii bere terorismus?

Redakce rubriky Mir

12. května 2017

Jedním z hlavních úkolů nového francouzského prezidenta Macrona by mělo být úplné vykořenění terorismu v zemi, v níž je toto nebezpečí mimořádně velké. V roce 2017 již došlo v Paříži k několika útokům bojovníků.

V mediích se objevují stále zprávy o odvrácení teroristických akcí v různých místech ve Francii. Například podle tamního tisku byli v Marseille zadrženi dva muži připravující útok. V zemi galského kohouta je dnes kolem dvou tisíc osob nějak napojených na teroristické buňky v Iráku a v Sýrii. Toto jsou oficiální údaje uveřejněné Národním úřadem vnitra Francie. Skutečné počty mohou být mnohem vyšší.

Zpravodajské služby zde nedokáží sledovat každého radikála a zároveň zjišťovat, zda se připravuje k akci. Tak třeba terorista, který zavraždil policistu na Elysejských polích v prosinci 2016: snažil se zkontaktovat s bojovníkem z IS a opatřit si zbraň, ale zadržen nebyl. V jeho bytě nenašli nic, co by svědčilo o příslušnosti k teroristickým skupinám. Nemohli mu stanovit status S pro osoby výjimečně nebezpečné, které jsou potom sledovány. Mezitím on zaútočil na policejní auto v centru Paříže.

IS odchází, bojovníci se vracejí

Paradoxem je, že oslabování teroristů v Iráku a v Sýrii neznamená, že se ve Francii nebezpečí snižuje. Stovky bojovníků s francouzskými pasy se vracejí do Evropy. Od roku 2012 se vydalo bojovat na stranu teroristů přes 1000 Francouzů. Po návratu nečiní žádná pokání a nepřestávají myslet na útoky. Ve své knize Return to uvádí francouzský novinář Thomson.

S terorismem se pojí také verbování a propaganda džihádu: to vytrvale praktikují radikálové ve francouzských věznicích. Koncem roku 2016 bylo vězeňskou službou Francie hodnoceno asi půl druhého tisíce vězňů jako potenciální radikálové. Příkladně zmiňovaný terorista z Elysejských polí strávil v base celkem 14 let. Poprvé seděl za pokus o útok na policistu a znovu za mříže šel před čtyřmi lety, tentokrát za krádež.

Náboženské ospravedlnění

Dva lidé zadržení v Marseille se seznámili právě ve vězení. Podle Thomsona se „radikalismem zabavují v podstatě lidé, kteří chovají nenávist k francouzskému politickému systému a státním institucím. Vězeňské kruhy pomáhají rozšiřovat a posilovat tuto ideologii, založenou na nenávisti“. Právě terorista z Elysejských polí nenáviděl francouzskou policii ještě před svojí radikalizací.

Co dělat?

Macron bude muset nejprve hledat, co provést s vězeňstvím, které nejen že nedopomáhá vězňům k nápravě, ale boj se zločinem a terorismem naopak komplikuje. Měl by se všemi prostředky starat o zvýšení efektivity zpravodajských služeb a předejít verbování nejchudších vrstev obyvatel, kteří kvůli nespokojenosti s tím, co jim společnost nabízí, se obracejí k militantním náboženským hnutím. Nesmí se zapomínat, že většina francouzských teroristů je původem z neúspěšných okrsků z celé Francie a bez vzdělání.

I pokud budou tato potřebná opatření přijata, nelze očekávat rychlou nápravu. Vypořádat se s problémem terorismu až ke kořenům chce mnohem více času, než je jedno prezidentské období o délce 5 let.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku 32 komentářů