Jednotná armáda jako nová evropská utopie

Oleg Arďjukov

11. června 2017

Německá ministryně obrany Ursula von der Layenová prohlásila, že společná armáda v EU nebude. Nejspíše bude úzká spolupráce v obraně s Francií, ale ani zde to není bez obtíží.

Podle ministryně se EU nepřipravuje konkurovat NATO. Obranné síly jednotlivých zemí budou vytvářet jednotlivé parlamenty a v souladu s tím budou rozhodovat o účasti svých vojsk v určité operaci. Přitom nezpochybňuje, že referendum ve Velké Británii a prezidentské volby v USA „lidem otevřely oči“ a že nyní musejí vzít bezpečnost do svých rukou. Layenová doporučila těsnou obrannou spolupráci s Francií, konkrétně vytvoření s ní vojenského svazku. Ještě před tím Merkelová s Mayerem přikázali svým ministrům obrany a financí rozpracovat iniciativu k vytvoření obranného fondu.

Ministryně obrany SRN uvedla: „Mohli bychom společně platit evropské drony z fondu obrany. Mohli bychom zlepšit letecké spojení  Německa a Francie a přilákat další země. Jiným projektem by mohla být celoevropská příprava důstojníků.“ Juncker k vybudování evropské armády prohlásil: „Musíme celoevropský obranný svazek uvést do pohybu, až do … vytvoření evropské armády. Je to hudba budoucnosti, už je slyšet, jenom ji mnozí Evropané neslyší.“ Ještě před tím upozornil na jednu přednost budované armády EU: Možnost významného zhospodárnění nákupem zbraní vyrobených společným úsilím.

U evropských hlavních měst velké nadšení není. Nedávno se skepticky vyslovil rakouský ministr obrany. Nejen, že se vyjádřil proti, ale byl skeptický k tomu, že bude většina evropských zemí brát tuto myšlenku vážně. Přitom je známo, že právě pro mnohé státy Evropy je spolupráce s bundeswehrem celkem přitažlivá. Profesor mezinárodní politiky na Univerzitě bundeswehru v Mnichově Masal předpokládá, že si Německo přeje vojenskou integraci, o které se v EU dlouho hovoří, ač jiné země ještě k tomu nejsou připravené. Soudě podle komentáře Lyayenové může a hodlá to učinit, ale dala by přednost podělit se o toto břímě s dalšími zeměmi, především s Francií.

Shrnutí: V Evropě nepochybují, že je třeba vzít věc do svých rukou, ale není jasné jak to udělat. Jestli vybudovat jednotnou evropskou armádu, jenže to chce další rozpočty a je známo s jakým skřípěním zubů se navyšují rozpočty NATO, které se mimochodem nikam neztratí, pokud evropská armáda alianci nekonkuruje a nenahradí ji. Když vznikne aliance vedoucích států EU – Německa a Francie – co to bude za alianci? To se ti dva budou starat o bezpečnost celé Evropy? Jaká bude role ostatních? Budou souhlasit s rolí podřízených? Samé otázky ….

Převzato z Pravda.ru

***

Konstantin Simonov: Proč se USA bojí spojenectví Ruska s Evropou

12. června 2017

Kvůli údajné energetické bezpečnosti naléhají USA na Evropu, aby se nenápadně  odpoutávala od ruských zdrojů. Jako náhradu nabízejí EU své údajně ohromné zásoby přírodního plynu a nezbytnou infrastrukturu na jeho transport. Zvýšení nákupu ruských energetických surovin prý není v zájmu evropských zemí a prostřednictvím amerického ministra zahraničí Tillersona vyzývají Evropskou unii, aby znovu důkladně přešetřila projekt Severní proud 2. Přihlédneme-li k tomu, že téměř všechna rozhodnutí EU jsou přijímána na pokyn USA, je očekávaná situace jasná. Patrně bude Evropa zase „na oprati“ svého největšího druha, byť by to bylo proti jejím zájmům. K této věci se vyjádřil prorektor Finanční univerzity vlády RF Konstantin Simonov.

USA potřebují nejen oslabit Rusko ale také nepotřebují silnou Evropu. Je stabilní EU proti jejich zájmům?

Již před padesáti léty odrazovaly USA Evropu od spolupráce s Ruskem. V té době Evropa začala uzavírat první kontrakty kolem plynu. Nejprve byl v roce 1968 uzavřen kontrakt s Rakouskem, v roce 1970 s Německem, atd. Tehdy Spojené státy kladly těmto dohodám  překážky ze všech sil s odůvodněním, že je to pro Evropu nebezpečné a nepotřebné a navrhovaly varianty, často nemožné. I když se Evropané přesvědčili o opaku, činí na ně Spojené státy systematický nátlak.

Evropští veteráni při jednání o energetickém byznysu nátlak přiznávali. Američané si nikdy nepřáli spojenectví Evropy s Ruskem, protože by tak Evropa sílila a byla by hospodářsky nezávislá.

USA potřebovaly nejen ideologicky oslabit Sovětský svaz, ale také posílit hospodářskou závislost Evropy. Když byly  například uzavřeny výhodné dohody ohledně plynu, Američané usilovně dodávali do Evropy uhlí, které ruský plyn nahrazoval. Nebylo důležité, že ruský plyn byl mnohem výhodnější i vhodnější. Obdobně nedávno Evropa snížila spotřebu plynu a USA jí radostně prodávaly svůj nadbytek uhlí.

V posledních létech opět spotřeba plynu v Evropě roste rychleji než je světový průměr. USA rozvířily otázku zkapalněného plynu. Ze všech sil se snaží vnutit jej na evropský trh.

Jak to vypadá s ruskou spolehlivostí. Sám jsem soustavně ve styku s evropskými obchodníky s plynem. Neměli k našemu obchodu žádné výhrady ani za období Sovětského svazu a nemají ani nyní v éře Ruska, to je za celých 50 let spolupráce. Byli jsme spolehliví i v těžkých dobách po rozpadu SSSR. Dosud jsou udiveni, že i při chaosu a zkáze Sovětského svazu trvaly dodávky bez přerušení. Jediný problém byl zaviněn Ukrajinou v roce 2009, na něm Rusko neneslo vinu. Obchod s plynem je z ruské strany vždy spolehlivý, problémy mohou nastat jen u politiků.

Američané navrhují Evropě brát plyn nejen od nich, ale také z Íránu. Jenže tam ve skutečnosti nejsou potřebná množství a nejsou pro Evropu. Doporučují rovněž dodávky z Turkmenistánu, Ázerbájdžánu, Kataru a Saúdské Arábie, což jsou samozřejmě, na rozdíl od Ruska, samé demokratické země, spolehliví partneři, ač už nejednou postavili embargo na dodávky pro Západ z politických důvodů (rok 1973 a 2009) a vyhrožují tak i v současnosti.

U Tillersona je věc jasná. Býval v čele Exxonu a má zájem na tom, aby americké zdroje na evropském trhu vytlačily zdroje ruské. Přitom je samotný americký plyn o 60 až 80 % dražší než naše konečná prodejní cena. Přesto mají být ruští spolehliví dodavatelé plynu z evropského trhu vytlačeni. Totéž se děje kolem ropy. Amerika tvrdí, že její zdroje jsou zajímavější, sice dvakrát dražší, ale politicky lepší, neboť jsou od přátel Evropy.

Je možné, že bez ruských energetických a dalších surovin ztratí Evropa svoji vážnost a poslední příležitost na samostatnost?

Vidím, že v Evropě jsou ještě lidé se zdravou myslí, včetně některých politiků. Podíl plynu na evropském trhu v posledních deseti letech stále roste. Znamená to, že bez ohledu na hysterii pobaltských států a Polska má Evropa jako celek zdravé uvažování. Přesto má také politiky, kteří nedokáží počítat peníze, snaží se prodávat emoce. Ti jsou vždy rizikoví. Ve skutečnosti je dnes vhodná chvíle, Evropa si myslí, že ji USA pustily k vodě a musí tedy přemýšlet po svém. Jsme pro to, aby si všechno řádně propočetla. Předkládáme ekonomicky rentabilní produkt. Někteří podivní evropští politici chtějí zapomenout na hospodárnost a brát v úvahu jen politické priority. Od kapitalistické Evropy je to divné. Že by vyhlásili jednotnou socialistickou Evropu? Přizpůsobíme se i tomu.

Ukazuje se, že USA nemají partnery v pravém smyslu toho slova, jenom „šestky“ nebo „spotřební materiál“?

Nazývají je „mladší (nezkušení) partneři“. Polsko a Pobaltí vystupují celou dobu jako státy v područí, které ze všeho viní Rusko. Je otázka, zdali právě to potřebuje Trump. Uvidíme.

Převzato z Pravda.ru

***

Třikrát v Británii: Někdo tvrdě straší Londýn

Dmitrij Něrsesov

15. června 2017

Řada neštěstí, která se snesla na Londýn, přišla v době nejednoduché politické situace. Vnucuje se myšlenka, že se nejvyšší vedení Spojeného království stalo terčem cílených akcí, zastrašování, podle současné terminologie trollování.

Série teroristických akcí a následný požár navozují myšlenku, že nejde jen o prostou tragédii. První z otázek je, jak mohl mnohapatrový dům shořet jako věchet slámy odspodu vzhůru, jako kdyby to bylo k požáru připraveno.

Británie je před odchodem z EU, právě začnou oficiální jednání. Ve hře jsou nejen osudy státu a milionů lidí, ale skutečně ohromné peníze. Řeší se otázky kam a po jakých kanálech budou přečerpávány. Britské hlavní město je světovým finančním centrem. Jak finanční centrum funguje, od toho závisí nepředstavitelně mnoho. Z toho za prvé vyplývá, že vztahy Británie a EU ( i ostatního světa) jsou problémem globálního rozměru a za druhé, že kolem tohoto problému je nelítostný zápas skutečných vládců světa, majících pod palcem a řídících světové finance.

Dnes je jasné, že rozhodování této globální otázky závisí především na tom, kdo drží v rukách kormidlo v Londýně: na vládě Jejího veličenstva a premiéra. Obzvláště britský premiér musí vést stát buď k úplnému rozchodu s EU, nebo k nějaké formě asociace s ní.

Je jasné, že pozice premiéra je za těchto podmínek fatální. Je na něj ohromný tlak ze dvou stran. Není divu, že bývalý předseda vlády Cameron, který situaci s referendem o brexitu „zavařil“, složil funkci. Odpovědnost mu připadala neúnosná.

Theresa Mayová je v obtížném postavení. Není politička, natož veřejná politička, není ani stranická funkcionářka. Není pro ni lehké vést za sebou národ. Je však zodpovědná a ze své úlohy neustoupila. Naopak, pokusila se využít nejpřirozenější zákonnou metodu politické mobilizace a vytvoření spolehlivých mechanismů řízení – ohlásila předčasné parlamentní volby.

Předběžné průzkumy ukázaly, že Mayová a její konzervativci měli šanci vyhrát. Pro jednání o brexitu to byla výhoda. Náhle přišly jeden za druhým teroristické akce. Narušily obvyklý průběh volební kampaně a voličům ukázaly, že současná vláda s premiérkou nedokáží zajistit potřebnou bezpečnost ani v hlavním městě. Je to faktická prohra Mayové.

Vypadá to jako náhoda? Nebo je třeba připustit, že ti, kteří řídí teroristické útoky, jednali záměrně, aby ovlivnili výsledky voleb. Je to logicky opodstatněné. Ne jako jsou například fikce o ruském vlivu na výsledky prezidentských voleb v USA.

Co bude dál?

Proslýchá se, že Mayová bude rezignovat s tím, že na sebe vezme odpovědnost za prohrané volby. Avšak neodstupuje, jedná s Iry o koalici a dostává od královny mandát k sestavení nové vlády. Znamená to, že její program brexitu trvá.

Mezi tím přijel do Londýna Macron. Na společné tiskové konferenci s Mayovou nečekaně prohlašuje, že „dveře EU jsou pro Británii otevřené“ až do ukončení jednání o jejím odchodu z EU. Zprostředkovává poselství: „Zrušte svůj plán brexitu a vyslechněte názor jiných lidí, důležitějších a s účinnějším rozhodováním, než je to vaše!“ Kdopak asi stojí v pozadí, když Macron vyšel z banky Rothschildů?

Po atentátech vzplála v severním Londýně mnohapatrová budova. To lze rozšifrovat následovně: Vážená paní Mayová, nenecháme vás v klidu.

Není divu, že britská premiérka pod takovým tlakem začala polevovat. Celý svět oblétly fotografie, které zachytily její neadekvátní chování na stadionu vedle spokojeného a usmívajícího se Macrona.

Stejně tak nebude divu, jestliže v nejbližších dnech dojde v Londýně buď k politickému zemětřesení, jehož výsledkem bude odchod Mayové z její fatální pozice, anebo …nedej bůh něco horšího.

Převzato z Pravda.ru