Viktor Orbán: „Žádáme německé politiky, aby nám dali pokoj“

Natalija Meden

18. června 2017

„Evropská unie ve složení Německo a Lucembursko by mohla mít svůj šarm.“

Spor mezi Evropskou komisí, která zahájila vyšetřování ve věci tří středoevropských zemí (Polsko, Česká republika a Maďarsko), které odmítají přijímat migranty stanovené Bruselem, nabral obrat.

V odpovědi na kritiku Merkelové a Schulze uvedl Orbán: „Žádáme německé politiky, aby nám dali pokoj.“ Merkelová nevidí důvod postavit se proti vyšetřování a Schulz jednoznačně vylučuje, že Brusel upustí od svých požadavků.

Mezitím se maďarský vůdce zaštítil ustanovením Lisabonské smlouvy s tím, že EK pracuje v zájmu v Německu vládnoucí dvoučlenné koalice (CDU/CSU a SPD). Před blížícími se zářijovými volbami do Bundestagu chtějí obě strany předvést voličům, že vůle Německa je v EU zákonem pro všechny. Zde se to týká kvót migrantů pro ostatní členy EU. Vyšetřování EU bylo zahájeno proti těm zemím, které na rozdíl od Velké Británie nedokáží rozhodně prásknout dveřmi, když nesouhlasí s nátlakem Bruselu a Berlína. Přání prásknout dveřmi se už ukázalo: Ostře se vyjádřil bývalý prezident ČR Klaus, když vyzval občany ČR připravit se na odchod z EU v odpovědi na snahy Bruselu „…potrestat, pokutovat a donutit nás k poslušnosti. Je jediná cesta zachovat náš zděděný český stát a zachránit jej pro příští pokolení.“ (Odchod z EU) V České republice není v této snaze jediný. Prezident Zeman považuje přidělování běženců podle kvót za příznak, že členské země EU ztrácejí svrchovanost.

V Polsku nazývají nátlak EU vydíráním, ale o nebezpečí odchodu z EU nemluví. Polský ministr zahraničí ujišťuje Poláky, že EU „nemá právo“ spojovat otázku přijímání migrantů s dotacemi. Polsko není na dotacích nijak zvlášť závislé. Horší je to u zemí Pobaltí a v Bulharsku, ale tam se obránci národní svrchovanosti neobjevují. Jeden z bulharských čtenářů Orbánova proslovu to okomentoval takto: „Maďarsko má ekonomiku a my jen dotace.“

Nátlak Berlína prostřednictvím Bruselu na nejslabší partnery v EU je současně veden s nátlakem na německé voliče. Například evropská byrokracie řeže větev pod stranou Alternativa pro Německo, která je k migraci velmi tvrdá. Proto Orbán požádal Berlín, „aby nevyužíval Maďarsko v německém předvolebním boji“. Dodal k tomu: „Nevzpomínám si, že by Maďaři někdy říkali Němcům, co mají dělat. Vždy jsme se k nim chovali zdvořile.“ Ovšem němečtí politici totéž říci nemohou. Na konci 2. světové války se Hitlerova vrchnost vypořádala s admirálem Miklósem Horthym bez jakýchkoliv cavyků. Připravoval se vyhlásit příměří se Sovětským svazem, ale jeho syn byl unesen známým diverzantem Skorzenym a poté byl Horthy i s rodinou až do konce války zadržen v Německu. Maďarsko pak až do konce války zůstalo věrným spojencem Hitlera.

Ostrá slova Orbána vyvolala mnoho komentářů v německých mediích. Jeden z voličů napsal: „Pane Schulzi, takto není možno získat přátele a vyhrát volby. Ne každý občan EU chce přejít na islám.“ A další: „Orbán nepotřebuje ani slova ponaučení od Merkelové.“

Jiný německý čtenář radí: „Maďaři se nemusejí exponovat. Je lepší jednoduše migranty přijmout a v klidu čekat, kolik jich ještě po měsíci v zemi bude.“ Přijímání bez námahy dobře funguje v Pobaltí, ale ČR, Polsko, Maďarsko a ještě více Rakousko – to jsou bohatší země a značná část migrantů by se zde usadila. Zvláště bude-li EU přísně řídit pravidla pobytu a k tomu příslušející sociální dávky.

Další účastník internetové debaty uvádí své pozorování: „Myslím, že také Francie přijímá málo běženců, stejně jako východní země. Proto Německo jednostranně prosazuje tak zvané prošetřování, aby k nějaké evropské solidaritě nutilo. Potřebuje dohlížet, aby nezůstalo osamoceno a vyhrožuje vyhnáním z EU těch, kteří netancují podle jeho píšťalky. Pravda je, že EU sestavená z Německa a Lucemburska by asi měla svůj šarm.“

Zcela politicky nekorektně se k Merkelové a Schulzovi vyjádřil tento německý čtenář: „Je neuvěřitelná drzost, jakou si němečtí politici dovolují k Maďarsku. Orbán má naprostou pravdu když žádá, aby mu dali pokoj. … On brání svoji zem před hordami nelegálních běženců. Je možné mu jen projevit úctu.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Polsko a Ukrajina našly náhradu ruského plynu v Norsku – k radosti Moskvy?

13. června 2017

Do roku 2022 plánují Polsko a Dánsko vybudovat Baltský plynovod pro dodávky plynu z Norska. Na ten se spoléhá i Ukrajina. Avšak odborníci nejsou přesvědčeni o úspěchu potrubí sever-jih. V Norsku se nepředpokládá nadbytek plynu, jeho cena může být ve srovnání s ruským mnohem vyšší a nakonec může v Baltském plynovodu proudit ruský plyn. I do Dánska a Švédska.

Před několika dny podepsali předsedové vlád Polska a Dánska memorandum o stavbě Baltského plynovodu. Podle polské vlády bude stát 1,7 miliardy EUR, platit bude polský Gaz System a dánský Energinet. Ještě před tím vyčlenila EU na studium projektu 400 milionů EUR. Z 1,7 miliardy EUR poskytne více než polovinu Gaz System. Varšava již dříve mnohokrát prohlásila, že nebude prodlužovat dlouhodobý kontrakt s Gazpromem po jeho ukončení v roce 2022. Současná snaha Polska o nový zdroj plynu v Norsku je již třetí. V létech 2001 a 2007 od toho bylo upuštěno pro příliš drahý plyn.

V Polsku však nejsou přesvědčeni, že zdroj o kapacitě 10 miliard kubíků za rok bude obchodně výhodný. Polsko může dosud se svým projektem v Norsku počítat, ale jak skončí shromažďování návrhů Gaz Systemem na přepravu plynu, známo není. Dnes těží společnost PGNiG na šelfu své země 500 milionů kubíků.  Podle předsedy společnosti Wozniaka  se může objem do roku 2025 zvýšit na 2,5 miliardy kubíků. To je necelá čtvrtina objemu plynu, který Polsko dováží z Ruska. Loni mu Gazporom dodal 10,5 miliardy kubíků.

Dodávky norského plynu od dalších společností nejsou pro Polsko nijak nadějné. Norsko potřebuje nové investice, aby zachovalo současnou úroveň těžby 115 miliard kubíků. Ta je už zadána dlouhodobými kontrakty, které mezi Norskem a Polskem neexistují. Navíc není známa cena případných dodávek polským společnostem. Varšava by mohla už dnes kupovat norský plyn, ale dává přednost ruskému. Loni se jeho dodávky zvýšily o 24 %.

Dánsko nemá zájem na baltském plynu kvůli Polsku, ale protože samo potřebuje doplňovat svoji snižující se těžbu. Potvrzuje to zvyšování dodávek ruského plynu. Za 5 měsíců letošního roku se zvedly o 13,6 %.

Jakmile vešlo ve známost memorandum mezi Polskem a Dánskem o stavbě Baltského plynovodu, začala se o dodávky norského plynu hlásit Ukrajina. Podle tiskového mluvčího Ukrtransgazu bude proud norského plynu na Ukrajinu realitou od roku 2022. Chybí už jen propojovací vedení a na podzim se mohou začít kupovat roury.

Dosud jde jen o teoretické úvahy. Nyní by při současných dodávkách plynu z Polska podle technicko-ekonomického rozboru bylo propojovací vedení nerentabilní. Stálo by 200 až 250 milionů EUR, přičemž by to s ním mohlo dopadnout jako s ropovodem Oděsa-Brody, který nepracuje. Polsko jej neprodloužilo do Gdaňska.

Pokud se zařízení vybuduje, bude na něm vydělávat Polsko. Už dnes dodává Ukrajině plyn za vyšší cenu než Gazprom. Například loni ve třetím čtvrtletí dodal polský PGNiG na Ukrajinu 125 milionů kubíků za průměrnou cenu 182 USD za kubík. Ruský holding Kyjevu navrhoval dodávky za 167,5 USD, tedy o 14,5 USD levněji. Hlavní podíl plynu nakupuje Ukrajina u francouzské Engie, která jí dodává ruský plyn.

Je zajímavé, že v informaci o Baltském plynovodu Gaz System uvádí možnost reversních dodávek z Polska do Dánska a Švédska. Je poukazováno na možnost připojení potrubí k terminálu zkapalněného přírodního plynu (SPG), ale Polsko bude mít ztráty. Americký plyn je v Polsku za 266 USD a ruský za 195 až 213 USD. Takže je možné, že bude Polsko dodávat do Skandinávie ruský plyn. Gazprom s reexportem souhlasí.

Vedoucí analytik Fondu národní energetické bezpečnosti Igor Juškov má zato, že Baltský plynovod může být pro Gazprom výhodný i při přímých dodávkách. Čím je plynová infrastruktura v Evropě rozvinutější, tím je to pro Gazprom lepší. Může argumentovat, že trh je v EU svobodný, diverzifikovaný, není monopolní, a tím, že se vybuduje Severní proud 2, nebude trh monopolizovat. V Polsku vybudovali terminál zkapalněného přírodního plynu, avšak zvýšili nákup ruského plynu. Před několika dny dorazila do Polska první loď s americkým zkapalněným plynem, ale to se jedná o nárazové dodávky se 100 až 150 miliony kubíků. Takový je týdenní objem ruského plynu, který dnes dává Polsko do zásobníků pro následující zimu.

Převzato z Eadaily.com

***

Trhlina v CSTO: ozbrojenci IS připravují útok na Turkmenistán a Uzbekistán

Ajdyn Mechtijev

21.června 2017

Ministr obrany Ruska Šojgu upozornil, že NATO zvyšuje svoji přítomnost v Pobaltí, zdokonaluje infrastrukturu přístavů, letišť a dalších vojenských objektů.

Pozornost vyvolalo, že se Šojgu takto vyjádřil několik hodin poté, co se k jeho letadlu přibližovala stíhačka F-16 jedné ze zemí NATO. Moskva označila tento manévr za provokaci.

Ještě nebezpečnější je situace na ruské jižní hranici. Kolem dlouhých hranic zemí Střední Asie s Afghánistánem se připravují současně k průlomu dvojí bojovníci – IS a Talibánu. Objevily se zprávy, že se oddíly IS soustřeďují u hranice s Turkmenistánem. Afghánská informační agentura uvádí, že bojovníci IS zabrali severozápadní afghánskou provincii Jawzjan u turkmenské hranice. Zároveň se zaktivizovali Talibové, kteří před časem zabrali desítky vesnic u tádžických hranic v provincii Takhar. Přihlásili se rovněž k sérii teroristických akcí proti americkým vojákům v Afghánistánu.

Moskva se obává prolomení hranice některé středoasijské republiky ozbrojenci IS a Taliby. Zástupce generálního tajemníka Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) Semerikov sdělil, že v souvislosti se zhoršením situace v Afghánistánu bude proveden na území jedné středoasijské země řada rozsáhlých opatření, ale neupřesnil jejich povahu.

Nedávno po zasedání výboru CSTO oznámil armádní generál Gerasimov, že region Střední Asie bude pod jednotným systémem protivzdušné a protiraketové obrany CSTO. Tak bude tento jižní podbřišek Ruska ochráněn. Jenže ruské generály to neuklidňuje. IS a Talibán nebudou útočit ze vzduchu, ale skrze pozemní trhliny na dlouhé afghánské hranici a těch není málo. Problém je v tom, že se Turkmenistán umanutě brání vstoupit do CSTO a provádět společná opatření k posílení své hranice s Afghánistánem. Uzbekistán pozastavil svou účast v CSTO již v roce 2012 a ani on se dosud neúčastní programu CSTO. Členové CSTO jsou Rusko, Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzie a Tádžikistán.

K posílení bezpečnosti se po ignorování CSTO Uzbekistánem a Turkmenistánem rozhodla Moskva posílit svoje vojenské základny v Tádžikistánu a Kyrgyzii. Na tádžickou základnu byl převelen oddíl raketometů Uragan ráže 220 mm. Hranice této země s Afghánistánem je dlouhá téměř 1300 km.

V Kyrgyzii jsou čtyři ruské vojenské objekty – letecká základna v Kantu, námořní vojenská výzkumná základna v Karakolu, autonomní seismická stanice v Majluu-Suu a telekomunikační stanice v údolí Chaldovar.

Moskva se nadále snaží přesvědčit Turkmenistán a Uzbekistán, aby uzavřeli s CSTO dohodu o společných oddílech na ochranu hranic s Afghánistánem, ale nedaří se. Turkmenistán má hranici s Afghánistánem dlouhou 744 km a Uzbekistán 137 km. Vedení CSTO se obává, že několik tisíc ozbrojenců IS soustředěných u turkmenských hranic s Afghánistánem může náhle prolomit obranu pohraničníků, přemístit se na západ Kazchstánu a odtud do Ruska.

Nový uzbecký prezident Mirzyoev je na rozdíl od předešlého prezidenta Karimova pružnější a ochotnější ke kompromisům. V dubnu 2017 navštívil pracovně Rusko a dohodl se tam na společném projektu za 15 miliard USD. Rusko přislíbilo dodat Taškentu zbraně a vojenskou techniku za ceny pro ruský vnitřní trh. Na oplátku přislíbil uzbecký prezident, že popřemýšlí o návrhu na účast jeho země v CSTO. Alespoň se Moskva a Taškent domluvily na spolupráci v boji s mezinárodním terorismem.

Nikolaj Bordjuža, donedávna generální tajemník CSTO, nemohl najít ohledně spolupráce společnou řeč ani s Uzbeky, ani s Turkmény. Krátce před svým odchodem z funkce si postěžoval: „Mluvím stále o tomtéž: pojďte spojit úsilí zpravodajských služeb ke společnému boji s obecným nebezpečím, s nímž se dnes skutečně střetáváme, pojďme jednat o možné pomoci kolektivními silami CSTO v případě nutnosti. Ale ani z jedné země nepřišla odpověď.“

V květnu 2017 se stal generálním tajemníkem CSTO arménský generálplukovník Jurij Chačaturov. Třeba výměna vedení CSTO ovlivní přístup Taškentu a Ašchabádu.

Převzato z Pravda.ru