Jak bude Rusko obnovovat své postavení v Africe

Dmitrij Něrsesov

12. července 2017

Ministr průmyslu a obchodu RF Manturov oznámil na rusko-africkém ekonomickém fóru v Tanzanii, že Rusko bude v Africe obnovovat své postavení rozvrácené po rozpadu Sovětského svazu.

V předešlé epoše pracovali v Africe ruští odborníci všech  možných profesí, včetně vojenských specialistů. Od té doby uplynuly desítky let a mnohé se změnilo. Neexistuje Sovětský svaz a ztratily se logické důvody pro ruskou přítomnost v Africe. Nejsou postkoloniální režimy. Na africké scéně se změnili globální hráči. Silní a aktivní jsou Čína, Indie, Izrael, Turecko a arabské země, USA svoje postavení zesílily a svoje místo přehodnocuje Evropa.

Rusko zřejmě buduje zcela novou strategii své přítomnosti v Africe a tam, kde je to možné, využívá zbytky sovětského postavení. Je patrné, že strategie musí být především ekonomická. Je důležité, aby se nenechalo zatáhnout do konfliktů na kontinentu. Zajisté dojde k velkým politickým a finančním nákladům a bude potřeba dbát také na obraz Ruska. Obnovu přítomnosti zahájil právě ministr průmyslu a obchodu a nikoliv ministr obrany.

V hospodářské sféře to nebude mít Rusko v Africe snadné. Jednak byl úkol zadán pozdě, pokud vůbec prakticky zadán byl. Propásl se moment, kdy bylo oslabené postavení Evropanů, dřívějších kolonizátorů. Afriku dobyla Čína. Mimochodem Čína otevřela svoji první vojenskou námořní základnu v zahraničí v Džibuti, v místě mezi Rudým mořem a Indickým oceánem.

Nejen Čína, ale dokonce i Severní Korea se snaží zakotvit na africkém trhu. Již vede spolupráci s Ugandou, Namibií, Eritreí a Demokratickou republikou Kongo. Tyto země nakupují levná jednoduchá zařízení a nic nehledí na západní sankce.

Před Ruskem je v Africe Turecko, arabské státy, Izrael a Indie, které zde zvyšují svůj obchod a budují zde vlastní průmyslové základny. Rusko v tomto závodě zaostává. Už několik let vede jednání o vybudování ruské průmyslové zóny v Egyptě a dosud žádná není. Podle Manturova by mělo jít o centrum výroby pro africké trhy. Odtud by  mohla být zahájena obchodní expanze.

Egypt není jedinou možností. Podobná základna by  mohla být v Maroku a v Mauretánii. V obou by měli ruští producenti i investoři značné výhody a volný obchod se všemi africkými státy, s celým arabským světem, s EU a se zeměmi na pobřeží Atlantiku a Indického oceánu. Na ruském zboží by byly značky Vyrobeno v Maroku (Egyptě, Mauretánii … ). Byla by to obrana před novými možnými západními sankcemi.

Ve vzduchu visí otázka, proč se ohledně obchodu s Afrikou nic nedělalo. Rusko skutečně zapomnělo, co je Afrika, a nechtělo využívat sovětské dědictví, které tam stále existuje. Nezabývalo se africkými otázkami o to více, že obchod pojímalo korektně k Evropě a USA. Musí se to dohnat. Musí se rychle stanovit příslušní specialisté, případně vytvořit speciální fond na podporu zkoumání afrických trhů. Je potřeba co nejvíce vědět co kam prodávat, co vyrábět a za jaké ceny. Jednoduše řečeno – Afriku je potřeba brát vážně. Úsilí ministra průmyslu a obchodu stačit nebude.

Převzato z Pravda.ru

***

Chyba rezidenta: Máša a Medvěd se projevili jako ruští diverzanti

Příslušníci ukrajinské organizace Rada kolektivní bezpečnosti žádají po vládě zákaz kresleného filmu  – agresora, představujícího ruskou „měkkou sílu“

Dmitrij Stěšin

11. července 2017

Ukrajinští experti v oboru informační bezpečnosti oznamují, že v kresleném filmu Máša a Medvěd předvádějí ruská vojska „měkkou sílu“ a je nezbytné jej zakázat. Zejména kvůli tomu byl v roce 2015 přijat zákon „O ochraně televizního a radiového prostoru Ukrajiny“ … před elementy, které ukazují příslušnost hrdinů ke státu – agresoru. Agresorem je samozřejmě Rusko, které na svou agresívní válku nepoukazuje. Proto se musí bojovat i s ruskými kreslenými filmy.

Citát: Experti z Estonska a Litvy prozradili: „Již tři roky běží na Ukrajině v televizi film Máša a Medvěd. Nese v sobě propagandistické ideje RF.“ Samozřejmě, že Ukrajina musí naslouchat pobaltským odborníkům.

Letadla Nezávislých už tři roky krouží, aby našla jakýkoliv flight radar. Za několik let, po spuštění Severního proudu, vstoupí Ukrajina slavnostně a nenávratně do klubu evropských zemí nacházejících se ve slepé uličce, nemajících tranzit, průmysl, ani lidi. Nebude mít ani ty kreslené filmy, které po celém světě shlédlo několik miliard diváků. Namísto toho budou natáčet podle „expertů z Estonska a Litvy“ a děti budou vyrůstat v lásce k ukrajinské vládě.

Citát: „Pobaltští a ukrajinští experti v informační bezpečnosti oznamují, že v kresleném filmu Máša a Medvěd se demonstruje použití měkké síly ruským vojskem… film je nástrojem propagandy a přesvědčování dětí o pozitivním obraze Ruska.“

Je zajímavé, že pozitivní obraz Ruska vidí miliony lidí, kteří se jej nebojí a do Ruska jdou za kusem jídla. Možná, že právě u nich se musí za nezávislost začít bojovat s agresorem. Avšak Rada kolektivní bezpečnosti gastarbeiterů, kteří v Rusku živí své rodiny, se toho nedotýká. Kyjevská vláda se jich bojí i ve třetím roce své „války s Ruskem“. Nejhroznější společný sen ukrajinských poslanců je majdan dvou milionů hladových gastarbeiterů. Proto se cvičí na odtažitých věcech a bojují s kreslenými filmy. Je to hlasité, je to bezpečné, krev je jen namalovaná a má to mimořádný mediální efekt. Jenomže Máša a Medvěd se tak jako tak neztratí, YouTube na Ukrajině těžko zakáží.

Převzato z Kp.ru

***

Na návštěvu k vám přichází džihád

Kam odjíždějí ozbrojenci IS rozprášení v Sýrii a Iráku

Alexej Naumov

10. července 2017

Poslední měsíce dožívá IS v Sýrii a v Iráku-Bagdádu loajální oddíly za podpory USA téměř zabraly Mosul a kurdsko-arabské Demokratické síly Sýrie se blíží k centru Raqqa. Přitom osvobození těchto území od islamistů neznamená konec IS s jeho ideologií. Kam se zbylí islamisté z Levanty přesunou?

Nashledanou Levanto

Po porážce v Levantě půjdou pravděpodobně místní džihádisté buďto do islámského podzemí, nebo se vrátí k rodinám. Zahraniční radikálové se budou obávat soudů ve svých zemích a nejspíš půjdou za kalifát bojovat jinde. Džihádisté ze Sýrie a Iráku zamíří tam, kde válka buď probíhá, anebo jsou pro ni vytvořeny všechny předpoklady.

Libyjská fronta

Pohlaváři IS využívají chaos a bezvládí v Libyi. První z nich se sem dostavili v září 2014. Podařilo se jim přesvědčit místní islamisty, aby přísahali al-Bagdádímu. Během dvou měsíců rozdělili Libyi na vilájety. V roce 2015 se IS zmocnil Syrty, odkud se měl kalifát šířit po celé Severní Africe. V prosinci 2016 džihádisty za pomoci USA ze Syrty vytlačili, avšak radikální podzemí se odtud neztratilo. Libye má dvě vlády. Světovým společenstvím je uznávána „vláda národní jednoty“ v Tripolisu a Komora zástupců Libye v Tobruku. Teroristické akce se objevují vytrvale. Tím, že neexistuje ústřední vláda a trvají konflikty, je pro IS Libye velmi výhodná.

Mezi bezvěrci a nevěřícími

Další zemí rozloženou rozpory je Jemen, kde je občanská válka mezi hútíi (šíité) a formální vládou, od roku 2015 se zasahováním ze strany Saúdské Arábie. V této době zesílila na Arabském poloostrově sunnitská teroristická skupina al-Kájda. Jemen je pro radikální islamisty ideálním polem boje. Z jedné strany nenávistní raafidité – šíité a z druhé murtadové – Saúdové, správci dvou pro muslimy nejposvátnějších mešit. To vše doplněno naprostým bezvládím.

Útěk do Jemenu je z hlediska džihádistů dobrým řešením, avšak je tu al-Kájda a IS – nejhorší nepřátelé. Stoupenci Bagdádího zkrachovali a nejsou již vítáni. Příslušníci IS se v tuto chvíli nehodlají smířit se svými konkurenty v džihádu.

Kolem džihádu

V Jihovýchodní Asii začínají postupně střety s islamisty. Ozbrojenci zahájili kampaň v propagaci islamismu mezi mládeží s tím, že muslimové svrhnou všechny vlády , které nebudou jednat podle šaríi. Konkrétně se to týká Malajsie a Indonésie.

V Jakartě zaútočili v lednu 2016 a v květnu 2017 džihádisté z IS. Indonésie má největší počet  muslimských obyvatel na světě. IS je zde prý úspěšný: údajně jsou v téměř každé provincii spící buňky džihádistů, čekajících jen na rozkaz k útoku. Hlavní překážkou pro islamisty je státní ideologie Pancasila (zásady spravedlnosti a prosperity – víra v jediného boha, demokracie, sociální spravedlnost a jednota v různorodosti). Byla vyhlášena těsně před získáním nezávislosti.

Pancasila přináší ovoce: Do Sýrie odešlo jenom 700 Indonésanů. Přitom z Francie je ve znamení kalifátu 1700 lidí, Rusů 2400 a Tunisanů 6000. Největší islámská organizace v Indonésii Nahdatul Uklama učí stoupence Proroka umírněnosti. Jak to bude dále, je však otázkou, nejlidnatější muslimské společenství je stále religióznější.

„Čihod“ po tádžicku

Z postsovětských zemí Střední Asie je o islamistech nejvíce slyšet v Tádžikistánu, odkud pochází nejvíce sebevražedných teroristů. V roce 2016 se téměř 30 Tádžiků odpálilo, ale v samotné zemi se dosud vládě daří držet situaci pod kontrolou. Stát s otevřenými projevy religiozity bojuje. Vláda se bojí radikalizace a přijímá tvrdá opatření. Uzavřela stovky nelicencovaných modliteben, zakázala islámský oděv ve školách a na pracovištích (uzavřela 160 obchodů s islámskými oděvy) a osoby pod 18 let nesmějí do mešit. Jednou z neobvyklých akcí bylo v roce 2015 veřejné oholení třinácti tisíc vousáčů.

Dušanbe pronásleduje všechny v ilegalitě bez výjimky – v roce 2014 byla zakázána Strana islámské obrody Tádžikistánu (PIVT), která v politice působila od roku 1993. Byla označena za teroristickou. Pokud byla PIVT součástí vlády, měla jako jeden z úkolů přesvědčovat lidi, aby nepodléhali radikálům. Jakmile ji zakázali, přešlo mnoho Tádžiků, včetně studentů, k džihádistům. Do Sýrie utekl také velitel tádžického OMON (oddíl milice zvláštního určení) Gulmurod  Chalimov. Vyzval občany k následování, s poukazem na zákaz vousů a hidžábu. Stal se ministrem války v IS.

Situace v Tádžikistánu je o to horší, že se zpomaluje hospodářský růst, mnoho Tádžiků se ocitá na hranici chudoby a k tomu přistupuje nevýhodná poloha země, která má dlouhou hranici  s Afghánistánem a s čínskou autonomní (ujgurskou) oblasti Sin-ťiang (známá islamistickým podsvětím).

Protijed nebo smrt

Po osvobození území okupovaných IS v Sýrii a v Iráku myšlenky IS nezanikají. Džihádisté budou stále pátrat po ohrožených místech, aby tam vyostřili situaci a vyhlásili další vilájet. Ač země již zasažené válkou, jako Libye a Jemen, se prakticky staly obětí náporu cizích islamistů, je u vůdců jiných muslimských států ještě čas pokusit se politickými prostředky zbavit vyhlídky na černý prapor džihádu z okna vlastního prezidentského paláce.

Převzato z Lenta.ru