Krev nebo peněženka: změna priorit USA na Východě

Jelena Pustovojtova

8. října 2017

Analytici, včetně některých amerických, již dlouho hovoří o úpadku „epochy USA“, jenom nedokáží určit dobu „krachu impéria“. Hlavní bitva o světovou dominanci se nyní vede na Blízkém východě a v Asijsko-pacifickém regionu.

Je stále viditelnější, že to, co sliboval Trump před volbami s heslem Amerika nade vše, se nijak nerealizuje. Washingtonem přisvojené právo (ekonomické, politické, vojenské) vtrhnout do kterékoliv země, se mění. V souvislosti s tím používá mnohé nástroje, mezi jimiž je nejúčinnější dolar. Rozvíjející se země jsou zranitelné především růstem procentních sazeb v USA. Dlužníci musejí ke konci roku 2018 vyplatit za obligace a půjčky téměř 2 biliony dolarů, je to desetina státního dluhu USA.

Zároveň se začaly zvyšovat sazby Fedu (v březnu 0,5 až 0,75 %, v červnu 1,25 % a do konce roku se očekává třetí, až 1,375 %). To vede k posílení dolaru. Asijské společnosti budou složitěji splácet zahraniční dolarový dluh a sníží se jejich úvěrové ratingy. Dnes je pro ně dolar „globálním ničitelem“. Ale ani pro samotné USA to není to nejlepší, taková politika brzdí výrobu. Asijské ekonomiky naopak rostou. Na prvním místě je Čína, která krok za krokem vytlačuje Ameriku z východní polokoule.

Podle ruské rady pro zahraničí se po odchodu USA z Transpacifického partnerství objevují příznivci projektu Komplexní hospodářské regionální partnerství, v němž působí ČLR, země ASEAN (Brunej, Filipíny, Indonésiie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam), Japonsko, Jižní Korea, Indie, Austrálie a Nový Zéland. Jednání o jeho zřízení bude ukončeno do konce tohoto roku. Před dvěma lety měla Čína s ASEAN obrat zahraničního obchodu 12,5 % a USA, které do zemí ASEAN vložily dvakrát více investic než Čína, měly jen 9,3 %. „Jeden pás – jedna cesta“ ještě tento rozdíl zvýší. Washington potřeboval změnit priority, aby si zajistil další kontrolu zemí východně od Suezu.

Jak je tomu na Blízkém východě? Zde byli Spojenými státy podporovaní Kurdové, kteří hleděli jak bojovníci IS honili konvoje s 12 tisíci cisternami ukradené ropy přes jejich hlavní město Erbil. A dnes Kurdové „chrání“ Sýrii před stejnými bojovníky, kteří se stále více přibližují k ropným polím Dajr az-Zauru. Americký „svobodný Kurdistán“ předpokládá nové dělení hranic Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu a odtržení od každé z nich kus jejich území. Samo kurdské referendum je pro Washington jen nástroj umožňující jemu a Kurdům zabrat největší světové ropné pole v oblasti Kirkúku. Kurdská karta je výhodná pro Američany. Turecko potírá kurdské separatisty na severu Sýrie a USA tím, že kurdské ozbrojené jednotky podporují, v podstatě bojují se členem NATO. V souvislosti s tím je jasné, proč si Teherán pořídil ruské S-300.

Co se děje dále: Největší americká vojenská základna na Blízkém východě je v Kataru. Dauhá se spřátelila s Íránem, zvláště poté, kdy Teherán zachránil zemi od úplné blokády Saúdy. Hlavními partnery Kataru jsou v ropném a plynovém sektoru hospodářství Írán, Čína a Rusko.  Největší ropné ložisko v Perském zálivu připravuje Katar s Íránem. Jak to souvisí s Washingtonem? Rada pro spolupráci arabských států Perského zálivu, spojenec Washingtonu proti Íránu, je v takovém úpadku, že plynovod z Íránu do Evropy nyní zřejmě vybudují podle projektu podporovaného Ruskem, přes Irák a Sýrii, a ne přes Saúdskou Arábii a Jordánsko, jak si přejí USA.

Na všech stranách se „impérium rozpadá před očima“, píše Global Research. „Probíhající rozsáhlý posun v geopolitických vztazích podkopává hegemonii USA v rozlehlém regionu Blízkého východu i Střední Asie, stejně jako v Jihovýchodní Asii.“ Strategie Washingtonu se nemění kvůli specifickému charakteru nového prezidenta USA. Nová americká strategie se zakládá na destabilizaci Východu jakýmikoliv cestami. Nelitují cizí krev. Konkrétně chtějí oslabit Turecko a Írán fragmentací jejich území a změnit vládu v Kataru, který už téměř rok spolupracuje s Moskvou.

Do centrální a sjednocující struktury Asie, jíž je Šanghajská organizace spolupráce, byly přijaty Pákistán a Indie. USA budou přehodnocovat i vztahy s nimi. Global Research označuje vstup obou zemí do ŠOS za historický posun v geopolitice a zároveň „ránu Washingtonu, který měl dohodu o obraně jak s Pákistánem, tak s Indií“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Na cestě k bezzemectví: Světová banka odkryla dvojí hru ohledně ukrajinské černozemě

Ilja Novickij

11. října 2017

S počátkem roku 2018 má na Ukrajině skončit moratorium na prodej půdy. Světová banka dala Kyjevu ve formě doporučení příkaz, aby okamžitě parlamentu předložil zákon „o otevření trhu s půdou“, dokument s optimistickým  názvem: „Pozemková reforma: Růst pro růst“. Ve skutečnosti se jedná o to, aby pod záminkou efektivity zemědělství byla Ukrajina zbavena svého nejdůležitějšího statku – vlastního území.

Ředitelka Světové banky pro Ukrajinu, Bělorusko a Moldávii Satu Kahkonenová vyžadovala, aby moratorium, prodloužené v říjnu 2016, bylo zrušeno k 1. lednu 2018. Jako hlavní důvod uvedla „nedostatečnou průhlednost ve věci vlastnických práv k půdě a v obchodování s půdou“.

Hrojsmanův kabinet už zahájil přípravu k reformě opatřeními k rozprodeji půdy ve velkém. Nastalo monitorování katastru a příprava na spuštění elektronického obchodování. Světová banka považuje opatření za nedostatečná a žádá evidenci zemědělské půdy urychlit. Washington žádá registraci státní zemědělské půdy ve fiskální službě a převedení privatizace půdy do digitální formy.

Na první pohled to vypadá, že se myslí i na zájmy obyčejných ukrajinských sedláků: navrhuje se převést ochranu pozemkových práv do zplnomocněné Nejvyšší rady pro lidská práva a vložit na stát povinnost dotovat „produktivní zemědělce“. Avšak zemědělští dříči zmizeli, když se ukrajinská kurátorka ze Světové banky prořekla o skutečných cílech prodeje půdy.

Globální bankéři jsou znechuceni nízkou cenou ukrajinské půdy. Nájem jednoho hektaru stojí na Ukrajině 27 USD, zatímco v Evropě 200 až 700 USD. Aby byly ceny půdy na Ukrajině vyšší, šíří Světová banka informaci, že příčinou nízké produktivity ukrajinského zemědělství jsou zejména mimořádně nízké taxy nájemného. Na Ukrajině jsou skutečně nižší výnosy a přidaná hodnota na hektar. Za Polskem pokulhává 2,5krát (413 dolarů oproti 1100 dolarů), za Francií pětkrát. Letos byla například úroda pšenice na Ukrajině dvakrát nižší než v Německu a ve Francii. Přitom půda je na Ukrajině dva až třikrát lepší, má vynikající vlastnosti černozemě.

Světová banka předstírá, že chce pozvednout zemědělství a zajistit Ukrajině stabilní zdroj příjmů. V dokumentu se obzvláště zdůrazňují ztráty pro ukrajinské obyvatelstvo v důsledku „nehospodárnosti“ státu. Podle Světové banky je škoda každým rokem od 75 % nezaregistrovaných deseti milionů hektarů státních pozemků, to odpovídá 250 milionům dolarů. Počet 4,5 milionu malých majitelů prý ztrácí kvůli nízkým cenám půdy přibližně 10 až 20 % ročních zisků.

V jednání Světové banky se skrývá kořistnický zájem nadnárodních společností. Komisařka Světové banky nejednou nazvala černozem „nejcennějším aktivem“ Ukrajiny a podtrhla „strategickou polohu země“ pro přístup k trhům zemědělské produkce Evropy, Středního východu, Severní Afriky a Asie. Krom toho byly zveřejněny dříve skryté mechanismy, jako je zastavení půdy v bankách k zajištění úvěrů a rozvoj hypotéčních úvěrů.

Takto vyšla na povrch dvojí hra Světové banky s ukrajinskou černozemí. Z toho, co je známé z útržků dokumentu, vyplývá, že globalisté na Západě chtějí vyhnat domácí ceny na půdu, aby se nemohla dostat do rukou obyčejných Ukrajinců a zároveň od ní odříznout i ukrajinské oligarchy. Zde je důvod protahování moratoria Hrojsmanem. Není známo, jak tento zápas mezi Kyjevem a globálním kapitálem dopadne, ale sami Ukrajinci riskují, jako již tolikrát, že budou stát před nemilým faktem „volit ze dvou zel to menší“.

Převzato z Politikus.ru

***

Srbům navrhnou omezit obchod s EAES a zaplatit za plyn pro Ukrajinu

Petr Iskenderov

14. října 2017

Podle srbských nezávislých zdrojů navrhne EU Srbsku v blízké době nový balík požadavků, na nichž má záviset schválení nominace na jeho vstup do této bohulibé unie. Krom tradičního požadavku ohledně normalizace vztahu s Kosovem je připojena ještě jednoznačná podpora společného celního tarifu s EU, přerušení dohody o volném obchodu s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem, omezování obchodních svazků s Indií a Čínou, uzavření Rusko-srbského humanitárního centra v Niši a zrušení Srbskem statusu pozorovatele při Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO).

USA a EU se chtějí vzepřít „rostoucímu vlivu Ruska a Číny na Srbsko“. Diplomatická imunita pracovníků Rusko-srbského humanitárního centra prý „negativně“ ovlivňuje srbskou ekonomiku a zamezuje přístupu zahraničních investic. Přitom spolupráce s Ruskem a Čínou ve sféře politické i obchodně – ekonomické byla v posledních letech oporou, která umožňovala zahraniční politice Srbska zachovat rovnováhu, když má opory také v USA a EU.

V telefonátu s Vladimirem Putinem projednal srbský prezident podle vlastních slov „důležitá témata pro vztahy Ruska a Srbska“. Dohodli se, že budou pokračovat na rozšíření dvoustranné spolupráce  „ve všech oblastech“. Ještě v srpnu si Vučič postěžoval mediím, že západní „velké země“ konají nátlak na Srbsko kvůli jeho blízkým vztahům k Rusku.

Ovšem zdá se, že Bělehrad bude muset přehodnotit situaci s dvojími zahraničně politickými pilíři. Musí promyslet reálný význam a důležitost podpory pro své národní a státní zájmy, kterou Srbsko dostává od Ruska.

Nedávno předložily analýzu tři ruské odborné instituce. Zobecněním jimi zjištěných skutečností je Srbsko mezi předními příjemci ruské zahraniční pomoci. V letech 2001 až 2016 vydalo Rusko ze svého federálního rozpočtu 2,34 % z  celkového objemu. Podle tohoto ukazatele dostaly více prostředků než Srbsko jen čtyři země – Kyrgyzie, Kuba, KLDR a Nikaragua.  Rusko stále navyšuje svoji pomoc zahraničí a mezinárodním organizacím. V roce 2005 poskytlo 101,3 milionu dolarů, v roce 2015 pak 1,16 miliard dolarů.

Další rozvoj spolupráce Ruska se Srbskem je nicméně silně ovlivňován politickými riziky. Hlavní z nich je snaha srbského vedení orientovat se na EU se vším negativním, co z toho plyne pro další zahraničně politické směřování. Týká se to energetiky, kde by se mohlo zdát, že je spolupráce s Ruskem stabilní. Jenomže zdroje z Bělehradu a Athén uvádějí, že Srbsko a Řecko nyní vedou tichá jednání o připojení Srbska k projektu stavby terminálu pro zkapalněný přírodní plyn v přístavu Alexandropoulis. Předběžně se uvádí, že Srbsko může získat 20 % akcií terminálu, stejně tak energetické společnosti Řecka a Bulharska. Zbytek dostanou soukromé firmy. Ve vzdálenosti 17 km od Alexandropoulisu hodlá Řecko vybudovat závod na regazifikaci zkapalněného plynu a odtud má jít plynovod po trase Komotini – Stara Zagora – Dimitrovgrad – Niš. Plány EK jdou ještě dále, do Rumunska, Maďarska a konečné stanice – Ukrajiny.

Tento projekt je čistě protiruský, kdy se EU snaží odpoutat Srbsko od dodávek ruského plynu. Současný kontrakt na jeho dodávky byl podepsán roku 2013 na deset let. Dodávky ruského plynu do Srbska rostou. V roce 2015 podepsaly Gazprom a Srbijagas memorandum o vzájemném porozumění pro rozvoj vzájemné spolupráce v oblasti skladování plynu, pohonných hmot a nízkoemisního zkapalněného plynu. V červnu 2017 podepsaly obě země memorandum o vzájemném porozumění, které se týká přípravy technického a finančně ekonomického opodstatnění projektu na rozšíření podzemního zásobníku plynu Banatski Dvor. Na jednání 3. října mezi představitelem Gazpromu Millerem a ministrem hornictví a energetiky Srbska Antičem bylo uvedeno, že dodávky za prvních devět měsíců letošního roku jsou o 31,7 % vyšší než dodávky ve stejném období minulého roku.

Realizace plánů EU, které zahrnují, krom jiného, že Srbsko vloží své peníze do projektu zajišťujícího plyn pro Ukrajinu, by narušila energetickou spolupráci Ruska a Srbska a Srbové by nedostali rovnocennou náhradu. Platí to i pro další oblasti, v nichž EU a USA vyvíjejí nátlak na Bělehrad.

Převzato z Fondsk.ru