Svět ruskýma očima 431

Reklama


Bez Kaddáfího je dobře

Michail Kurakin

27. listopadu 2017

V říjnu vyvolalo video z trhu s otroky v Libyi v západních zemích, v zemích Afriky i v OSN bouři rozhořčení. Úředníci, politici i všemožné neziskové organizace žádali vyšetření a potrestání viníků. Přitom si uvědomili nelidské podmínky pro běžence v libyjských táborech vybudovaných podle návrhů a za peníze EU a vyzvali vládu Libye k zavedení pořádku. Jakpak se takové žádosti má vyhovět, když jsou státní instituce slabé a zkorumpované a Libye je neustále v nebezpečí nové rozsáhlé agrese již prý potlačenou teroristickou skupinou IS?

Otrocký břeh

Na trhu s otroky v Tripolisu vykřikuje prodavač: „Kdo potřebuje kopáče? Je to velký, silný člověk a bude dobře kopat!“ chválí prodavač podsaditého a svalnatého černocha. Kupující přihazují cenu. Nakonec dosahuje 600 libyjských dinárů (podle oficiálního kurzu asi 440 USD). Ve XXI. století je to nemyslitelný obchod, ale v libyjských městech běžný. Je to živé zboží – běženci z Afriky, kteří chtějí do Evropy.

Postup přeměny lidí na otroky je jednoduchý. Migrant zaplatí převozníkovi stanovenou částku za cestu do Evropy. Bývá to mezi třemi a pěti tisíci dolary, obvykle jde o jejich poslední peníze. Po příjezdu do Libye jim řeknou, že peníze nestačily a musí doplatit, konečně nelegálovi nikdo nic negarantoval. Pokud odmítne zbijí ho, nebo donutí násilím, případně obojí. Poté jej vystaví na trhu a prodají v dražbě.

Pro Libyjce je obchod s Afričany z jižní Sahary obvyklý. Kvetl tam až do čtyřicátých let. Nyní zde hospodaří ozbrojení bojovníci z různých skupin, ozbrojení opozičníci, bandité všech barev, různé zločinecké klany, které mají z obchodu s otroky výnosný byznys.

Pekelný tábor

Jeden z obyvatel tábora vybudovaného péčí EU pro běžence popsal, jak to tam vypadá: „Balí nás jako sirky do krabičky. Nemůžeme spát. Mnozí trpí nemocemi. Nedostává se nám jídlo, nekoupali jsme se několik měsíců. Jestli se odtud nedostaneme, všichni pomřeme. Je to Golgota. Je neuvěřitelné žít v místnosti, kde lidé spí na podlaze a dusí se výpary z moči a exkrementů.“ Nyní má oddělení pro boj s nezákonnou migrací v Libyi (DCIM) na starosti 19,5 tisíce lidí, ač jich před dvěma měsíci nemělo více než 7 tisíc.

Stráže stále a krutě běžence bijí, používají i elektrošoky. Tímto způsobem odpovídají na žádosti o jídlo, vodu a lékařskou pomoc. Jedna z běženkyň líčila, jak ji z tábora odvezli do nějakého domu v němž byli tři muži. Ti ji znásilnili. Jeden z nich byl pracovník DCIM. Účelem všech táborů má být snížení přílivu běženců do Evropy, ovšem to je jen na papíře.

Libyjští úředníci si udělali výhodný byznys. Za úplatek osvobozují běžence a navádějí je k převozníkům. Jakmile lodi s migranty vplují do neutrálních vod zasáhne pobřežní hlídka Libye, loďky zajme a migranty vrátí do tábora.

Ani pozorovatelé OSN, kteří navštívili několik migrantských center v Tripolisu, nemohli v oficiální zprávě zamlčet svoji hrůzu z toho, co viděli: „Tisíce sedřených a zničených mužů, žen a dětí jsou zavřeny v hangárech bez přístupu k nejzákladnějším potřebám a zbaveny lidské důstojnosti.“

Vysoký komisař pro lidská práva Zeid Ra´ad al-Hussein uvedl: „To co bylo těžké, se změnilo v katastrofu. … Mezinárodní společenství nemůže více zavírat oči nad nepředstavitelnými hrůzami, které migranti v Libyi prožívají a tvářit se, že je jejich postavení možno dát do pořádku jen zlepšením podmínek zadržovaných.“ Evropský komisař pro migraci Avramopulos na tiskové konferenci v Bruselu oznámil, že vzal komentář OSN na vědomí.

Cesta do Evropy je cesta do IS

Jestliže některý migrant uteče, nemá peníze ani doklady, a je snadnou kořistí některé z mnoha band v Libyi. Především se dostane mezi bojovníky IS. Po útoku na město Syrta loni v prosinci bylo slavnostně vyhlášeno vítězství nad radikálními islamisty. Jenže potom se začaly dít věci. Tak například již letos v lednu bombardovaly americké strategické bombardéry B-2 pozici IS 45 km jihovýchodně od Syrty. V srpnu oznámili, že teroristé napadli stanoviště libyjské národní armády 500 km jižně od Tripolisu. Zajali a podřezali 9 vojáků a 2 civilisty.

Dále utajovat to už nebylo možné. Koncem září přiznal vysoký činitel libyjské prokuratury, že v libyjské poušti jsou výcvikové tábory IS. Fakticky je to pouštní armáda, v čele s Abú Barakátem. Skládá se ze tří brigád a byla vytvořena po osvobození Syrty. Na cestách do Syrty postavili bojovníci vlastní opěrné body.

Jižní Libye s  ohromnými nekontrolovatelnými oblastmi je základní trasou migrace z Afriky na jih Sahary, do severní Libye a do Evropy. IS získává posily u vylekaných běženců, anebo je bere do zajetí a prodává obchodníkům s otroky.

Viníci nejsou a odpovídat se budou – komu asi?

Prezident Guineje a zároveň Africké unie Alpha Condé došel k závěru: „Jak by bylo možno žádat zemi, v níž není vláda, aby zastavila běžence? To je nezodpovědné! Kdo toto navrhl ten věděl, že je zde bezvládí a že pro migranty není možno zajistit důstojné podmínky. Hlavní viníci jsou v Evropě.“ A dodal: „Je nutné, aby Evropané přiznali svou chybu.“

Situace s běženci v Libyi, jejich zotročování a verbování do IS natolik posílilo, že OSN učinila bezprecedentní krok. Vyvezla do Nigeru skupinu běženců z Eritreji, Etiopie a Súdánu, ovšem šlo o 25 lidí. Tedy kapka v moři.

Evropa s přiznáním své viny nepospíchá, nečiní pokání a už vůbec nesestavuje programy k filtraci běženců. Konkrétní akce: Na ministerstvu obrany Velké Británie začal třetí kurs výcviku šedesáti zaměstnanců libyjské pobřežní hlídky.

Převzato z Lenta.ru

***

Rusům platili po tisíci dolarech, Američanům neplatili

Zaur Karajev, Keram Jyldyrym

6. prosince 2017

Islámský stát je v agonii, ale ve svých předsmrtných křečích ještě otřásá utýranou Sýrií. V provincii Dajr az-Zaur otevřeně bojují bojovníci IS s Kurdy a Syrskou arabskou armádou. Tam, kde ještě zůstaly malé enklávy kontrolované teroristy, přešly do partyzánské války. Provádějí diverze a opět nastartovali teroristické akce.

Před několika lety byla pod kontrolou IS ohromná území v Iráku a v Sýrii a dosud je IS usídlen v některých oblastech Afghánistánu, Libye i v některých dalších zemích. Vůdci IS využívají popularitu mezi náboženskými fanatiky a slibují vybudování reálného teokratického státu. To přitahuje velkou část borců, kteří se nebojí smrti a jsou ochotni k jakémukoliv zločinu. To by však nemohlo stačit na tak ohromné úspěchy, které měl IS mezi léty 2013 až 2014.

Nejdůležitější roli při vítězstvích IS sehrála mimořádně nestabilní situace na Blízkém východě. Irák po pádu Saddáma nedokázal pořádně konsolidovat práci státních a silových institucí a zemi zachvátila občanská válka. Totéž se stalo v Sýrii. Situace v obou zemích se vymkla kontrole. Toho využil IS, kdy v celkovém chaosu zabral v obou zemích různé oblasti s těžbou ropy. Nato přišel rozkvět pseudokalifátu. K teroristům se sjíždělo množství zahraničních specialistů a na novou úroveň bylo možno pozvednout některé složky sociálního uspořádání. Nejvíce však byly potřeba peníze.

Turecký vojenský expert Keram Jyldyrym předpokládá, že velká část „rozpočtu“ IS šla na techniku, zbraně, výstroj, žoldy a bonusy bojovníkům. Velká část peněz padla na lákání nových členů.

Kolik lidí bylo v armádě IS v době jejího rozkvětu?

Evidenci nikdo nevedl. Všechny země se snažily to zjistit, ale spočítat je to těžké. Stopy těchto lidí se mohou ztrácet v třetích zemích a do IS mohou přijít noví z jiných teroristických organizací. V Turecku k odhadu počtu používají svoji metodu, prostřednictvím vězňů, členů IS v tureckých věznicích s tím, že zároveň posuzují události v roce 2014. Důležité jsou pro možný odhad údaje, které poskytnou sami věznění členové IS, čekající na soud, nebo na vyhoštění do své  země. IS byla první skupina, jíž stačily peníze na naprostou převahu nad syrskou armádou a mohla vést bojové akce na několika frontách. Začátkem roku 2015 měl IS až 80 tisíc lidí. Někteří zadržení teroristé informovali, že je armáda mnohem větší, ale je to málo pravděpodobné.

Jak se teroristům podařilo vybudovat takovou armádu?

Postupně. Nejprve měli několik tisíc lidí bojujících v Iráku. Změna nastala, když začali aplikovat zákony islámského práva na jimi kontrolovaných místech. Přišly daně a byly peníze. Zabírali města, kde byly banky, supermarkety a obchody. Když získali přístup k ropě, bylo mnohem snadnější lákat lidi z různých zemí. Velké peníze šly na propagandu. Nové lidi zásobili vším potřebným, mohli se dobře krmit, měli zbraně a vydělávali.

Teroristům platili mzdu?

V některých případech ano, ale častěji dávali prémie a bonusy. Jeden ze zajatých vypověděl, že za určitý počet zabitých vojáků Asadova režimu platili od pěti set, do několika tisíc dolarů. To lákalo mnohé, včetně žoldáků z nemuslimských zemí.

Co je ještě známo o oceňování?

Ne moc. Při bojích v Iráku platili především americkým vojákům. A v prvních letech po začátku operace IS neměli Američané oběti. Změna nastala, když američtí vojáci a dobrovolníci začali bojovat na straně Pešmergy. V Sýrii tomu bylo jinak. Tam nejvíc platili žoldákům z Ruska, přes 1000 dolarů, Američanům neplatili, ti z USA do Sýrie nepřijížděli. To až později, když v Rakce a Hasace neměli nic pod svojí vládou. To už IS pro bojovníky moc peněz neměl. Vojáci z dalších zemí stáli méně a neví se, zda něco dostávali izraelští vojáci. Nic z těchto informací není oficiální, v IS se nic nedokumentovalo. IS přišel o mnoho peněz a podle toho měli teroristé výplaty a podle toho vypadala bojová morálka. Poklesla možnost lákat nové dobrovolníky. IS vždy kalkuloval jen s penězi, hrubou silou a s terorem.

Převzato z Svpressa.ru

***

Tichý převrat v Bavorsku

Natalija Meden

6. prosince 2017

V Bavorsku dochází k revoluci, k takovému palácovému převratu bez krve a pletich „s oboustranným souhlasem“ a s odloženým účinkem: Kurt Seehofer svoji funkci premiéra federální země Bavorsko postoupí Marcusi Söderovi. Seehofer takto ukončil dlouho trvající rozruch kolem své politické budoucnosti a řekl, že vůdcem CSU hodlá zůstat, avšak nebude na kandidátské listině jarních regionálních voleb.

Seehofer je dobře znám v Rusku. V Německu je v popředí zájmu, neboť Bavorsko neznamená jen 20 % území Německa a 16 % obyvatel Německa, ale též 18 % HDP. Ekonomika této federální země roste mnohem rychleji než německá ekonomika celkově. „Bavorský lev“ Franz-Josef Strauss kormidloval velmi hlasitě, ale také Kurt Seehofer patří mezi nejvlivnější německé politiky. Letos v létě si jej polovina Němců žádala nadále do politiky. Ostře kritizoval přístup k migraci Merkelové a mluvilo se o tom, že kvůli rozporům v CDU se v Bavorsku utvoří vlastní regionální zastupitelstvo a v zářijových volbách že oba křesťanské svazy vystoupí odděleně. Až tak daleko to však nedošlo. Merkelová se nezúčastnila loňského sjezdu CSU poté, kdy Seehofer nepodpořil její migrační politiku. Jeho slova o určení stropu na příjem migrantů byla bombou na německé politické scéně.

Německá smetánka je snahami Seehofera o obnovení normálních vztahů s Ruskem znechucena. Letos navštívil Rusko dvakrát. Uvedl: „Dobře chápeme jeden druhého. Nepotřebujeme příliš dlouho hovořit, abychom se chápali.“ Tehdy byly podepsány dohody o vložení deseti miliard EUR bavorského koncernu Linde Group do výstavby ropného chemického komplexu v Tatarstánu. Při své březnové návštěvě řekl, že považuje za povinnost rozšířit a prohloubit dobré vztahy. To nepadlo do noty německému tisku. Obvinil bavorského premiéra z „propagandy ve prospěch Putina“. Ještě více byl kritizován za návštěvu Ruska v roce 2015.

Seehofer zůstane bavorským předsedou vlády ještě 4 až 5 měsíců, potom přijde pravděpodobně „éra Södera“. Söder počítá s tím, že na jednáních o vládě uhájí křesťanští demokraté svoji konsolidovanou  pozici, a to nepřijímat více migrantů z humanitárních důvodů než dvě stě tisíc za rok. Söder se také rezolutně staví za přísné omezení spojování rodin osob se statusem běžence. Po zjištění této skutečnosti FDP prohlásila, že v případě krachu jednání o velké koalici je připravena obnovit jednání o „jamajce“. Konzultací ohledně sestavení koalice se za CSU účastní Seehofer, nikoliv Söder.

Za odstoupení Seehofera se otevřeně postavil představitel konzervativního křídla CSU Gauvailer. Söder slibuje posunout stranu vpravo. Kdysi se o to snažil Strauss, idol Södera v jeho mládí. V praxi znamená posun CSU doprava vrhnout všechny síly na odpor straně Alternativa pro Německo (AfD), jejíž podpora se v Bavorsku od loňských voleb do Bundestagu zvýšila na 13 až 14 % (výsledky  průzkumu) proti dřívějším 12,4 %. Naopak se snížila popularita CSU o 2 až 3 %, na 36 %. Söder se žene do boje a slibuje vrátit straně důvěru Bavorů. Ovšem riskuje opakovat fiasko Schulze. Podpora Södera v jeho straně není stoprocentní. Je krom jiného kritizován za styl vedení – neprůhledný a nepružný. Nyní je v Bavorsku silně otřesena bývalá jednota CDU/CSU a Söder by to měl napravit.

Dnes má AfD všechny příležitosti dostat se do bavorského regionálního parlamentu. Její sjezd o minulém víkendu ukázal, že k tomu dojde, pokud se jí podaří vyhnout se té nejvážnější hrozbě – rozkolu ve svých řadách. Po volbách na sjezdu strany oznámila spolupředsedkyně Frauke Petri, že vytvoří vlastní hnutí. Na její místo byl zvolen Alexander Gaulanda, což se považuje za znamení, že strana nebude dělat kompromisy s vládní elitou.

Nyní vzniká v německém politickém systému nová politická strana s budoucností – AfD, a nové hnutí v řadách zavedené strany – bavorské CSU.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře