„Smrtelné nebezpečí pro Ukrajinu“: Severní proud zničí Porošenkův režim

Zachar Vinogradov

31. prosince 2017

Kyjev se připravuje k vážnému jednání s evropskými politiky

V EU dali najevo, že je Porošenko během třiapůlleté vlády přinejmenším klamal.

Sliboval reformy a přitom sám v této době využíval Ukrajinu k vlastnímu obohacení. Mezitím nový polský ministerský předseda Morawiecki slyšitelně prohlásil: „Projekt Severní proud-2, který buduje Rusko společně s Německem může být „dokonce pro našeho nejbližšího souseda Ukrajinu smrtelný„. Plyn je nástroj politiky.

Tajemství „úspěchu“ Porošenka, který donedávna využíval bezvýhradnou podporu evropských politických a finančních struktur, má zcela pragmatický politický základ.

Ukrajina je největší přepravce ruského plynu, každoročně přepraví 60 mld. kubíků, přičemž potřeba v Evropě roste.  Transport by mohl být až dvojnásobný, ta možnost existuje, bylo by to až 120 mld. kubíků ročně.

Přeprava ruského plynu ukrajinským systémem přináší do rozpočtu této země každým rokem 2 až 3 miliardy USD, což je přibližně 10 % ročního příjmu. A v tom právě je veškerý politický zájem Evropy o Ukrajinu. Jestliže Ukrajina přijde o možnost přepravovat ruský plyn, změní se z politicky a strategicky důležité země na obyčejný okrajový stát s celou hromadou problémů. Ty nemohl politický režim Porošenka tak jako tak i přes veškerou evropskou podporu řešit. Proto má Morawiecki pravdu v tom, že Severní proud-2 přinese zkázu nejen Ukrajině, ale i Porošenkovu režimu.

Jak sám sebe Porošenko oklamal

Po dobu tři a půl roku vedl Porošenko propracovanou politiku. Mezi Ukrajinci podporoval protiruskou hysterii, neustále mluvil o jakési ruské agresi a na druhou stranu zaručoval evropským politikům reformy, boj s korupcí, plnění minských dohod, lidská práva v zemi a svobodu tisku. Nic z toho nesplnil. Reformy byly toporné a v zájmu Porošenkovi blízkých podnikatelů, přičemž samotná Ukrajina se ocitla v Evropě na nejnižší příčce žebříčku co se týká úrovně příjmů.

Dnes je všem jasné, že se minské dohody bortí vinou Porošenka. Vyslýchání, věznění a odsuzování novinářů a blogerů nepodporujících režim je běžné.

Jediný pochybný úspěch jeho a jeho týmu je soustavná zuřivá protiruská politika. Na tom se po tři roky jeho režim, za finanční podpory USA a EU, držel. U EU nyní ztrácí na přitažlivosti a zůstávají mu jako jediný politický spojenec USA.

Washington má svoje zájmy. Jde především o dodávky zkapalněného plynu do Evropy a ten je  přibližně o 30 % dražší než ruský. USA spoléhaly na napětí mezi Ukrajinou a Ruskem tak, aby Evropa jejich zkapalněný plyn více potřebovala. Jenže se stalo to, že se Rusko dohodlo s Německem na Severním proudu-2. Berlín si zde postavil hlavu a americkému vydírání nepodlehl.

Proč se objevil Saakašvili

Saakašvili měl být očima a ušima amerického ministra zahraničí na Ukrajině. Jeho úkolem bylo kontrolovat průběh reforem a zajišťovat zájmy USA. To také dělal, ale v listopadu 2016 se v USA změnil prezident.

Porošenko byl dobře obeznámen se špionskou rolí Saakašviliho ve svém týmu ve prospěch Obamy, uvolnil jej ze všech funkcí (gubernátor Oděsské oblasti, poradce prezidenta), a to hned po volbě nového prezidenta USA.

Saakašvili našel nové ochránce v EU, kde Porošenko spadl z lopatky. Ale ani v EU, ani v USA si nevěděli s Porošenkem rady, co s ním a hlavně kým jej nahradit. Proto v posledních dnech s Ukrajinou lomcuje horečka.

Převzato z Rusvesna.su

***

Přátelit se proti Rusku: Americké manévry v prostoru Astany

Viktor Chinov

28. prosince 2017

Američané se všemožně snaží strategicky ovládnout Střední Asii. Podle odborníků zaujímá v této snaze zvláštní místo Kazachstán, spojenec Moskvy, člen Eurasijské ekonomické unie a Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Američané se vytrvale snaží vnutit kazašské vládě všemi možnými způsoby dojem, že se bez jejich pomoci, účasti a rad nedokáže vypořádat s problémy domácí bezpečnosti a že nezajistí „demokratický a nezávislý“ vývoj v republice.

Péče USA se projevila v řadě zásadních článků nedávno přijatého Strategického plánu rozvoje do roku 2025, který má podle deklarovaného záměru přivést republiku mezi 30 nejrozvinutějších zemí světa. Je v něm zahrnuta nejen liberalizace ekonomiky, ale v zastřené formě také pro Západ výhodná zahraničně politická orientace. Podstata tkví v tom, že Plán-2025 připravila známá americká konzultační společnost BCG (The Boston Consulting Group), která viditelně směřuje k integraci Kazachstánu do světové ekonomiky  v podmínkách a pod kontrolou USA. Eurasijská ekonomická unie podtrhuje „nebezpečí zatahování Astany do regionálního vzdoru“.

Aby západní tisk podnítil napětí v regionu, neustále píše o loni podepsaném plánu spolupráce USA a Kazachstánu, směřujícím k reformě kazašských ozbrojených sil, především s důrazem na atlantickou ideologii v řadách důstojníků a poddůstojníků. Spojené státy mají tři základní cíle. Upevnit vlastní postavení v západních oblastech republiky, kde jsou ropná pole a kde se přípravy účastnily americké korporace. Dále vytvořit národní oddíly podle atlantických modelů, schopné účastnit se zahraničních operací aliance. A nakonec radikálně reformovat kazašské ozbrojené síly podle západního vzoru, jejich techniku a vyzbrojení spolu s přeformátováním vojenské doktríny, neodpovídající ideologii a úkolům CSTO. Ve skutečnosti se jedná o vytěsnění Ruska a dalších partnerů Astany z jejich spolupráce ve vojenské sféře. Pod záminkou boje s terorismem mají snahu rozmístit podél ruských hranic vojenské struktury Pentagonu a vzato šířeji, NATO. Realizace záměru je možná jen po ovládnutí silových orgánů Kazachstánu.

Tím, že se Spojené státy po linii NATO vehementně tlačí do Střední Asie, skrytě provokují antagonismus mezi členy Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a Eurasijské ekonomické unie, snaží se snížit jejich význam pro upevnění regionální bezpečnosti a nepřipustit jejich rozšiřování. Pentagon usiluje o přeměnu regionu na trh se svými zbraněmi a technikou a uchyluje se také k dumpingovým manipulacím. Tohoto druhu byla i společná vojenská cvičení Stepní orel v Kazachstánu v srpnu 2017. Pro tyto cíle nabízejí Američané vládě v Astaně, že rozšíří přípravu místních vojáků ve svých speciálních výcvikových zařízeních.

Všechny nabídky NATO ke spolupráci pro upevnění bezpečnosti jsou jen krycí manévry k realizaci vlastních geopolitických úkolů a podnikatelských projektů, přístupu k přírodním zdrojům Střední Asie a regionu Kaspiku a kontroly nad tamní dopravou. Nedávné zřízení vojenských základen v Uzbekistánu a v Kyrgyzii, které musely vlády těchto  zemí předčasně uzavřít, je nejlepším potvrzením skutečných úmyslů Američanů v regionu. Přesto se jejich strategické a ekonomické chutě neztrácejí.

Letos v listopadu pobývali v Astaně šéfové korporací Rothschild a Chevron. V poslední době je také zaznamenána aktivizace amerických pracovních poradců, nabízejících rozličné konzultační služby, které ne vždy odpovídají kazašským zájmům. Pokud Američané projevují nějaký zájem o bezpečnost v Kazachstánu, vždy se to týká západních oblastí země s ropnými poli, kde mají své investice. Stejně jako jinde má Washington zájem o informační prostor Kazachstánu, zde jde o zájem mimořádný. Prezident Nursultan Nazarbajev  totiž dosud nesplnil patřičné naděje amerických stratégů.

Soros Foundation-Kazakhstan dlouhodobě „vychovává“ perspektivní zástupce místní mládeže ke kultivování nové prozápadní generace politické a vojenské elity republiky. Taktika a způsoby odpovídají fondu „Obroda“ známému z Ukrajiny především z doby euromajdanu.

Informační pole samozřejmě zahrnuje také negativní obraz Moskvy. Málokdo ve státech Střední Asie jejich pohádkám věří, avšak dezinformují veřejné mínění, aktivizují protivládní výpady nacionalistů, a to cílům fondů vyhovuje. V poslední době se ve společnosti vyvolal negativní vztah ke společnému využívání kosmodromu Bajkonur s Ruskem. Přes místní neziskovky se iniciují žaloby na prý „nezákonné jednání“ ruské administrativy. K posilování takových iniciativ přispívají masové protesty a společenské protesty u různých soudů. Tím vším se zapleveluje informační pole země.

V tomto roce bude Astana předsedat RB OSN. Prezident přitom plánuje návštěvu USA. Pro republiku je to významná událost a řídící složky republiky to považují za průlom v obchodních, ekonomických, technologických, vojenských a politických vazbách. Podle odborníků, včetně odborníků z USA, má sotva smysl dělat si iluze o ochotě americké vlády vkládat velké investice do kazašské ekonomiky, nebo k jejímu zabezpečení. Washington se netají se svými globálními a trvalými cíli, jimiž je budování takového systému vztahů mezi zeměmi, které budou vyhovovat jeho vlastním zájmům. To potvrdil Trump ve své nové koncepci národní bezpečnosti USA. Pro Kazachstán a další země Střední Asie nejsou v této věci žádné výjimky.

Převzato z Eadaily.com

***

Teherán znemožnil plán USA na destabilizaci Íránu

Nikolaj Bobkin

5. ledna 2018

Ve dnech 3. a 4. ledna vyšly do ulic íránských měst miliony lidí, aby odsoudily nedávné zmatky v zemi a ukázaly podporu vládě, pod jejíž kontrolu se situace vrátila. Velitel Stráže islámské revoluce generál Džafarí oznámil, že pletichy roku skončily a spiknutí v Íránu je překonáno. Zároveň ministr vnitra Íránu přiznal, že se protestů zúčastnilo 42 tisíc lidí. Vláda nevyvrací, že důvody k protestům obyvatelstva existují. Rostou ceny, roste nezaměstnanost. Avšak íránské vedení poukazuje přímo na to, že rozhodujícím faktorem destabilizace v zemi byl vliv zahraničních sil: USA, Izraele a Saúdské Arábie.

Dne 4. dubna ohlásil generální prokurátor Montazeri snahu Ameriky uplatnit v Íránu „libyjský scénář“. K tomu zřídili operativní štáb s účastí speciálních služeb USA, Izraele a Saúdské Arábie v čele s Michaelem d´Andreou, šéfem íránského odboru CIA. Montazeri uvedl, že plán předpokládal dvě etapy: Nejprve prostřednictvím sociálních sítí vyprovokovat nespokojenost Íránců, protesty ve městech, poté násilí a střety s bezpečnostními silami. Americký projekt počítal s připojením k protistátním akcím teroristické Organizace mudžahedínů íránského lidu (OMIN). Dále poukázal na plány CIA využít k destabilizaci systému v zemi teroristy IS z táborů v Iráku a Afghánistánu okolo íránských hranic.

Za těchto okolností byly výzvy amerického prezidenta ke svržení „zkorumpované vlády“ v Íránu provokací, stejně tak jako jeho nedávné rozhodnutí určit za hlavní město Izraele Jeruzalém. Íráncům sliboval: „V patřičné době uvidíte velkou podporu ze Spojených států“.

Washington považuje íránský režim za křehký. Předpoklad se opírá o zhoršení hospodářské situace a nedodržování lidských práv, což je využíváno jako záminka. Zástupkyně USA v OSN se domáhá projednání událostí v Íránu na okamžitém zasedání v RB OSN o lidských právech v Ženevě.

O úmyslech USA je možno si udělat představu ze slov zástupce jejich ministerstva zahraničí, který ubezpečuje, že USA „mají dostatek pravomocí, aby povolaly k odpovědnosti ty, kteří činí násilí na protestujících, zavádějí cenzuru, nebo okrádají íránský lid“. Prohlášení je nesmyslné. O jakých „dostatečných pravomocech“ může USA v tomto případě mluvit? K tomu řekl zástupce ministra zahraničí RF Sergej Rjabkov: „RB OSN se zabývá otázkami spojenými s podporou světového míru a bezpečnosti a vnitřní situace Íránu nemá k RB ani nejmenší vztah“.

Avšak protesty Íránců neživí jen zásahy zvenčí. Přes ukončení sankcí v roce 2016 zůstává ekonomika Íránu nestabilní. Do ulic íránských měst vyšla nezaměstnaná mládež. Oprávněnost ekonomických nároků demonstrantů nezpochybnil ani prezident Rúhání ve svém projevu z tribuny íránského parlamentu. Reakce íránského vedení na protesty byla vcelku zdrženlivá, do bojové pohotovosti byla uvedena Stráž islámské revoluce, ale do srážek s demonstranty se nezapojila. Vláda Íránu uznala právo občanů na protesty, přitom  musela jednat v rámci článku 27 ústavy: „Veřejná shromáždění a pochody jsou přípustné dotud, dokud nemají účastníci zbraně a neporušují základní principy islámu.“

Írán se zbavuje důsledků dlouhodobých sankcí USA a EU, ale proces je to zdlouhavý. MMF předpovídá, že do března 2018 se každoroční růst ekonomiky zvýší na 4,2 % a roční inflace se sníží ze 34 % na 10 %, ačkoliv růstu cen se nezabrání. Úroveň nezaměstnanosti zůstane vysoká. V roce 2014 byla 14 %, nyní je 12,38 %. V Íránu je z jeho osmdesáti milionů obyvatel více než 70 % obyvatelstva v produktivním věku, proto je to vážný problém.

Bez práce je  24 % mládeže do 29 let věku a to je hodně. K tomu se ještě ukázalo, že je islámský režim do určité míry obětí vlastní politiky úspěchu vědeckého vzdělávacího vedoucího postavení na Blízkém východě. Ve srovnání s jinými zeměmi je íránská společnost velmi vzdělaná. Podle UNESCO vynaložil Írán v roce 2014 na vzdělání 2,95 % HDP, to je 19,7 % veškerého rozpočtu. Proto také narostla u íránské mládeže konkurence ohledně pracovních míst. Aby se nezaměstnanost nezvyšovala, musí jich přibýt ročně 1 milion.

Rúháního vláda má snahu zlepšit ekonomické postavení. Jedním z hlavních úspěchů vlády byl podpis jaderné dohody v roce 2015, čímž se překonaly sankce. Silně se zvýšil export, obchod se stal vyváženější, snížila se inflace, jenže prezident musel přijmout i nepopulární opatření. Kvůli rozpočtu se předpokládalo zvýšení cen za topení a snížení peněžních dotací. To dalo podnět k nespokojenosti.

Írán potřebuje na překonání hospodářských těžkostí zahraniční investice, jenže americká administrativa nepouští evropské společnosti do investování v IRI. V nové strategii národní bezpečnosti USA, podepsané loni v prosinci, je Írán uveden vedle Severní Koreje, Číny a Ruska mezi hlavními ohrožovateli USA.

Převzato z Fondsk.ru