Tohle nikdo nečekal: Argentina se zamilovala do Ruska

Ljubov Stěpušova

25. ledna 2018

Vypadalo to, že Rusko ztratilo po příchodu prezidenta Mauricia Macriho v Argnetině své postavení. A najednou je ohlašováno pokračování strategické spolupráce a otevírají se dveře Rosatomu a Gazpromu.

Dalo se předpokládat, že po odchodu levice z vlády Argentiny a Brazílie, rozpadu MERCOSUR, nastalé situaci ve Venezuele, smrti Fidela Castra a odchodu Rafaela Correy z ekvádorské politiky ztratí Rusko v krátké době v Jižní Americe vliv. Navíc ještě Vladimir Putin na posledním summitu BRICS nemluvil o Brazílii.

Po vítězství Macriho v Argentině v roce 2015 „zamrzla“ veškerá ujednání Argentiny s Moskvou – projekt Rosatomu na argentinskou atomovou elektrárnu (blok VVER 1200 MW), prodej letadel Su-24 i výstavba stanice GLONASS. Podle informací Číňané rychle podchytili věc Rosatomu.

Ve dnech 23. a 24. ledna  navštívil Macri Moskvu a neočekávaně oznámil, že vztahy mezi Argentinou a Ruskem „se již jeví jako strategické“. V rozhovoru pro TASS řekl: „Obzvláště my máme zájem o rozvoj vztahů v oblasti energetiky, zemědělského průmyslu, infrastruktury, logistiky a strojírenství, především v oboru železnic, protože v tom má Rusko velké zkušenosti.“ Dodal: „Existují ruské společnosti, jako Rosatom a Gazprom, které mají zájem o účast v energetickém sektoru Argentiny, a těm otevíráme dveře.“

Došlo k podpisu memoranda o vzájemném porozumění v průzkumu a těžbě uranu v Argentině, zaměřeném na to, aby se země „stala světovým producentem uranu a uspokojila svoji potřebu tohoto kovu“.

Svoji roli v proruské politice Macriho hrálo několik faktorů. Nejde jen o velkou ruskou diasporu v zemi (300 tisíc), ale také o to, že jsou ruské projekty přitažlivé a ještě realizované za ruské úvěry. Rosatom zajišťuje veškerou výstavbu a obsluhu jaderné elektrárny, od těžby a dodávky suroviny až po údržbu a výměnu zařízení. Systém GLONASS je vynikající doplněk GPS, který přivede Argentinu do „ruského kosmu“.

Ruský byznys navíc dodává technologie a čínský jenom přivádí své dodavatele a zhotovitele a po čase se ukáže, že se země stal „China-town“.

Do třetice je zřejmé, že z regionu odcházejí USA. Taková je izolacionistická politika Trumpa a omezení ekonomické pomoci zemím regionu. USA zastavují dlouhodobé dohody se sousedy na kontinentu, nastavují protekcionistické bariéry. Právě kvůli tomu se rozpadá například NAFTA – zóna volného obchodu USA-Mexiko-Kanada. Stále horší obraz USA v regionu potvrzují výsledky průzkumu Gallupova ústavu. V roce 2017 schvalovalo stále méně jihoamerických zemí jednání USA, průměrně 24 %, ale Argentina jen ze 13 %. Přitom průměrná úroveň nesouhlasu v regionu s konáním USA byla 57 %, s konáním Ruska jen 38 % a s konáním Číny 36 %.

Kvůli sankcím ze Západu odebíralo Rusko z jihoamerických zemí tradiční produkty. Týkalo se to i Argentiny. Macri v Moskvě uvedl: „Snažíme se být strategickým dodavatelem, můžeme dodávat maso, ovoce a luštěniny. Při setkání s Vladimirem Putinem jsme projednávali tři možnosti, které přicházejí v úvahu po podpisu dohody mezi sdružením  MERCOSUR a Eurasijskou hospodářskou unií.“

S ohledem na podobná prohlášení Macriho je podivná snaha najít „ruskou stopu“ v nadcházejících volbách v Jižní Americe. O ní vykládal bývalý náměstek ministra obrany USA, současný ředitel programu pro Latinskou Ameriku Mezinárodní univerzity na Floridě. Pro kolumbijské noviny řekl, že Rusové nemají plány na ovlivnění voleb jen v Kolumbii, ale také v Mexiku, Argentině a v Peru a v jejich zorném poli je i Kostarika a Brazílie.

Na příkladu Macriho je patrné, že Rusko nemusí v jiných zemích vyhrávat volby se svým kandidátem. Kandidáti se sami snaží spolupracovat s Moskvou, protože její projekty vytvářejí pracovní místa, poskytují moderní technologie a Kreml dokáže altruisticky pomoci v těžké chvíli, jako v případě pátrání po potopené argentinské ponorce.

Ruská odbornice na Latinskou Ameriku Jakovlevová tvrdí, že podstata není v ideologii. Říká: „Naše vláda vede pragmatickou rozumnou politiku a naše korporace nabízejí výhodné obchody. S Argentinou si na zahraničních trzích nekonkurujeme, máme jiné výrobky a jiný vývoz. Argentina nám může dodat potraviny a my jí technologie v energetice a ve vojenství. Pro Jižní Ameriku dnes nejsou přednostní Spojené státy. Amerika dnes rozevřela svoji pěst a naše pozice tam budou výhodné. Protekcionismus Trumpa otevírá možnosti pro nás, je to jedinečná chvíle, kterou podle mne naše vláda dobře chápe a pochopitelně se musí této sféry ujmout.“

Převzato z Pravda.ru

***

O čem vypovídají dodávky LNG do Spojených států

Petr Iskenderov

31. ledna 2018

Úspěšná realizace výstavby plynovodu Turecký proud představuje jeden z prvků postupného upevňování ruských pozic ve světovém trhu s plynem. Stejně důležité je zahájení prodeje ruského zkapalněného přírodního plynu (LNG, ruská zkratka SPG), a to i do USA, které se v poslední době vehementně snaží prodávat svůj vlastní LNG Evropanům.

Nedávno připlul tanker francouzské společnosti Engie s ruským LNG k regasifikačnímu terminálu Everett u Bostonu. Jedná se o surovinu ze zařízení na těžbu, zkapalňování a dodávky ze závodu JAMAL SPG. Podle zástupce Everettu je důvodem dodávek „zvýšená poptávka“ na plyn na Východním pobřeží USA. Podle agentury Bloomberg svědčí dodávka o novém zdroji paliva pro severovýchodní koridor USA, kde se v důsledku mimořádně studené zimy ceny za plyn zvýšily. Podle sdělení ruského ministra energetiky Novaka na Celosvětovém ekonomickém fóru v Davosu je dodávka LNG ze Sibiře do USA projevem formování světového trhu s touto surovinou.

V únoru připluje z francouzského přístavu Dunkerk do Ameriky druhý tanker Provalys s ruským LNG. Jeho doplutí do Bostonu se očekává 15. února.

Je pozoruhodné, že USA, které se na světovém trhu cítí být hlavním dodavatelem a kteří přesvědčují Evropany, aby odmítli plyn z plynovodů, jej samy ve zkapalněném stavu dovážejí. Během posledních tří let kupovaly LNG v Trinidadu a Tobagu, ale klimatické podmínky (nebývalé mrazy a silné sněžení na celém Východním pobřeží Severní Ameriky) a rostoucí potřeba národní energetiky donutily USA zvyšovat nákupy.

Vnucujíce do Evropy vlastní surovinu uchylují se k přímému politickému nátlaku na Evropany požadujíce po nich, aby odmítli spolupráci s Ruskem. Mimochodem, ministr zahraničí USA při svém jednání s novým polským premiérem Morawieckim v těchto dnech opět odmítl Severní proud-2 s tím, že „podkopává stabilitu a bezpečnost Evropy“.

Jak  ukazují dodávky ruského LNG do USA, je postavení této mocnosti v energetické sféře křehké – obzvláště s ohledem na zvyšující se výrobu plynu, plánovanou předními ruskými společnostmi. Přitom je veřejná akciová společnost NOVATEK rozhodnuta snížit cenu dalšího budovaného závodu na LNG Arktik SPG-2 na poloostrově Gidan v Karském moři s kapacitou 18,3 miliony tun za rok. Zde budou zavedena nová inženýrská řešení, umožňující snížit náklady průměrně o polovinu. Vedle velmi nízkých průzkumných a výrobních nákladů bude možnost dosáhnout i nízké náklady na zkapalňování – do 2 USD na milion britských tepelných jednotek (MBTU). Podle analytické společnosti Vygon Consulting  jsou náklady na zkapalnění plynu na závodu Jamal SPG kolem 2,85 USD za MBTU. Na závodu Arktik SPG-2 bude nová technologie montována na speciálních železobetonových plošinách, které budou spolu s moduly zkapalňování stavěny v Kolských loděnicích v Murmansku.

Ruským dodávkám lNG na světových trzích může konkurovat jenom Katar. Minimální vlastní náklady dodávek do Evropy má Katar 3,19 USD na MBTU. Nové technologie společnosti NOVATEK, zavedené na závodě Arktik SPG-2 umožní snížit vlastní náklady i se započítáním dopravy na 2,98 USD na MBTU. Přitom vlastní náklady amerického SPG pro Evropu s dopravou na terminál Sabinc Pass v Houstonu jsou 6,83 USD na MBTU.

Uvedená situace ohledně dodávek LNG z Ruska do USA ukazuje nesmyslnost snahy řady evropských zemí vytlačit ruský plyn dodávaný plynovody a nahradit jej americkým zkapalněným plynem. Potvrdilo se to již zahájenými dodávkami pomocí tankerů do Polska a Pobaltí. Ruské dodávky potrubím přijdou Evropu o 30 až 40 USD na 1000 kubíků levněji. Asiaté jsou přitom ochotni za LNG z amerických i ruských závodů platit více než Evropané. Jestliže se zhorší povětrnostní podmínky v USA podobně jako tomu bylo v letošní zimě na Východním pobřeží, potom cena LNG v Americe předežene asijské ceny. Výsledkem je, že tankery s SPG mění trasu z Asie do USA, ale ne do Evropy, která je jak geograficky, tak vzhledem k infrastruktuře i cenám navázána na ruský plyn z plynovodů.

Převzato z Fondsk.ru

***

Putin důrazně odmítl USA i EU

Anton Orlovskij

31. ledna 2018

Sankce uvalené západními státy na Rusko nedosáhly cíl, se kterým počítali v USA a EU. Rozumná práce ruské vlády a zkušené jednání ruského prezidenta zvrátily situaci ve prospěch státu a dnes je možno s přesvědčením říci, že se hospodářství RF stabilizovalo a upevnilo.

Pevné rozhodnutí Putina nepodléhat provokacím a tlakům Západu znamenaly pro Rusko pozitivní výsledky. Odvetná opatření poskytla určitý impuls pro domácí ekonomiku. Podnikatelé dostali příležitost zapojit se i do oborů, v nichž doposud většinou vládli zahraniční byznysmeni.

Při slavnostním podpisu ústřední dohody mezi vládou, odbory a zaměstnavateli na roky 2018 až 2020 Putin řekl: „Období recese je již za námi. V řadě odvětví, včetně průmyslu a zemědělství, dochází k růstu. Máme před sebou společný úkol, zajistit jeho dlouhodobý a stabilní charakter a celou ekonomiku přivést na vzestupnou trajektorii. Principiální a důležité je zabezpečit růst reálných příjmů občanů.“ Ruský prezident je přesvědčen, že by nebyly úspěchy, kdyby nebyly nové technologie a tvůrčí potenciál pracujících: „Je potřeba mít na paměti, že hospodářské výsledky nepřicházejí samy od sebe. Je to výsledek práce lidí a záruka efektivity naší ekonomiky, dalšího růstu její konkurenceschopnosti, důstojných podmínek práce a zvýšení produktivity.“ Putinova slova dotvrzuje velké množství nových podniků v posledních letech.

Rusku vyhlásili hospodářskou válku, ale Vladimir Putin dokázal udržet tvář státu a vyhnout se finančním těžkostem země. Přijal správné rozhodnutí – posilovat modernizaci závodů a motivovat podnikatele. I dnes pokračuje ve stejné strategii – Rusko nebude na nikom závislé. Tvrdě odmítl USA i EU.

Převzato z Rusvesna.su

***

Bitva gigantů: Dá Si Ťin-pching Trumpovi ránu do zubů?

Ljubov Stěpušova

31. ledna 2018

V zájmu Trumpa jakožto byznysmena nejsou sankce proti Moskvě. Ruská ekonomika nekonkuruje americké, to však nelze říci o ekonomice čínské. Trump začal obchodní válku se Si Ťin-pchingem a v nejbližší době zavede podle odborníků proti Pekingu sankce. Jaké závěry musí udělat Rusko?

Nikoliv Rusko, ale Čína je hlavním soupeřem Trumpa

Lajdácky vypracovaný „kremelský seznam“ ministerstva financí USA vypovídá o tom, že jde buď o „trolling“ Kongresu, nebo naprosté nepochopení následků. Z nich jeden je posílení semknutosti ruské společnosti před prezidentskými volbami. Ne náhodou zformuloval Vladimir Putin tezi o tom, že sankce proti ruskému byznysu jsou určeny „proti všem 147 milionům Rusů“.

Jiným kladem „seznamu“ jsou nejasná další pravidla uložení ruského kapitálu na Západě, což povede k prudkému poklesu jeho odtékání ze země a dokonce k navracení do Ruska. Moskva si zvykla na přímou konfrontaci se Západem a nyní je na Pekingu, aby předvedl, co dokáže.

Trump dal Si Ťin-pchingovi najevo, že Čína je jeho hlavním  strategickým protivníkem. V projevu v Kongresu postavil Čínu na první místo mezi „soupeře, výzvu pro naše zájmy, naši ekonomiku a naše hodnoty“.

V dokumentu o nové americké „Strategii v oblasti národní bezpečnosti“ je Čína označena za „strategického konkurenta“, který se snaží podrýt bezpečnost a rozkvět USA „s pomocí ekonomických stimulů, aby přesvědčila další státy naslouchat jeho politickým postojům“.

V předešlém dokumentu Kongresu „O dodržování pravidel WTO v Číně“ byl Peking obviněn z rozsáhlého rozkrádání duševního vlastnictví USA a kybernetické špionáže s následkem ztrát „stovek miliard dolarů“.

Trump neblufuje

Taková obvinění předpokládají rychlé uvalení sankcí proti Číně. Pohyb tímto směrem již začal. Loni v srpnu iniciovaly USA vnitřní šetření podle článku 301 Zákona o obchodě v oblastech ochrana práv duševního vlastnictví, inovace a technologie. Podle článku 232 zákona je zavedeno šetření o hrozbě pro národní bezpečnost ve věci „nepoctivého dovozu oceli“. To také zasahuje Čínu, která je největším světovým producentem a vývozcem tohoto kovu.

Podle téhož zákona uvalil Trump v polovině ledna dovozní poplatky na čínské pračky a sluneční baterie. Podle čínského vydání South China Morning Post je to cesta k posilování konfrontace mezi nejsilnějšími, na sobě závislými ekonomikami světa.

Specialista washingtonského Centra strategických a mezinárodních studií Scott Kennedy řekl, že americký vůdce zřetelně plánuje přijmout jednostranná opatření, aby ovlivnil obchod a investiční vazby mezi ČLR a USA. Ujišťuje, že Trump neblufuje, není otázka zda to udělá, ale kdy to udělá.

Podle Číňanů ještě dojde na omezení čínských investičních firem v USA, amerického exportu do Číny a vydávání víz čínským technickým specialistům.

Jak odpoví Čína

Peking může USA zažalovat pro porušení pravidel WTO, blokovat dovoz amerických výrobků, odsunout stranou již dohodnuté obchody, nebo zatížit poplatky na některé dodávky z USA do Číny. Dále může zavést kampaň na bojkot produktů z USA, může pohrozit zbavováním se amerických státních obligací. Čína je největším držitelem amerických dluhů a pád tohoto trhu může znamenat „krach finančního systému USA“.

Boj o hegemonii

Obchodní války mezi USA a Čínou poškodí nadnárodní společnosti. Rozbijí se některé výrobní vazby a mohou se hledat nové pevné varianty investic. (Ne náhodou je nyní velká poptávka po akciích ruských společností.)

V Davosu Trump oznámil, že je připraven pro omezování růstu Číny usilovat o podporu zemí jako je Japonsko, Indie a Austrálie. Není však jasné, zda má Amerika dostatečný vliv a prostředky na udržení ambicí Si Ťin-pchinga pod kontrolou.

Stále více asijských zemí má za to, že region nezadržitelně spěje k čínské hegemonii. Peking svým projektem Jeden pás, jedna cesta vtáhl do spolupráce přes 65 zemí světa se společnými vklady 900 miliard USD. Amerika si nemůže dovolit takové projekty, jako byl Marshallův plán. Její síla pohasíná. A to je výhoda pro Rusko.

Převzato z Pravda.ru