O vojenské aktivitě USA v Černém moři

4. února 2018

Návštěvy lodí NATO v Černém moři se staly častějšími. Rovněž tak lety amerických letadel kolem Krymu. Jen v lednu připluly tři lodě – raketový torpédoborec USA Carney, hydrografická průzkumná loď Enterprise a britský raketový torpédoborec Duncan. V současnosti provádějí ve vodách Černého moře akce námořní kontroly torpédoborec Duncan, rumunský Král Ferdinand a turecký Gaziantep, příslušející do stálé námořní skupiny NATO SNMG2. Zároveň tam operuje stálá vojenská námořní protiminová skupina NATO SNMCMG-2, sestávající z britské lodi Enterprise, turecké minolovky Akai a rumunské minolovky Lupu Dinescu.

Od roku 2014 do Černého moře nejednou vpluly  všechny čtyři americké torpédoborce osazené PRO Aegis (Porter, Carney, Donald Cook a Ross).

Plány USA  radikálně zvýšit svoji moc v regionu omezuje Montreauxská konvence, podle které nesmějí vojenská plavidla států mimo region pobývat v Černém moři déle než 21 dnů a celková tonáž nesmí překročit 30 tisíc tun. Jenže USA konvenci nepodepsaly a již se na to odvolávají. Poukazoval na to velitel šesté flotily USA a připustil, že USA mohou prodloužit setrvání svých lodí v Černém moři až na čtyři měsíce.

Nad Černým mořem se také zvýšila frekvence přeletů amerických špionážních letadel a dronů, v lednu bylo podél černomořského pobřeží Ruska přes deset takových mnohahodinových přeletů.

Uvedené americké akce v bezprostřední blízkosti Krymu a Kavkazu nutí Rusko reagovat, čímž dochází k incidentům ve vzduchu. Dne 29. ledna zachytila ruská stíhačka na vzdálenost několika metrů americké letadlo radioelektronické špionáže velkého akčního dosahu EP-3E Aries II. Pentagon se i navzdory nebezpečí nehodlá svých nebezpečných letů podél vzdušných hranic Ruska vzdát.

Převzato z Fondsk.ru

***

Němečtí ekologové – lobbisté amerického břidlicového plynu?

Dmitrij Sedov

2. února 2018

Ministr zahraničí USA napadl při své lednové návštěvě ve Varšavě účast Německa v projektu Severní proud-2. Prý podkopává obecnou bezpečnost a energetickou stabilitu Evropy. Plynovod je prý na dně Baltu škodlivý pro energetické zajištění Evropy a Rusku poskytuje nástroj pro politický nátlak. Polské vedení takový postoj podporuje a všemožně se snaží projekt zablokovat, avšak neočekávaně se k tomu připojili i němečtí ekologové.

Německé organizace ochrany přírody NABU a WWF Deutschland vyzvaly německou veřejnost, aby znemožnila realizaci Severního proudu-2 a zorganizovaly v tomto smyslu petice adresované vedoucím hlavních politických stran – CDU, SPD a CSU. Odborníky udivuje zdůvodnění akce – argumenty ochrany přírody byly vymyšlené, ale hlavním důvodem bylo – nebezpečí pro evropskou ideu. Prý Severní proud-2 vrazí klín do evropské jednoty a izoluje Německo od jeho sousedů.

Němečtí ekologové se přeměnili na atlantisty. Časopis „Stránky k úvaze“ napsal: „Veřejnosti předložili cosi jedovatého, co ve smyslu ekologie vyvolává údiv, protože alternativou k ekologicky čistému ruskému plynu doporučují dovoz z pohledu těžby zcela pochybného břidlicového plynu z USA. Loni v listopadu uzavřelo Polsko s USA dlouholetou smlouvu na dodávky zkapalněného břidlicového plynu do terminálu ve Svinoústí. ‘Odpřisáhlo’ tuto nepoctivou akci a nyní má podporu dvou německých ekologických organizací.“

USA usilují o omezení dovozu ruského plynu do Evropy. Amerika se potřebuje zbavit nadbytku břidlicového plynu. Nákup plynu z amerických hořlavých břidlic by pro Evropu byl bláznovstvím, jak z ekonomického, tak ekologického hlediska. K bloku odpůrců Severního proudu-2 se připravují připojit Dánsko a Švédsko, rovněž pod tlakem USA. Podle časopisu „Stránky k úvaze“ je zde za kulisami kontrakt na získání 27 stíhaček F-35 Dánskem. USA částečně využívají prodej svých zbraní k politickému nátlaku.

Jak se píše v německém časopisu, loni po uvalení amerického energetického balíku sankcí ostře vystoupili Merkelová s Gabrielim proti Washingtonu, ale nyní zabrzdili. V německo-amerických vztazích probíhá cosi nepochopitelného. Ačkoliv je možné, že německá vláda nechce mávat rudým hadříkem před býkem a stejně si bude dělat po svém. To by potvrzovalo povolení Horního úřadu Stralsundu (SRN) na výstavbu 55 km dlouhého úseku plynovodu podle zákona o energetickém průmyslu. Německo potřebuje záruku bezpečných dodávek plynu před nečekanými manévry takových sousedů, jako je Polsko, Ukrajina a Bělorusko. Čili prohlášení NABU a WWF Deutschland stojí proti zájmům německého státu.

Avšak kde se vzaly kroky ekologických organizací? NABU vylíčila ekologické nebezpečí Severního proudu-2 ve zvláštním dokumentu, ale kde se vzala formulace o podkopávání Evropy? Němcům se doporučuje břidlicový plyn z USA, který se těží neekologicky a navíc není rentabilní pro dovoz. Zkapalňuje se s vysokými energetickými ztrátami, do Evropy se draze přepravuje ve speciálních tankerech a znovu se převádí do plynného skupenství. Teprve potom přichází ke spotřebitelům. Dalo by se předpokládat, že plavba 300 metrů dlouhých plavidel, naplněných gigantickým množstvím metanu, překonání úzkých a mělkých průlivů Kattegat a Belt a ještě úděs z prohloubení plavebního koridoru na 14 metrů před Svinoústím ekology rozpálí do běla.

Redaktor časopisu píše, že role lobbistů amerických břidlicových společností, kterou němečtí ekologové přijali, je v historii německého hnutí na ochranu přírody tragická a sám z NABU odejde. Autor článku dochází k závěru: „Technologie frackování, podporovaná Bushem jr., se bouřlivě rozvíjela a nyní mají břidlicového plynu v USA velký nadbytek. Pokud dostává tento plyn konečný americký spotřebitel v ceně 88 USD za tisíc kubíků, jeho cena pro německé spotřebitele naroste na 350 EUR za tentýž objem. Jestliže se americké korporace potřebují zbavit přebytků, neštítí se ničeho. V tom je skryté vysvětlení nečekané loajality německých ekologů k Američanům.“

Jenže nadbytek břidlicového plynu, který byl v letech 2016 až 2017, se vytratil s příchodem mimořádně studené zimy v sezóně 2017/2018, kdy rostly ceny za plyn při vytápění domácností. Nyní má Amerika deficit plynu a ten pokrývá dovozy zkapalněného plynu ruského.

Evropané nemohou počítat s americkým zkapalněným plynem. Pokud bude Severní proud-2 uzavřený podobně jako Jižní proud, nebude to pro Evropu příjemné. Samozřejmě může zkapalněný plyn dodávat Katar, ovšem je to plyn drahý a může tomu také zabránit válečná a politická situace na Blízkém východu. Potom se bude muset německá vláda vrátit k projektu Severní proud-2 a zbytečné ztráty prostředků i času oželet. Co potom budou němečtí ekologové hlásat?

Převzato z Fondsk.ru

***

Ostudný neúspěch USA: Afghánistán je na pokraji výbuchu, Rusko dělá nečekaný krok

Nikita Mendkovič

8. února 2018

Konflikt v Sýrii spěje ke konci, avšak připravuje se nový v Afghánistánu. Zejména sem se přesouvají bojovníci IS k pokračování války.

Válečná krize

Američtí vojáci předložili Kongresu USA zprávu o situaci, kterak pokračuje kontrola území Afghánistánu. Podle toho kontroloval Kábul se svými západními spojenci v roce 2015 72 % správních krajů a bojovníci asi 7 %. V srpnu 2017 to bylo již jen 57 %, proti 13 %.

Kontrolu získali bojovníci Talibánu a IS nad mnohými venkovskými oblastmi, často u hranic Turkmenistánu a Tádžikistánu. Rovněž se rozrostla oblast, v níž v různých proporcích vládnou jak vládní složky, tak militanti. V roce 2017 se jednalo o 30 % území Afghánistánu s počtem obyvatel 8,1 milionu. Podle Američanů žije ještě asi 3,7 milionu obyvatel v oblasti trvale kontrolované militanty. Ti si tam ustanovují vlastní zákony, vlastní stínové orgány správy, povolávají bojovníky a dokonce vybírají daně.

Po odvelení většiny amerických vojsk z Afghánistánu v roce 2014 začali bojovníci častěji napadat okresní a krajská centra. V letech 2015 až 2016 Talibové dvakrát zabrali třetí největší město v zemi, Kundúz, hlavní město provincie stejného názvu na severovýchodě. V roce 2015 musela vláda dlouho bojovat i za pomoci dělostřelectva a letectva. Na okresní centra bojovníci útočí celkem pravidelně, pětkrát až desetkrát za rok. Město Gorak v Kandaháru na jihu země drželi bojovníci skoro rok, od listopadu 2016 do října 2017.

S finanční podporou NATO má Afghánistán ohromný počet lidí v silových složkách – přes 350 tisíc registrovaných, ale ti přesto nestačí udržet dohled na situaci.

Během roku 2017 musel Kábul podstatně snížit počet strážnic a složek policie na venkově a mnohé oblasti a vedlejší cesty se dostaly pod dohled Talibánu a IS. V západní a jihozápadní části země vytvářejí bojovníci vlastní síť strážnic a dokonce jakousi obdobu „dopravní policie“ a místním řidičům kamionů rozdávají mimořádně telefony. Na západě země kontrolují přes 20 % místních škol.

Moc v mnoha oblastech se ztrácí z rukou vlády, policie a armáda často nejsou schopny zajistit svá předmostí mimo velká města, bojovníci je pravidelně napadají a obránci po velkých ztrátách kapitulují.

Militanti vytvořili speciální útočné tak zvané „rudé oddíly“ pro rychlé ovládnutí zabraných objektů. Ty jsou lépe vyzbrojené, mají zařízení pro noční vidění, často vlastní ukořistěné americké obrněnce. Cvičí je teroristé, kteří přišli ze Sýrie a Iráku. Příprava afghánských militantů se velmi zlepšila. V dubnu napadla malá skupina afghánskou vojenskou základnu na severu země v době páteční modlitby. Podle různých zdrojů padlo 140 až 256 vojáků. V říjnu v podobné situaci v Mayvandu na jihu země zabili bojovníci 43 vojáků a získali velké množství kořisti, zbraní a vybavení. Ztráty afghánských vládních sil a militantů se vyrovnávají. Dříve byli 1 : 2 až 1 : 3, nyní jsou 1 : 1. Armáda a policie přišly o 7 až 9 tisíc lidí, bojovníci o 7,5 až 10 tisíc.

Afghánská pravidelná armáda stále více ustupuje militantům. Situaci částečně stabilizuje přesun asi 14 tisíc vojáků NATO do země. Pokud by to takto pokračovalo, bude k záchraně situace potřeba přesunout do země 100 až 120 tisíc mužů.

Obnovení IS

Nebezpečí od IS soustavně roste. V zemi je jeho příslušníků odhadem mezi třemi až deseti tisíci. K posílení došlo po osvobození některých oblastí Sýrie a Iráku, kdy se do země přesouvali „specialisté“, kteří v oddílech bojovníků začali velet a vytvořili „novou armádu kalifátu“. IS má nyní v Afghánistánu nejméně tři tábory pro výcvik. V každém souboru se cvičí až 100 dobrovolníků. Afghánský IS byl zpočátku jen radikálnější součástí Talibánu, v němž byli především Afghánci a Pákistánci. V letech 2016 až 2017 přijížděli bojovníci ze Sýrie, Iráku a rodáci z arabských států, zemí SNS a dokonce z EU. Jsou vzdělanější než průměrní Afghánci, kteří jsou často negramotní, obzvláště ti starší. Navíc mají z bojů na Blízkém východě lepší vojenskou přípravu.

Již dnes jsou příslušníci IS hlavním nebezpečím  pro západní koalici. Jejich základnou je provincie Nangarhar na jihovýchodě země, nejnebezpečnější oblast v Afghánistánu. Americká armáda je chtěla zlikvidovat bombardováním, poprvé zde v bojových podmínkách použila bombu GBU-43 (proslulá matka všech bomb), ale žádné úspěchy se nedostavily. Úroveň militantů z Aleppa a Mosulu se může stát kritickou. Mohou být rovnocenní afghánské armádě i s její podporou letectvem USA. Mohou déle držet zabraná území a lépe využívat ukořistěné zbraně. Nakonec může afghánský konflikt přejít od partyzánské války k ozbrojené srážce a IS může opět usilovat o svůj kvazistát.

Mírový proces

Za 16 let nedokázaly afghánská armáda a vojska NATO zajistit dohled nad zemí a zničit rostoucí ozbrojené skupiny, naopak jsou v poslední době vidět stále horší výsledky.

Americký Foreign Affairs označil situaci jako slepou uličku a doporučil jediné řešení – jednat s částí ozbrojené opozice , která je jednání schopná. Jenže USA mají problém – o řešení afghánské otázky jedná Moskva. V roce 2016 startovala jednání za účasti zemí regionu, spolu s Afghánistánem, Čínou, Indií, Pákistánem a Íránem. Moskva vychází z toho, že problém nemá vojenské řešení a je třeba se dát cestou jednání. Afghánský Talibán je vysoce bojeschopný zásluhou pomoci z Islamábádu.

Na Kábul má velký vliv Indie, strategický soupeř Pákistánu, což by mohlo pomoci udělat z Afghánistánu „neutrální území“ a vyloučit podporu militantů od nejbližších sousedů. Nakonec by to umožnilo Talibán zastavit, lépe řečeno jeho nacionalistickou, nikoliv džihádistickou složku, jednat a možná i sestavit koaliční vládu.

Účastníci „moskevského formátu“ se sešli již dvakrát, ale proces uvázl, kvůli tvrdému postoji Kábulu a Dillí, prý pro nepřijatelnost jednání s ozbrojenou opozicí. Americká média v regionu zahájila kampaň proti Moskvě a obvinila ji z podpory Talibů.  Je možné, že postoj Kábulu byl ovlivněn nátlakem z Washingtonu. Jenže prudké zhoršení situace v roce 2017, posílení pozic IS a nebezpečí opakování „iráckého scénáře“ donutily regionální hráče vrátit se k myšlence dialogu.

V roce 2017 se při jednání v Oslo povedlo Rusku domluvit se se zástupci Afghánistánu, USA a EU na spuštění dialogu. Rychle se objevila zpráva, že Kábul předal Moskvě „jízdní řád“ mírového procesu, který má Moskva stvrdit v únoru.

Pokud dojde k jednání v průběhu roku 2018, je naděje na vytvoření aliance legálních politických elit Afghánistánu a té části Talibánu, která nežádá expanzi ven pod praporem džihádu. Takové společné síly by byly za podpory všech zemí regionu schopny likvidovat IS a další radikální skupiny. Jinak zůstane v Afghánistánu velké riziko vojensko-politické krize a zatažení do konfliktu sousedních států, včetně Ruska a Číny.

Převzato z Rusvesna.su